CO ČECH, TO NÁZOR anebo muzikant 1
Zdravím vás v novém roce a přicházím s pravidelnou rubrikou, ve které oslovím blogery i jen komentující všech věkových kategorií a oni se vyjádří k danému tématu. Budou mít prostor pro názor, zkušenost či myšlenku. Účast je dobrovolná. / a neplacená :) /
Jen se nám tu rozmohl takový nešvar, na svých stránkách nemáte vůbec žádný kontakt a s mnoha blogery se tím pádem nejde spojit, ani je oslovit. Popracujte na tom, prosím, ať je prostor pro odpovědi rozmanitý a barevný.
Zde je můj první dotaz :
Každé ráno stojím u šatní skříně a důkladně si vybírám spodní prádlo. Slyším hlas své maminky, která zdůrazňovala skutečnost, co kdyby mne srazilo auto ?
Člověka po autonehodě jsem neviděla, role spodních kalhotek je tam asi pramalá, přesto otisk výchovy mých rodičů je patrný a zůstane tak do konce mých dní. Kalhotky vybírám a vybírat budu.
Jak to máte vy ?
Jste tradiční a svým přístupem uplatňujete rady a doporučení, kdy se má slušně pozdravit, mluvit pravda ?
Nebo jste moderní a odmítáte zasahovat do osobnosti dítěte, ať má dostatečnou volnost pro rozvoj bez omezení ?
1. Stálice blogového světa Vendy W - Svět podle Dandíka
Na první položenou otázku jo a ne. Vybírám si podprsenku, kalhotky jen v zimě, v létě chodím naostro.
Popravdě, maminka mě ničím takovým hlavu nezatěžovala. Ono v době, kdy ona byla mladá, bylo takové téma jako spodní prádlo tabu, navíc moje babička byla velmi prudérní, takže jí dělalo problém jen vyslovit slovo podprsenka nebo kalhotky.
Slaďovat prádlo do jedné barvy jsem, přiznávám, začala až v dosti zralém věku, pod dojmem jedné knihy, kdy právě hlavní hrdinka měla havárii v autě s milencem a když jí tahali z auta, jediná její myšlenka byla ta, že má na sobě náhradní kalhotky absolutně neladící s podprsenkou ..
V té době jsem, dost často s mužem jezdila po servisech a zatím co on pracoval, já poznávala nová města a tahle pasáž mne strašila v hlavě při každé cestě 😃.
Ovšem dnes, pokud mne čeká cesta, schůzka či jiné opuštění domu, si pečlivě spodní prádlo vybírám.
Dokonce jsem měla obdobím, kdy abych opravdu byla šik, jsem nosila body, odpadlo to ranní vybírání a přebírání 😉.
U svých dětí jsem se snažila pokračovat v tom, v čem mne vychovávali moje rodiče, oba skauti.
Tudíž slušnosti, soucitu, pravdě, poslušnosti vůči rodičům i autoritám. Tedy v míře tak akorát, bez dogmat. Protože každá doba měla svá.
To samé, opět vzhledem, k dané době praktikuje dcera u Bobule a já jí do toho nekecám. Nicméně, ono nechávání absolutní volnosti dětem neschvaluji úplně. Ono odsud pocud. Anebo všeho moc škodí.
Plácnutí přes zadek v pravý čas dokáže divy.
2. Přemýšlivá romantička Marie Veronika - V křesle
Přestože děti nemám, myslím, že jsem v řadě věcí dost tradiční a často taky dost nekompromisní.
Osobnost a slušnost jsou podle mě dvě různé věci, z nichž první si vyžaduje ohleduplné rozvíjení, zatímco druhá obyčejný trénink.
U svých čtyř neteří a synovců jsem zřetelně viděla, že vliv dospělého často není vůbec tak silný, jak bychom si rádi mysleli. Na sobě zase každodenně pozoruji, jak moc se rodičovský vzor do člověka otiskne. Ať už je ale osobnost jakákoli, základy morálky a slušnosti je něco, co by nemělo chybět nikdy.
3. Milovnice života Trvalka Dahlia
Já volím až na výjimky spíš teplé, bavlněné prádlo, neb vím, že mě nikdo svlíkat už nebude. V opačném případě jeho chyba !
Naše máma nás měla šest dětí a tyhle strachy neměla, naučila nás plavat a to u Ploučnice asi stačilo ?
Jednou jsem viděla autonehodu trabanta u Rumburku, krve jak z vola a nakonec se ukázalo, že ten chlap jen vezl spoustu přepravek rajčat ! Bylo mi divné, že v té krvi jsou malá zrníčka !
Slušně pozdravit ano a poděkovat také, ale pravda ... jak kdy a komu.
Do věku 5-6 let dítě rozmazlovat a pak vzít pod krkem a přísně vychovávat, říkají Japonci.
