pátek 15. ledna 2021

Očima skřivana ..



Zda jsem v plodové vodě uplatnila styl prsa či kraul, si upřímně nepamatuji.
Teplo a vřelost lůna mne sice uklidňovala, ovšem dle mé maminky jsem jí jako čipera budila šťouchanci v brzkých ranních hodinách.
Porodní asistentka mne vždy dopoledne chválila a poslouchala zvláštním trychtýřem, jak aktivně a vytrvale vykopávám drobnými nožkami, odpoledne to vypadalo, že nejsem v děloze přítomna.
Na svět jsem se vecpala jako skřivan.
Jsem pták, který se probouzí velice časně, vylétne na první dobrou.
Mám okamžitě skvělou náladu, radost a báječný pocit, že je ráno. Neb spaní je nejméně oblíbená činnost životního biorytmu, horší je jen pozřít vepřová játra na cibulce.
Toto vrozené biologické nastavení, kdy už za kuropění zpívám, tančím, mám za sebou dvě kávy, uvařený oběd, irituje mé okolí. Vstávat bez budíku a ještě se smát, no, co si budeme vyprávět, fámy o požívání stimulantů nemá smysl vyvracet.
Miluji schůzky s vílou Jitřenkou, slunce nenápadně olizuje horizont, protahuje si paprsky, ptáci lehce ladí jemné tóny na stupnici, rosa jako diamanty na květech, listech svým třpytem okouzluje.
Svět bývá tichý, klidný.
Často se mi stává nevídané, zastihnu slunce v plném jasu, krásnou letní bouřku s duhou nebo první sněhánky, které když vstávají sovy, už dávno rozpustily svou bílou podobu do jiného skupenství.
A pak velice složitě vysvětluji, proč na fotkách z Labské stezky svítí slunce nebo na mé zahradě sníh ozdobil do bíla traviny.
Procházím liduprázdnou a ztichlou krajinou a občas mne v rozjímaní vyruší další veselý skřivan, usmívající se, s pytlíkem čerstvých rohlíků pro svou ještě spící sovu.

Očima skřivana Labská stezka  / foceno 8.00 /










Očima skřivana zimní zahrada / foceno 7:30 /











Příroda i život všeobecně nám pro zpestření do života posílají protiklady, všichni muži mého srdce se narodili, chovali a projevovali se jako sovy.
V momentu, kdy má tělesná i psychická výkonnost vrcholila, můj partner - sova teprve probouzel :)
Přesto se nejvyššímu na nebesích zželelo a poslal mi jako parťáka kočičího skřivana, tudíž ta rána nejsou vždy osamělá.

Kočičí skřivan Míša   / foceno 19:30, kdy jsme polomrtví již oba /





Ať již vítáte den jako skřivan či usrkáváte vínko v noci u krbu jako sova, přeji vám kouzelný víkend plný zimních radovánek, sněhu a prodlužujícího se dne.
Očima skřivana, tentokrát procházku brzy ráno vynechám, má být mrazivo a to mi bude věřit i ta sova vstávající k obědu :)

63 komentářů:

  1. Skřivan jsem rozhodně nikdy nebyla, nejsem a pravděpodobně už nebudu. Vstávání je pro mě problém v jakoukoliv hodinu, takže teď si vyspávání užívám. Když musím náhodou někde být třeba už v 8hodin, jistí to budík. A lepší už to nebude ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebude, tohle nastavení je trvalé a neměnné.
      Pouze se mu člověk musí v pracovním procesu podvolit, ale jen co vypadne z kolotoče povinností, okamžitě přeladí.

      Vymazat
  2. Jako sova Tobě i kočičímu parťákovi taky přeji krásný víkend :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Já nejsem ani skřivan, ani sova. Mám období, kdy se mi vstává dobře a chce se mi brzo spát a jindy zase nemůžu vylézt z postele a večer nevím, kdy si jít lehnout.
    Krásné fotky.
    Simi, přeji Ti krásný víkend. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě inklinuješ k jednomu nebo druhému, ale oboje člověk není.
      Četla jsem na toto téma mnoho pojednání, článků a každý člověk má své nastavení včetně biorytmů dané.
      Jsem od přírody a narození nespavec, kterého spánek otravuje a hledala jsem na to odpověď.
      Obrovskou roli v tom hraje roční období. I já v zimě vydržím kvůli tmě déle spát, na jaře vstávám s rozedněním a nijak to neovlivní ani únava.

