sobota 30. ledna 2021

Leden v kostce ...





Pokud mi ten leden minulého roku připadal jako nahatý, kvůli odstrojené vánoční výzdobě, letos si přijdu jako pes uvázaný u boudy. Na řetězu, bez vydatného venčení, bez chlupatých kamarádů, se kterými se mohu očuchat, oblíznout a společně si zaštěkat do okolí. Ani ta plná miska netěší.
Tou přeplněnou miskou bych začala. Skoro rok trvající frustrace, změněný způsob života se podepsal na mé postavě. A ty výmluvy, a ty kecy !!
Nevyjímaje posilování s hrnky kávičky a přehazování nožky z jedné strany na druhou jako hlavní činnost kavárenského povaleče.
Netřeba si nalhávat, stres jsem zažírala a kolem pasu jsem si vyrobila pěkný věnec buřtů.
První variantou bylo nakrájet je do utopenců, naložit, přidat další kilo štiplavé cibule a čekat na finálový produkt. A kynout dál.
Druhá, rozumnější pro život a zdraví, začít s tím něco dělat a přestat se schovávat za covid.
Vrátila jsem se ke svému racionálnímu stravování, žádné hladovění, žádné tlaky na pilu, jen změna jídelníčku a zapojení pohybu. Od vánočních svátků jsem odhodila 5 kg živé prasečí nadváhy / na kostky to máme 20 kusů másla / a ubrala si 7cm v pase. Atlet ze mne nebude, běhat sprint také nebudu, jen bych ráda nefuněla do kopce jako mašinka Tomáš a jeho přátelé.
Přátelé, jsou skutečně jako hvězdy na našem nebi. Slyší, když pláčete. Zvednou telefon, soucítí.
Nemám již oba rodiče a tak jsem si je adoptovala. Na zahradě mám sousedy, u nichž vzájemné sympatie přerostly ve vztah, pomoc a naše rodiny se prostě a jednoduše spojili v jednu.
Vzhledem k faktu, že věkem již patří do ohrožené skupiny, naposledy jsme se viděli na podzim.
Když jsme se v lednu odhodlali dát vánoční dárky, v respirátorech a bez objímání, tekly nám potoky slz.
Stojíte, toužíte skočit do náruče a nechcete ublížit. Nemůžete ublížit. 
Protože musím chodit do práce, složenky mi nikdo nezaplatí, přicházím díky své profesi do styku se stovkami lidí každý den, jsem riziková. A covid nikdy nespí, je jedno v jaké mutaci.
Dívám se na monitoru na malé bříško mojí dcery, malá " švestička "  má na ultrazvuku už 10cm, mává maličkými ručkami a dává o sobě znát. Bavíme se o porodu, o pořadníku na porodnici / splněný sen o porodu v Podolí je na dosah / a já přemýšlím, zda vůbec někdy do porodu svou dceru obejmu ? Šílená bezmoc, věříte, že už ani nebrečím ?
Po třech úplně suchých měsících podzimu, kdy byla příroda vyprahlá a zahrada vysušená, u nás konečně buď prší nebo sněží. Pod nádhernými sněhovými peřinami jsou schované zakrslé stromečky a vůbec, všichni na záhonech  si lebedí. Těším na čerstvě / podzim / zasazené skalničkové cibuloviny, zda budou tak kouzelně malé jako na obrázcích. Příroda má konečně šanci si odpočinout, my všichni máme nyní čas si odfrknout než jaro zaťuká a vyšle první signály. Já vím, také se těším.
Z přívalů sněhu se netěší řemeslníci, ale stavba zatím fičí dle harmonogramu, stále je hmatatelnější vize, že se na začátku května budu stěhovat.
Loučím se s měsícem, jehož rytmus zněl tichoučce a tesknivě, mnoha lidem přinesl bolavou zkušenost s nemocí, s odloučením. Další řeší, co dál se životem, se živností, s pracovníky, s budoucností ?
Občas se někteří psi utrhnout ze řetězu a ukáží nám obyčejným, pro ně možná hloupým, jak se skutečně žije. Jistě, chybí nám běžný život. Také chceme létat za sluncem, také chceme bujaře slavit až do svítání, také chceme vysedávat v restauracích. Jen v sobě máme disciplínu a nechce se nám očůrávat každý roh.
Nadevírám novému zimnímu měsíci, co si v něm popřát, vysnít nebo vydolovat ze svých duševních zásob? Třeba to, že každý pes se jednou rozeběhne, odhodí okovy svého těsného řetězu a poskočí si s větrem v zádech ...