4. Renesanční žena, která se podepisuje do komentářů jako Lenka kočka
Co Čech, to názor. Mami, díky.
Hned mi běželo hlavou několik témat, počínaje spodním prádlem a zdravením konče. I když otázka spodního prádla se postupem doby přehodnotila od - co kdyby sex až po - co kdyby smrt.
A někde v mezidobí bylo - co kdyby nehoda. Což jsem opravdu zažila a chválabohu přežila. Na sedadle smrti, tedy spolujezdce, jsem přežila čelní náraz. Probrala jsem se ve vrtulníku ZS a nade mnou se skláněl krásný mužný anděl a opravdu mi hlavou proběhlo poděkování mé matce, která mě vycepovala k tomu, že spodní prádlo musí být ok i pro případ zlomené nohy. Mami, dík.
/ malá pozn. své prádlo jsem vytunila natolik, že jiné než bílé nenosím. A jelikož totéž se týká ložního prádla - spím jen v bílé - mám trošku podezření na auti poruchu /
Zdravím a děkuji pořád, až si někdy připadám trapně. Opět díky, mami.
Tady mi vytane na mysl má první kolonoskopie, která díky srůstům a nerudnému lékaři probíhala velmi špatně. Takže, když na mě při odchodu řval, že jsem neukázněný pacient, tak jsem mu poděkovala.
Až ex post mi došlo, že jsem kráva.
Na závěr jedno velké téma a to je tradiční rodina. Velice brzy maminka ovdověla a už se nevdala. Já byla dítětem typu Tomáše Holého, takže jsem dělal různé vylomeniny, jen abychom nebyly samy, nepovedlo se. Sama jsem se později snažila, aby můj syn měl oba rodiče. Leccos jsem překousla.
Hasila jsem svou horkou hlavu ledovou vodou a s odstupem času a životními zkušenostmi vím, že jsem udělala dobře. Děti se mají rodit z lásky a mít oba rodiče.
Jak praví klasik, s láskou má svět naději.
Děkuji všem respondentům za milé odpovědi a co vy ?
Přidáte se a nebo spíše zahrajete či zazpíváte ?
U mne je otázka spodního prádla jednoduchá. Maminka mi vštěpovala a já dětem také, abych si prádlo měnila každý den a neměla ho roztrhané. Na barvě až tak nezáleží. Jen barvu podprsenky jsem volila a volím dle halenek a triček.I když bylo,a možná ještě je, trendem i černá podprsenka pod bílé tričko, tak tam jsem volila tělovou barvu. Takže hlavně čisté prádlo. Nemusí nás porazit auto, stačí rehabilitace kotníku a najednou prosba terapeutky, ať pro lepší protažení obou nohou nebo masáž celé poraněné nohy, sundám kalhoty. :) Tak trochu téma na tělo. :)
OdpovědětVymazatNo a to se ti nestalo to co mě.... protože jak jsem řekla, v létě chodím na ostro a šla jsem na gyndu (tak tam není problém) ale následně mne vezl muž na ortopedii, a tam chtěl po mě doktor abych si odložila.... mě to nedošlo, že to po mě může chtít a to byl trapas! A ještě mne před tím hnal na rtg a tam to samé. Sundat kalhoty...naštěstí tam byla sestřička a já táhla tričko až kam to šlo ;-) :D Doktorovi jsem řekla, že se omlouvám, ale že tím jak mne to koleno bolelo, jsem ztratila rovnováhu na té gyndě když jsem si oblékala prádlo a kalhotky si roztrhla a už nebyl čas se vracet domů. No nakonec jsme to zvládli oba :D :D :D
VymazatSouhlasím, že jsem zvolila téma na tělo, ale domnívám se, že změna, třeba jen malá, se vítá.
VymazatDnes a denně máme kolem sebe ve sdělovacích prostředcích poměrně závažná témata, proč to neodlehčit, že :)
Já až tak do detailu neladím prádlo, ale též si potrpím na umírněné barevné ladění. Když hvězda z Ameriky v televizi přijde v nádherné toaletě, ve které vyniká dokonalá podprsenka, je vše sladěno do posledního detailu.
A když přijde žena v černé podprsence pod bílým tričkem a leze jí půlka ňader ven, není to totéž.
Já moc naostro nechodím, tedy venku.
VymazatDoma po příchodu si okamžitě odložím a nějakým prádlem se nezatěžuji, tělo i ta prsa si musí odlevit.
Tak samo, když mám šaty tak si prádlo beru komplet. Miluju luxusní prádlo, to bych ani nebyla ženská, ale vítr v peněžence mi moc nedovolí jeho nákup. Sponzor který se tímto zabýval zmizel a tak holt zas pěkně zpět do reality. Já bez podprdy být nemůžu, za chvíli mě bolí všechno.
