Variace na adventní čas...

Když se tento týden hlasovalo o téma týdne, moc jsem si přála něco vánočního, něco odlehčeného než se v adventní čase babrat se životem " Na hraně " / já totiž celý život surfuju na hraně / a tak si zvolím adekvátní označení, nastíním variaci, jak si jedna blondýna žije před návštěvou pana Ježíška.

- moc jsem chtěla být krásná blondýna a tak jsem navštívila svého lazebníka, aby mi na hlavě vytvořil stylově bílou, ať ladím na Štědrý den se sněhovou pokrývkou. Po skoro čtyřech hodinách intenzivního barvení a přelivu jsem domů odcházela s modro - zelenou hlavou. A to jsem si přála nebýt, skutečně nebýt tolik výrazná a konečně splynout s davem.

Zářím, zářím modře, zářím i zeleně. Po příchodu domů jsem si bytelně umývala hodinu hlavu a barva se drží jako hovno košile / říkala moje nebožka generálka /. Letos jsem nebrečela, protože to samé se mi stalo už minulý rok.

Neradujte se z předpovědi počasí, nečekejte sníh, letos letí zelená, budou pučet stromy.

Celé to cítím NA HRANĚ.

- když mi napsala jedinou větu, oči se mi zalily slzami. Je nemocná, je nemocná hodně. Někomu by tato diagnóza rozklepala kolena, jí rozklepala, jí rozhodila. Je v těch nejkrásnějších ženských letech, kdy slastně nadechujete, jste volní, můžete začít konečně žít, protože netáhnete jho osudu matky, ženy, dcery, milenky.

Vím, že je to rozená bojovnice, vím, že je silná a vím, že tu kurvu převlečenou za kamarádku přepere, zadupe a bude zase zdravá. Milá, držím ti palce, nejsi sama !

Celé to cítím NA*RANĚ.

- slavili jsme se Soptíčkem Mikuláše. V italské restauraci jsme si dali minestrone, hříbkové rizoto a smetanovou pizzu / rozuměj, já prostě mám tu italskou kuchyni nejraději /, jo, narvali jsme si pupíky pěkně. Mašinkou se jezdilo několikrát, pak jsme jeli " kabinkou " / pro neznalce kabinková lanová dráha na Větruš /, koupili jsme pandu, kterou už má Soptíček doma, s bublifukem jsme vytáčeli závistivého souseda za záclonou, protože on nechápe, k prosinci taková nepředloženost, je třeba se chovat korektně. Ovšem, když se Soptíček zakousl do vánočního cukroví, největší preference získaly banánky, podíval se na mne a řekl : " Mhhhh, slaďoučké , babičko " , roztekla jsem se blahem jako máslo první jakosti.

Celá se cítím NAHRANĚ / nebo jsem nahraná ? /

- chtěla bych zažít tu kýčovitou vánoční atmosféru. Za oknem sníh, hromada sněhu, v krbu praskají polena a já jako diva ležím na kožešině se svým milým. Místo toho se maskuji / nejen kvůli hlavě , tedy barvě vlasů /, chodím kanálovou soustavou, protože si mou maličkost vyhlédl o 25 cm menší Milda, který obdivuje moji šíji a pokud tak nečiní, obdivuje nějakou nálevnu ve městě. Všichni nezadaní pro tento rok jsou už zabalení do úhledných balíčků a zasíláni PPL, já mám trpaslíka Mildu a čekám, kdy dorazí Rejpal, Štístko, Kejchal, Prófa.

Celé to cítím NAHRANĚ, NA*RANĚ A JÁ JSEM NAHRANÁ.

Tak nějak se omlouvám všem, které jsem zklamala a nevyšvihla jsem důležitou filozofickou úvahu, já to prostě v době adventu nechci hrotit, chci své emoce nechat juchat, skákat, rozjímat, votom to je.

Zdraví vás bývalá blondýna, která mapovala, kdy je svátek svatého Patrik, protože by se svou zelenou hlavou sklidila zasloužený potlesk a v davu by se konečně ztratila...

Kočičí adventní pohoda...

" Ze všech tvorů, které Bůh stvořil, se jen jediný nemůže stát otrokem. Tím je kočka. "

Mark Twain

Americký novinář, spisovatel, humorista

Adventní čas začal. Před supermarketem se rozvášněný dav serval o pozice na vozíky a následně propukla bitva o plata vajec.

Nesoudím, každý máme priority postavené jinde a žijeme své životy jinak.

Přeji vám klidný, pohodový adventní čas. U nás doma to voní vanilkovými rohlíčky, pouští se pohádky a zamilované filmy a jediná bitva, která probíhá, je ta o pozice na škrabadle.

