středa 11. července 2018

Mimochodem, sluší vám to ....

O tom, že se stanu řidičem, tak o tom rozhodla moje drahá generálka.
Zakoupila mi rychlokurz školy řízení, který trval měsíc. Zakoupila mi vůz, který mi jako motivaci postavila pod okna.
Mladá a svěží jsem se pustila do studování křižovatek, bohužel již při první jízdě se ukázalo, že jsem se s volantem v ruce nenarodila.
Vždy, když mne instruktor viděl, dostal migrénu. Otevíral si okénko, hyperventiloval, potil se a občas i dusil kašlem.
Každou půlhodinu jsme stavěli na zapití Brufenu, takže když jsme dojeli, byl zpocený muž i zfetovaný.
Závěrečné jízdy jsem neobhájila.
S touto skutečností se moje generálka neztotožnila, ona by hňupa neporodila.
Zařídila mi další zkoušky, kdy jsem jezdila kolem parku, kde nebyla ani jedna dopravní značka, ani jedna křižovatka.
Jezdit dokola půl hodiny, nemuset řadit, nemuset vlastně nic, ano, dostala jsem oprávnění k řízení dopravního prostředku.

Nastal den D.
Celá rodina se slavnostně sešla u mého vozu, všichni mi poplácali po ramenou a popřáli šťastnou cestu.
Přískokem jsem se vydala na trasu dlouhou zhruba 4 km, kde mne v cíli čekal bramborový salát, řízky a dort.
Během této poměrně krátké trasy mi na každém desátém metru auto chcíplo, stačila jsem několikrát stáhnout a vytáhnout všechna okénka u automobilu, pustit stěrače na největší rychlost, aby tato plynulá a vyčerpávající jízda měla i hlasitý projev, buď jsem troubila či jela se spuštěnými všemi blikačkami.
Na slavnostní merendu jsem přijela poslední a délka jízdy byla omračující ...dala jsem 4 km za 1 hodinu 20 minut.
Ten den moje nejmilejší maminka usínala poražená, nešťastná, že se Země netočí kolem její osy, podle osy generálky, no a že já jsem diletant, který bude jezdit městskou hromadnou.
A tak jsem s ní dalších dvacet let jezdila.
Nejhorší sen, který se mi mohl zdát, nebyl volný pád do prostoru, ale jízda vozem, kde hledám spojku a brzdu.

Jak vyřešit krizi středního věku ? Jak vyřešit, že odejde přítel, odejde dcera a emigruje milenec a Chocholoušek má dovolenou ?
Zhubla jsem, potetovala se, osamostatnila se a koupila si nové auto.
Můj učitel autoškoly nekolaboval, nefetoval, nedostával astmatické záchvaty.
Pouze v krizi prohodil : Kurva, tudy cesta nevede.
Dal mi prostor, dal mi čas, dovolil mi se na jízdy přezouvat, dovolil mi jezdit se zahovněnou obuví, dovolil mi dýchat za volantem. Dal mi křídla, přistříhl je, ale vyformoval mne jako z dětské plastelíny.
Jednoho rána mi řekl : Kurva, už vás nemám, co naučit, teď musíte sama, tak se, kurva, snažte.
Snažím se, mám už najeté tisíce a jeden malý blonďatý na závěr.

Do vánoc chybělo pár dní a venku hustě sněžilo.
Hledala jsem místo na zaparkování a jela krokem. Když v tom vidím, jak z boku do mne couvá jiný řidič.
Normální řidič zatroubí a upozorní toho druhého na svou existenci, když si ji nepotvrdil ve zpětném zrcátku.
Blondýna chytí křečovitě volant a na celé kolo křičí : Do mého auta nééééé ! / což je v uzavřeném prostoru hodně komické, řvát jako idiot /
Jsme v sobě. Řidič vystupuje, chytá se za hlavu a prosí, prosí o odpuštění, on fakt nechtěl.
Na mém autě ani škrábanec, kysele se tvářím, kysele čumím.
Nic se nestalo, není co řešit ... když v tom slyším : Mimochodem, sluší vám to.
No to víš, říkám si, napereš to do mne a pak lichotíš .... fakt jo, no neke, vyhrává mé druhé, hloupější já.
A místo dopředu, kouknu do zrcátka, když mi to sluší. Mhhh, jo, fakt vypadám skvěle, jo ?
A tentokrát to přískokem naperu já do něj.
Oba zoufale vylézáme z auta a zase ani škrábnutí. Že by to byl pan Ježíšek ?
Od té doby vím, že když mi muž lichotí, mám zastavit auto a neposlouchat své druhé blonďaté JÁ.
PS. Když se nedaří, neházejte flintu do obilí, dejte si šanci.
PSS. Možná brzy budeme říkat, neházej flintu do řepky, hrozí ti blikanec.
Psssssst a nebyl to Ježíšek, ten nemá pražskou poznávací značku ...