VymazatOna by ta otázka byla dobrá položit i chlapům. Co nosí. Jestli trenky látkové, boxerky, vygajdaný trenky úpletový, slipy nebo trenkoslipy.... páč něco z toho je tedy děsně aseuxální a někdy mne dohánějící až k výbuchu smíchu.... ;-)
VymazatNeboj, mám připravený dotaz pouze na naše pány, nebude o spodním prádle, ale bude jen mužská, z jejich úhlu. :)
VymazatJá jsem chodila naostro jen kolem dvacítky, když jsem se jezdila koupat na nudu na Šeberák. Měla jsem na sobě jen uvázaný hedvábný ručně malovaný velký šátek z Itálie.
VymazatDělala jsem rebelku, ale v metru jsem měla pocit, že mi táhne do škatulku. Prostě to nebylo příjemné.
Jak jsem psala, pod šaty nebo sukně (když se tedy v mém šatníku objeví, což je minimálně) nosím spořádaně komplet spodní prádlo. Pod šaty jsem to zkusila jednou, a i když byly až na zem a zcela neprůhledné, pořád jsem měla pocit že jsem nahá...
VymazatKoukám, že jsem se zadání držela skoro moc striktně :-)
OdpovědětVymazatAle to není na závadu, napsala jsi to, jak jsi cítila.
VymazatNavíc v pár slovech je myšlenka, se kterou já naprosto souzním. Pod kterou nemám problém se podepsat.
A děkuji :)
Když jsem dostávala rady od mamky, říkala jsem si, že takhle já nikdy....... a léta plynula a moje vnučka s očima vzhůru reagovala na moje rady opakováním : není nic horšího, nežli když ti vyleze ramínko od podprsenky a je špinavé !!!!! :-))))
OdpovědětVymazatSlova mého otce : koukej se chovat slušně jsem na vědomí brala, myslím, že docela dost.
Moji synové občas na takovou větu slyšet nechtěli :-). Bojovali jsme :-)
Nejsem přívrženkyně výchovy, která neuznává určité mantinely.Ono všeho moc škodí. Plácnutí přes zadek rozhodně žádné trauma dítěti nepřivodí, jen musí být oprávněné, pak je účinější, nežli nějaké sáhodlouhé vysvětlovácí eseje.
Tak jsem se přidala, ale raději bych Ti to Simi,ústy některého z mých dřevěných kamarádů, zahrála. Bohužel !
Klidný den !
Hanka
Souhlasím, souhlasím.
VymazatRamínko od podprdy a špinavé či smradlavé podpaží je kalamita, jenže v létě se tak nestydí chodit mnoho žen. Bohužel je dneska poměrně rozšířený trend, že každodenní umývání není zdravé. A taková nemytá žena při menstruaci, která se navíc i potí, to je třeba na úřadě ve frontě lahůdka.
Věřím, že dřevění kamarádi chybí , mně chybí i ti živí :)
U nás platilo, hlavně každý denně čisté kalhotky a ponožky a pečlivá každodenní hygiena.Tak nehrozí být zaskočená, v případě neočekávané situaci. Toto pravidlo je k ničemu při srážce s blbcem, tomu je jedno vaše revandikace, natož zda máte prádlo z krajek a barevně sladěné! Pohledem zdravotníka mi bylo jedno, co měl pacient na sobě, ale zda nesl známky pravidelné hygieny!!!
OdpovědětVymazatDále se pěstovala tvrdá disciplína úcty ke starším a poslušnosti.Ovšem naučit se rozeznat rozdíl co je šikana a zneužívání. Na mých dětech jsem to praktikovali, ale v daleko lidštější podobě. Dnešní výchova se často = nevýchova. Zajímavé bylo konstatování mého syna v dospělosti, který po vstupu do pracovního procesu, jednoho dne prohlásil “ vychovali jste nás, že jsme přehnaně slušní do dnešní společnosti”.☹️
A přidávám se k názoru Hanky, že bez určení hranic, jak u dětí i společnosti není možné normální soužití.
Nedodržením těchto zásad, je výsledek postupné dekadence společnosti. I když optimista, je mi jasné, že už dekadence je ve velmi pokročilém stádiu. Ovšem zase je to jenom na lidech vše zvrátit, ale jak vychovávat novou lepší společnost, když děti nejsou ani ve škole...
Před zhruba třiceti lety jsme byli poprvé na dovolené v Itálii a vše našima očima bylo nevídané.
VymazatPři první večeři se stejně staré dítě ve věku mé dcery položilo na zem, kopalo do rodičů a šíleně řvalo. Rodiče dál seděli a příjemně se bavili, nenechali se rušit.
Celých těch deset dní jsem to viděla na každém kroku a nerozumněla.
Utekly tři dekády a vídám tento obrázek v našich restauracích.
S názorem tvého syna se setkávám často, něco podobného řekl otci můj synovec i s příkladem, že neumí pozdravit ředitel společnosti, když vejde mezi své zaměstnance.
A můj brácha po něm chtěl pozdrav v obchodě.