      Vymazat
  4. Já jsem ten typ, co asi nikdy nevyfotí krásný východ slunce - protože je v té době ještě v limbu. Když se mi pak někdy stane, že vstanu brzo, tak mi den přijde delší... A můj muž je spáč obecný, který se probouzí buď v deset a nebo půl hodiny po tom, co vstal (když ho všední den donutí jít do práce:)).
    Hezká rána

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tipovala jsem tě, protože tvé komentáře přicházejí v noci nebo v pozdní večer, takže jsem se moc nemýlila :)

      Vymazat
  5. Já to mám jako tví muži také naopak, což je patrné i z času komentáře, teď když můžeme pracovně fungovat z domu, často zjišťuju, že bych byl schopen být v posteli i do 10 hod, protože život začíná večer, jak se kdysi říkalo: "Co s načatým večerem?"
    Východy Slunce jsou mně tak úplně utajeny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Poprosila bych nejvyššího, kdyby přeci jen se uvolil a někoho mi ještě poslal, bylo by skvělé, poznat konečně skřivana.
      Je neskutečný opruz čekat půl dne než někdo vstane a v domácnosti se chovat tiše.
      Vždy jsem byla tolerantní, tudíž jsem hledala zástupné činnosti, abych nerušila.
      V dobách rockového šílenství jsem na všech zábavách kolem 22 hodiny zavírala oči a vydržet do rána mi dovolilo jen mládí a radost ze života.

      Vymazat
    2. Já jsem prvních 10 let pracovní kariéry chodil v jednom podniku na 6:15 a vzpomínám na to jako na nejhorší etapu svého života :).

      Vymazat
    3. Můj manžel byl to samé, miloval jako hudebník noční život a když se dal na volnou nohu, tak i tři dny nepřišel domů.
      Těžko si čekal na píchačku někde ve fabrice, to spíš v noci věnoval svůj talent a činorodost jiným aktivitám. :)

      Vymazat
  6. Blondýnko, i já jsem skřivan. No teď možná ani ten ne, protože ráno spát nemůžu a ani nemůžu prozradit, v kolik se Sárou vstáváme. Většina lidí má ještě hlubokou noc. Ale já to miluju, i když to tak vždy nebylo. Ale to ticho, kdy naprosto všechno spí i příroda, je pro mě inspirativní a naučila jsem se ho mít ráda. Krásné fotky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také to miluji, hlavně na zahradě, když se probouzí les a půlka se přijde podívat za plot včetně srnek a muflonů.
      Je to neuvěřitelná nirvána, to ticho, klid, pohoda, já bych neměnila.

      Vymazat
  7. Já jsem asi skřivan se sovou dohromady :o) Moc nespím... Tedy na někoho, mě těch 5 max 6 hodin docela stačí.
    Děkuji za nádherné fotky, taky miluji rána na zahradě a nebo na Krétě...ach! To jsem se tedy posunula v čase - kolem všude bílo a já na břehu moře...Všechno má svůj čas.
    Přeji pohodovou sobotu, Simi. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak rána u moře jsou absolutní top, jednak člověk skutečně natáhne pod kůži maximum, nafotí nádherné fotky, ale zároveň zažije to, co s lidmi během dne nikdy, prázdnou pláž, čisté moře a počínající den.

