... v minulém článku jsem maličko poodhalila, jak se prostírá pro pana prezidenta a včera přítel mojí dcery vznesl dotaz, kdeže to vůbec je a rád by to viděl. A tak jsme se celá rodina vydali před obědem na procházku směr výletní zámeček Větruše. Svítilo sluníčko při cestě do kopce, když jsme zdolali sráz, nahoře se zatáhlo a začala fujavice. / už je jasný název Větruše, vyfotila jsem pár fotek a měla ruce zmrzlé, že jsem nebyla schopná řídit /, ovšem dole se nebe roztáhlo a nabídlo nám exkluzivní oblohu bez mráčku.
Večer jsem si prohlížela fotky z rána a okamžitě jsem je zavrhnula, přišly mi doslova děsné, díky šílenému větru nezaostřené, díky absenci sluníčka smutné a šíleně melancholické, díky továrnám, kolejím a mostům takové neosobní, díky šedivé barvě ponuré až depresivní, prostě hrůza, běs. Vždycky píšu, že jsem člověk senzitivní na světlo, s jarem dostanu křídla, v létě letím, na podzim pelichám a v zimě skomírám, proto mě ta smutná realita neoslovila.
Na jednom blogu máme už skoro měsíc krásné a pozitivní letní fotky, jinde si majitelka blogu hýčká hyacint, jinde zase připravují barevné košilky na velikonoční vajíčka, jinde se háčkuje jaro, všichni snaží nějak přežít ten odér melancholie, abychom pak za měsíc mohli vzlétnout a užívat si do sytosti barvy, slunce, oblohy...
A tak já nebudu štrikovat srdíčka na jarní věnec / ani to neumím/, hyacint mi už dokvetl, ale já sem dám ty smutné fotky, protože i tento čas patří do našich životů a pak záhy budeme odměněni tím lepším a pozitivnějším....
....Romain Rolland pronesl ...VIDĚT SVĚT TAKOVÝ JAKÝ JE A POTOM JEJ MILOVAT - TO JE NEJVĚTŠÍ UMĚNÍ .... a tak slibuji, budu se snažit....
Nepřipadají mi depresivní, je to prostě únor. I ta ponurost má něco do sebe.
OdpovědětVymazatSimi vždyť to docela jde,jak napsala Meduňka,je únor co by jsme mohly očekávat,než takové pošmourno.Taky si teď raději hraju s fotkama s kytičkama.
OdpovědětVymazatJe zima a šero, s tím nic nenaděláš
OdpovědětVymazat[1]: To je sice fajn, ale nemohu si každý den běžet dát pšeničné, abych to viděla víc veseleji
OdpovědětVymazatSimi, dobře, že jsi sem ty fotky dala. Zámeček je krásný a fotky nejsou smutné, ale tajemné. U nás takový pohled na širokou řeku nemáme a hrad na skále nad řekou je majestátný na té skále. Jsem moc ráda, že jsem mohla nahlédnout i k vám. Tu řeku jsem si vychutnala, když jsem se plavila z Hřenska do Děčína. Děčín mne tenkrát překvapil tím, že obě části města spojoval jen jeden jediný most. A my tu máme řeku, které lidi z tvých končin říkají potok a jeden most vedle druhého.
OdpovědětVymazatJsem ráda za fotky a příjdou mi odpovídající této zimní době Je to už víc než 13 let, co jsem jezdila do kursu do Teplic půl roku, takže Větruši znám jen z vlaku a moc se mi líbila Koukám, že je na jedné fotce hrad Střekov, tak tam jsme tenkrát byli , bylo zavřeno
OdpovědětVymazatTak na Větruši byla ta hostina! Tam jsem byla naposledy před 3 lety na promoci staršího syna. Já myslím, že fotky máš pěkné, úměrně ročnímu období. A to okolí tam dole? Tak to prostě je, pro mne to je Ústí se vším všudy.
OdpovědětVymazat[5]: Tak naše město je také rozdělené na dvě části řekou , spojují ho celkem tři mosty a vždycky o povodních se přepravovaly potraviny, lidé do nemocnice nebo k lékaři vlakem po železničním mostě.
OdpovědětVymazat[7]: Přesně, Miloš debužíroval na Větruši, protože znáš Ústí, tak víš, že takových prosotr u nás moc není. Hotely jsou zanedbané, tam by to nebylo tak repre. Jasně, průmyslové město je průmyslové město, to nezmění ani profi foťák, byl to můj pocit, který mám vždy, když se dívám v zimě z Větruše dolů
OdpovědětVymazat[9]: Na Větruši jsme byli, ale najedli jsme se nakonec ve Fóru. Jestli myslím tím repre kulturák, tak tam jsem kdysi měla maturiťák.
OdpovědětVymazat[10]:Na Větruši dobře navaří, hrají si na hogo fogo, jídlo mizerné, malé porce / chlap se nenají/ a šíleně drahé Tak v létě si dát kafíčko nebo pivko, ale jídlo fakt né.
OdpovědětVymazat[11]: OPRAVA...NEVAŘÍ !!!!
OdpovědětVymazat[11]: Na Větruši mne odradily ty ceny, dál nevím. A do kulturáku jsem kdysi chodila do dětské knihovny, byla tam pobočka, ani nevím, zda tam ještě je. Jo a taky v kulturáku můj tatínek kdysi pracoval.
OdpovědětVymazatNo, někdy není nad pořádný kusanec melancholie
OdpovědětVymazat[13]: To že si někdo něco opraví, neznamená, že musí ty peníze dostat okamžitě zpátky, je to hodně mylná představa a dnes už lidé nejsou limitovaní, prostě zajdou jinam.
OdpovědětVymazat[15]: Střekov - mám spojený jen s kinem, hradem a hřbitovem. Jo a pak v té továrně u hlavní silnice do kopce jsme měli Mikulášské v nějakém sále.
OdpovědětVymazat[16]: Já tam dvacet let bydlela, tak tam mám kus dětství a puberty.
OdpovědětVymazat[17]: Ja bydlela 20 let v centru. Jo, to by mohlo byt ono, ROH a Setuza. Mam i nejakou fotku ze salu. Ani nevím, kolik teď máte kin, ale jistě ne tolik, jako kdysi. Jo a taky pamatuji Svátek práce v letním kině, všichni v pionýrském a už to jelo!
OdpovědětVymazatSimi, zámeček je moc pěkný. I ostatní fotečky se povedly, bohužel i toto je součást zimy Taky mám raděj sluníčko a teplo. Zimu nemusím.
OdpovědětVymazat[18]:No já chodím do Fora, je tam multikino, je tam určitě víc jak pět sálů, ostatní kina asi už nefungují.Taky už byly v dezolátním stavu a nikdo neměl chuť to opravovat.
OdpovědětVymazat[20]: Aha, já to spletla, myslela jsem Svátek písní, zpívaly se tam samé budovatelské a ruské! Já tam dokonce jednou mluvila do mikrofonu do TV! Jo, kde jsou ty časy, to mi bylo asi 12 let.
OdpovědětVymazat[21]:Ježiši, já jsem tu v kontaktu s takovou celebritou, wow... , svátek písní možná byl pro někoho tragický, ale já na to vzpomínám s láskou, jako děti jsme se na to těšily, na podzim si opráším texty, jdeme na Alexandrovce
OdpovědětVymazat