Blondýnko, i já to tak mám. Na hezké prádlo si potrpím odjakživa a někdy je to to nejdražší, co na sobě mám :-) Nevím, jestli si vzpomínáš, jak jsem před lety psala o mém úraze. Bůhví proč jsem si tenkrát oblékla černý top s ramínky ozdobený kamínky pod tlustý svetr. Chtěla jsem si ho vysvléct, ale říkám si, co kdyby náhodou skončila v nemocnici, budu krásná. No a pak mě srazilo na chodníku auto a já byla v nemocnici a nebyla jsem krásná. U nás byla ve výchově svoboda a tolerance, možná reakci na přísnou výchovu mého táty, ale i ta měla své mantinely, za které se nesmělo. Podobně vychovávají naše děti. Měj pohodové dny.
OdpovědětVymazatJe mnoho situací v životě, které člověk nedokáže vysvětlit, má pnutí a nemůže jinak.
VymazatTřeba kdyby ten top nebyl černý, třeba by osud zavelel jinak ?
Těch třeba je mnoho, já vím, ale jsem ráda, že jsi mezi námi, jsi inspirativní, jsi naše.
Děkuji, červenám se...
VymazatTaké dodržuji zásadu každý den čisté prádlo, barvy už moc neřeším. Ale hodně si kupuji podprsenky i kalhotky v tělové barvě, občas černé nebo bílé. Když jsem ještě chodila do práce, tak jsem měla ve skříňce náhradní kalhotky a ponožky na převlečení, pokud by to bylo potřeba.
OdpovědětVymazatMyslím, že zdravit bychom měli, byla jsem tak vychovaná a vychovávala tak i děti. Jak se říká, pozdravit je slušnost a odpovědět povinnost. Děti by měly mít určitě hranice, aby věděly, že si nemohou všechno dovolit. Také si myslím, že plácnout dítě přes zadek je někdy účinnější než mnoho slov.
Často čtu, že naše generace měly zkostnatělý a málo liberální přístup k výchově.
VymazatČetla jsem poměrně dost pojednání psychologů či jiných odborníků, kteří přístup bez mantinelů neschvalují a nevidí ho jako přínosný pro rozvoj dětského vývoje.
A také se setkávám stále častěji s prarodiči, kteří jsou neoblíbení, když po vnoučeti požadují právě ty mantinely. Když se mé kamarádce položila vnučka v cukrárně a kopala do stolu, vůbec si s tím nevěděla rady. U svého dítěte to nezažila, vnučku miluje a nikdy by jí přes prdel nepraštila.
Naprosto ve všem souhlasím s Růženkou, mám to také tak. Prádlo hlavně čisté a barva aby se hodila k oblečení. Nevezmu si rudé spoďáry pod bílé kalhoty.
OdpovědětVymazatPozdravit, poprosit, poděkovat, mít úctu ke starším lidem a nedělat nic, co nechci, aby druzí dělali mně - tak jsem byla vychovaná, tak jsem vychovávala své děti a teď i vnoučka. V předchozím zaměstnání jsme vždycky říkali, že je lepší pozdravit víckrát než vůbec. Bylo docela trapný, když přijeli na servis montéři z ciziny a zdravili, a člověk, který nám šéfoval, nikdy nepozdravil ani na pozdrav neodpověděl.
Nesouhlasím s názorem, že děti nebudou vychované, když nechodí do školy. Vychovávat musí především rodiče! Takže to, jestli děti chodí nebo nechodí do školy, to na jejich vychovanost nebo nevychovanost přece nemůže mít vliv!!
Ano, rodiče vychovávají, ale i ten dětský kolektiv má na ně vliv.
VymazatRodina je základ státu, přesto mnoho dovedností nám dala školka, škola a chování ve větším počtu lidí se člověk doma moc nenaučí. Rodiče mohou připravit teoreticky, ale kolektiv to asi nenahradí.
Mé vnučce se dcera skutečně věnuje, ty dovednosti jsou znát, ale přesně na ní vidím, jak jí kolektiv chybí, sociální rozvoj a vazby, které jí moc pomáhají do budoucna.
Vzpomínám, jak pár spolužáků s námi nechodilo do školky, protože tenkrát žádná předškolní výchova nebyla požadovaná. Trvalo jim déle se zapojit a myslím, že to neměli zrovna lehké.