Pracovní harmonogram tatínka na home office

Se Sofinkou si voláme i dvakrát denně. Probíráme každodenní program, hru na flétnu, přípravu malého předškoláka, prohlížíme si obrázky. Máme samozřejmě plno tajemství, důležitých.
Největší radost jsem jí udělala zaslaným vánočním cukrovím, prý peču nejlépe. :))
Že je svět dětí krásný, nezatížený a spokojený i v této době dokládá výkres, ve kterém má vnučka vytvořila tatínkovi přesný pracovní sled domácích dovedností. Od vytírání podlahy, zametání schodů, vaření těstovin, krmení psa až po vykládání nádobí z myčky.
Samozřejmě, ve své vnučce se vidím, zároveň bych si moc přála, aby jí tento potenciál, jak zaměstnat muže zůstal co nejdéle, vidím její zářivou budoucnost, pokud nepoleví !!!
Zvlášť bych zde chtěla vypíchnout sestřih tatínka a jak mu z činnosti stojí vlasy hrůzou na hlavě.




69 komentářů:

  1. Taky přepočítávám své hmotnostní pohyby na kostky másla, je to dost horrorové. Líp se to snáší při přepočtu na máslo z tohoto množství přepuštěné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem celkem srovnala skóre, kdyby nedorazil covid ve všech svých zrůdných podobách, nepřepouštěla bych.
      Naučila jsem se slušně hospodařit s ledničkou a neprovozovat bílý sex.

      Vymazat
  2. Na přibírání v době lockdownů a vysedávání doma je i spousta kreslených vtipů, u mě se to paradoxně projevilo opačně, zhubl jsem během roku asi 6 kg, ta beznaděj mě psychicky vysává, ještě pár let a dostanu se na porodní váhu :).
    A podle účesu tatínka myslím, že určitě také nemá čas tloustnout :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsi skutečně výjimka, vesměs všichni počítají jateční nárůst za ten rok.
      Tatínek mé vnučky si nedávno stěžoval, že jediný jeho problém v současnosti je nedostatek tepláků, špatně se shání.

      Vymazat
  3. Leden mi utekl tak nějak dost rychle. Určitě byl prázdnější, nežli v létech předchozích.
    Výhodou pro mne je to, že mám přírodu skoro přes cestu, takže když už na mne ty čtyři stěny domací začnou padat, mohu vyjít, vydýchat se,rozhlédnout se. A jsem ráda,že konečně zase jsem se mohla kochat bílou krajinou. To se měsíci lednu tedy povedlo.
    S kamarádkami si voláme, píšeme maily, posíláme fotky. Je to fajn, ale přeci jenom je to málo. Podobný kontakt mám i s loutkaři, ale to je úplně málo. Jenže od fňukání mne včas zarazí zprávy o tom,kdo svůj boj tady u nás s tím ohavným virem prohrál a mnohé jsem dobře znala. Není na tom náš trutnovský okres teď dobře. Jsem pak vděčná i za to málo a udržuji v sobě víru, že tohle období musí jednou skončit.
    Ty jsi zase krásně čtivě shrnula svůj leden. Sofinka má nakročeno k umění komiksu :-)-šikulka to je.
    Klidné dny, Simi !
    Hanka



    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mi to uteklo, ale nepřijde mi ten měsíc naplněný. Chybí zážitky, chybí normální život.
      Víš, já si myslím, že postěžovat si, zafňukat si, je normální a zdravé. Pokud to člověk v sobě sáčkuje, je toho plný a je to ještě horší.
      Upínáme se k naději, že to jednou skončí. Včera jsem četla článek s americkým imunologem českého původu, viry byly, budou a my se jen s nimi musíme naučit žít.
      Lépe žít. Asi ta iluze, že se vzbudíme a bude vše při starém vezme za své, přesto nám věřím, že si poradíme.
      Sofinka si svůj svět udržuje barevný, což je báječné. Přála bych si to také tak cítit :)

      Vymazat
  4. Cérko, je to blbá doba. Máme asi všichni stejné pocity. Těším se až bude hezky a bude se dát dělat na zahradě. Už aby to bylo, ten stereotyp doma, mě už ubíjí. ještě, že máme ty blogy, tady se zabavím a konečně jsem se odhodlala, dát si do pořádku přestěhovaný starý blog, kde nám zmizely všem fotky.Děkuju za pěkné povídání, početla jsem si jako vždycky. Měj se hezky a ať už je tomu všemu konec a žijeme zase normálně, teda úplně normálně už to asi taky nikdy nebude.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se také upínám k jaru, že to začne pučet, zelenat a přijde taková obroda jako minulý rok. Po šíleném strachu, který nás sevřel, pak přišel jarní vánek, slunce a voněla zem. Vše to mělo úplně jiný rozměr, lidé ožili a začali se radovat.
      Také přeji na kotáry lepší luft :)