Krásný týden přeji.

Vánoční koleda ....

Krouží, poletuje, snaží se nás omámit, zahnat do rohu, vtáhnout a nepustit. Duch vánoc.

Nemohla jsem začít divadelní sezónu, letos tedy hodně pozdě, stylověji.

Dlouhé týdny nás masírují média, obchodníci, všudypřítomné reklamy, rozsvícené stromky, kouličky, kam se podíváš a já jdu do divadla na hru s vánoční tématikou. Ale proč vlastně né ?

Vražte do díže muzikál, divadlo a koncert a vznikne kouzelné představení v divadle STUDIO DVA.

Na motivy proslulé povídky Charlese Dickense tu ansámbl nastudoval něco nevšedního, něco tak přitažlivého jako je VÁNOČNÍ KOLEDA, která diváka nasměruje do vánočního Londýna první poloviny 19.století .

Anglický spisovatel Charles Dickens vypodobnil hlavního hrdinu Scrooega jako mrzouta, osamělého mamonáře, nelidu, necitu, člověka hrubě vyřazeného ze společnosti pro svou vášeň a lásku k penězům.

Během jedné noci mu pošle tři duchy vánoc. První duch, duch minulých vánoc, ho vezme do dětství a probudí v něm něžnou, dávno zasunutou stránku lidského vnímání. Druhý duch, duch současných vánoc, v lakomci vydoluje díky pohledu na šťastné lidi, zodpovědnost vůči blízkým. Třetí duch, duch budoucích vánoc Scroogovi naznačí vizi, jak dopadne, pokud zásadně nezmění své chování k lidem ve svém okolí. Je zde mnoho poplatných poselství i pro současnost.

Psát recenze, čtivé recenze umí málokdo a já se vždy při předání dalším řídím emocemi, vnímáním, prožitkem.

Všichni herci byli skvělí, ale hlavní hrdina Ebenezer Scrooege v mistrovském podání Karla Rodena se mi zapsal do srdce a tam už zůstane do konce mých dní.

Zbožňuji herectví pana Rodena, herce úsporných gest, jenž úžasnou a kultivovanou mimikou rozehraje part zážitku, navíc patří mezi hereckou elitu, která neplní trapné bulvární stránky, protože to nemá zapotřebí. Obrovské charizma, když tento muž vstoupí na pódium / ach, vzdychla jsem tak hlasitě, že dáma přede mnou hodila po mně odjištěný granát /, jeho aura prostoupí všemi a už nikdy, skutečně nikdy diváka nepustí. Hlas mužný, přívětivý, v polohách laskavých, ale i alarmujících.

Věřila jsem mu všechno, věty, slova, gesta, slzy, úsměvy, ale i bolesti, křivdy.

Karle, já tě prostě miluju, já tě prostě žeru. / miluju tě od doby, kdy jsi fenomenálně podal excentrického, šíleného, geniálního Jana Saudka tak věrohodně, že jsem tobě, introvertovi, věřila i ta objímající obrovská ňadra /.

Měli jsme jako diváci štěstí, byli jsme součástí 100. reprízy tohoto nastudování. Divadlo Studio Dva má skvělou a neopakovatelnou atmosféru díky pódiu, nad nímž se v patře střídají zpěváci, herci a hraje celý orchestr, prostor není nijak veliký a každý divák se tak stává součástí, semele ho to a nepustí, nemá šanci... i když !!! vedle nás seděl ignorant v teplácích, jehož nechalo tak výjimečné nastudování chladného, tak nějak bez emocí.

Vážení, milí, blogoví přátelé, znáte mě, víte, že blondýna je nepřeberná studnice emocí a přesně tak nějak na vás vyvalila svůj zážitek. Zítra rozsvítíme první svíčku adventního věnce a já bych si přála, aby i mě navštívil duch vánoc a poprvé za celé své dlouhé žití by mne naučil vánoce milovat, ctít to, co jsem nedostala do vínku, to co mě nikdo nenaučil a to co mi chybí v současném prožívání těchto dní. Klid, mír a pohodu přeji.

Fantazie mezi pečícími plechy...

Plech první s vanilkovými rohlíčky...

Sedím, holou rukou hnětu těsto plné ořechů a mé myšlenky plynou.

Chci být víc než ... nebo skoro jako BABIČKA PROŠKOVIC.

Babička, žena z lidu, pracovitá, moudrá, ušlechtilá, zvládne vnoučata, pomáhá s hospodářstvím, šuká od brzkých ranních hodin po komůrce, venčí Sultána i Tyrla, žije společensky, tmelí rodinu i celou vesnici. Nemá problém s pírkem za plotem, to můj plot ohrožovalo prase tak vydatně, že vlastně ani skákat nemusím, protože není přes co.