      Vymazat
  8. Téměř celý život jsem chodila na ranní a musela vstávat brzy, neb v továrně začínala ranní směna v šest hodin. Byly doby, kdy mi nedělalo problém vstávat bez budíku, připravila jsem klukům snídani a svačinu a šla pěšky do práce. A kochala jsem se zahrádkami po cestě, už jsem věděla, co komu kde kvete. Ovšem večer jsem měla ještě jednu nohu na zemi a už jsem spala. Poslední roky před důchodem jsem do práce dojížděla a to jsem vstávala ve čtvrt na pět. Teď si užívám, že vstávat nemusím a někdy v posteli vydržím téměř do devíti. To když se v noci vzbudím a pak se hodinu v posteli převaluji než znovu usnu.
    Díky za krásné fotky, je prima, že máš parťáka, který s Tebou vstává.
    Měj krásný víkend.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všechna ta nastavení hodně ovlivňuje pracovní doba a nasazení.
      Pokud člověk není příživník nebo rentiér, musí se podvolit.
      Já měla ráda práci na směny v nemocnici, protože nemusím moc spát, měla jsem spoustu volného času. V současném věku si to ale nedovedu přestavit, už mi není dvacet.
      Chápu, že v důchodu je čas a prostor, takže proč se nepovalit přes den na hodinku
      nebo ráno nepřipsat.

      Vymazat
  9. Brzké ranní vstávání je pro mne trest největší. Já sice jsem kříženec sovy a skřivana, nespím až tak nějak dlouho (tedy když nejsem unavená) budím se kolem půl osmé nebo osmé. Nikdy jsem nemusela vstávat do práce nějak brzo, takže to mám tak nějak zafixované. Ale vstávat v pět, (nebudit se, to se nevzbudím ani náhodou) šest, to je pro mne šílená věc. Proto ze mě nikdy nebude dobrý fotograf, protože ti jsou pro fotku schopni vstávat i ve tři. Dobrovolně!!! Mám dvě činnosti v kterých jsem závislák. Horká vana a vyhřátá postýlka. A když se v ní (nebo v obou) občas i najde nějaký společník, pak je to dokonalé....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vše je o zvyku, člověk se mnohé naučí. Myslím si, že pokud by časným vstáváním tvůj život nabral jiný standard a lepší finanční ohodnocení, vstala bys a ráda.
      Tobě vykládat nemusím, že něco je za něco, nějaké nepohodlí se pak vyváží lepším číslem na účtu.
      Neházela bych flintu do obilí, se stářím přichází ruku v ruce nespavost, třeba pak prostor na ranní fotografii najdeš bez problémů.

      Vymazat
    2. Tak ano, pokud by se našla taková práce, tak bych to samozřejmě akceptovala, ale to je tak akorát tady u nás stejné jako čekat na prince na bílým koni ..... no jo, stáří a nespavost, jenže to zas už nebudu moc schopná se plazit do kopců ;-) :D

      Vymazat
  10. Když jsem musela vstávat, abych stihla autobus do práce, nechtělo se mi. Byla jsem sice vzhůru, ale prostě se mi nechtělo teplíčko lože opustit. Nechápala jsem tenkrát, jak někdo může vyskočit s radosti. Byla jsem ponocující sova. Ale najednou došlo ke změně. Nejen že nechodím brzy spát, ale vstávám většinou už v šest hodin ráno i teď když je za oknem tma.
    Nikdy jsem nemusela spát 8 hodin :-) a to trvá stále.
    Takže taková jsem já.
    Pohodový víkend, Simi !
    U nás za oknem ladovská zima, sníh, nebe do modra probarvené sluncem. Prostě příjemné dopoledne. Jestli tak bude i odpoledne, to se uvidí !
    Hanka
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Výhoda nás lidí je, že si tělo řekne.
      Když cítí dostatek, je spokojené a to v tvém případě je evidentní.
      Pokud by potřebovalo víc, určitě by zalarmovalo a dožadovalo se přídavku.
      U nás je též krásně bílo, tahle zima mi vůbec nevadí, naopak.