      Vymazat
  5. Moc krásně to Sofinka nakreslila, jak říkáš, teď jen aby jí tato představa vydržela a posléze se také naplnila. :D
    Ale teď vážně, jsou to náročné dny, týdny, měsíce, o tom žádná. Aktivní společenští extroverti jsou na tom, myslím, v této době ještě podstatně hůř. Nebo si vůbec neumím představit, co dělají lidé ve městech, pokud museli zůstat doma z práce a mají třeba menší děti, které vyžadují stále nějakou akci. Když to všechno uvážím kolem a kolem, tak si říkám, že jsem na tom vlastně velmi dobře. Mám střechu nad hlavou, rodinu kolem sebe, za chalupou les a kolem zahradu. Ne, opravdu se nemám zle, jsou na tom lidé podstatně hůř. ¨
    Krásně jsi shrnula leden, snad to únorové shrnutí bude už o něco veselejší. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nade mnou bydlí rodina se dvěma malými kluky a každý den se otřásá strop.
      Za jiné a normální situace bych vystartovala. Nyní mlčím a přecházím to.
      Je problém v třípokojovém bytě udržet dvě děti a nezbláznit se. Venku je pošmourno, mrzne a co s nimi ?
      Jsem a byla jsem aktivní extrovert a nikdy ze mne introvert nebude. Mám to všechno sevřené, život bez lidí je pro mne tragédie a jedinou záchranu vyhlížím v jarních měsících a práci na zahradě, tam se alespoň otupím.

      Vymazat
  6. Simonko, uznání za skvělé cukroví jistě potěšilo. Holčina tátovi úžasným způsobem nakreslila, co má dělat a to přesně chlapi potřebují, jasné a přesné instrukce.Žádné okecávání okolo.
    Moc tě zdravím a opatruj se. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Potěšil mne přímočarý postup, žádné opindávání, rovnou na věc.
      Kdybys jí slyšela, jak to krásně vysvětlovala, dusila jsem se smíchy :)

      Vymazat
  7. Jedeme všichni na stejně vlně... břeh je zatím v nedohlednu. Chybí mi duševní vzpruha; kterou ani v práci nenajdu. Radují se z blbostí. Hektolitry kávy a kila taky. Jakou stravou se dají dát dolů- prosím poraď. Osobní váha se stává mým nepřítelem. Opatruj se !!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jakou stravou ?
      Hodně zeleniny, méně ovoce, vyvážit příjem a výdej.
      Což u mne dělá vždy paseku. Miluji sladké, když ho vynechám, vynechám pečivo, začnu cítit posun. Zadržuji kvůli stresu vodu, takže hodně celeru, řapíkatého celeru, lilku. A vláknina, tu si v podobě žitných či ovesných otrub přidávám do tvarohu.
      Miluji také kávu, ale piji jen ráno kofeinovou, přes den bezkofeinu, chutově to nepoznáš. Rozumně pít a samozřejmě vynechat alkohol.
      Ale úplně nejdůležitější je hlava, jak se ta vzpouzí, člověk neudělá nic.
      Když přepnu hlavu, jde to samo.
      Evi, já nechodit do práce, nedala bych to zavřená sama doma, bez rodiny, bez přátel, hodila bych si to. díky bohu za práci.

      Vymazat
  8. Stojí to velebnosti za vyližprd. Já už pnojmatiky kolem pasu neřeším, za chvíli už nebudu přes záclonu ofiny vidět (už teď vesele díky špatné viditelnosti rozbíjím v práci jednu skleničku za druhou) ale nejvíc mi chybí že se vídáme s dcerou a Bobulí tak málo (nekřič, vím že ty to máš horší, ale jsme stejné povahy, tak víš jak i těch čtrnáct dní je dlouhých a dvě hodiny krátké) teď jsme probíraly s dcerou, že poslední víkend v únoru, pokud bude poslední žijící babička a prababička souhlasit, za ní vyrazíme do Prahy. Tak abych věděla že mne objedná na testy. Doufám že to vyjde, protože moje mamina si Bobuli nikdy nepochovala, nepohladila ani neslyšela její moudra. Tak aspoň tahle babička, když už byla ochuzená o spolužití s vnučkou. Jsem teď navíc z práce hodně unavená, a bez radosti v čemkoli, takže se pro změnu zas cpu sladkým. No až se bude dát jezdit na kole bude to zas jiné, navíc o něčem přemejšlím a pokud to vyjde, budu mít trochu víc klidu. Jak fyzického tak hlavně psychického. Díky tomu že tady už přes půl roku je nadmíra vody se na zahradu k pracem dostanu až tak možná v květnu a to kdo ví. Teď je všechno přemokřené až hrůza.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šla jsem s kamarádkou do kopce, bude jí letos 60 let. Funěla jako slon do kopce, má obě kolena na výměnu, nedoběhne vnoučata a je zoufalá.
      Přiznám se, kdo se o mne bude starat za pár let, když nevyšlapu kopec ?
      Holka bydlí ode mne 100km, ta mi pomáhat nebude moct, zůstanu na to sama. A výhled, co poseru nyní, za pár let nedám.
      Dělám to všechno pro aktivní stáří, nikoliv abych byla trendy, na to seru.
      Vendy, já nebyla půl roku u holiče, vypadám jako pinda, kolem hlavy mám nevzhledné okapy a cítím se neupravená, nevzhledná, fuj.
      Kdyby nebyla dcera těhotná, udělám si testy a jedu. Ale nyní to prostě nejde, nedávají ani Sofinku do školky, aby si to nedotáhli domů. Navíc dnes jsem četla, že ta nová mutace napadá hodně těhotné a končí to blbě.
      Můj synovec má 22 let, je to sportovec, zdravý a právě prožívá covid, prý nejhorší byla svalová ochablost, říkal, že se cítí jako zombii.