Simi, máš samozřejmě svým způsobem pravdu. Nic ve zlém, ale stejně si myslím, že ten základ je vždycky v rodině. Když se rodiče doma titulují "ty krávo", "ty debile", tak dítě úplně v klidu řekne učitelce "ty krávo". Jakou úctu může mít dítě ke starším, když rodiče o babičce nebo sousedce nepromluví jinak, než jako o staré čarodějnici nebo neřeknou jinak, než "naše bába", "náš dědek" (když náš v té době sotva dvouletý vnouček řekl druhé prababičce "babi", tak se samým štěstím rozbrečela, protože vnoučata jí neřekla jinak než "bábo"). V práci jsme měli kolegu, který nepozdravil jinak, než "čau bejku!" a bylo mu jedno, v jaké skladbě tam jsme. A úplně stejně zdravil i jeho synek, když přišel na směnu. Proč si dítě lehne na zem a řve? Protože si vynucuje pozornost. Dobře ví, že se začne něco dít, konečně se mu začne někdo věnovat. Když ne vlastní rodiče, tak nějaký "zoufalec", který nevydržel. Běžný obrázek - matka hledí do mobilu a dítě lítá po čekárně, kope spolucestujícího v buse, ... Kdyby si s ním matka povídala, ukazovala, ono by nemělo čas a prostor na takové vylomeniny. Místo toho dítě v jednom kuse okřikuje. Přitom dítě jen zahání nudu. ..... A s tím škola ani zájmové kroužky nic neudělají!!🤔😔😔 Všecičko, včetně sociálních vazeb musí začínat v rodině. Tam je ten základ.
VymazatVždycky mě dostane hláška 'Už aby ty děti šly do školy! Ony tak zlobí!' Doma zlobí a ve škole ne? Doma rodiče nezvládají ukočírovat dvě děti a učitelka ve škole musí zvládnout těch děti třeba pětadvacet? Doma rodič dítěti v nejhorším případě jednu vyšije na zadek. Může si to dovolit učitelka? Jaké má prostředky k tomu, aby ta dítka usměrnila, ukočírovala? A považují si rodiče učitelů? Pracovala jsem ve škole jako asistentka pedagoga. Dobře vím, jak se rodiče k učitelům chovají, co si k nim dovolí, jak si jejich práce nepovažují, s jakou neúctou se o nich vyjadřují.😔😔😔😔
Simi, rozvinula jsi debatu na dost ožehavé téma.👏👍 A přiznejme si, že právě covidová pandemie, zákazy, příkazy, omezení, ... téma školy i výchovy ukázala v celé své nahotě! Přiměla tato tristní situace lidi k tomu, aby byli vstřícnější, ohleduplnější, zodpovědnější? Kdepak! Nepřiměje je k tomu nic! Bohužel se čím dál víc ukazuje, že slušnost se nevyplácí! Děti vidí, že největší štěstí, nejvíc peněz a nejlíp se mají ti největší darebáci!! Tomu je učí kolektiv, společnost!!😢😢😢
Tohle bylo a bude vždy téma, co člověk, to názor. :)))
VymazatRodina dítě formuje, o tom žádná. Přesto, společnost a kolektiv také.
Jen si vezmi, kolik dětí z rodin, kde vše mělo patu a hlavu, byla tam i láska, porozumění a kolik dětí pak skončilo špatně, v kriminále, mrtvý s injekční stříkačkou v paži. Můžeš jít jako rodič dítěti příkladem a přesto dopad kolektivu poznamená jeho celý život, kolikrát špatný kamarád udělal rodinám ze života kůlničku na dříví. a když se třeba přidá skvělá genetika a je po ptákách.
..a nebo nevhodný partner. Kolik vrstevníků mých, tvých trpí výběrem partnera svého dítěte. Mnoho.
Shodneme se, že rodiče do života vybaví, naučí milovat, jsou příkladem, špatným i dobrým a tradiční rodina by tomu měla být věčným základem. Je to stavba, na které naše životy od základů stavíme a než se dostaneme ke střeše, ovlivní nás kolektiv, společnost, my všichni.
Já si práce učitelů nesmírně považuji a vždy jsem si považovala, tudíž u nás jsi neslyšela invektivy tohoto rázu.
Přiznám se, že jsem nesmírně šťastná, že již nemám malé dítě, protože zcela upřímně, celý den ho zabavit, vymyslet mu program, bez sportování, bez vyžití, bez dětí, klobouk dolů, já skláním před každým rodičem, který to dá bez ztráty kytičky, nezačne chlastat nebo fetovat.
Neházela bych všechny do jednoho pytle, je mnoho velice schopných, nadaných lidí, které své prostředky vydělali poctivou dřinou, geniální hlavou a nejsou to darebáci. Dokazují to svými projekty pro společnost, pomáhají potřebným. Nemyslím, že když má někdo hodně peněz, je to vždy darebák.
Já jsem člověk, který fandí životu a co nám přinesla pandemie, mnoho nového a je skutečně jen na nás, co si z toho odneseme, jak jednotlivci, tak společnost. A víš co, lidé se na sebe usmívají i přes roušky, svět má naději, má. Dokonce zdraví i největší puchýř ze sídliště :)))
Jo a k tomu bejkovi.
VymazatMěla jsem kolegu, který celý život pracoval s býky, tudíž je měl naučené.