I já bych chtěla mít komůrku čistou, vymetenou a místo toho se raději potuluji po kavárnách, chytám lelky. Než se donutím k mytí oken, vesměs začne pršet nebo mrznout, hledám trapné výhovorky, jak mě to uklízení nebaví.

Bojuji s metráky chlupů z kočičích příživníků a místo abych jim vyčinila či jim domluvila vlídným hlasem, muckám se s nimi a dělám ptákoviny.

Babička také pravila " Kdo se nesrovná s chlebem, nesrovná se s lidmi " a tady je ten zásadní problém, já neměla chleba pět let, takže budu i nadále nesrovnaná bordelářka, která nebude mít na vánoce naleštěná okna jako celé sídliště.

Plech druhý s lineckým ...

Stojím, válím těsto, vykrajuji srdíčka a mé myšlenky peláší.

Chci být víc než .... nebo skoro jako MATA HARI.

Špionka, agentka, dokonce dvojitá agentka, ale především diplomatka, bože, jak já bych chtěla být diplomatka.

Jak moc bych chtěla, aby mí podřízení pochopili, že když řádí ve městě žloutenka, je dobré si umýt nejen jednu, ale i obě ruce. Jak moc bych chtěla vysvětlit své dceři, že jí dítě nezabiju, když u mě bude spát celou noc bez ní.

Jak by mně vyrazilo dech, kdyby některá z mých kamarádek nečekala, až zahřmí, ale vymyslela také nějakou aktivitu ona.

Nebo jak šalamounsky vysvětlit muži, že bývalá žena je žena v minulém čase a nechci spát s její fotkou v ložnici.

S hubou nevymáchanou udělám vždy paseku.

Plech třetí se staročeskými pracnami...

Melu ořechy, byt voní skořicí a umletým hřebíčkem a mé myšlenky jsou v oparu.

Chci být víc než ... nebo skoro jako PAMELA ANDERSON.

Když vyběhl sex symbol v červených plavkách, žádný muž nemluvil, myslím i nedýchal. Když jsem vyběhla v červených plavkách já na koupališti Brná, zeptal se mě pán, kde točí zmrzlinu.

Když Pamela hodila motýlími očky, závan erotična proběhl televizí, když jsem hodila já nalepenými řasami, skončila jsem na očním s alergií. Pamela natočila s manželem domácí porno nahrávky, ten můj zapomněl koupit baterie do videokamery a místo dlouhé série nekonečných orgasmů po teplé koupeli usnul.

Když si Pamela sedne, vyrazí si zuby svými ňadry, když si sednu já, nejenže si nic nevyrazím, přijdu natěšená do ložnice, kde mezi odfuky slyším : Gábino, Gábino, makej, do toho ... po drsném výslechu zjistím, že je to přeci Koukalová.

Vypínám troubu, umývám plechy, rovnám cukroví úhledně do krabice a držím realitu pevně za otěže a nebo né ... / chci být Valentina Těreškovová a chci až do března rotovat kolem matičky Země a užívat si sluníčko zblízka /

Zdraví blondýna.

Listopad v kostce..

Nástup podzimu jsem přijala s nelibostí, rána jsou už tak chladná, že se bez škrabky neobejdeme, opadává i ten zbytek už hnědého listí a země je konečně dostatečně zavlažována. Krátký den bez světla na mou duši působí jako tři pěstí, chybí mi světlo, chybí mi světelná pohoda. Naše příbytky začínají vonět po citrusech, po skořici ze svařáku a nejvíc poutníky potěší maličkatý, teploučký řízeček.

Mičurin v mé duši strádá, zahrada odpočívá pod řádnou ochranou chvojí a já po ní chodím jako agent s teplou vodou, no já bych se tak hrabala v zemi, že bych brečela. Díky mému neodolatelnému šarmu a nějaké stovce jsem uhnala řemeslníky na zbourání staré technické místnosti / i když tak nad tím přemýšlím, je to pro tu starou ratejnu moc luxusní pojmenování/, nebudu vám ani líčit kolik nepotřebných zhovadilostí se odvezlo. Ovšem po demolici se otevřelo mému oku neuvěřitelné, narostl tam nádherný, obrovský prostor, který mému stavitelskému duchu dal nový rozměr.

Skvělý nápad, že poletím do Říma jsem dostala z hodiny na hodinu a uskutečnit se mi to podařilo vskutku hodně rychle, mám ten švih a temperament v sobě. Slunce, spousta slunce, nádherné teplo a nažhavené, dobité baterky, to jsem přesně potřebovala, abych přehlušila světelný deficit. Zda všechny cesty vedou do Říma, nevím, ale mé srdce si cestu k této kráse našlo skutečně rychle a navždy.