      Vymazat
    2. Je to prostě k posrání. O pocitu nevzhlednosti a neupravenosti a stáří mi vyprávěj!

      Vymazat
  9. Na první pohled bych vůbec neřekla, že tatínkovy stojí vlasy hrůzou. Spíš by mě napadlo, že to bude těmi zavřenými kadeřnictvími :D. Ale jinak, ta holka má slušně našlápnuto a určitě ví, co chce! :)

    Do váhy jsem si koupila baterky, protože jsem chtěla po nemoci natěšená zjistit, jak na tom jsem. Zatím jenom osm kostek, ale i tak to vnímám jako úspěch, který nehodlám jen tak zahodit :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ježíši, správně to mělo být "že tatínkovy vlasy stojí hrůzou" :D.

      Vymazat
    2. Tatínek to má jednoduché, jako mnoha mužům mu k úpravě stačí strojek a okamžitě získá dokonalý vzhled.
      Každá kostka je bod, počítá se. Navíc u tebe, která musí vařit třem mužským, je to nelehká situace. Pochybuju, že by si Matýsek dal dobrovolně celerové pyré :))

      Vymazat
  10. Asi budu muset vyhlásit totální lockdown na naši lednici.
    Moje spotřeba kávy během home office stoupla o 23,33%.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám denní limit a přes ten vlak nejede. Jsem drsná, jinak bych se kávy uchlastala.

      Vymazat
  11. Simi, už to trvá dlouho a to pomyslné světýlko na konci tunelu stále jen slabě problikává.
    Někdy mám pocit, že se ten tunel prodlužuje. Malá vnoučat vídám, jsou jen o patro níž. S kukačkami je to horší, Sáru jsem viděla naposledy o Vánocích. U prvního vnoučete bývají ty emoce nejsilnější, ale .. když jí teď vidím zamračenou, s čepicí staženou až k obočí, vymlouvající se na mastné vlasy ... uhry jsme měli všichni. Musím trpělivě vyčkat, až se puberta přežene. Ovšem ta pak bude pokračovat u těch dalších. Jsou hezky seřazeni. 😀
    Sofinka je šikulka a tatínkovi to pěkně naplánovala.
    Měj hezké dny, únor se přežene a budeme tu mít jaro. 💓🍀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vždy mne dostanou hesla typu ... buďte více s rodinou, objímejte rodinu, nezapomínejte na své blízké. Ale jak ?
      Já mohu mladým ublížit, tím jak jsem stále v kontaktu s lidmi. Tobě mohou mladí ublížit, určitě potom netouží. A tak se motáme v kruhu a místo toho nám čas kvapí.
      A puberta, to je vůbec fajn období. Na uhry jsem netrpěla, ale když už se nějaký ukázal, byla jsem i z toho jednoho hotová.
      Co chudáci ti, jenž mají obličej posetý, to musí být průšvih.
      Takže ty budeš mít jednou plný barák puberťáků, ale jsou naši, zaplať bůh za ně :))

      Vymazat
  12. Simi, obdivuji Tvé nasazení při změně jídelníčku. Já nemám pevnou vůli a kila jdou pomalu nahoru. Koukám, jak Sofinka roste, i na fotkách je vidět, jaká je to slečna. A jak jí cukroví od babi chutná. Obrázek tatínkových činností je úžasný, malá je opravdu šikulka.
    No, leden máme téměř za námi a snad s každým měsícem bude o něco lépe, i když to zatím na vyskakování moc nevypadá.
    Simi, drž se a opatruj se. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dášo, to není nasazení, to je nutnost.
      Psala jsem to výše, kdo se o nás bude starat ? Produktivní věk se protahuje, čím je člověk zdatnější, pohyblivější, tím má stáří kvalitnější, dělám to pro budoucnost.
      Nedovedu si představit, že by mne nepohyblivost a obezita zavřela doma u seriálů a nemohla bych třeba na zahradu nebo do divadla. Dělám to skutečně jen pro aktivní staří. Ne, že je to moderní.
      Sofinka roste, vždy si stoupne před monitor a ukazuje mi, jak má dlouhé nohy :)