Jednou ho někdo podobně oslovil, šíleně se rozčílil a vyzval ho, že on není žádný bejk, který ve skutečnosti vydrží svůj milostný akt tři vteřiny, on prý vydrží i pět minut :))))
Naše paní sousedka říkala, kdyby se mi něco stalo, tak nejprve mě převlečte a potom zavolejte doktora. U nás doma bylo prídlo na všedno a na lepší, nebo k doktorovi. Mám to tak stále. I na všedno musí být čisté, ale je už opotřebované.
OdpovědětVymazatDěti musí mít vymezené hranice za které se nejde. Jak mají poznat co se nesmí? Většina rodičů si myslí, že vychovává správně, mají na výchovu svůj názor a těžko je přesvědčíte o opaku. Za výchovu dětí odpovídají rodiče, ne vzdělávací
instituce. Věra
Každý z nás vychovával, jak nejlépe uměl, jak mu dovolilo svědomí. Jen úplný asociál by záměrně svému dítěti ubližoval.
VymazatSouhlasím, že hlavní gro výchovy je rodina, ale i škola, kroužky, zájmové činnosti i parta dětí venku na písku dítě formuje, učí a vzdělává. Není to jednostranná záležitost.
Proč bychom jinak posílali děti tančit, hrát šachy nebo hokej, právě tam se učí, jak se chovat v kolektivu, jak sdílet život a třeba i sounáležitost.
A třeba v této době to mnoha dětem chybí, když byli zvyklí na kolektiv, na sportovní vyžití.
Také mám prádlo rozdělené, na pracovní a šmrncovní.
Když kopu s motykou, tak zářivě bíla podprsenka není to pravé medové :)))
Svou odpověď jsem ti poslala mejlem, tedy aspoň jsem si to myslela, než jsem zjistila, že jsem ji nějakým záhadným způsobem přeposlala sama sobě si....
OdpovědětVymazatNapiš na školu čar a kouzel do Bradavic, třeba ti podají vysvětlení :))))
VymazatMoje máma mi tuhle průpovídku o sražení autem sice nikdy neříkala, ale důvěrně jsem ji znala. Ale já se řídila tím, že jako trhan sice nechodím, ale na krásné spodní prádlo prostě nemám. Takže "vietnamec" to vždycky nějak zařídil. Až když kluci šli z domu a my je přestali hojně finančně podporovat, jsem si dovolila opravdickou kvalitu. Ten setík, co jsem si koupila na prodloužený víkend do Paříže, ten teda je...
OdpovědětVymazatPozdravit je podle mě slušnost. Třeba i na zastávce MHD. A když k tomu přidám úsměv, hned je veseleji. A tradice jako takové jsem se snažila aspoň o svátcích dodržovat. Do letošních Vánoc. Covídek s nimi hezky zatočil. Muž byl KO, ten obědval rohlík a já byla poloviční KO, měla jsem hotovku rajskou s knedlíkem.... :-) A ono se nic nestalo. Teda až na to, že mě z té rajské pálila žáha...:-)
Nemám ráda supermoderní mámy, které si myslí, že dítě ví nejlíp samo, co je pro něj dobré. Dítě musí mít mantinely. Musí vědět co ještě smí a co už rozhodně ne.
Tak asi tolik ode mne.
Zdraví tě dezorientovaná a rozesmátá Chudobka
Dezorientovaná a rozesmátá Chudobko, já jsem moc ráda, že jste oba z nejhoršího venku a sama si pamatuji, že když člověk kousne poprvé do rohlíku, bože, i ten obyčejný je dokonalý :)
VymazatOpatrujte se, nikam nespěchejte a covídkovi nakopejte jednou pro vždy prdel !
Nakopeme, to si piš! :-)
VymazatZvláštní, ty maminky měly asi nějakou kalhotkovou úchylku, že nám tohle vštěpovaly :). Slýchávala jsem to dost často, takže to na mě zanechalo viditelnou stopu :D.
OdpovědětVymazatDěti mají mantinely, ale nijak zvlášť jsme je usměrňovat nemuseli, oni si to mezi sebou předaly a tu práci udělaly za nás. Vědí moc dobře, co můžou a co už je za hranou. A když se to náhodou nepovede, od toho jsou ty chyby, abychom se z nich poučili, že jo :).
Ano, naše maminky se snažily z nás vychovat čistotné holky a než aby nám řekly ... koukejte nosit pěkný prádlo, co kdyby se vám chtěl do kalhotek dostat nějaký fešák, tak raději strašily těmi doktory :))))
VymazatPobavily jste, dámy, třeba VendyW tím, když nějak jde, že si prádlo vybere velmi pečlivě :).