Soptíček byl na svém první karnevalu a trsal na skladbu Vaška Neckáře ... Jsem doktor Dam Di Dam, nemoci léčívám. Z té holky něco bude, protože všichni tančili ve dvou, ona si broukala, tančila a to vše jen se svým plyšákem, těžký individualista. Nedávno mě zavřela do svého domečku a s povelem ...Seď, si šla malovat a razítkovat do vedlejší místnosti.

Jsou momenty, kdy přemýšlím, kdo koho vychovává. Z babičky jsem byla přejmenována na babi, je to mladistvější, svižnější a když spolu tančíme, křepčíme na Bruno Marse, Soptíčkův otec otáčí oči v sloup, a pak že je v zdravém těle zdravý duch.

Loučím se s dušičkovým měsícem a nadevírám nenápadně, polehoučku dvířka tomu poslednímu měsíci v roce. Propadla jsem svíčkám, protože krásně voní, propadla jsem světýlkům, protože hladí mojí duši. Nazdobila jsem adventní čtyři symboly čekání, netoužím po vánocích, toužím po slunovratu.

Přeji vám klidný, poslední měsíc roku, ať se splní každé vaše přání. Moje srdce netouží po hmotném, pouze po lásce, klidu a míru v nás. Krásný prosinec vám přeji.

Když se racek chechtá...

1.Italové

Jsou zábavní, inspirativní, temperamentní. Dokáží si člověka získat gesty, úsměvem, dobrou náladou. Nejsou vlezlí, nejsou urputní a dokáží si udržet patřičnou vzdálenost. Vyznávají hodnoty, rodina není jen slovo, jen povinnost.

Při řízení auta telefonují i ze dvou mobilů, troubí, posunkují, gestikulují, na jedné motorce dokáží převést celou rodinu včetně kočárku.

2. Každodenní elegance

I ve všedním životě kladou důraz na eleganci, vytříbený vkus. Být dobře upravený,být dobře vystajlovaný je projevem úcty k sobě. Převládá barevnost, rozmanitost, italská žena má nádherně upravený účes, opečované vlasy a celkově působí jako ze žurnálu, utratí za to spoustu peněz a když jde se svým mužem po ulici, jde někdo.

Mnohokrát jsem se na ulici otáčela za ženou !!!, já žena.

3.Káva

Národní sport, národní hrdost, národní povinnost. Každý Ital se domnívá, že jen italská káva je nejlepší na světě.

Bar je svatyně, kam se chodí slupnout malou kávičku a probrat situaci.

4. Kuchyně

Milují jídlo, je důležitou součástí jejich života a díky středomořskému slunci tak i chutná.

Jejich rajčata voní a chutnají nejlépe na světě, jsou plná slunce, energie. Bazalka, olivový olej, oregano, víno a boží pasta.

Co region, to laskomina, spousta specifik, která naplní několikachodové menu včetně delikátního dezertu třeba z mandlí nebo citrónu. A zmrzlina ... nebe v hubě.

5. Památky

Baziliky, hrady, vykopávky, muzea, pokladnice umění. Narazíte na ně na každém rohu, jsou nádherné, jsou pečované a nelze je projít a prohlédnout, je to na několik životů.

6. Moře

Pro lidi jako jsem já, kteří vodu milují, je jejich živel, se stává moře s nekonečným horizontem, slanou příchutí, věčnými vlnkami, upomínkou, jak je na světě krásně a jak moc bych tu hladinu zčeřenou větrem, chtěla zase vidět.

7. Bramboříky

Vnímala jsem je celý život jako květinu našich babiček a jejich nevytopených ložnic. Italové tuto květinu ve všech barvách i velikostech používají k vánoční výzdobě a její krása mě doslova vyrazila dech. Jako v našich oknech se celé léto usmívají truhlíky s muškáty, zde jsou na každém rohu, zvláště nyní před vánoci v kouzelných aranžmá s chvojím a vypadá to velkolepě.

8. Racek

Když sečtete všechny tyto body / mohla bych je vyjmenovávat dlouhé minuty, třeba i hodiny /, složí se mozaika, pro kterou se moc ráda do země temperamentních Italů zase vrátím.

Když jste šťastní, svítí slunce, najdete kousek pohody, jsou vaše smysly tak nabuzené, že jsem poprvé v životě slyšela, jak se racek se chechtá. Čtverácky, hlasitě, radostně a co se vůbec divím ... v Itálii je totiž možné skoro všechno.

Krásnou neděli, klidný týden přeji.