čtvrtek 27. října 2016

Toužím utéct z mužského světa...

...a přeju si žít klidný, spokojený život ženy, ale tento SVĚT JE JEN MOJÍ PŘEDSTAVOU...
Když jsem dneska ráno s pátým imbusem rozmontovávala postel, pak jí stěhovala do sklepa a připravovala jsem místnost na malování, všechno ve mě rezonovalo, proč já, proč to tak mám celý život a hlavně, proč jsem celý ženský život nucena dělat chlapa bez trenýrek a penisu.
Vztah s mým OTCEM jsem výstižně popsala v článku Hluboko uvnitř, ten kdo ho četl, tak ten ví ... můj otec byl vše jen ne milující otec, to že by fungoval jako muž a dokázal mi mužskou podstatu, to jsem bohužel nezažila, ale uměl vynikající štrůdl, vyšvihl svíčkovou s knedlíčkem a brusinkami, ovšem na baráku nám padaly okapy, plot se hroutil .... ale vánoční cukroví měl můj otec ve 20druzích určitě. / vařit mě učila moje švagrová, otec v kuchyni nikoho nesnesl /
Můj MUŽ , láska s velkým L, rocker tělem i duší, který když vzal do ruky šroubovák, chtělo se mi brečet. Když maloval byt, dokázal jednu místnost malovat tři týdny, brečela jsem, klela jsem, ale kolem dveří jsme měli duhu. Šel koupit lustr, přinesl desku Bon Jovi, dlaždičkoval balkon a zasypal spáry pilinami a odešel...těhotná v osmém měsíci jsem lezla po kolenou a čistila spáry. Když vrtal poličky, v sousedním bytě na několika místech spadla omítka, zrušil několik vrtaček / panely jsou plné kamínků, pokud netušíte / a jal se trénovat v obývacím pokoji ve hře na kytaru, večer měl koncert.
Můj BRATR je úžasný, empatický a šíleně hodný chlap, jenže si netyká s pracemi mužskými ani v horizontu kilometrů, dokáže o tom plameně několik hodin hovořit, dokáže napsat několik elaborátů na dané téma, rozvážně to rozváží, rozplánuje na komunistické pětiletky, ale je levý, nezručný a mužské práce u nich doma dělá moje švagrová. To že spolu pracujeme v jedné firmě přes dvacet let ještě průser násobí, protože NEMÁM CHLAPA ANI V PRÁCI....
Můj MILENEC, dávno vyjmutý z této kategorie, mi na zahradě ve snaze pomoci, udělal zámkovou dlažbu tak šikovně, že celý altán stál jako cirkusové šapito, dva truhláři tři dny dávali vše do pořádku. Když mi na zahradě k sousedům vyteklo 150 kubíků vody, instaletér zjistil, že byl ventil narušený pravděpodobně flexou, ale můj nejmilejší milenec to zapřel jako mistr Jan Hus v Kostnici...
Můj PŘÍTEL / dnes už bývalý / se narodil se šroubovákem v ruce, byl šikovný, zručný, ale...hned na začátku vztahu mě upozornil, že má z minulého vztahu obrovský barák a velkou chatu, tudíž mě nemá čas, ani šanci kdy pomoct, protože sám neví, kam dřív skočit...
Umím natírat, smontovat komodu, složit čtyři tuny zámkové dlažby včetně obrubníků, ve stavivech jsem jako doma, zavést či dotáhnout dřevo umím, opravit baterii v koupelně včetně sifonu jsem také nacvičila ... a přesto závidím v hobbymarketech všem ženským, kterým pomáhá chlap a zasněně s vlhkým okem si představuji, že tam někde je v mužském světě skutečný MUŽSKÝ, KTERÝ MĚ ZACHRÁNÍ , který mi konečně v mém životě dopřeje dělat ženskou, který mi nebude lézt do kuchyně a místo toho vyčistí okap. Toužím utéct z mužského světa a přeju si zažít, jaké je to, když někdo slouží čtyři tuny dlažby a já mu za to upeču bábovku ke kávičce, protože právě tento svět mě skutečně baví, pro ten bych chtěla ráno vstávat a né jen o něm snít...JÁ BYCH CHTĚLA BÝT KONEČNĚ ŽENSKOU.

