Toužím utéct z mužského světa...

...a přeju si žít klidný, spokojený život ženy, ale tento SVĚT JE JEN MOJÍ PŘEDSTAVOU...

Když jsem dneska ráno s pátým imbusem rozmontovávala postel, pak jí stěhovala do sklepa a připravovala jsem místnost na malování, všechno ve mě rezonovalo, proč já, proč to tak mám celý život a hlavně, proč jsem celý ženský život nucena dělat chlapa bez trenýrek a penisu.

Vztah s mým OTCEM jsem výstižně popsala v článku Hluboko uvnitř, ten kdo ho četl, tak ten ví ... můj otec byl vše jen ne milující otec, to že by fungoval jako muž a dokázal mi mužskou podstatu, to jsem bohužel nezažila, ale uměl vynikající štrůdl, vyšvihl svíčkovou s knedlíčkem a brusinkami, ovšem na baráku nám padaly okapy, plot se hroutil .... ale vánoční cukroví měl můj otec ve 20druzích určitě. / vařit mě učila moje švagrová, otec v kuchyni nikoho nesnesl /

Můj MUŽ , láska s velkým L, rocker tělem i duší, který když vzal do ruky šroubovák, chtělo se mi brečet. Když maloval byt, dokázal jednu místnost malovat tři týdny, brečela jsem, klela jsem, ale kolem dveří jsme měli duhu. Šel koupit lustr, přinesl desku Bon Jovi, dlaždičkoval balkon a zasypal spáry pilinami a odešel...těhotná v osmém měsíci jsem lezla po kolenou a čistila spáry. Když vrtal poličky, v sousedním bytě na několika místech spadla omítka, zrušil několik vrtaček / panely jsou plné kamínků, pokud netušíte / a jal se trénovat v obývacím pokoji ve hře na kytaru, večer měl koncert.

Můj BRATR je úžasný, empatický a šíleně hodný chlap, jenže si netyká s pracemi mužskými ani v horizontu kilometrů, dokáže o tom plameně několik hodin hovořit, dokáže napsat několik elaborátů na dané téma, rozvážně to rozváží, rozplánuje na komunistické pětiletky, ale je levý, nezručný a mužské práce u nich doma dělá moje švagrová. To že spolu pracujeme v jedné firmě přes dvacet let ještě průser násobí, protože NEMÁM CHLAPA ANI V PRÁCI....

Můj MILENEC, dávno vyjmutý z této kategorie, mi na zahradě ve snaze pomoci, udělal zámkovou dlažbu tak šikovně, že celý altán stál jako cirkusové šapito, dva truhláři tři dny dávali vše do pořádku. Když mi na zahradě k sousedům vyteklo 150 kubíků vody, instaletér zjistil, že byl ventil narušený pravděpodobně flexou, ale můj nejmilejší milenec to zapřel jako mistr Jan Hus v Kostnici...

Můj PŘÍTEL / dnes už bývalý / se narodil se šroubovákem v ruce, byl šikovný, zručný, ale...hned na začátku vztahu mě upozornil, že má z minulého vztahu obrovský barák a velkou chatu, tudíž mě nemá čas, ani šanci kdy pomoct, protože sám neví, kam dřív skočit...

Umím natírat, smontovat komodu, složit čtyři tuny zámkové dlažby včetně obrubníků, ve stavivech jsem jako doma, zavést či dotáhnout dřevo umím, opravit baterii v koupelně včetně sifonu jsem také nacvičila ... a přesto závidím v hobbymarketech všem ženským, kterým pomáhá chlap a zasněně s vlhkým okem si představuji, že tam někde je v mužském světě skutečný MUŽSKÝ, KTERÝ MĚ ZACHRÁNÍ , který mi konečně v mém životě dopřeje dělat ženskou, který mi nebude lézt do kuchyně a místo toho vyčistí okap. Toužím utéct z mužského světa a přeju si zažít, jaké je to, když někdo slouží čtyři tuny dlažby a já mu za to upeču bábovku ke kávičce, protože právě tento svět mě skutečně baví, pro ten bych chtěla ráno vstávat a né jen o něm snít...JÁ BYCH CHTĚLA BÝT KONEČNĚ ŽENSKOU.