      Vymazat
  11. Kdysi jsem dělal na směny (systém NOR = Noční-odpolední-ranní), což mne poznamenalo tak, že vlastně nevím, kam se zařadit. Nedělá mi problém vstát brzo (a jít fotit východ slunce) ani problém prospat celé dopoledne.
    Ale Karlův most se nejlépe fotí za kuropění.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem byla směnař a nedělalo mi problém tenhle model žít, měla jsem daleko víc času.
      S věkem se potřeba spánku snižuje a zdřímnout si během dne není problém, což za mlada bylo nevídané.
      Jsi jediný fotograf zde, který vyráží za ranního kuropění, ostatní ještě spí :)

      Vymazat
  12. Milá Simi, hezké téma..Ať skřivan nebo sova, hlavní je se vyspat - to je oč tu běží. Závist je hnusná, ale já závidím, závidím všem, kdo se vyspí.. Je to jedna ze slastí o které jsem přišla, spím málo, blbě, pořád. Prášky brát nechci, tak bojuju. Ale vzpomínky zůstaly, na jitra na horách, s intuitivním cvičením jógy, s hrnkem čaje a pohledem na zvěř za plotem. Na dlouhé noci s někým, kdo chtěl poslouchat a hladit, ou jééééé. Důležitý a krásný je čas ranní i večerní.. však Ty víš. pa Lenka kočka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem nespavec právě už od toho prenatálního období. Celý život jsem byla předskokan celé rodiny bez větší potřeby spánku.
      Když jsem se před deseti lety sesypala, přestala spát, hledala jsem odpovědi, proč ostatní třeba jako má dcera nebo bratr spí 15 hodin a nikdy nemají dost.
      Abych vůbec na dvě hodiny usnula, napsal mi psychiatr kombinaci léků / 6 tabletek/.
      Hodně jsem se zabývala spánkem, otázkami kolem spaní, přečetla spousty pojednání a to životní nastavení skřivan či sova, co člověk dostane do vínku je prostě nezanedbatelné, to je stopa v člověku. Musela jsem se naučit k tomu přihlížet a nebojovat s tím. Prostě ráno brzo vstávám a nepůjdu proti tomu. Večer brzo usnu a já říkám, díky bohu za každou hodinu spánku.
      Leničko, máš pravdu, když člověk cítil lásku, byl plný života a byl hlazený, spánek nepotřeboval, ta sounáležitost propletených končetin, rukou, bože to je krása. Budeme mít v důchoďáku nač vzpomínat. Chtěla bych mít pokoj vedle tebe, věříš ...

      Vymazat
  13. Jsem sova, ale nouze mě naučila stíhat ráno autobus v 6:57. Měla jsem i práci, kde jsem před šestou začínala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skutečně, ať se nám líbí nebo ne, dokážeme se přizpůsobit, bankovní účet se plnit musí, rentiérů se moc nechodí.

      Vymazat
  14. Skřivany jsem vždycky obdivovala. Jak to děláte, že dokážete vstávat tak strašně brzo? :-) Sama jsem taky jednoznačně nejaktivnější dopoledne, ale když mám vstávat před sedmou, tak jen bezmocně úpím :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To si řekne tělo samo, je plné energie, optimismu, je nastartované.
      Já jedu na plný výkon hned od první minuty, ale k večeru mi dochází plyn, zákonitě.
      Ráno nejlépe myslím, píšu, rozhoduji. Večer je to tragédie, nejsem schopná.

      Vymazat
  15. Vždy jsem patřila mezi skřivany, kteří vstávali s prvním kuropěním. Nečinilo mi potíže vstávat denně ve čtvrt na šest a cestovat hodinu přes Prahu. I po odchodu do důchodu mi to ještě vydrželo. A pak se se mnou něco stalo, jako kdybych pochytila zvyky medvěda brtníka, ale v zimě už se nebudím tak brzy. Od jara do podzimu skřivan, který razí heslo, že je škoda trávit krásný den v peří. V zimě brtník, který nikam nespěchá. 😃🐻

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Domnívám se, že v tom hraje obrovskou roli světlo.
      Já v létě od čtyř hodin přehazuji tělo, doslova mne to budí.
      A v zimě, když je tma, také spím třeba do šesti někdy i sedmi hodin.
      také kam spěchat bez sluníčka, do šedi dne?