      Vymazat
  13. Blondýnko, ty kostky másla Ti závidím. Já bych potřebovala odhodit alespoň jednou tolik. Mým prokletím je sladké, které miluji a teď minimum pohybu. Tuhle jsem si stoupla na váhu. To, co jsem díky bolavému žlučníku zhubla, je zpět a vůbec z toho nemám radost. Ze smutku jsem pak sežrala čokoládu. Taky bych potřebovala poradit co vařit a netrápit se.
    Sofinka to taťkovi moc hezky nalinkovala. Obrázky dětí jsou pohlazením na duši.
    Měj klidné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná by ti v tomto měla poradit dietní setra, která funguje u každého většího zařízení.
      Ono není sranda, když je člověk po žlučníku, také nemůžeš jíst všechno.
      Můj jídelníček se skládá z většího množství zeleniny, což by mohlo také napáchat zle.
      Nevzdávej to a poraď se, co vyhovuje mně, může ublížit tobě. Když mi před dvěma lety bouřil žlučník, jedla jsem hodně omezeně.
      Ale začni tak, že nesežereš ze smutku celou tabulku, ale jen pár kousků, to bude dobrý začátek.
      Nebo se zeptej své lékařky, ať ti poradí na koho se obrátit, celý život jsi dřela, máš nárok požádat o pomoc, kterou by měl někdo vyslyšet !!
      I kdyby to mělo být jen po internetu, aby ti sestavil jídelníček pro lidi po operaci žlučníku.

      Vymazat
    2. Simi, děkuji. Máš pravdu, co dělá dobře Tobě nemusí být dobré i pro mně. Navíc mám potravinové alergie. Chystám se k paní doktorce na gastro, snad mi poradí. I já mám zkušenost, že když jsem omezila sladké, šla kila dolů, budu se muset zapřít a jít do toho. Vzít si příklad z mého táty, který po zjištění diabetu nasadil přísnou dietu. A to byl také milovník sladkého.

      Vymazat
  14. Na váhu raději nelezu, změnu poznám podle oblečení, do kterého se nemůžu dostat. Ale když teď nosím většinou tepláky, které jsou na gumu, jsem zatím celkem v klidu.😉😊
    Sofinka je šikulka, vystihla to moc pěkně.👏
    Přeji klidný večer a krásnou neděličku.🌞⛄

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo tepláková souprava, to malér. To chce pořádně upnuté a zařezávající kalhoty, co nejde dopnout knoflík, pak přestane rychle chutnat.

      Vymazat
  15. Ahoj Simi, předně velká radost ze zprávy o rostoucim mimiskovi v bříšku tvé dcery. Moc ji pozdravuji 💗 a přeji jen dobré dny ve zdraví 🍀🙏 všem. Věrka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věrko, pozdrav vyřídím, Verunka bude ráda.
      Tobě také hlavně zdraví !!!

      Vymazat
  16. Blondýnko, moc hezký výtvarný počin Sofinky. A rozumím ti, ale nevím co napsat. Já se snažím nepřemýšlet moc o nynější situaci, páč bych asi propadla beznaději. Hledám radost a krásu v maličkostech. Měj pokud možno klidné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také se snažím, jen nežiju v izolaci a zprávy si ke mně cestu najdou. Bohužel.
      Obdivuji lidi, kteří ještě po roce sledují každý den zprávy, čtou si internet a nemají tik v oku.
      Maličkost .. zasadila jsem hyacinty a každý den okukuju zelené hlavičky, jak lezou ven ze substrátu.

      Vymazat
  17. Tak ten leden v kostce má hodně bodláků. Doufám že Ti moc nepropíchá dušičku, aby jsi nám příliš nesplaskla😊. A že najdeš, nějakou pumpičku, která Ti dodá dost čerstvého vzduchu a Ty se zase nadýchneš optimismu!!!
    Já vím, jak to chodí, povzdechneme si spláchneme ta hořká sousta trochou slaných slz někde vkoutku a jedeme dál👍 Přeji veselejší Únor🙏🏻

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, přesně tak to chodí, je to nahoru, dolů a hlavně nezabřednout.
      Já už nebrečím, přežila jsem vánoce a to je vždy nejemotivnější, další měsíce musí přinést už díky jaru veselejší notu :)

