sobota 6. února 2021

Útržky vzpomínek na Vénu ...

 

Měl ..
V očích kluka, který už dávno svou občanku řádně zmuchlal, se zrcadlila jen ona.
Má nejlepší kamarádka Hanka. 
Stáli proti sobě, oba nervozní, oba lační. Toužili po sobě.  
Nepadnoucí oblek, dlouhé nohavice černých kalhot, rozvázaná tkanička.
Široké šaty, oteklé kotníky a vzdouvající se bříško, hlásící do světa, že nás bude víc.
Něžné a tichoučké Ano. Rozhodné a hlasité Ano.
Jako svědek lásky, touhy jsem neměla nic proti a mlčela.
Dlouhým, vášní opředeným polibkem zpečetili slib.  
V dobrém i ve zlém, snad navždy manželé.
Stále ji dlouhým pohledem pozoroval, stále mu dlouhé řasy jeho hnědých očí létaly nahoru i dolů.
Tak na zdraví, přátelé, šup tam s ním.
 
Chtěl ..
Přijedeš na burgán ? Měla bych ?
Na krajích dlouhých polí děsivé hromady krmné řepy. Ostrým srpem oseknout zelenou část.
Odhodit čisté bulvy a tak dál.
Podzimní počasí za nehty, plískanice za krkem, holínky obalené bahnem.
Tak popojedem. 
Jedna štamprlička do levé, druhá štamprlička do pravé.
Kdo má ruce, ten čistí. Kdo má nohy, raději uteče.
A večer, no jasně, všichni si zazpíváme v putyce tu naší. Od podlahy.
Hance se lesknou oči. Pláče. 
Kde má toho milovníka života, Vénu ? Kde bydlí ten romantik, který s Petrem Hapkou zpíval .. ty jsi má, Levandulová ?
Tak na zdraví, přátelé, první ranní lahvový vyprošťovák.
 
Chytal ..
Říká se, bez peněz do hospody nelez. A tak dáš mi dneska na sekeru ?
Jenom tři a jednu zelenou ? Nebo čtyři a jednu zelenou ?
Dluhy, sliby, dluhy. Bez práce, bez peněz, bez lásky.
Hanka chřadne. Dívá se do hrníčku kávy, čeká, že lógr promluví ?
Že jí ujistí, že Véna, její Véna neprochlastá výplatu, neprobední jejich sny.
Že bude zase moci zaplatit Adélčin letní tábor, že bude zase moci zaplatit Adámkův rybářský kroužek.
Před domem stojí záchranka.
Hanka přidá do kroku, srdce buší, hlava tuší.
Uvnitř povozu zdravotního leží její muž. V dobrém i ve zlém.
Pomočené trencle, poblité tílko, dlouhé řasy slepené žlutými ospalkami.
Tak na zdraví, přátelé, konzument života a chlastu, zdemoloval byt kladivem.
Chytal motýly.
 
Odešel ..
Dlouhá černá lavice. Hanka nepláče. Nemá slzy. Už dávno ne.
Apaticky sleduje řečníka a uvnitř se vše bouří.
Co on ví?
Z reproduktoru zní .. Ty jsi má, nádherná, Levandulová.
Zavře oči, pustí si za víčka sen. 
V něm přichází on. Milý, krásný, něžný, voňavý a prosí ji o tanec.
Lehce ji obejme v náručí, vykrouží otočku a lehce políbí.
Tančí spolu uprostřed polí. Červené máky se stydlivě krčí jako jediní svědci jejich krásného milování.
Navždy spolu, v dobrém i ve zlém.
 
Je suchý únor demonstrací zdravého životního stylu ? Nebo jen pokryteckým sebeklamem ?
Alkohol je společensky tolerovaná droga a rizika jeho beztrestného požívání si připustíme, když sedíme v dlouhé černé lavici.
Nesoudím, svět je plný Vašků, plný Haniček. 
Staré punkové moudro říká, že názory jsou jako díry v prdeli. Má je každý.
Nesoudím. A jen naštěstí tuším, jaká souhra náhod, životních průšvihů stojí u první sklenky.
A jak bolestnou asi bývá ta poslední. 
Vše spojuje tenká linie, mezi první a poslední.
Tak na zdraví, přátelé  ...
 


69 komentářů:

  1. Simi, z článku mně mrazí. Kolik vyřčených slibů vyšumělo někam do vytracena? Ano začíná to tou první sklenkou a pokud převládne démon alkoholu, končí to mnohdy fatálně.

