Loučení s láskou...

...UKLÁDÁM DO VZPOMÍNEK....Tvůj úsměv na nádraží, když jsi tam stál a čekal, to tvoje směšné žbrblání, co to zase táhnu za hromadu oblečení, tvoje slova, že jen blázen přijede na hory v šatovce, tvoje zamlžené brýle v autě, protože na horách než se roztopí auto, no prostě to trvá...

...UKLÁDÁM DO VZPOMÍNEK...jak jsi mě vedl v dešti do kapličky v polích, protože prostě jen tam jsi mi musel říct, jak složitý jsi, jak složitě se chováš, jenom tam jsi byl sám sebou, jenom tam jsi dokázal být upřímný...vůbec nevadilo, že prší, vůbec nevadilo , že na holinkách jsem měla metrák bahna, ale tvoje náruč hřála, tvoje ruce hřály, tam jsi byl skutečný, tam jsi byl opravdový....

...UKLÁDÁM DO VZPOMÍNEK...tu noc, kdy jsi mě poprvé políbil pod nebem plným hvězd, takový kýč by nedokázala popsat ani Danielle Steel, kdy se životem otřískané ženské podlomí kolena, kdy jsme tančili v zahradě a zpíval nám k tomu potok, občas zaštěkal sousedovic pes, měl si v očích plamínky, které se už nikdy neobjevily....ta noc nikdy neskončila, ta noc se už nikdy neopakovala, byla magická, byla šílená....

....UKLÁDÁM DO VZPOMÍNEK...to kouzelně všední, kdy já smažila bramboráky a ty jsi umýval nádobí, tenkrát jsi říkal, že to jsi obyčejně šťastný, že máš chuť do života, že jsi si zase sáhl na kus pěkného života.

Na to, jak jsme spolu chodili kouřit, já u tebe v náručí, ty s cigaretkou....tiše jsme každý večer stáli, dívali se na hvězdy a já se tisíckrát přistihla, jak bych kouřila jako cikán za bukem, nejméně stokrát jsem to řekla a moc ti děkuji, že jsi to dokázal ve mě potlačit, abych tu tragickou chybu neudělala a nezačala kouřit znova, byl jsi ten rozumnější...

....UKLÁDÁM DO VZPOMÍNEK...ty večery u krbu, kdy venku padal sníh, za okny mrzlo až okenní tabulky rozkvetly nádhernými květy, my dva jsme si úsměvně vysvětlovali, že já určitě jednou začnu jíst malou vidličkou zeleninu u večeře, jak jsme si slíbili, že už nikdy a s nikým nebudeme poslouchat Zemi vzdálenou od Kamila Střihavky, protože je a zůstane jenom naše, ta studená rána, kdy jsi běhal po zahradě, abys nakrmil sýkorky a já stála za oknem a na ten ptačí koncert zobáčků se mezi dlouhými rampouchy koukala....

...UKLÁDÁM DO VZPOMÍNEK....jak jsi každé ráno nadával, že ti v noci kradu deku, že spíš raději se psem než se mnou, protože já ti nejen kradu deku, já chodím v noci čůrat, já mluvím ze spaní, já zaberu obrovskou postel pro sebe a podle tebe, jooo, podle tebe mi v noci moje nohy tančí.....a přesto jak rád jsi večer hledal ty dlouhé, roztančené nohy...

...UKLÁDÁM DO VZPOMÍNEK....jak ty zapálený karbaník, ty celoživotní hráč karet jsi nedokázal se mnou prohrát v obyčejném Prší, jak jsi to musel rozcházet jako trucovitý kluk a jak jsi to vždy celé uzavřel hlášení, že když ti budu nevěrná, raději mě zabiješ...ale hlavně prosím tě, nikomu neříkej, že jsi nade mnou vyhrála v kartách...to bych tě musel zabít znova...

...mám uloženo ve vzpomínkách, mám jedno místo v srdci jen pro tebe a LOUČÍM SE S TEBOU, LÁSKO MOJE...je čas jít dál...