41 komentářů:

  1. Báječná fotka! A k tomu micínek vzadu, fešáci!

    OdpovědětVymazat
  2. Ach jo, Simi, ani nevíš, jak je mi líto, že máš na šikovné chlapy smůlu!

    OdpovědětVymazat
  3. Hraběnka & Horolezec27. října 2016 23:57

    Ženská je prostě silnější než člověk!

    OdpovědětVymazat
  4. Ano,taky jsem nenáviděla období,kdy jsem musela být tátou i mámou.To nemluvím o mužských pracech.Byla jsem zvyklá,že taťka se ani nepodíval pod pokličku.Ale,na co sáhl to byla paráda-uměl všechno.Takhle šikovný je můj mladší syn-ještě k tomu i vaří

    OdpovědětVymazat
  5. Simčo, moc ti přeju chlapa záchranáře, pro kterého budeš péct ke kafíčku báječné bábovky a konečně budeš tou opravdickou ženskou Ale příliš času tráveného u plotny, to také není žádná velká výhra Přesto vím, jak to myslíš a budu držet palce. Sakra, kde ten chlap je   

    OdpovědětVymazat
  6. Já se snad zeptám doma, jestli o nějakém vysoce kvalitním muži pro vysoce kvalitní ženu nevědí Já bych věděla, ale táta je mámy Ten teda leze i do kuchyně, on prostě umí a dělá všechno, od zedníka po kuchaře.

    OdpovědětVymazat
  7. Jste šikovná ženská to se musí uznat. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Znám to, taky dělám chlapské věci...Můj přítel je totálně levej a spíše hlavně i línej dělat chlapskou práci, ten ani neuvaří...Jedině tak válet se na gauči a spát...Do toho teď jezdím s taťkou po kšeftech a učím se instalateřině, takže zase mužská práce...Já ženské věci neumím, ale chlapské zvládám bravurně...Někde se musela stát chyba

    OdpovědětVymazat
  9. Můj tatínek peče nejlepší kynutý koláče, jaký jsem kdy jedla. A kdysi mi ušil oteplováky a bundu a vyzdobil to výšivkou.

    OdpovědětVymazat
  10. [9]:"všem chlapům se nejvíc chce u sousedů" jestli to nebude tím, že chtěj bejt za každou pitomost chválený (a naprosto nesnesou, že by se snad někdy mohli mýlit - a žena mít taky někdy pravdu nebo dokonce větší rozhled v určitém oboru, než "mistr světa"...).

    OdpovědětVymazat
  11. Já se snažím úplně těm mužským pracem vyhýbat...no u míchačky to bude asi ženská práce    , no a nábytek si taky radši sestavuji sama, ale přítel je i šikovný i vaří    , ale dokonalý není    Taky bych ti Simčo, přála slušného a hodného a šikovného chlapa     

    OdpovědětVymazat
  12. Také bych chtěla žít ryze ženský svět.

    OdpovědětVymazat
  13. [1]: Doktorečko, to mi chceš naznačit, že místo 4tun budu skládat 6tun..krásná vize     

    OdpovědětVymazat
  14. [2]: Haničko, nádhera, je to pohádka s dobrým koncem, třeba se taky dočkám.

    OdpovědětVymazat
  15. [3]: Nádherné, pravdivé a mohu se pod to zcela sebevědomě podepsat, žádný muž mi zatím neukázal důkaz o nepravosti této myšlenky

    OdpovědětVymazat
  16. [4]: Chlapi si velice často stěžují, že ženy nejsou dost ženské, ale babochlapy z nás dělají oni, jednak nám nic jiného nezbyde a jednak je to i pohodlnější...ovšem kde je ta role ženy, tak po tom už nepátrají a raději zavírají oči

    OdpovědětVymazat
  17. [5]: Evičko, já strašně ráda vařím, peču, je to pro mě úžasné, když je pro koho a navíc to i chutná. Nevadí mi ani starost o domácnost, protože je dnes díky vymoženostem daleko snažší, když jsem si třeba koupila sušičku, zrušila jsem žehlení, je zbytečné.

