....tož já se nebojím být svá, ale okolí to občas nedává, špatně to snáší a někdo to nepřelouskal dodnes...
V profilu jsem se rozepsala o mé rozvojené osobnosti a je tam i zmínka o mé vášni k malůvkám...k MALŮVKÁM NA TĚLO NEBOLI TETOVÁNÍ...v době mého dětství chodili pomalovaní pouze kriminálníci a lodníci, společnost se na toto zdobení dívala odtažitě a nebyla schopna toto akceptovat. Po revoluci přišla svoboda projevu a s ní i první vlaštovky v podobě tetovacích salonů...jsem za tento horizont událostí vděčná, kdyby tetování přišlo do Čech dříve, byla bych jako profesor Franz...
Své první tetování jsem si nechala udělat v Praze, u úžasného bulharského tatéra, který sice česky rozumí, ale mluvit česky nebude. Nikdy nezapomenu, jak mě tři hodiny stínoval záda a já jsem se tři hodiny bála, že mě klepne pepka, protože mě bušilo srdce tak šíleně, pohltila mě atmosféra, pohltili mě všichni ti tatéři...úžasný, nevšední zážitek. Do roka jsem si pořídila další, zase jsem prožila neuvěřitelnou euforii, neuvěřitelný adrenalín a ke svému zubaři, gynekologovi, kadeřníkovi, kosmetičce jsem si přidala funkci tatéra, protože už šest let chodím k bručounovi HanZovi...a neměnila bych.
A moje okolí...dcera chodila se mnou / dnes už chodím sama /, rodina se pod fousy usmívá a toleruje to, mí drazí přátelé si zvykli, že když se mnou jdou, občas se někdo otočí, otočí své oči v sloup či si popudlivě odfrkne, velice špatně to snášel můj milý, protože byl stará škola....ovšem starého psa novým kouskům nenaučíš, prostě nééé...
Když někdo řekne, že je tetování droga, věřte mu, nelže...je to pocit nesmírné svobody, je to pocit jedinečnosti a hlavně zodpovědnosti za sebe, velice těžko se tato rozhodnutí mění, pokud této vášni propadnete, nosíte jedinečné stigma, jste už doživotně jedineční...
V dětství, mladí jsem byla svazována konvencemi, výchovou jako všichni v naší generaci, málo kdo měl renesanační rodiče, kteří ho nechali být svým...dlouho jsem bojovala než jsem se naučila být svá, projevovat se a nebrzdit se....a tak přesně vím, že co nevidět přibyde další malování, další zážitek. Abych byla STYLOVÁ...dopřávám každé své půlce těla svůj prostor...PRAVÁ strana těla je čistá...ta patří té nekonfliktní, tradiční Simče....ta LEVÁ strana je potetovaná, ta patří té temperamentní a šílené Simče...
Stále ještě váháte....když jsem přemýšlela nahlas o mém posmrtném létání, jedna blogerečka mě upozornila, jak si vůbec budu jistá, že jsem to já, že mí blízcí sypou můj popel....a vážení, já to vím...můj popel bude do modra....
Modrou mám mooooc ráda, ale tetování ne Ale to my dvě už víme, že se nám nelíbí úplně stejné věci Zítra měla jít má nejstarší na novou kérku, bohužel ji tatérka zrušila termín....bohužel, protože jsem měla hlídat miláčka , jinak mi to až zase tak nevadí
OdpovědětVymazatModrej popel? Tak to mě dostalo. Moc hezká tečka.
OdpovědětVymazatTaky mám kérku na paži Já sice zůstanu jen u jedné, ale mám ji moc ráda. Jezdíme už 7 let i na květnovou konvenci do Prahy. Mám to štěstí, že manžel se nechal tetovat jen několik dní po mě. Ráda teď čtu, že nejsem sama kdo se pro to rozhodl i když už mu dávno není "náct"
OdpovědětVymazatTAKY MÁM TETOVÁNÍ. JEDNO, VÍC NENÍ TŘEBA
OdpovědětVymazatNechala jsem si dvakrát propíchnout jazyk. Prve se mi z toho zamotala hlava, dívala jsem se, jak si ten frajer natahuje rukavice, drží mi jazyk v kleštích a propichuje. Tehdy se mnou šla kamarádka jako podpora. Když jsem šla podruhé, bylo to bez plánování a bez podpory, šup sem a bylo. O tetování jsem přemýšlela taky, dokonce už jsem seděla v salónu a čekala. Uběhla hodina, pak dvě a ten chlap přede mnou pořád seděl v křesle s půlkou lva na paži. Vzdala jsem to čekání. Znovu jsem se tam nevrátila. Jazyk mi stačil.
OdpovědětVymazatNo já už jsem stará bréca a tedy když se něco přehání, tak se mi to také nelíbí, ale je to věc každého. Vzpomínám si, k jakému převratu u nás došlo, když manžel zjistil, že si nejstarší syn pořídil náušnici. Řval na mne, když zjistil, že já o tom vím, že kdyby prej znal moje názory, tak by si mne nikdy nevzal. Moje děti k tetování ani zdobení částí těla netíhly, ale tu náušnici Robert nosil dlouho. Ani vlastně nevím, zda ji nosí, ale asi se k uniformě moc nehodí. Fakt jsem zaskočena. Člověk si na něco zvykne a pak znejistí, zda je stav stejný. A tak je to i s tím tetováním. Mně se líbí jen takové nenápadné, spíše ornamentové tetování, ale bála bych se té bolesti, tak raději nic.