OdpovědětVymazatZa sebe můžu říct, že s teorii svobodného rozvoje osobnosti dítěte nemám nejlepší zkušenosti. Když jsem v naivní víře, že synové sami vědí, jaké povinnosti si mají plnit, šel u mladšího poprvé na rodičák v 1. třídě 8letého gymnázia, třídní učitel mě šokoval informací, že asi propadne z matematiky a bylo by dobré se poohlédnout po jednodušší škole. Babišovsky jsem na něho zaklekl, nepropadl a v 2. pololetí měl už dvojku, teď má 2 kvalitní VŠ (Mgr. MU FI, Ing. VUT FEKT) a letos dokončí Ph.D. studium.
Myslím, že staré komunistické heslo "Důvěřuj, ale prověřuj" mělo něco do sebe :).
... když někam jde...
VymazatCopak naše Vendy, tak se tím nemaže, napíše, co cítí a to je na ní to kouzelné, to skutečně lidské.
VymazatNaprosto s tebou souhlasím, zaklekla jsem v životě mé dcery mnohokrát, určitě z toho bude mít doživotní bloky, ale přesně jako u vás, mám vzdělání, má postavení a ve světě se neztratí.
Až bude v našem věku, bude mít zkušenosti, poznání a kus života za sebou, pochopí.
Mnoho komunistických hlášek je poplatných, já dodnes jedu na pětiletky a nestydím se za to :)))
Hele, tak to jsem spíš čekala že tě rozhodí to, že chodím na ostro a že to přiznám :D :D :D .... ty jsi nečetl kdo mne vychovával? A nemají snad skauti heslo Vždy připraven? No vidíš, takže když někam jdu, jsem připravená! Tak ono to nemusí být ani to auto co tě někde srazí, může to být i kus baráku kterej ti spadne na hlavu!
VymazatSuper odpověď VendyW. Výchova našich rodičů se nezapře!
VymazatOstatně..., budeš mít výhodu, kdyby jsi náhodou někdy padla do rukou zdravotníků, budou mile překvapeni, že ti nemusí stahovat kraťásky a že jsi na ostro. Ostatně, když se na tebe podívají, pochopí, že taková kočka, to tak prostě má!
VendyW, já jsem spíš myslel, že jsi připravena na příjemnější situace než živelné pohromy :).
VymazatČlověk musí být připravený na všechno, jak na příjemnosti, tak na živelný pohromy! ;-)
VymazatMoje prababička byla proslulá houbová experimentátorka a vždycky když si připravila smaženici z nějaké obzvlášť pestré směsky, jediné bezpečnostní opatření, které udělala, bylo to, že se před ulehnutím převlékla do čistého, aby ji ráno ti, co ji najdou mrtvou, nepomluvili :-).
OdpovědětVymazatJá před těmito sběrateli smekám.
VymazatMám souseda, který sbírá celý rok, skutečně od jara do zimy, nu a občas když tu sbírku vidím, říkám si, to nemůže přežít.
A žije, zdatně jako prababička, jen netuším, jak má pořešené trencle :)
Srazilo mě auto.
OdpovědětVymazatVěř či ne, v tom momentu mi bylo uplně jedno zda mám čistou podprsenku nebo spoďáry.
Šlo o život a v takovém případě je těm, co se o tebe starají zcela jedno, jestli máš
podprsenku špinavou, nebo spoďáry po babičce.
Kdo nezažil, nemůže posuzovat - já mohu.
Ono to kdy tě srazí auto, či se ti zatmí před očima a jdeš k zemi - si neplánuješ, věř či ne, příjde to třeba zrovna v době, kdy máš na sobě tepláky a jsi na ostro - jako Wendy - ale nejen zdravotníkům je to tak jedno, jako tobě v té době,
tedy jedno to, co máš na sobě! :-))
Drahý anonymní pisateli, i když já tuším, kdo jsi :)
VymazatTato rubrika se jmenuje CO ČECH, TO NÁZOR, tudíž každý takový názor je vítaný.
Jako bývalý zdravotník na koronární jednotce jsem skutečně neřešila, zda má někdo trencle či slipíky nebo dokonce tanga.
Šlo o život a plně souhlasím, že takový trapný přežitek se nemá smysl pitvat.
Jsem ráda, že jsi v kondici, že jsi po úrazu v pořádku a nezlob se na nás pošetilce, že jsme nechtěli stále dokola pitvat třeba současnou situaci.
A přijď zase mezi nás, kdykoliv. Máš pravdu, nechtěla bych být pod koly, to člověka musí zákonitě do konce života ovlivnit. A nějaké spoďáry ...
S chutí jsem si přečetla nejen článek samotný, ale i všechny komentáře.
OdpovědětVymazatTak k prádlu - mám ráda, když věci ladí a to nejen na mě :o) Nejčastěji si kupuji tělovou barvu, i když pod malé černé nosím krásnou černou krajkovou soupravu (bože, kdy jsem to měla naposledy na sobě)... A určitě váš zaujme, že mi už víc jak 30 let občas krásné prádlo kupuje manžel. A vždycky se trefí!!! Copak teď, teď si vyfotí ceduličku a nakupuje na netu, ale některé jeho dřívější nákupy si myslím prodavačky pamatují doteď :o)
A výchova. Byla jsem asi velmi důsledná a neústupná matka. Vyplatilo se. Mám děti a za jejich chování se nemusím stydět. Některé dceřiny kamarádky mají svá první dítka - někdy skutečně jen pozdvihnu obočí, víc mi ani nepřísluší...