    OdpovědětVymazat
  18. [6]: Paní Maršálková...a to je právě to...když muž nemá příklad v rodině, nevede ho jeho otec, pak se to na něm obrazí ve zbytku života.

    OdpovědětVymazat
  19. [7]: A já velice děkuji za ocenění, budu si ho pamatovat, až mi nepůjde třeba zahradní hadice nebpo přišroubovat komoda     

    OdpovědětVymazat
  20. [9]: Baru, nádherné počtení, jak jsi se z babochlapa stala opečovávanou ženskou, která je hýčkána, když to tady čtu, já to fakt nevzdávám, věřím, že někde existuje skutečný chlap, který umí dělat mužskou práci.

    OdpovědětVymazat
  21. [10]: Ano, chválit, chválit a zase chválit, jenže musí být za co     

    OdpovědětVymazat
  22. Mám štěstí. Manžel naštěstí ledasco umí a nepletl by se do řemesla snad jen elektrikářům. Ale muže jaké popisuješ, znám z příbuzenstva. Včetně mého bráchy.

    OdpovědětVymazat
  23. Krásné počteníčko. Ale v praxi asi už to tak veselé není. Já bych si život bez muže po svém boku neuměla představit. Ne, že by uměl všechno, ale vždy se velmi snaží a je mi celkově oporou.

    OdpovědětVymazat
  24. Simonko, asi se to dědí, jako modré oči nebo velký nos    Můj tatínek sice uměl vařit, ale jinak měl na všechno kamarády (které nacházel v hospodě, kde jak on tvrdil "se najde všechno") Manžel nejen že neumí vařit, ale nechodí ani do hospody Plus i mínus - na výměnu žárovky by volal elektrikáře    Zato má úžasný pořádek jak ve skříni, v garáži i ve všech dokumentech - nemůžeme mít všechno, že..

    OdpovědětVymazat
  25. Moc ti to sluší. Znám ten pocit, kdy si musíš promluvit s netem, abys zjistila, co máš vlastně udělat... Můj táta si uměl poradit. Můj muž si umí najít výmluvy. Dá to fušku přemluvit ho k činu. Občas toho mám dost a udělám tu chybu a vrhnu se do díla sama...

    OdpovědětVymazat
  26. Ahoj Simi, moc krásné počteníčko i když přeci jen smutné   Můj manžel umí spoustu věcí, ale někdy se mu nechce vůbec do ničeho takže na něco mám svou logiku a dám tomu čas,aby to uzrálo   a ten čas většinou přijde   Ale spoustu věcí děláme spolu a jde nám to dobře Jen ho teda nepouštím na zahradě k motyčce

    OdpovědětVymazat
  27. [14]: Zapomněla jsem se zmínit, že mám i moc šikovného syna, a ten nepije alkohol vůbec.

    OdpovědětVymazat
  28. Mě napadlo, šťastná to žena, která si udělá vše sama Myslím, že je i muž, který hledá takovou ženu, jako jsi ty. Jen se prostě najít

    OdpovědětVymazat
  29. Skvěle napsaný článek! Můj táta taky nikdy nebyl nejzručnější, vždycky se u každé práce hrozně rozčiloval, ale nikdo neumí lepší guláš na houbách,  než on Můj manžel je naštěstí šikovný, sám obkládal koupelnu, maloval, nahazoval stěny, prostě všechno. JSem ráda, protože já bych to fakt nedokázala.

    OdpovědětVymazat
  30. [22]: Máš štěstí a o to víc si ho vážíš, když víš, co obnáší složit uhlí a starost o dům   

    OdpovědětVymazat
  31. [26]: Renčo, já moc děkuji, ale je to dřina s přibývajícími roky     

    OdpovědětVymazat
  32. [28]: Haničko, Tvůj syn se nštěstí nepotatil, což je konkrétně u alkoholu velice dobře.