    Před spoustou let jsem na tohle téma napsala článek: https://dovrby.blogspot.com/2011/01/demonstrativni-sebevrazda.html
    Dnes, s odstupem let, jsem ráda, že jsem dokázala včas odejít.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Obdivuji, že jste se rozhodla, a jinak to už nikdy nebylo. Mne potkat něco podobného, tak vím, že bych jednala stejně. Vím ale, že každý nemá sílu to udělat, ale to je pak jen jeho volba a jeho trápení. Koukat na alkohol s růžovými brýlemi je blbost. Nemyslete si, nejsem abstinent. Mám ráda dobré víno, ale ne zase tak, abych se opila. Jedna sklenka občas stačí. Na dlouhém výšlapu v létě, občas jedno studené pivko, abych se zavodnila. Jinak ne. Zdraví Iwka

      Smazat
    2. Souhlasím, že dívat se na jakoukoliv závislost růžovou optikou je cesta do pekel.
      Jen dřívější generace byly zkostnatělým systémem nuceny mlčet a trpět.
      Odejít od manžela a kam jít ?
      Mnoho rodičů by takovou " ostudu " nepřežilo.
      Takže ženy mlčely, trpěly a mnohdy v pozdějším věku raději zůstávaly, neměly kam jít.

      Smazat
  2. Znám to na svou kůži až moc dobře. Znala to i moje maminka. Obě jsme se kvůli alkoholu rozvedly, a i když jsem si myslela že mám vyhráno, alkohol mne začal trápit i v druhém manželství. Sama se kvůli mrškám genům držím zuby nehty a užívám si svou každodenní jednu večerní sklínku vína k televizi. Víc ani ťuk. Tvrdý si koupím tak jednou dvakrát do roka, a to ještě takovej tlamolepek jakým je ořechovej Magister. Nebo Aperol. Ale mám ráda irskou whiskey, s dobrou hudbou a ohněm v krbovkách je to výbornej relax. Ale velmi vzácnej. Suchej únor je moderní blbost na nic. Ale máš pravdu, proti všem drogám se tvrdě bojuje, ale že ta nejpřístupnější a nejnebezpečnější je stále volně k mání opravdu ve velkém je ostuda...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přijde mi úplně debilní, jeden měsíc nacvičovat nějakou abstinenci. Jako že si dokážu, že na to mám ? A pak se prvního března vykropím do bezvědomí ?
      Víš, že se říká, že my ženy máme libůstku inklinovat ke stejným typům a asi na to něco skutečně bude.
      Pro mne kdyby alkohol zrušili, asi bych to ani nepocítila. Všechny ty názvy co jmenuješ znám jenom z reklamy, nikdy jsem je nepožila. Za to se raději dobře nažeru a hrob je sladké. Takže já zmrzlinový pohárek a ty Aperol :)

      Smazat
    2. Já zmrzlinový pohárek plus Aperol! Ovšem ještě jedna věc a ta je ještě mnohem horší, to je spojení alkoholismus a domácí násilí. Psychické i fyzické týrání. Sedět doma a čekat v jaké náladě se vrátí opilý pán domu z práce. A jestli ti hodí uvařenou večeři rovnou na hlavu nebo tě nejdřív preventivně zbije a pak si tu večeři sní, nebo se odpotácí rovnou si lehnout. A vůbec mu nevadí že jseš v osmém měsíci..... to dostaneš ještě navrch protože se zrovna v ten den v hospodě bavili o tom jak koho která ženská podvedla, a chorý mozek alkoholika si to vezme tak, že to očekávané dítě rozhodně není jeho.
      V prvním manželství to bylo jasné hned od začátku, varování se mi dostávalo ze všech stran, od maminy i od tchýně s tchánem. Jenže já byla přesvědčená že ho změním. V druhém manželství nic nenapovídalo tomu, že by to skončilo obdobně, už proto, že muž věděl proč jsem se rozvedla. To až po přestěhování do týhle řitě a hlavně pak problémy které nastaly před dekádou a půl s podnikáním. Nuda, ztráta zájmu o koníčky, rozčarování, a spousta času. A jak to řešit? Prostě si sednout do křesla, čumět doblba a lámat jeden lahváč za druhým. Večer se překulit do postele a chrápat do rána. A poslouchat mě co říkám, to je přece zbytečné.