30 komentářů:

  1. A víš že ten samej sen mě taky léta pronásleduje? Že musím někam rychle ujet a jedu jen na jedničku protože nemůžu najít další rychlost a ani spojku a plyn! Tak do auta sednu, ale jen v případě, že se mnou někdo jede. A to ještě akorát mužskej, ani syn, ani dcera. Jen manžel. Ale sama ne.

    OdpovědětVymazat
  2. A mimochodem, ve světle událostí včerejška a dneška, a předcházejících měsíců, jsem na tuhle hlášku Mimochodem, sluší vám (posléze ti) to, teď hodně alergická. Ba přímo dostávám osypky.

    OdpovědětVymazat
  3. Teda to jsem se pobavila hihihihi

    OdpovědětVymazat
  4. od smiechu som nedocital - halt neskor...

    OdpovědětVymazat
  5. "Mimochodem, sluší vám to", potěší každou ženu, zvláště takovou úžasnou jaká vznikla díky paní generálce! Taky se mi stala nedávno v práci podobná příhoda, jeden muž pro mne udělal něco, co nemusel, pracovního, ale fakt mi to pomohlo. Zeptala jsem se ho, co za to, jak se mu mohu revansovat?

    OdpovědětVymazat
  6. Řidičák mám spoustu let, ale také spoustu let už nejezdím. Řidičák nebyl nutností, a tak jsem jezdila jenom občas, a to byla chyba. Začala jsem se bát a v dnešní době bych už asi stejně neměla nervy. Teď bych za volant sedla pouze jako možnost sebevraždy, při plnějším obsazení vozu by to byla vražda. To mi za to nestojí   

    OdpovědětVymazat
  7. Papíry jsem dělala myslím tak v 26 letech. Jezdila jsem ráda a docela dost.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky. Zase jsem se pobavila, použila, byla jsem napjatá, jak to dopadne.

    OdpovědětVymazat
  9. Řidičák jsem si bohužel nikdy neudělala, naopak se mi ve snu zdálo, že jezdím. V dnešním provozu bych se bála a už toho ani nelituji.

    OdpovědětVymazat
  10. ježiš to je osvěžující článek, jedním dechem

    OdpovědětVymazat
  11. Já si papíry dělala až ve 32 a jsem za to moc a moc ráda    , nejsem žádný extra řidič, ale jsem ráda, že jsem mobilní I když zrovna dnes jsem sedla večer do auta a nic vybito, prostě blondýna i když už mám vlasy na zrzavo      Nový přítel řídí, tak se poslední dobou i docela ráda nechávám vozit   

    OdpovědětVymazat
  12. Díky, pobavila jsem se i zasmála. Měj krásné dny, Blondýnko.

    OdpovědětVymazat
  13. Jsi dobrá, že ses svému starému strachu postavila čelem Nový instruktor každopádně musel být pořádný řízek

    OdpovědětVymazat
  14. Moc jsem se pobavila. Auto je pro mě nutnost - denně dojíždím do práce. Neustále někdo potřebuje něco přivézt, odvézt, někam dopravit někoho nebo něco. U abstinenta se ostatně předpokládá, že může jet kdykoliv, nejlépe v nočních hodinách. Přeji hodně najetých tras bez nehody.

    OdpovědětVymazat
  15. Úžasný fejeton, pobavila jsem se! Simi, ty jsi z Moravy, že. Úplně tvou maminku (při vší úctě) vidím :o)...

