Z deníčku dekadentní babičky ...

NA VELIKOSTI NEZÁLEŽÍ

Dostali jsme se Soptíčkem šanci se družit, ba dokonce jsme na tuto akci neměli vyměřené hodiny, ale řádově jsme se dostali i do dnů. Má nejmilejší vnučka se při každé příležitosti, kdy jsem se v rámci převlékaní, sprchování, odpočívání, obnažovala do roucha Evina, postavila s otevřenou pusinkou a pravila : " Babičko, ty máš velikáááá prsa " . Na velikost byl kladený důraz, při kterém se protočily panenky o 360 stupňů a mne dorazila i ta spisovnost, protože zrovna v tomto kontextu nebyla naprosto nutná. Velikost mého poprsí jsme probírali za den několikrát, Soptíček totiž očekával, že i jemu narostou stejně velká ňadra během odpoledne / chudák malý /.

No a když nenarostla, tak se alespoň podělíme o nové zjištění se všemi, sdílení je přeci IN. Soptíček se s mojí velikostí povadlého poprsí svěřil sousedovi Svitákovi, sousedovi Koutníkovi, dále se na mne potutelně usmíval při této hlášce naprosto cizí hodně ošuntělý muž v trolejbuse / ba si i chlípně pomlaskával /, Vietnamec ve večerce při kupování lístků na městskou hromadnou dopravu poprvé uměl zdatně česky a nemusel ani říkat : " Já vám nerozumělaaaa ". Při servírování oběda v italské restauraci se usmíval celý stůl včetně pubertálního oslavence.

Abych předešla dalšímu trapasu, při placení jsem naprosto mimoděk a úplně vyčerpaná na konsternovaného číšníka vyhrkla:

" To je dobrý, to nechte a mám velkááá prsa " . Muž vyděšeně sklopil zrak, tiše pronesl : " Já mám radši malá " a chvatně se odporoučel.

A pak, že na velikosti nezáleží, kulový .... a já budu muset hledat novou italskou restauraci.

ASI VRÁTÍM VYSVĚDČENÍ ZE ZÁKLADNÍ ŠKOLY

Slíbila jsem jízdu žlutou mašinkou po zoologické zahradě. V momentě, kdy jsem jí se Soptíčkem v náručí a vyplazeným jazykem doběhla, ano, v tomto blaženém okamžiku jsem uvelebila a těšila se na obrovský zážitek.

Co víc si může stará rocková babička přát. Svítí slunce, je horko jako prase, mám opocené půlky i aktuální prsní tunýlek, vnímám kolem sebe nádhernou krajinu, ale hlavně mám vedle sebe šťastnou a usměvavou vnučku ..... co je víc ?

V naprosto odkrveném mozku, který si lebedil v kouzlu okamžiku, jsem ze sebe vypustila : " Sofinko, vidíš ty zebřičky, ty jsou ale krásné, že a jak mají dlouhé krky, no pane jo, než si je umyjí , viď ? "

Sádelnatá, značně rozložitá dáma proti mně procedila : " To jsou žirafy, děti "

Ty vole, to přeci taky vidím. Usmívám se, to bude tím horkem. Při výstupu z mašinky chvatně prcháme.

Kocháme se. U výběhu s nosorožci usedáme a křoupeme sladká jablka.

Přichází dáma se sádelnatou zadnicí a praví : " Kdepak máme toho nosorožce ? "

Okusuji jablko a odpovídám : " No já ho pokaždé hledám, s tím betonem mi splývá "

Vyznavačka přírodních věd zvedne obočí a pronese : " Leží před vámi "

Nosorožec leží metr přede mnou a já jsem dostála pověsti blondýny na 100 % a to jsem se ani moc nesnažila.

Ach joo, kudy chodila blbost ten den už víme, kudy chodila agilní dáma s boky jako skříň také, protože u výběhu s kozami vykřikla nahlas a bez pardonu : " To je koza kamerunská, kdyby vám někdo tvrdil opak "

A zase ty kozy, jako by jich za ten den bylo málo, že !!

HYGIENICKÉ MINIMUM

Od okamžiku, kdy došlo ke slavnostnímu odhození plenek, tak od toho okamžiku řešíme dámské toalety častěji, už totiž močíme jako koroptve obě. Je to pitným režimem a pocitem volnosti, kdy zadeček není obalený náloží plen a malá slečna se u každého mého čůrání musí také přidat.

Všimli jste si někdy, jak je toaleta malá ? Jak je úzká ? Jak je nepohodlně a neprakticky vyladěna ?

Tuto skutečnost neřešíte, pokud na záchod vstupujete sám či sama, ale s nákupní taškou a Soptíčkem je to neskutečný hardcore. Slamáček, kabelka moje, kabelka mé vnučky, nákupní košík / rozuměj košík látkový, nikoliv vozík !!! /.

Malá, pidi místnost a my dvě v ní. Dítě zvídavě šťourá do každého otvoru a já vidím tu miliardu bakterií, virů, prvoků a jiných nechutností. Chybí zde háček na pověšení arzenálu dámských doplňků.

Močím v předklonu, na hlavě mám Soptíčkův slamáček, kolem krku obě kabelky a vnučka na bobečku fascinovaně říká:

" Babičko, ty ale hodně stříkáš, ty jsi hodně potřebovala, viď ? " A chápavě přivírá svá kouzelná kukadla.

Aby né, to kafe, meloun a domácí limonáda, jo to je nálož.

S láskou si vzpomenu na slova mojí generálky, že nejen v hrobě se člověku uleví.

Vítězně jako Caesar vycházím z místnosti 1,5 m na 1,5 m, jak já jsem to zase zvládla bravurně.

" Jééé, babičko, ty máš ještě v kaďárkách papír " nese se prostorem veselý, pisklavý hlásek.

Podívám se do zrcadla přes celou stěnu a vidím zde ženu ...na hlavě má dětský klobouček s modrou krempou, na krku svou kabelku a své vnučky, v jedné ruce drží nákup a v druhé jemně hladí ruku své vnučky. Lem šatů má uvězněný za spodním prádlem a od něj jí ležérně visí kus toaletního papíru.

Věřte mi nebo né, nevyměnila bych ani vteřinu. Zjistíte, jak skvělý je seriál Včelka Mája, do vaší domácnosti se nacpe Vilík, Hop a teta Kasandra a vám ten přetlak vůbec nevadí. Stáváte se v očí vašeho vnoučete velikánem, kdy nabyté rozměry nejsou vůbec důležité a rozhodující, vlastně ani poloha. Rozestlaná postel voní po heřmánkovém šamponu a jahodové zubní pastě.

Nedělní dopoledne strávené na dětském hřišti, kdy ušmudlaná ručička drží bebe sušenku a druhá vám ukazuje, že na nebi letí letadlo a kam letí, babičko ? ... copak já vím, ty moje sluníčko ?

Krásný týden vám přeje blondýna.