      Smazat
    3. Víš co, já to nechtěla psát, už tak je to složité téma do složité doby.
      Byla jsem jednou svědkem situace, ze které mám husí kůži ještě dneska.
      Byly jsme všechny zdravotní sestry a bydlely jsme na svobodárně od špitálu.
      Hanka byl už před porodem a Véna přišel řádně upravený domů a ptal se jí, zda byla vůbec venku se projít. Nebyla.
      Musela se obléknout, zavřel jí na balkón a musela tam hodinu chodit na čerstvém vzduchu. Bylo mi to tenkrát šíleně líto, zhádala jsem se já, málem se servali s mým mužem. Nikdy nezapomenu na ty její ponížené slzy a tenkrát jsem si poprvé uvědomila, že je hovado.
      Zda jí bil nevím, ona by to neřekla. Přitom to byla tak skvělá a sebevědomá ženská, jen se blbě zamilovala.
      Rozumím, že v určitém věku se člověk díky situaci dokáže utápět v depkách, psychických stavech, když se ještě přidá mužský přechod, je to k posrání.
      Ale vezmi si, ty jsi také nezačala chlastat a to jako umělecky založený člověk, no je k tomu blíže než obyčejný smrtelník.

      Smazat
    4. Tohle je složité, máš pravdu a i když chceš zapomenout, nemůžeš. Pořád se mi to i po 35 letech jiného vztahu vrací. Stačí takový jeden článek a zas to mám před očima. Policajti dvakrát do týdne, protože je volali sousedi, jejich útrpné i zlé pohledy, schovávané modřiny, rozbité skleněné výplně ve dveřích bytu.... těch věcí je tolik, tolik....

      Smazat
    5. Vendy, to je mi líto, ale já na moji povahu bych mu asi rozčísla hlavu žehličkou a policajti by ho odvezli rovnou na ARO.Vídala jsem babičku, jak dědu omlouvala ( byl to pivař ) a jak na něj žárlila a to není nic pro mne. Říkávala mně i sestře: neberte si chlapa, co pije, ženu a děti bije.Jiřina z N.
      Když chodila dcera na gympl, měli vyplnit dotazník: pije někdo v rodině? zaškrtla matka, učitelka se mě na to pak jednou ptala a já se dověděla, že jsem to fakt já, neb když táta dostane k narozeninám od přátel láhev vína a jelikož nepije, pak to později vypiju s nějakou kamarádkou já.
      Jiřina z N.

      Smazat
  3. Simonko, krásně napsané, ale, taky jsme měli jednoho ožungra v rodině, loni zemřel, nadělal hodně zlého v mezilidských vztazích, nikdy se nešel léčit a nepřiznal si, co viděli všichni. Ke konci dost trpěl. Bylo mu 64 let.Nejvíc potrápil svoji mámu.
    Chlastat začal, když po revoluci přišel o práci...a už se z toho nikdy pořádně nevymotal.
    Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Každá máma trpí, když se musí dívat na závislost svého dítěte. Každá chce od narození jen to nejlepší a je zcela přirozené, že když je tu zmar, přijde obrovská bolest.

      Smazat
    2. Ještě jsem zapomněla napsat, že jeho rodiče nepili ani nekouřili, kdo ví, kde k tomu chlastu našel postupně cestu.Jiřina z N.

      Smazat
  4. Tak já mám suchý celý rok. V létě nějaké ovocné pivo a vítání nového roku trochou alkoholických bublinek to je celé moje pití. Vždy to tak nebylo. Měla a mám ráda kvalitní víno a klidně jsem popíjela i jen tak doma u televize. A pak mi přestalo chutnat. Stačilo jen víno ucítit a tvář se mi sama křivila odporem. Jak jsem později zjistila stejná reakce byla u všeho, co v sobě mělo alkohol. Tento odpor mého těla trval asi tři roky. Ale nepití alkoholu zůstalo. Jsem vůči těm, co pijí s mírou tolerantní a lidem co se opíjí často se raději vyhnu. Do dnes jsem nevěděla, že je nějaký suchý únor, takže za mě jen zbytečné volání do tmy. Kdo pije alkohol nevidí a neslyší žádnou dobrou radu a špatný konec prostě přijde. Jsou to smutné konce lidí, kteří tuto drogu ze svého života nevyřadili včas.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přijde mi, že je to spíše výkřik do tmy celebrit, jak na sebe trhnout pozornost třeba v televizních pořadech. Skutečnému alkoholikovi to nijak nepomůže.
      Je rozumné, když si tělo řekne a je ještě rozumnější, když ho člověk poslechne.

