....když jsem přijímala pozvání do Státní opery Praha na operu Giacoma Pucciniho " La Bohéma " / Bohéma /, byla jsem rozpačitá, ale rozhodla jsem se ingnorovat ignoranta v sobě a začala žehlit puky na svátečním kostýmu. Opera není moje parketa, mám raději činohru. Na různých internetových portálech jsem se dočetla, o čem to bude a co mám očekávat. Dojemný příběh o lásce básníka Rudolfa a něžné Mimi, jejich existenční boj o každodenní přežití, zároveň i o přátelství čtyř mladých umělců na Montmartru a to celé zakončené úmrtním nemocné Mimi, tak to mi přišlo osudně vzdálené do momentu než jsem zasedla do hlediště, v orchestřišti se rozehrával symfonický orchestr a celá ta atmosféra mě vtáhla hlava nehlava a pustila až při závěrečném aplausu...
zdroj foto : oficiální stránky Národního divadla
POZITIVA ....pro nás, co plynně nehovoříme italsky se na malém plátně nad podiem promítal český a anglický text, takže jsem celé dvě a půl hodiny věděla, co se zpívá a o čem děj přesvědčí či nepřesvědčí diváka. Vůbec mě tato jazyková bariera nevadila, možná naopak přitahovala, italština je nádherný a velice temperamentní jazyk, přitažlivý a pro diváka dokonale strhující, dnes si toto nastudování nedokážu představit v mém rodném jazyce. Živý orchestr s neuvěřitelným dirigentem, tak to jsem jen velice rámcově viděla v televizi, zde v přímém přenosu mi přišlo, že naprosto chápu, proč je pan dirigent abnormálně štíhlý mužský, po takovém výkonu si může dát k večeři biftečky s hranolkami a pěkně zajíst sladkým dezertem a stále bude jako lunt. V divadle jsem nebyla poprvé, ale poprvé jsem byla ve Státní opeře, přišla mi nádherná, majestátní, plná kouzelného lesku a zlata, celé to podtrhovaly dámy- uvaděčky v šarmantních pelerínách, velice ráda si podobný zážitek zopakuji.
NEGATIVA.....pozoruji stále častěji, že se nám ze společnosti vytrácí kultivovanost zevnějšku, která má takovýto kulturní zážitek podtrhnout. Ve Státní opeře by člověk očekával určitou úroveň, potkala jsem několik pánů v riflích, několik dam našprclých do elasťáků jako na trh, no někteří to skutečně nevychytali a v modní policii slušného chování by propadli na celé čáře. Vše to završila u občerstvení dáma, která se dlouho, ale dlouho buď nemyla nebo nepřevlékla, její potní symfonie se nepříjemně táhla celým foyerem, smutné, smutné, smutné....
Tak to jsi měla velký kulturní zážitek. Já chodila na opery už coby dítě a adolescent v Ústí, mamka měla známého v divadle. Tudíž jsem viděla více oper i v italštině, možná zrovna tuto, už přesně nevím, viděla jsem všechny opery i operety, bylo to pro nás zdarma. Dříve nebyly titulky, bylo to pro mne hodně zdlouhavé, vlastně myslím, že jsem chodila do divadla moc brzy, už v 9 letech, představení začínala snad až v 20 hod a bylo toho na mne moc. Později už titulky v češtině byly a to už mne zajímalo více. Jo, to všechno bylo v době, kdy se na premiéry chodilo jen v dlouhých šatech.
OdpovědětVymazatPo umělecké stránce to musel být úžasný zážitek, Simi, úžasná atmosféra a k tomu italština.
OdpovědětVymazatJá se přiznám, že jsem ještě na opeře nebyla... . Ale budova Státní opery je honosná, byla jsem i uvnitř a je to nádhera.
OdpovědětVymazat[1]:Také jsem chodila jako dítě na předplatné do Severočeské opery / asi jsme tam chodily stejně /, vesměs to byly samé operetky a balety, ale bylo to pro mě úžasné, vždy jsem se svátečně oblékla, mělo to punc jedinečnosti a ten ve mě zůstal, že když jde člověk do divadla, má podle toho vypadat,nejsem prudič, je mi vesměs jedno čemu lidé dávají přednost, ale slavností události /promoce, maturity/ nebo kulturní akce / plesy, divadlo/ by měly zůstat v určitém kulturním levelu
OdpovědětVymazatÁch, zážitek musel být ohromný a ještě k tomu v Opeře. Líbí se mi tam víc než v Národním divadle.
OdpovědětVymazatAhoj, chtěli by jsme se zeptat, jestli by jste pro nás hlasovala tu http://monster-highcz.blog.cz/1502/our-freaky-moments-hlasujte-za-najkrajsiu-fotku ? :) A promiňte že to pížem sem. :( Děkujem předem. :))
OdpovědětVymazat[6]: Oprava : Píšem
OdpovědětVymazat[5]: Takové zážitky dělají ze všedního dne svátek, jsou strašně potřebné pro to normální žití.
OdpovědětVymazatjak vidím Simonko, tak zážitky pro i proti. Je moc velká škoda, že právě ta nekultivovanost v kulturním prostředí ještě více vynikne. Už naše babičky tomu říkaly nedělní šaty a to šly jenom do kostela. Ale bylo dáno, že vznešená událost si žádá i patřičný sváteční úbor a hygienu. Zážitek z opery byl jistě nevídaný,. i mě se moc líbí italština a možná, že by mi ani nevadilo, že chvílemi nevím přesně, o čem zpívají, ale už jen ta hudba...... A práce dirigenta je opravdu dřina. Při práci zapojí snad každičký sval v těle a celé to ještě odstojí.
OdpovědětVymazatA chválím nový kabátek blogu. Nyní se mi text lépe čte. A už jsem zakoupila a proděravěla květináček na mou zatím jedinou orchidej. krásně jí rostou listy velké a pevné, jen nechce po shozu květů kvést. Možná po přesazení a s jarem začne.
OdpovědětVymazatTaky se mi moc líbí nový kabátek blogu A musím přiznat, že na opeře jsem ještě nikdy nebyla, ale věřím, že to byla nádhera Taky se mi nelíbí, že se někdo nedokáže slušně ustrojit..... Já byla po velmi dlouhé době v kině na Padesáti odstínech šedi a nijak nadšená jsem nebyla, asi to bude těmi sado sexuálními praktikami a tím koncem Podotýkám, že jsem knížky nečetla....
OdpovědětVymazatPárkrát jsem už na opeře byla taky, naposled v Janáčkově divadle na Dvořákově Rusalce, před... no, mnoha lety . Tenkrát se tam chodilo zásadně v dlouhých večerních.
OdpovědětVymazat[9]:Celá společnost degraduje slavnostní události na estrádu bez efektu, je mi to moc líto, naši předci měli daleko vyšší úroveň oblékání, stravování, vůbec neměli takové vymoženosti a vážili si především sami sebe.
OdpovědětVymazatObrázek na pozadí se dá kdykoli zmněit, ale pozadí stránky, když bylo modré a mělo tohle světlé písmo, tak jsem si to musela vždycky moc zvětšit, aby se mi to lépečetlo. Na bílém pozadí stránky se text lépe čte.
OdpovědětVymazat