OdpovědětVymazatNa pazi mas vytetovanou dceru?
OdpovědětVymazatKdyž jsem byla malá, kamarádka měla tetovanýho tátu.
OdpovědětVymazatPopravdě se mi tetování nelíbí a doufám, že mé děti budou po mě. Beru to jako nevratný zásah do těla, který není nutný (na rozdíl třeba od operace kvůli zdraví) a je tedy nepřirozený. Ale je to věc názoru. Nemůže se stát, že se Vám časem něco přestane líbit, okouká se, co pak?
OdpovědětVymazatTak se tu culím na monitor a napadá mě, že bys měla ještě projet svůj "rodokmen", jestli nejsi po předcích nějaká ta šlechtična s modrou krví, potom by to s tím popelem bylo zcela jistě natuty...
OdpovědětVymazatPořád si říkám,že jsem tolerantní.Ale když se vnučka přihasila s prvním piersingem...pak začalo tetování.Jsem přece jen stará na hodnocení... oněměla jsem Teď jsem si uvědomila,že i kluci (starší vnuci)jsou mírně potetovaní
OdpovědětVymazatOdporučuji : R.Bradury - Ilustrovaná žena.
OdpovědětVymazat[1]: Zdendíkuuuu...my se máme hlavně rády a respektujeme se...ten zbytek je podružný
OdpovědětVymazatPřiznám se, že mi tetování taky nic neříká. Já mám raději těla taková, jaká jsou od přírody. A jsem ráda, že mí kluci snad taky zůstanou čistí.
OdpovědětVymazatModrý popel Tak to se ti povedlo Já a tetování nejsme kamarádi. Na druhých mi nevadí, ale sama bych se tetovat nedala. U mě by to nebyla euforie, ale čirý děs...
OdpovědětVymazat[4]: Jsi skromná, každý si vystačíme s jinou množinou
OdpovědětVymazat[6]: Maruško...slovo bréca miluju, hodně se u nás doma používalo, má moravské kořeny...mám ta slova strašně ráda.
OdpovědětVymazat[8]: Každý to máme jinak a to je v naprostém pořádku, kdybychom byli všichni stejní, strašně bychom se otravovali a nudili
OdpovědětVymazat[10]: Alenko...Ty jsi bůh...neustále pro mě vymýšlíš nějaké novinky...mám v rodině Maďary a tam by se nějaký modrý grof mohl najít....
OdpovědětVymazat[12]: Děkuji ...přečtu si od mistra povídky...jen to bude asi problém sehnat, je to z roku 1964
OdpovědětVymazat[14]: Ale já jsem taky čistá ...když se obléknu jsem ještě čistší a nic nepoznáš
OdpovědětVymazatSimčo, jsem si jistá, že kdybych se narodila o nějaký ten pátek dříve, tak mám taky něco malého vytetováno Doma mi všechno zakazovali a já to dělala na truc a tak by to bylo i s kérkou Dcera má taky na zápěsti malý nápis a líbí se mi to Ty toho máš na sobě docela dost a to jsem určitě neviděla všechno K Tobě to prostě pasuje a jinou si Tě nedovedu představit Bez kérky by si byla nějaká nahá Krásný víkend Ti přeju
OdpovědětVymazat[18]: Vlastně opravdu neznám nikoho, kdo by byl nějak víc tetovaný. Brát to jako součást něčí osobnosti, to je zajímavý pohled. Děkuji.
OdpovědětVymazatGuns N' Roses je moje oblíbená kapela z mladších let, teď už jsem víc na popík (a nestydím se za to, jsem svá :))
OdpovědětVymazat[22]: Zvolala jsem ....Líba, dcérka...ta nezklame a pak jsem si uvědomila, že je to jasné a s našimi osudy ani nijak překvapivé
OdpovědětVymazat[23]: Byl to záměr a součást článku...upozornit na fakt, že i když mám tělo pomalované, mohu být vynikající manažer, chápající matka nebo špičkový vědec...podstata je vevnitř
OdpovědětVymazat[24]: Mám ještě namalovaného Slashe a kousek mé nejmilejší skladby November rain...ve volném překladu
OdpovědětVymazat[27]: Velký kus pravdy. Moje nejmilejší je Don't Cry
OdpovědětVymazatVelká tetování se mi nelíbí, ještě tak nějaká malá decentní kolem kotníku. Ale jak se říká, proti gustu a komu se to nelíbí, ať mi zadel políbí .
OdpovědětVymazatJá naopak obdivuji lidi, kteří tetování mají, protože museli zatnout zuby a vydržet tu bolest, která k tetování patří. Už jen proto možná žádné tetování nemám.. jsem cíťa citlivá a bolí mě sebemenší škrábnutí, natož abych do sebe nechala dobrovolně píchat jehlou. Už kolikrát jsem sama sebe přemlouvala, že to vydržím a nechám si vytetovat alespoň něco malého.. ale nikdy na to nedošlo. Ale zase nikdy neříkej nikdy, že.
OdpovědětVymazat[28]: Ta je moje druhá top
OdpovědětVymazat