      Smazat
  5. Taky znám podbný příběh - on pil už před svatbou, ale nevěsta mladinká a naivní říkala "on se změní, on kvůli mně přestal pít". Přestal - jenže jen na chvíli. Pak pil znovu, dokázal na ni vztáhnout ruku, když byla těhotná, vyhazoval ji z bytu, spala u kamarádek. Naštěstí měla dost rozumu a odešla. Už je to dávno, má jiného, se kterým je spokojená - naštěstí...
    Měj se fajn

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Za dob našich maminek a babiček se vše schovávalo pod sukni.
      Mnoho žen a rodin si následky chování pijanů neslo celým životem, nebylo jako dnes moderní sbalit kufry a odejít. A pokud nepomohla rodina, víceméně nebylo kam jít.
      Žádné azylové domy, žádná pomoc a bludný kruh třeba i s násilníkem. A pak jeho odchod na věčnost byl tou nejlepší možnou variantou.

      Smazat
  6. Alkohol je zabiják vztahů, ale zdá se mně, že ještě horší je hráčská vášeň, protože lze vypít láhev do dna, ale extrémně velké dluhy z alkoholu asi nebudou. Na rozdíl od herních závisláků, kteří si budou půjčovat u firem, které poskytují lichvářské úvěry, v naději že už příště to vyjde, vyhrají, všechno splatí a ještě budou žít v luxusu. A všechno se jen zhoršuje, dluhy narůstají a exekutor je na cestě.
    Na to doplatil např. klávesista Olympicu Miroslav Berka a přivedlo ho to až k sebevraždě.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dluhy asi nebudou tak extrémní jako v případě hráčů, ale už jen to, že člověk nemá na živobytí, na jídlo, na oblečení, je smyčka, která tu rodinu obtáčí a utahuje.
      Já jsem nikdy nezažila, že bych neměla, co vložit do kastrolu a vůbec si tu beznaděj nedokážu představit. Že děti nepošlu na kroužek nebo tábor, no, co se dá dělat.
      Ale že jim nemám, co dát k jídlu, pro mne nepředstavitelné.
      Včera běžel internetem příběh, že žena kradla dětskou výživu a policisti jí ten nákup uhradili. Ale kromě dětské výživy tam bylo i víno, není to spíše podnět pro sociální pracovnice ?

      Smazat
  7. Uf, nezáviděníhodné. Asi mám štěstí, zatím jsem totiž bez osobních zkušeností. Víno mám ráda, můj muž taky. Ale snad jen s mírou :)
    Simčo, měj prima dny. Petra

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pokud člověk vykonává práci, má zodpovědnost za rodinu, majetek a životy svých blízkých, nezbývá mu prostor na to být denně ožralý, asi ta míra je nutná.
      Od toho se pak odvíjí i skutečnost, že když míra přeteče, když se objeví problém, měl by se řešit. Jsou to spojené nádoby.

      Smazat
  8. Přiznávám, že mi podobné kampaně nejsou moc sympatické. Ten, kdo se takovou akcí nechá oslovit, má - řekl bych, ale je to jen pocitový, datově nepodložený názor - jen zřídkakdy sám opravdové problémy. Mám takovou zkušenost že z podobných aktivit jsou nejvíc nadšení ti, co je sami k ničemu nepotřebují, a naopak ti, kterým by něco podobného bylo jen ku prospěchu, se na to budou dívat kysele, pokud vůbec.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, že člověk, který se potýká s přemírou alkoholu se podobných aktivit nezúčastní a nebo je vůbec nezaznamená.
      Stimul, který donutí člověk k zamyšlení, by měl být spontánní, bezprostřední a zda bude v únoru či květnu je jedno, hlavně že vůbec nastane.

      Smazat
  9. Ona je každá závislost problém, ale máš pravdu, alkohol je u nás tolerovaný. Přece si tuhle věc páni poslanci nemohou zakázat, to už by do té sněmovny neměli vůbec žádný důvod chodit. Něco málo o tom vím. Rodina alkoholika musí neskutečně trpět, zvláště když jde i o děti. Na sliby věří jen ti zamilovaní, ale časem zjistí, jak se věci mají. Asi je nejlepší utéct, ale s dětmi to není vůbec jednoduché.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Současná doba ještě bývá složitější o jiné, neméně tragické závislosti, kdy se k průšvihům přidávají drogy, gamblerství.
      A vše je dostupné, vše je na dosah.
      To, že si děti beztrestně koupí alkohol třeba u Vietnamců, je běžné. Že si u nich k tomu koupí i pervitin a marihuanu není žádná novinka. A vše se točí v bludném kruhu.
      A souhlasím, že utéct z tragických osudů je pro ženu a matku skutečně problém, i když už společnost na to nenahlíží jako na ostudu, kolikrát v tom významnou roli hrají i prostředky, kam jít, když nejsou v peněžence peníze ?