      Vymazat
  18. Není to lehký čas, chybí mnoho věcí a nedovedu si přestavit, kdyby v minulosti došlo k tomu, že bych odešla odtud do Brna, kde se přesně v té době všechno zavřelo, úřady, velnes, doktoři a další městské vymoženosti. Jsem ráda, že jsme si s přítelem nakonec zbyli a mám přírodu a bezpečné kontakty sousedů. Jsem ráda, že aspoň váha se drží, bylo hůř. A když čtu tvoje výhledy do budoucna, nebojím se o tebe. Jsi zvyklá aktivnosti a ta se s dalšími měsíci bude moct znovu oživit. To ti přeji a doufám, že se aktivit dočkáš zdravá a plná těšení se na tvé radosti a činnosti. Přeji co nejhezčí neděli a chválím článek, kde tě poznávám pořád činorodou, která těžkosti umí dobře vyjádřit ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ve dvou se to lépe táhne, ale kde brát a přitom nekrást ?
      Člověk si od určitého věku nemůže hrát na hrdinu, prostě a jednoduše sečíst jedna a jedna a nehledat jako součet jiné číslo než dvojku.
      Udělala jsi dobře, že jsi zůstala, není doba na hrdinství, vím, že tvůj partner je oříšek, ale kdo není ?

      Vymazat
  19. A aspoň se mi u tebe daří komentář publikovat - dnes se mi to doteď nepodařilo u 8 jiných mých oblíbených. To je radost, když zase komentování funguje! ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Netuším, kde je zádrhel, ale já ho měla většinou v přihlášení, pak nešlo komentovat a komentáře se ztrácely.

      Vymazat
  20. Simi, před dvaceti kostkami smekám. Já se celý podzimní lockdown zatím držela, kupodivu i přes svátky, ale teď začínám pozorovat plíživá deka směrem nahoru. Měla bych se ukáznit, protože ona ta váha, kterou jsem od podzimu udržela, nebyla žádná hitparáda. Jen tu pevnou vůli a odhodlání bych měla někde poshánět.
    Obrázky od Sofi jsou kouzelné a jeji fotky taky :)
    Hezký únor, co zítra začne

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdo jednou zkusí, nechce jinak.
      U mě je to už o pocitu, dokud jsem měla metrák, nějak jsem to zásadně neřešila, což bylo samozřejmě špatně.
      Po zhubnutí jsem ožila, přišel vzletný pocit a ten je k nezaplacení, každé kilo pak zákonitě tíží.
      A je to skutečně o pocitu, vadí mi se ohýbat přes pupek, funět do kopce, přeci nejsem tak stará, co budu dělat za deset let ?
      Jenže dokud to nepřijme hlava, dokud se to tam nepřepne, je vše zbytečné.

      Vymazat
  21. Simi jsi borec!! Teda borkyně, či jak :-)). A disciplinovaně jsi vyházela pěknou kupu kil. Tiše úpím a v dobrém závidím. Já se hnula teprve s jedním kilíčkem, ale já to dám!!
    Hezky shrnutý leden, v některých okamžicích mi zvlhlo oko - nevím proč druhé zůstalo suché - vztah se sousedy a odloučení od vnučky a dcery, od rodiny. To je opravdu těžké. My tím, že máme tři kluky, z toho jednoho ve stejném městě, druhého cca 10 km vzdáleného, udržíme s tím třetím jen telefonický kontakt bez slz.
    Sofinka je skvělá :-), už nyní ví, jak to má v životě s mužem chodit.
    Měj prima neděli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nyní je skutečně skvělé období zatočit s nadváhou.
      Je čas si vařit, člověk nikam moc nespěchá, v létě je spoustu lákadel ve formě setkávání, grilování. Mám nyní daleko víc času se zabývat sama sebou, s jarem pak přichází povinnosti a člověk se odbývá.
      A přesně jako ty, podívala jsem se na sebe do zrcadla, podívala jsem se na rok staré fotky a přesně jsem věděla, co chci.
      Chci se cítit stejně skvěle a vzletně jako na těch fotkách a to je důležitý impulz, když člověk ví.
      Já už nebrečím, zbláznila bych se, nějak jsem to přijala a žiju.
      Kdybych se tím pořád dokola zaobírala, nikomu bych tím nepomohla, nezměním současný běh života, pouze mohu doufat. Zase jsem dospěla a tím úspěšně zestárla.