      Vymazat
  16. Jako fotograf bych byl moc rád skřivanem, ale bohužel nebylo mi dáno, takže můj optimální spánek - pokud to tedy aspoň trochu záleží na mně - probíhá od třetí do deváté hodiny :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Předpokládám, že tohle mají ve vínku kreativní lidé.
      Všichni umělci tvoří, žijí a užívají v noci.
      Takový pan Hapka, když vykládal, v kolik ulehá, zajímalo mne, co dělaly celý den ty jeho múzy, vesměs mladý holky. Těžko chnípaly přes den jako pan umělec :)))

      Vymazat
    2. Co by dělaly jeho tak zvané Múzy - mladé holky.
      Utrácely přes den, když děda spal - jeho penízky, to je snad jasné?
      Ty ne-chnípají ani přes den, ty nejsou ani skřivan ani sovy, užívají si staříkovy
      korunky.:-)

      Vymazat
  17. Mezi skřivany rozhodně nepatřím! Když mi při pohovoru v novém zaměstnání řekli, že ranní směna začíná v 5 hodin (což pro mě znamená vstávat před čtvrtou hodinou ranní), dloooouho jsem se rozmýšlela. Pak jsem si ale řekla, že 5x vstát zvládnu, protože pak budu 9x vstávat, jak mi to bude vyhovovat.😃
    Přeji ti fajn neděličku.🌞⛄

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bída naučila Dalibora housti, sova ráno vstane a nezbývá jí jinak, pečení holubi nelétají a nelétají, vidˇ:)
      Tobě taky pěknou neděli.

      Vymazat
    2. Blondý nejen Dalibora naučila nejen paní Bída, ale nás obyčejné smrtelníky i život.Kdo musí vstávat ráno po páté, aby měl tak zvaně co do huby, není žádný pták o kterém píšeš, ale prostě "musí" i kdyby chtěl spát jako ti co nemusejí a nikdy by po páté nevstali. Protože nemusí!
      Pobavil mě komentář pana Petra Vápeníka, který chodí spát po třetí ranní. Máme takové sousedy, kteří začínají "žít" po této hodině. Uklízejí, stěhují nábytek, poslouchají nahlas televizi a rozhlas. Mají psa, kterému hází po bytě balonky a pes má cca 60kg. Úžasné pod těmito sousedy spát, když musíš vstávat v pět hodin do práce. Ale co..., prý to je život. Oni žijí v noci a přes den spí, my chodíme přes den do práce, ale tomu oni nějak nerozumí. Nejsou skřivani ani sovy. Jsou prostě zvyklí na svůj způsob života a přes to vlak nejede. Na policajty to není, oni jen..., žijí.:-)
      To že stářím se spánek zkracuje si dovolím víc než nesouhlasit.
      Znám ve svém životě víc než 3 lidi, kteří stářím rádi pospávají i 12 hodin denně. Ať už mají stařecký věk nad 60let, nebo nad 80.
      Spějí téměř pořád a rádi.
      Takže..., co člověk to jiný názor, co člověk to jiná virtuální (?) nebo někdy i pravdivá reálná životní zkušenost.

      Vymazat
    3. Podívej, to že já musím vstávat, nijak neponižuje ostatní, kteří vstávat nemusí.
      Naučila jsem se obrovské toleranci a měnit to nebudu.
      Já jsem člověk přející, který se drží hesla ... přej a bude ti přáno.
      Nejsem lepší, že vstávám brzo, já to tak skutečně mám, jsem od prvního momentu nastartovaná, bohužel večer je to slabší.
      Já jsem ještě nepochopila, proč ty chodíš do virtuálna, kterým tak pohrdáš.
      Cítím to z tebe a už mnohokrát jsem se nad tím zamýšlela.
      Já tam, kde se mi nelíbí, neberou mne postřehy, názory, já tam nechodím !
      To není nějaká výzva, to je pouze zamyšlení, protože ty jsi v reálném životě spokojenější, virtuální tě irituje.