      Smazat
  10. Pro mě alkohol být nemusí. Nejsem úplný abstinent; ale bez alkoholu být můžu. Osobní zkušenost v rodině naštěstí nemám, ale profesní ano. Během své učitelské kariéry jsem zažila 2 kolegyně učitelky; které začaly pít kvůli nevěře manžela. Ze začátku ( tak jak to bývá) naprosto tajně a nakonec se tak odbouraly; že bez alkoholu nemohly být a musely ze školství odejít.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kdyby chlast nebyl, nedotklo by se mne to. dokážu se skvěle bavit i bez něj a ráno netrpím :)
      U žen je alkoholismus strašně smutný, myslím, že tím trpí ta děcka úplně nejvíc.
      Vidět mámu na plech musí být daleko bolestivější než tátu, tím bych nechtěla ty role nějak znevažovat, obě jsou důležité.
      Ale my ženy pít neumíme, leckdy se chováme jako krávy. Tím nechci někoho ranit, ale ožralá ženská působí hůř než muž. Vím, je to genderově nevyvážené, ale je to tak.

      Smazat
  11. Simonko to jsi krásně napsala. My také alkohol moc nemusíme, jen když je nějaká příležitost a to jen na přípitek a jinak ne. Manžel bere plno léků, tak že stejně nesmí a mně osobně to nechutná...Přeji Ti krásné a pohodové dny.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Včera jsme slavili, popili jsme dětské šampaňské a skvěle jsme se bavili, smáli, řehtali celé odpoledne, celý večer a nic nám nechybělo, alkohol to rozhodně nebyl.
      Kdo se chce bavit a má s kým, není důležité, kolik toho do sebe naláduje.
      horší je, když pije, aby vůbec mezi lidmi mohl být, to je už pěkný průšvih.

      Smazat
  12. Alkoholismus je všeobecně podceňován, přitom má na svědomí víc mrtvých než třeba droga. Moje kamarádka že střední školy umřela v padesáti na cirhózu. Přitom si skoro nikdo nevšiml že byla alkoholička, popíjela jen při sezení ve vinárně nebo na mejdanu (jako všichni) ale lahvinky měla všude a pila celý den. Prakticky naložená v lihu.
    U nás doma se pije pokaždé u jídla , ale maximálně sklenku, pít víno mimo jídlo, to se nedrží . V posledních letech se ale u mladých rozmohly aperitivy které se protáhnou až do noci. Dřív se tu opilec neviděl.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ta jižní mentalita nepotřebuje doping, temperament a skvělé naložení včetně sluníčka rozsvítí den i bez chlastu.
      Pití u žen mi přijde daleko smutnější, jak u chlapů. Navíc je skrytější a o to bolestivější.
      Tragické jsou ty konce, kdy se z krásné ženské stane ztrhaná šmudla, která se osaměle potácí bez pomoci ulicí.

      Smazat
  13. Při čtení příběhu mi běhal mráz po zádech. Ne každý dokáže z takového vztahu odejít, zvlášť když jsou tam děti.
    Měj pohodovou neděli.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ono by třeba i odešla, ale kam ? Když nejsou rodiče, sourozenci, rodina.
      Když nejsou prostředky, kam odejít. I v tom azylovém době může být žena omezeně, dosáhnout na pronájem bytu bez hotovosti je také problematické.
      Hodně důležité je okolí, i přátelé a když je rodina. To jde pak řešit lépe a bez větších karambolů.

      Smazat
  14. Každá závislost je cesta do pekla! Jak to napsal Čerf tahle akce ty načaté nespasí a ti rozumní si umí poradit po celý rok...
    Dnes Ti připíjím koktejlem z mléčné dráhy a sněhových vloček❄️❄️❄️

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Stávám u pekařského regálu a sním si sen.
      Stávám u cukrářské výlohy a beztrestně si zakusuji tu větrník, tu věneček a nikdy nemám dost ... sním si, že mohu vždy a nemám žádný problém :)))

      Smazat
  15. Až mne mrazí. Nejsem abstinent, ale moc ráda jsem řidič. :o) Takže příležitostně se napiji, ale na oslavách dělám moc ráda řidiče. (Úžasná výmluva, vlastně fakt, proč nemůžu v danou chvíli pít.). Nepotřebuji, aby mi bylo druhý den špatně. Ale pivečko po dobrém obědě si dám ráda.
    Simi, každá závislost je strašná a každou závislost si dotyčný málokdy připustí. Léčit trable alkoholem je cesta do pekel.
    Měj krásnou neděli. D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Rozumím ti, také nepotřebuji na každé oslavě pít a naprosto otevřeně to řeknu a nestydím se za to.
      Dokážu se skvěle bavit až do rána, bez minimálního přísunu chlastu a s čistou hlavou mohu odjet svým autem.
      Prý takový lidé potřebují nad sebou kontrolu a neuvolní se. Necítím to tak, spíše se lépe bavím bez toho alkoholu než s ním. Ale to jsem já, chápu, že to jiní mají opačně. Jen se to nesmí zvrtnout ve sport.

