Léto ve mně...

....jak je venku ???...hnusně...jakou máme náladu?? ....depresivní....budeme se cpát čokoládou nebo prášky....néééé...začneme si prohlížet fotky plné slunce, začneme si povídat o Ischii....nabijeme se do bezvědomí, protože já jako barevný člověk...zemřela bych steskem , chybí mi slunce, chybí mi moře...

Záměrně jsem povídání o italské dovolené odložila na tento čas, byla jsem plná emocí, nadšení a potřebovala jsem odstup a co se změnilo...NIC, vůbec nic....jsem stále zamilovaná do nádherného ostrova v Neapolském zálivu a tu je pro začátek něco málo, co mě dostalo...

VZTAH K RODINĚ...italská náruč mě nemohla emotivněji přijmout...první večer jsme při procházce v kostele zažili pravé italské křtiny, jsem bezvěrec, tudíž jsem nezažila ani ty české, nemám srovnání, ovšem pochybuji při našem českém naturelu, že by atmosféra gradovala jako v italském kostele. Kostel byl narvaný k prasknutí, hrála nádherná hudba, kněz mluvil do mikrofonu...dítě namočil celé, pak znova, pak znova, celé, žádné polévání čelíčka a když toto skončil, začal celý kostel spontánně tleskat...přes slzy jsem neviděla, vnímala jsem neuvěřitelnou energii, sílu rodiny, sílu lásky....to co se u nás vytrácí, tam kde začínají a končí tradice, tam v nábožensky konzervativní Itálii zůstává hodnota rodiny na nejvyšším stupínku a cítíte to na každém kroku...TLESKÁM jejich vztahu k rodině, dětem, k rodičům...

NATUREL...jsou stejně vášniví jako v televizi, jsou stejně šílení jako ve filmech, hovoří celým svým tělem, gestikulují, jejich mimika je úžasná, teatrální úsměv se ve vteřině změní v kamenný obličej, který záhy propukne v další salvu nekontrolovaného smíchu. Jak dokáží vyvinout spalující temperament, dokaží zpomalit, jejich chování vás sevře, vytočí, jsou laxní a přesto nejsou drzí, jsou hrdí...TLESKÁM za emoce, za temperament, za hrdost....

RELAX....stejně jako Ital maká, úplně stejně se dokáže odměnit. Milují ten kavárenský, povalečský způsob relaxu a věřte, že je silně návykový...sedět v kavárně a labužnicky pozorovat....jooo, brzy jsme si zvykli, brzy jsme také posedávali a očumovali...abychom zjistili, že jsou italské ženy nádherné, milují barvy, nebojí se do barev obléknout, mají skvostně upravené vlasy, obličej orámovaný skvělým makeupem a italští pánové krásně voní, oblékají se také do barev, límeček nosí na stojáka a své dámy si hrdě vodí za ruku...TLESKÁM za to, že po celém dni se se svou dámou projde po městě a hrdě si ji vede za ruku...

AUTA...jezdí šíleně, dokáží na kruháku zastavit a otočit si auto do protisměru, dopravní situace je v zásadě totálně nepřehledná, dopravní předpisy určitě všichni znají, nikdo je nedodržuje, přesto dokáží být civilní, nejednají arogantně, prostě kdo dřív jede, ten jede...pro nás nemyslitelné, pro ně běžné.

Jezdí na motorkách, na skutrech, vozí malé děti jako dospělé...není nemožné vidět otce na motorce, jednou rukou drží řídítko , druhou roční dítě a za ním sedí další borec, který oběma rukama nad hlavou drží kočárek. A vozový park...jedna velká tragedie, všechna auta jsou omlácená, oškrabaná, poslepovaná lepící páskou...TLESKÁM, že je to národ ještě horších řidičů než já...

KOČKY...mám hodně projetý svět a měřítko kultury civilizovaného národa a její vyspělosti je pro mě také péče o zvířata, péče o malé a velké bezdomovečky...za celý pobyt jsem nepotkala jejinou strádající, vyhublou kočku, všechna zvířata vykazovala dostatečnou péči a vnímavost ze strany domácích...možná pro někoho trapné, pro mě berná mince...jak se kdo stará o staré, nemohoucí a zvířata, tak ho soudím...no a zde TLESKÁM, první dovolená, kde jsem nechodila do obchodu pro krmení pro kočky...

.....no a příště si nezapomeňte plavky, knížku a dobrou náladu....