      Vymazat
    4. Mám zde asi desetkrát já, už to smrdí, že se ze mne stane Jájínek :)

      Vymazat
    5. Já jsem zase nepochopila tvou reakci.
      Nad nikým se nepovyšuju, jen ponižuju a protože mám víc než nehezké vlastní zkušenosti s virtuálním světem, prostě mu už nevěřím.
      Není nad vlastní zkušenost.
      Nikdy jsem ničím nepohrala, nemám to v povaze, ale pokud ti tam přišel můj komentář mohu slíbit, že už se tu žádný ode mne neobjeví.
      Zamyslela jsem se nad sebou a máš pravdu,
      virtuálno není reálný život, tak to zase cítím já.
      Můj názor je můj, tvůj je tvůj, kdysi jsi psala, že komentáře které nejsou souhlasné s těmi ostatními nemažeš.
      Vážím si toho, že jsi taková a slibuju, že nejen výzva byla pro mne ponaučením,
      že komentáře sem psát už nemám.

      Vymazat
    6. Nepochopila jsi mou reakci, ale to vůbec nevadí.
      Každý to máme prostě jinak, já tvůj názor respektuji, jen jsem prostě nepobrala, proč se pohybuješ v zóně, která je pro tebe nekomfortní ?
      Já toto tak neberu, mnoho lidí z blogu znám osobně, jsem s nimi ve styku i reálně.
      Navíc si jich vážím, neberu a neodděluji nějaké virtuálno.
      Jsou to lidé z masa i kostí, telefonujeme si, stýkáme se, nemyslím, že je to pouze iluze.
      To je můj úhel pohledu a plně respektuji tvůj, ale prostě na tom se neshodneme.
      A to je v pořádku.

      Vymazat
  18. Přesně vím, o čem píšeš jsem skřivan a mám doma dvě sovy. Ráda piju sama svůj čaj, když se probouzí nový den.

    OdpovědětVymazat
  19. Simi, jsem také skřivan. Bohužel ne tak veselý, ale dokážu hned po probuzení fungovat. Starší dcera je pravý opak, ráno jsme na ni nikdy raději nemluvili, protože prostě "nefungovala". Krásné fotky, zasněžené trávy-nádhera.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec mne neudivuje, že jsi skřivan, velice by mne překvapil opak.
      U mnoha komentářů jsem se trefila, jsou za nimi lidé, o kterých si jejich zaměření troufám odhadnout. A ty jsi přesně člověk, plný energie, plný života a jedeš už od rána.
      Myslím, že třeba můj brácha se mnou musí ráno trpět v práci, já hubu nezavřu, valím to na něj a on ještě chrápe :)))

      Vymazat
  20. Moje přirozenost je soví, léta ve fabrice mě přeučila na skřivana s polámaným křidélkem. Nedávno jsem měl dobu, kdy jsem se budil brzy už o víkendu a nešlo to dál, přičítal jsem to nastupující stařecké nespavosti. Ale přešlo to. V šest se sice otočím, ale klidně pokračuji...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tomu se mi nechce věřit, víš, že já tě mám za mlaďocha :)) ???

      Vymazat
    2. Ano, jsem v podstatě ještě naivní hoch, tuhle jsem truchu sedl na lep jednomu šmejdovi (bez hrnců), ale tělo chátrá!

      Vymazat
    3. Dneska neletí kluci s kastroly, nyní jsou top energie.
      Slýchám mezi lidmi, jaké prasárny dokáží napáchat !!!

      Vymazat
  21. Skřivan rozhodně nejsem, ale ani nechodím spát ve 3 ráno a prospím dopoledne . Většina starších lidí říká že teď když jsou v důchodu mohli by spát ale už to nejde. Tělo se asi za léta vydávání v určitou dobu prostě samo naučí .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám sousedku, ta je také v penzi.
      Ráno časně dělá na zahradě, ale po obídku si tu hodinku dá, aby načerpala potřebnou energii.
      A tak je to v pořádku, když se člověk aktivně nikam nehoní, je čas si udělat život dle svého. A tělo si řekne.