      Smazat
  16. Já mám suchej celej život a zároveň má skautka ve mně ráda výzvy, tak jsem se rozhodla omezit úplně jakýkoliv sladký pití (moje droga) a zůstat celej únor o vodě a čaji. Dneska se mi celou noc zdálo o tom, jak jsem si ve večerce koupila plechovku Coca-coly a exnula ji ještě u pokladny. Pokaždý mě to vzbudilo a pak se mi to zdálo znovu :) Zvládám to dobře, to nemohu říct :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Zrovna včera jsme slavili 14. narozeniny synovce. Bez chlastu.
      Můj brácha celý život miluje colu, miluje. Vychlastal dvě dvoulitrovky a pak se tam počítali ty kostky cukru. Dokonce si odebíral i glykémii :))
      Jenže on má problém s nadváhou, takže by asi tu colu měl omezit.
      Já si alibisticky kupuji tu bez cukru :)))
      Držím palce, já to mám takto s cukrem, v podobě dortíků, čokolád, zmrzlin a pečeného. Mnohdy si dávám v noci dorty a ty sny jsou proklatě živé.
      Taky to zvládám dobře :))

      Smazat
    2. Coca colu jsem nikdy nepila, ale o šlehačkových rakvičkách se mi párkrát zdálo! a o prázdné cukrárně, kde jsem sama. Hezkou neděli Jiřina z N.

      Smazat
  17. To je strašně smutný příběh. A vůbec nejsmutnější na tom je, že snad každý máme takových podobných v rukávu několik. Alkohol je neuvěřitelně efektivní zabiják vztahů a děje se to mnohem víc, než jsme ochotni si připustit.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Alkohol si lidé vymysleli pro obveselení, jen asi netušili, že zároveň vypustí démona, který jim bude život nejen krášlit, ale i ničit.
      Každý by mohl vyprávět, co všechno v jejich rodinách, ve vztazích napáchal.

      Smazat
  18. Simi, já ty akce na povel typu - hromadné dálkové pochody, suchej únor apod. nesnáším. S alkoholiky mám bohaté zkušenosti přímo v rodině - můj bývalý muž byl alkoholik. Nepomohlo vůbec nic - prosby, domluvy, nic. Bylo mu jedno úplně všechno, i to, že má mě a tři děti. Pak se k tomu přidalo hraní na automatech, nadělal obrovské dluhy, vyhodili ho z práce...Nakonec jsem se rozvedla, i když s třemi dětmi a dluhy po něm žádná hitparáda. Jsem ráda, že jsem se tak rozhodla, ale měla jsem to udělat už dřív. Odnesla jsem to zdravotně. No a druhým byl můj otec. Chlastal celý život, a to dost. Přestal, až když odešel do důchodu. Ze dne na den. Já sama se příležitostně napiju, ale nepotřebuju alkohol k tomu, abych byla veselá.
    www.babilenka.cz

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já jsem náhodou jednou šla do Prčic a nezapomenu :)
      Věřím, že pro ženu, která tohle prožila, je nějaký suchý únor k smíchu nebo k pláči ?
      Ano, naťukla jsi ještě jedno důležité. Vesměs všichni zúčastnění si pak nesou životem další a další následky. Nejen zdravotní, často i psychické.
      Podepíše se ten fakt a prožité roky na všech.
      Nepotřebuju pít, abych se bavila. Mnoho lidí mi to vyčítá, že se kontroluji.
      Necítím to tak, ale zároveň vím, že mi ženské pít neumíme. Málokterá se pod vlivem chová jako dáma a hysterické výlevy pak na sebe nedají dlouho čekat.

      Smazat
    2. Že my ženské .. a ještě dělá hrubé chyby.

      Smazat
  19. Blondýnko, díky i za tento smutný příběh. Měj klidnou neděli.