Simi, díky.
Měj hezký den, Helena
Helenko, Tvůj muž si zaslouží obdiv. Ten můj mi koupil prádlo jen jednou, k Vánocům. Darovala jsem ho švagrové, která má o hodně menší velikost. Už to víckrát nezkoušel. Prodavačku se snažil oslnit jinak. Když jsem si jednou kupovala dražší podprsenku, tak jen poznamenal, abych ji hlavně někde nezapomněla. Mně moc nepobavil, prodavačku ano.
VymazatTaké jsem v životě neslyšela o muži, který tohle dokáže, vyzná se a hlavně, není mu to trapné, klobouk dolů.
VymazatJá sama mám leckdy u výběru podprsenky problém a to si jí v kabince i několikrát vyzkouším a tvůj manžel bez zkoušení, ví do čeho jde :)
Má to někdo štěstí, že, ale pamatuji si, že jsi o něm vždy pěkně psala.
Prosím tě, co je to malé večerní ? Nějak jsem ten výraz vypustila ze slovníku a nemohu si vzpomenout. Na druhou stranu, právě jsem tak o dvě čísla větší :)))
Růženko, věřím, že se paní prodavačka bavila, obsluhovala pěknou divošku :)))
VymazatTelegraficky
OdpovědětVymazatPrádlo neladí, jen dbám o čistotu. Ale já stejně preferuji černou :).
Zdravení mám nějak v krvi (a doufám, že jsem to osobním příkladem předala o generaci dál), dokonce jsem vytrvalým zdravením několik lidí posunula z kategorie "nezdraví vůbec" přes katerorii "většinou na pozdrav odpoví" až do kategorie "pozdraví i první" :)
Mailový kontakt na blogu nemá myslím taky :)
Měj se fajn
Já jsem vytrvalým zdravení nepříjemné a nezdravící sousedky zjistila po čase, že má obrovské psychické problémy, má prostě papíry na hlavu.
VymazatVyklubala se z ní fajn ženská, ale občas prostě nepozdraví, protože není v kondici.
Mnoho blogerů nemá na svých blozích kontakt, ale ani možnost je přes blogger oslovit.
Téma téměř ryze dámské..
OdpovědětVymazatJá si tedy kalhotky, tedy vlastně trenky, nijak zvlášť pečlivě nevybírám. U ponožek považuji za důležité, aby měly stejnou barvu. Ty co jsem si vzal v úterý, mi byly přesto nějak podezřelé, připadala mi jedna delší. Po bližším ohledání jsem na druhé našel jakousi nepárovou mašličku. Ale co už...
Třídím i ladím. Barvy nejen jako celek, ale i podle oblečení - vytáčí mě bílé prádlo pod tmavým oblečením a naopak.
OdpovědětVymazatZážitek ze zoo, značně korpulentní mamina v černých, celkem průhledných elasťákách, krátkým tričkem a silně prosvítajícími bílými bombarďáky... Svého času jsem na to natrefovala docela často...
Zdravení - mám nastaveno postaru, štve mě, když např. muž nepozdraví jako první, nepřidrží ženě dveře apod...
What Are The Most Common Baccarat Strategies? | Urban Meyer
OdpovědětVymazatIt is 바카라 사이트 one of the most common and well-known bet365 bets that many bettors will enjoy in today's betting markets. Most betting sites クイーンカジノ will try to
Moje 19leté manželství požehnané třemi dětmi bylo o rozpadu, protože můj milující manžel řekl, že je unavený z našeho svazku a chce se bezdůvodně rozvést, věděla jsem, že je někde něco špatně, a tak jsem po 4 měsících šla hledat pomoc hledáním a mnoha zklamáními od ostatních lidí jsem konečně potkal doktora Ajayiho, duchovního muže požehnaného svými bohy nadpřirozenou schopností řešit různé životní problémy. Vysvětlil jsem mu svou situaci a on se mě zeptal na několik otázek, na které jsem upřímně odpověděl, doktor AJAYI mi řekl, jaký je problém a řekl mi, co je třeba udělat, řídil jsem se všemi jeho pokyny a po týdnu se můj manžel vrátil domů. dva měsíce pobyt venku a roztrhl rozvodový papír a dnes žijeme v klidu doma. Pokud vás něco trápí v životě a chcete rychlé a spolehlivé řešení, kontaktujte Dr Ajayi a budete mít důvod podělit se o své svědectví jako já. Kontaktujte Whatsapp: +2347084887094
OdpovědětVymazat