      Vymazat
  22. Simi je dobře, že jsi vůči dceři takhle zodpovědná. Prodělala jsem těžší průběh covidu a byl to tedy opravdu "hnus fialovej", doteď se z toho nemůžu vyhrabat. Ale rozumím Ti, co se týče odloučení...Mám snachu s vnučkou v Asii a neviděla jsem je přes rok. A pro syna to je ještě těžší, když je v Česku a ony tam. Ale to by bylo na delší povídání. Tak se drž ! A Sofinky krásný obrázek - děti se s tím nepářou, viď. Zdraví Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, snažím se najít tvůj blog, vím, že ho máš, ale nikde jsem nenašla adresu ???
      Jsi jako agent FBI, neprůstřelná :))
      Hnus fialový, minulý týden zaútočil na mého synovce, je to mladý kluk, sportovec a taky se s tím pral.
      Já moc držím palce, Ať se tělo pomalu dá do kondice, nikam nespěchej, vše chce svůj čas, vše a zdraví je jen jedno !!

      Vymazat
    2. Simi já jsem ji našla - http://babilenka.cz/

      Vymazat
  23. Simi, gratuluji k té cílevědomosti. Je to těžké, mohla by si zajídat smutek po Sofince, dceři, přátelích. Je tak lehké k tomu sklouznout...A ta malá princezna je fakt skvělá! Úžasný obrázek!
    Měj hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však jsem také zajídala, čokoládičky, zmrzlinky a prasárničky.
      Ale já už mám tam vzadu, za krkem takový zvoneček, který je jako orloj, neustále hlídá. Jinak by to díky zajídání stresu bylo ještě horší.
      Navíc, já mám tam uvnitř uloženo, že musím mít nějaký cíl, když nemám, jsem poloviční.

      Vymazat
  24. Obdivuji Tvou zodpovědnost k rodině dcery. A jak důkladně bojuješ s nadváhou! Moc se mi líbí obrázky Sofinky. Pěkně to tatínkovi naplánovala. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Upřímně, co mi zbývá ?
      Hlavou zeď nerozbiju, musím to přijmout, nic jiného mi prostě nezbývá.
      Pokud budu sobec, ublížím. Mám ublížit těhotné dceři, vnučce ?
      Samozřejmě, vezmu si dva týdny dovolenou, nikam nebudu chodit, udělám si karanténu, no a stejně se budu bát, abych k nim nedotáhla sebou ještě přídavek.
      Nezbývá než zdravý rozum, hlava velí, srdce krvácí.

      Vymazat
  25. Myslím, že během uplynulého roku jsme přibrali snad všichni - takže klobouk dolů, jak ses s tím vrhla do boje! Připadá mi neuvěřitelné, že se všemi těmi omezeními už žijeme téměř rok. Snad už je ale konec pomalu na dohled.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bohužel stále nic na dohled nevidím, naopak.
      Situace je pořád nepřehledná, zákazy, příkazy a bezmoc.
      Snažím se moc nebýt sobcem, vím, že zdravotníci jedou na setrvačnost a hlavně vyčerpanost, klaním se jim, asi výhra bude, když někdo najde řešení a pojme to, pak si svět maličko odleví. Ale pak třeba zase přijde něco jiného ..bůh ví. A to se nemodlím :)

      Vymazat
    2. Ale taková maličkost, už rok nosíme roušky a já pořád zapomínám, to su tragéd !!

      Vymazat
  26. Bude dobře, zase se budeme všichni objímat. Taky s tím často bojuju, ale pořád je na co se těšit. A to je hlavní.
    Krásné únorové dny a úspěšné pokračování tvé životosprávy, jsi dobrá!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kačko, abych pak nebyla v tv novinách, jak objímám všechny stromy v alejích, z toho zoufalství :))
      Také přeji pěkný únor.

      Vymazat
  27. Simonko, tak jsme si opět objednali již dvakrát odložený pobyt v "našem" hotelu, dokonce nám dali 10% slevu. Jenže nevím, nevím, jak to všechno dopadne??? ....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já budu tahat z pojišťoven peníze za dva zájezdy od Firo, pátá největší cestovka a krachuje.
      Tobě, Mirečku, přeju ten zájezd, ty si zasloužíš rekreaci !!!

      Vymazat
  28. Obrázek od vnučky je moc krásný! Určitě si jej schovej, stejně jako další, které bude vytvářet časem - protože jednou, až bude velká a tyhle své malbičky a kresby objeví, bude si říkat - to jsem snad ani nebyla já :-)
    K lednu opět pěkné povídání, i když lehce melancholické. Nedivím se, moc příležitostí k úsměvu nemáme. Ale gratuluji k jednomu - sundání sedmi kil! I když si myslím, že je to moc naráz, na měsíc a pár drobných, doporučuje se hubnutí pomalejší. Ale asi to šlo snáz kvůli jídelní sestavě i pohybu.
    A taky je tu dobrý optimismus, přece jen setkání s milými lidmi, a ta krásně zasněžená zahrada a vůbec krajina. Moc pěkné fotky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivi ... jen pět !!!
      Ty jsi byla nepozorná, sedm kilo za tak krátkou dobu by bylo velice špatně, kdepak.
      Hubnu rozumně, v klidu a bez hladu, to je důležité.
      Já musím dostatečný přísun, zelenina, maso, ovoce, to funguje.