    OdpovědětSmazat
  20. Smutné čtení. V našem domě jsou dvě vdovy. Jeden muž se při návratu z hospody zabil na schodech, druhý umrzl, když se snažil dojit domů přes kopec z oslavy konané mimo město. Mám velké obavy, že v dnešní době bude takových nešťastníků přibývat i když jsou hospody zavřené. Psychický tlak na lidí je už neúnosný.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, že současná doba je velice smutná.
      Tlak na lidi je neúnosný, na druhou stranu lze s tím bojovat a nevzdat to.
      Já jsem svou rodinu viděla naposledy v září, svou vnučku neobjala skoro půl roku.
      Jsou momenty, kdy se rozbrečím a třeba řídím. Dojímám se na počkání.
      Ale flaškou šnapsu tu situaci nevyřeším, spíš se dřív tou lahví zabiju.
      Léčit deprese, bolesti a zmar chlastem je cesta do pekel, vezmi si.
      Kdybys ty začala svou bezmoc po úrazu řešit chlastem ? Dělala jsi vše pro to, abys znova chodila, vyšlápla kopec, viděla svou zahradu a tam vidím sílu.
      Chtěla jsi a přitom bylo jednodušší se podívat flašce na dno.

      Smazat
  21. Čtení Tvého příspěvku veselé nebylo. Nejsou prostě veselé následky závislosti na nadměrném nekontrovatelném užívání alkoholu.Já zažila kdysi alkoholika v práci. Na rozdíl od těch zlých, on byl pod vlivem alkoholu veselý, neagresivní.Ovšemm vidět ho ráno při příchodu do práce jak není schopný v ruce udržet tužku, bylo smutné. A najednou úsměv, vše OK. Velká sklenka rumu (ta první) učinila své. Byl to svého času šikovný, chytrý projektant.
    Bývala jsem naprostý abstinent, teď si sklenku vína občas dám. Ale jen s někým. Samotné by mi to nechutnalo. V létě po jízdě na kole potom doma pod pergolou nepohrdnu pivem. Hořkost nápoje mi zažene žízeň víc, než cokoliv jiného.
    Ale !Teď v této době, kdy se neschází naše louťácká parta ani s kamarádkami nemáme chvíle posezení, jsem na suchu :-). Takže suchý nejen únor :-).
    Klidnou neděli, Simi !
    Hanka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Když si ráno musí člověk vypomáhat vyprošťovákem, je zle.
      I můj kamarád Véna nebyl na začátku agresivní, nyl veselý a milý společník.
      Čím více propadal své závislosti, tím více se společensky uzavíral a frustraci projevoval velikou agresí.
      Také mne nebaví popíjet samotnou, tak snad jato nám nějakou skleničku dopřeje.

      Smazat
  22. Mám štěstí, že jsem ze žádné strany alkoholismus nezažila, proto se mi snadno káže, že je suchý únor skvělý. Zato znám všude v okolí kuřáky, kteří si podobně kazí zdraví i vztahy. Kdyby toho nebylo, nebylo by tolik vdov a smutku z nemocí, které si kuřák zaviní. Každá závislost bolí hlavně okolí postiženého.
    Nechci kázat, v rodině ani v blízkém okolí kuřáka nemáme. Ale jsou a jejich závislost není o nic menší a ohrožující než alkohol ♣

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vykouřená cigareta nikoho nezbije, neohrozí a finančně nezruinuje. To bych nesrovnávala, kouření je nezdravé, ničí organismus, ale jen málo rodin se kvůli němu rozvádí, zůstává na mizině nebo na ulici.
      Obé je droga, jen každá z nich člověka ničí jinak, domnívám se dle své zkušenosti kuřáka 40 cigaret denně, že skončit je snadnější než přestat pít.

      Smazat
  23. Suchej únor je kampaň, možnost udělat navenek efektní pózu. Kdo pije celý život s mírou (případně ještě s Vendou, Albertem a Horymírem), tomu k ničemu není. Kdo to přehání a dá si na měsíc pauzu, ten se nejspíš prvního března zmaže jak brabenec; že by pochopil, že je to jeho nový životní cíl, to bych se fuckt dost divil. A žena, která od notordy neodejde? Spíš než jako její chybu bych to viděl jako pohodlnost jejích ostatních nejbližších, kteří ji neposkytnou dost podpory, aby se mohla trhnout.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Naprosto souzním, když se kampaní upozorňuje na nebezpečí rakoviny, má to smysl.
      Ale vynechat na měsíc chlast ? Pro mne jako abstinenta k smíchu, pro notorika ještě víc k smíchu.
      Sociální zázemí v rodinách skutečně může takový rozchod usnadnit, horší je, když se pomoci nedostává, to musí být žena hrdinka, aby situaci zvládla a odešla do prázdna třeba i s dětmi.