      Vymazat
  22. Jsem sova. Ráno bych se nejraději otočila na druhý bok a pokračovala ve spánku. Dnes mi muž na nákupní seznam připsal PST sprej do nosu, jsem chrápající sova...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prosím tě, jak se ti to stalo ???
      Nedávno si můj kamarád stěžoval, že si vzal vílu a v noci vedle něj chrápe dřevorubec :))

      Vymazat
  23. Simonko, jsem sova, nucená prací kamuflovat se za skřivana. Už jsem si zvykla, ale trvalo to.
    Opatruj se. Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Předělaná sovo, upřímně, co člověku zbývá, pokud se nenarodí jako rentiér ? :)

      Vymazat
  24. Simči, nejdříve musím pochválit fotečky a krásnýho kocourka Míšu.Je nádherný.A taky překrásně napsaný, ze života tvého.Já jsem sova a užívám si samoty s chlupaťandou po 23h. u televize a pletením.Muž je skřivan a tak chodí spát o hodně dřív než já.Ale neprospím dopoledne, vstávám v zimě kolem půl deváté.Jsem šťastná důchodkyně a nic nemusím.No, zas to kecám, brání mi ve šťastným žití ten hajzl nakažlivej.Ten nás dostal do slepý uličky.Pohybujem se po lese a po zahradě.Ale nestěžuji si, myslím na človíčky jako ty ,co musí do práce .Každý den s rouškou a obavou z nakažení tou sviňou.Dej na sebe pozor a přeji hezké dny.Až ti to bude souzený, i ten pravý se objeví.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, já stále odolávám, na to, že jsem dnes a denně mezi stovkami lidí, mnoho jich už bylo pozitivních, zatím mám imunita nestávkuje a bojuje.
      Bohužel díky tomu stále nevidím Sofinku, dcera je těhotná teprve tři měsíce a já se bojím, abych jim neublížila. Kalamita.
      Až mi to bude souzené ?? Musím se smát, ale já k tomu tak i přistupuji, buď tam někde v pravý čas dorazí a nebo také ne, ale při stavbě by se fakt hodil !
      Opatrujte se!!!

      Vymazat
  25. Ani kastról, ani energie, takový sofistikovanější somrák :-)

    OdpovědětVymazat
  26. Pěkně napsané. Já jsem sova stříkla skřivanem. Pozdě spát a brzy vstávat. Proto asi rychle stárnu. :)

    OdpovědětVymazat
  27. Kdybych byla Váha - a jakože na horoskopy nevěřím - vysvětlovala bych si tím, že nejsem ani ryba ani rak. Tedy ani skřivan ani sova. A co posledních 30 let blbě spím, tak jsem vlastně obé - i skřivan i sova. A to je teprvá úplně k ničemu - usnu o půlnoci a ve 3 už jsem vzhůru...

    OdpovědětVymazat
  28. Simonko, tak to máme nastavené podobně. Večer se mi nechce jít spát (to manžel v osm zalehne do postele k televizi, kde po chvíli usne) a já ještě šmejdím po bytě nebo si čtu, pletu nebo háčkuju v obýváku. Ráno vstávám dřív než vyjde sluníčko.( Maminka mi říkávala, že jen špatnou hospodyni zastihne sluníčko v posteli). O tom, že mám ráno ráda, svědčí i moje fotografie ze všech ročních období a většinou manžel vstává až když se já vracím ze svých ranních toulek přírodou. Vždyť rána jsou v přírodě nejkrásnější...mladá, čistá, voňavá... Když se všechno teprve probouzí, to je to, co mi doslova dobíjí baterky na celý den. Miluju ten klid, když se lesem a loukami toulám úplně sama a doprovází mě šumění stromů a zpěv ptáků...Teď už začínají sýkorky po ránu to svoje " klíče, klíče, klíče..." Hned je den krásnější i když je ještě všude sníh a má ještě napadnout...Těším se na to, až zase uslyším po ránu v lukách skřivánky a to nebude už tak dlouho trvat. Sníh roztaje a louky se začnou zelenat. Je pořád na co se těšit. Také se máš na co těšit...na další vnoučátko a snad se brzy sejdeš a se svojí rodinou a hlavně i s malou princeznou osobně a ne jen prostřednictvím obrazovky monitoru.. Také se mi po rodině stýská...Neviděli jsme od Vánoc a asi se hned tak ještě neuvidíme...když ten "zmetek C" nás pořád ještě otravuje a musíme se před ním mít na pozoru. Snad i ten časem zmizí a zase bude dobře. Přeji Ti krásné a pohodové dny ve zdraví. Měj se moc hezky.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.