    OdpovědětVymazat
  33. [29]: Nejsem šťastná žena, to co umím, to mě donutily situace a hlavně neskutečná dřina, když člověk chce mít něco pěkné, ono bych Ti ráno nepřála vstávat po čtyřech tunách zámkové dlažby, kolikrát záda řvou o pomoc a fakt se mi víc líbí u plotny

    OdpovědětVymazat
  34. [30]: Ale on se člověk naučí, hodně na začátku funguje metoda pokusu a omylu, ale moc to bolí...navíc to byla podstata tohoto článku...utéct už konečně do světa nás ženských, je úžasné, když to funguje, pak je to na světě, jak má být.

    OdpovědětVymazat
  35. Bloncko, ty JSI ženská, a JAKÁ!

    OdpovědětVymazat
  36. [33]: Jsi každým coulem bojovnice, Simi, ale zabrat ti to všechno dává asi pořádně!

    OdpovědětVymazat
  37. V životě je to prostě tak: zákon zachování energie musí platit, jinak = kolaps. A protože ty jsi tak silná, samostatná, soběstačná apod., lepí se na tebe ti slabší, méněcenní, nesoběstační apod.... tak to prostě je... Až ze sebe začneš dělat princeznu, co se bojí o svůj nalakovaný nehýtek, přijde ten správný "řemeslník". Nevěřím ale tomu, že bys tu princeznu zvládla dlouhodobě hrát

    OdpovědětVymazat
  38. Simi, v příštím životě si najdu za manžela truhláře nebo kováře, nejraději oba. Vaření, zahradu a prádlo zvládnu sama.Vyměním žárovku, vyčistím sifon, vymaluju celý byt i s linkou kus pod stropem, obrousím všechna okna a natřu je, zatluču skoby a upevním police i obrazy, postavím boudu pro psa, ušiju, upletu, uháčkuji, položím kamenný chodník, ořežu stromy.......A to všechno s nadšením a hned vyskočím, jakmile dostanu nějaký nápad.

    OdpovědětVymazat
  39. Simčo. jsi dobrá. Já jsem s mužskými pracemi začala hned po svatbě. Že jsou ženské práce a mužské práce jsem se dověděla sice o pár dní dříve, ale nebrala jsem to tak vážně. Na mateřské jsem byla nucena přivrtat poličku v novém bytě, protože manžel chodil do práce a někdy to chtěl udělat. Malovala jsem byt se třemi dětmi, když jsem se dověděla, že stěhování do většího se odkládá. Vše jsem si vždy připravila tajně, aby manžel nebrblal, protože neměl rád narušování stereotypu. To jsem ještě netušila, že jsem si naběhla totálně, protože mi to zůstalo. I později ve větším bytě jsem natírala zárubně, zatímco manžel vzal dvě ze tří dětí na dovolenou. Tapetovala jsem (tapety tam již byly od nastěhování) když jsem chtěla vzor podle sebe během víkendu, kdy manžel odjel za maminkou na Slovácko. On vždy přijel k hotovému.Ale obývák jsem dělala tři dny, protože jsem natírala i strop a pak tapety. jenže jsem vždy musela byt uvést do původního stavu, protože pracující člověk měl právo na odpočinek u televize. Přece se na ni nebude dívat ze židle v kuchyni. Postupně jsem v bytě tapety strhala, panely odmastila a nechala nanést omítku. Malování už jsem si opět zvládla sama. A tak bylo období, kdy jsem dělala i ty mužské i ty ženské práce ale pozor, až na to, že bych opravovala pračku nebo žehličku nebo zásuvky, prostě všechno co nějak souvisí s elektrikou. To musel opravdu manžel. A je legrační, že nyní v důchodu je to tak, že já dělám ty mužské práce a trochu těch ženských jako praní v automatce a manžel luxuje a myje nádobí, vynáší koš....Ale křivdila bych, kdybych mu upřela práce na zahradě, i když rytí záhonů a sekání trávy je moje funkce. Po stromech s pilkou ale nepolezu.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.