      Smazat
  24. Tak nadějný začátek a tak smutný konec... Alkohol je fakt sviňa :-/

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Všechny závislosti jsou společenský problém, alkohol, cukr, drogy, sex, počítače a čím je společnost rozvinutější, bohatší, tím produkuje víc závislostí.

      Smazat
  25. Smutný ale krásně napsaný příběh.
    Zaznamenala jsem cosi se suchým únorem, že se o tom někde mluvilo, ale mně to nic neříká. Přijde mi to stejně účinné jako dávat si v lednu předsevzetí. Dřív jsem ráda chodila na pivo, v sobotu nebo v pátek na dvě tři. Zamlada jsme vypili s přáteli i víc. Jenže dnes už se mi nechce zkazit si pitím ještě další den. A navíc mě i úplně přešla na pivo chuť. Vínu jsem nikdy moc nedala a tvrdý alkohol jsem nepila ani v zamlada. Je zajímavé, jak se chutě mění, jediné na co mám v současnosti občas chuť je vaječný koňak, přitom jsem tomu dřív vždycky říkala tlamolep. No jo no, lepší už to se mnou asi nebude. ;)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já jsem prožila bohatýrská léta, když jsem protančila víkendy na zábavách, alkohol tekl proudem.
      Pak jsem se vdala, narodila se dcera a život nějak plynule nabral klidnější rozměr.
      Nelákalo mne vypíjet, maminka ožralá s kočárkem není zrovna top.
      A dnes, jednak řídím, jednak se starám o společnost, takže jezdit ráno v pět hodin do práce v kocovině, asi by to byla cesta do pekel.
      Takže mi přijde, přesně jak píšeš, člověk má různé životní etapy, které si musí odžít a dle svého jít životem dál. Musí to cítit a být spokojený, třeba i s vaječným koňakem.

      Smazat
  26. Myslím, že se dovedu bavit i bez alkoholu. Ten tvůj příběh fakt žádná zábava není.
    Smutné, moc smutné.
    Simi, měj hezké dny, Helena

    OdpovědětSmazat
  27. Souhlasím s Helenkou. Vzpomínám na ty kluky z mládí, kteří už nejsou, protože to nedokázali ukočírovat. S jedním takovým, mou první láskou jsem se kvůli pití rozešla a dobře jsem udělala. Těžký je život alkoholika a těžší je život s ním.
    Suchý únor nedržím, nelze. Máme v rodině troje narozeniny :-)
    Pěkný večer, Simčo. Jitka

    OdpovědětSmazat
  28. Únor suchý - v hlavě muchy (Z Mokričtvrťska).
    Změna člověka v alkoholika je postupná, takže když si to jeho okolí uvědomí, je už pozdě.

    OdpovědětSmazat
  29. Simi, tak jsem to zas přečetla jedním dechem. Děkuji.

    OdpovědětSmazat
  30. Bohužel takových smutných příběhů je dost. Alkohol je metla lidstva, říkávala moje mamka.
    Smutno je po přečtení. J.

    OdpovědětSmazat
  31. Znám podobné příběhy. I já v takovém příběhu žila. V dětství prožívala hlasité návraty svého otce a nekončící noční hádky s matkou. Malé dítě, zalezlé pod peřinou, otírající si slané potůčky...Nikdy to ze své hlavy nevymažu. Můj otec zemřel a bylo mu 49 let.

    OdpovědětSmazat
  32. Příběh jednoho života. Vlastně mnoha životů, opakuje se v různých podobách. Měla jsem štěstí, tento příběh jsem nezažila, ani jako malá ani jako velká.
    Bylo to smutné, mrazivé,beroucí za srdce.
    Suché měsíce nezaručí budoucí vývoj. Ale jedno je jisté - kdo pije v mládí, nenechá toho. Nikdy.
    Nejhorší, když tohle setrvává, údajně kvůli dětem.

    OdpovědětSmazat
  33. Musím se přiznat, že pojem "suchý únor" jsem zaznamenala až letos.

    OdpovědětSmazat
  34. Nehraju si na suchý únor, březen nebo duben nebo jiný měsíc. Nechlastám. Piju tak, že snažím vychutnat si tu chvíli. Když už si koupám víno, je dobré a kvalitní. Občas si jdeme s kamarádkou sednout a to padne sedmička ani nevíme jak. Ale z toho si na víno nevzpomenu třeba dva měsíce...
    Musí to být peklo, žít s alkoholikem. Jsem vděčná, za v tomto směru rozumného muže.

    OdpovědětSmazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.