      Vymazat
  29. Simi, to tedy maličká pěkně kreslí. Obdivuji tvoji vůli nežrat! Vlastně jíst zdravě, zatím jsem to nedokázala. Když oříšky, čokolády a bramůrky jsou tak lákavé! Hezké dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miluji OŘÍŠKY, ČEKULÁDU, BRAMBŮRKY, ŠAMPAŇSKÉ, ZMRZLINU, miluju všechny prasárny světa a jak !!
      Jenže zdraví je jen jedno, bohužel.
      A tak si budu zase nechat zdát, jak chutná chleba se sádlem, okurkou a jednou Plzní, dobře vychlazenou :)))

      Vymazat
  30. Simi, moc ti gratuluji k tvému skvělému výsledku. Včera jsem přišla od lékaře a zamyslela se nad sebou a řekla si jdu do toho - změna stravování je potřeba a jsem moc ráda, že u tebe vidím výsledky, že to jde. Na váze se vybila baterie a já jsem na ni přes rok nestoupla. Ale kalhoty či zimní kabát mne říkaly - ještě chvilku a už mne nedopneš. Dnešní doba je smutná, vztahy jsou potlačovány. Snad se sluníčkem bude lépe a my budeme moci žít naše všednodenní životy tak, jak si je přejeme.
    Přeji ti hezký večer.
    Iva

    OdpovědětVymazat
  31. Obrázek mi neskutečně zvednul náladu, divoký sestřih těch čtyř vlasů nemá chybu! :-)

    Jinak věřím, že to je děs, tak dlouho být izolována od nejbližších - ale člověk si právě tyto osůbky nelajzne ohrozit...

    OdpovědětVymazat
  32. Krásně jsi vše zase popsala. Obrázek je super. děti jsou zlatíčka. Už se mi po vnoučatech také stýská i po synech. Neviděli jsme se už sakra dlouho Jen syn Pavel se stavil na chvilku před týdnem, ale vnoučata jsem neviděla některá od podzimu některá od Vánoc. Že se mi stýská, je pravda, ale co můžeme dělat. Jsme ta ohrožená skupina a tak chodím relaxovat do přírody buď s manželem nebo když se na procházku zrovna necítí být dost fit, tak jdu sama. Včera jsem se náhodou potkala se známými našeho věku, také stále zavřených doma bez styku s dětmi, s rodinou. Touha popovídat si s někým jiným, než jen doma ve dvojici, byla tak silná z obou stran, že naše společná procházka vydala na 13 km. Měli jsme takové společné procházkové odpoledne v přírodě a bylo perfektní. Přeji Ti krásné dny, radost ze stavby a těšení se na jaro, na zahrádku.

    OdpovědětVymazat
  33. Je krásné, že jsi adoptovala sousedy za rodiče. Rozumím ti, když říkáš, že neobjímáš, nechceš ublížit. Moje kamarádka z dětství Jana mě vzala na procházku. Byly to skoro dvě úžasné hodiny. Nejspíš se ale stejně z toho covídka zblízním. Jsem stále na neschopence, protože jsem bůhvíkde chytla asi příušnice. Na návštěvy nechodím, jen do obchodu.
    Líbí se mi Sofinčin obrázek. Je nadčasový :-)

    OdpovědětVymazat
  34. Leden se mi nikdy moc nelíbil - prázdno po Vánocích, dlouhý a tmavý . Tady navíc většinou prší . Letos mi uběhl rychleji, snad že nás trochu pustili ven, radost je i zajít si na kafe. Hezké fotky, Sofinka roste do krásy a tatínkův program mě pobavil! 😁
    Taky znám dost lidí co jsou na povánoční dietě..prý to jde ztuha protože v podstatě kromě dobrého jídla nám toho prozatím moc nezbylo 🤗

    OdpovědětVymazat
  35. Leden, vzala jsem za své tvé kostky másla, to je totiž moc fajn přirovnání a mozek můj to bere lépe, takže mínus osm. Malůvky jsou nej, tyhle tužkou, prostě jakoby jen tak a je tam všechno. Píšu, koukám z okna, šedivo, vítr, únor pro mě horší než leden, na druhou stranu už je blíž březen. U nás jsme vstoupili do tohoto měsíce školkovou karanténou. Některým rodičům bych nafackovala, pochopila jsem kde se bere nekončící situace, pozitivní rodič dá dítě do školky, rozum zůstává stát, no už ani to ne! Kde je zodpovědnost, vůči sobě, blízkým, okolí?? takže tak u nás.J

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.