    OdpovědětVymazat
  16. To ma pobavilo. Ja som mala tiež s autoškolou problémy, ale toto je aj na mňa moc.

    OdpovědětVymazat
  17. Simčo, krásný článek Já řidičák mám od 18 let a jezdím moc ráda. Zatím bez nehody, musím si to zaklepat, ťuk, ťuk.

    OdpovědětVymazat
  18. Přeji spoustu dalších tisíců kilometrů bez nehod!

    OdpovědětVymazat
  19. [1]: Komické je, že dvacet let se mi zdálo o řízení, byla to katastrofa a nyní, když nemám auto, tak jsem na prášky   

    OdpovědětVymazat
  20. [7]: Nedávno se mi bratr smál, jak jsem na prášky, když musím dát auto na garanční prohlídku, ale že jsem bez něj celý život žila, na to jsem rychle zapomněla   

    OdpovědětVymazat
  21. [13]: Máš mne ráno ke kávičce, co

    OdpovědětVymazat
  22. [20]:Jo,kdyz mi to rekne zenska,O.K. ale momentalne jsem na to alergicka od chlapu.

    OdpovědětVymazat
  23. Jsem pravý opak. Autoškolu jsem udělala levou zadní, s nadšením jezdila léta bez problémů. Ani jsem si nevšimla, kdy přišel ten blok, který mi vzal odvahu i to nadšení.

    OdpovědětVymazat
  24. Štěstí v mém životě13. července 2018 9:19

    Já jsem nějak proflákla ten čas odvahy a bezbřehého nadšení v mládí, řidičák si neudělala a s přibývajícími roky přibýval i strach ze silničního provozu. Manžel mne lákal, že auto mi koupí, doučí mne v klidu, že budu určitě dobrá řidička - nezlomil mne. Ach, kolikrát během života jsem litovala...

    OdpovědětVymazat
  25. Jsi dobrá, že ses nakonec odhodlala přelézt nepříjemné bariéry, které, myslím, znám docela dobře. Už jsem se vyrovnal s tím, že se s autem nejspíš neskamarádím. Jako řidič si dělám radost jen v Řecku, kde má pro mě dopravní prostředek úplně jiný smysl než v běžném životě v Čechách. Když chci tedy nějaké řidičce říct, že jí to sluší, musím jí napřed skočit do silnice .

    OdpovědětVymazat
  26. dr.Chocholoušek14. července 2018 12:30

    .....Marlene měla zvláštní smysl pro rozeznávání transvestitů. „Jenom buzeranti umějí vypadat jako skutečně sexy ženská,“ byl jeden z jejích proslulých postřehů. Získávala si postupně věhlas svým vtipem, citovou nevázaností a zálibami. A její Rudi měl instinkt pro to, co je pro profesionální „image“ jeho manželky vhodné a žádoucí.

    OdpovědětVymazat
  27. [6]: Zdravím a mám to přesně jako ty. Napřed jsem jezdila na Jawě 175 a když tata začal jezdit s autobusem, tak jsem si dodělala řidičák na osobák. Proč? Jela jsem s tím autobusem taky párkrát mezi lesy, kde nic nejezdí: autobus jede koly po středové čáře a to je dobře. On v osobáku potom hobloval středovou čáru. A když jsem řídila autobus já, tak pořád hlásil, že hobluju patníky. Nestalo se nikdy nic, ale potom jsme jezdili každý svým. Krátce na to zemřel, já jsem jezdila dlouho s Oktávií, vyvážela jsem muže, až jsem nakonec dobře opečovávané auto odepsala v roce, kdy zvedli povinné ručení o 100 %. Z protestu: že prý můžu jezdit do zahraničí!! Když jsem brázdila jen české luhy a háje, cesty a silnice. A teď má hospodář Thálii (on má všechno) a já se jaksi stydím si říct, ať mě zaučí. Řidičák taky mám, ale řidičské reflexy vyhaslé. Nechci domyslet, co bude, až nebude

    OdpovědětVymazat
  28. n v osobáku potom hobloval středovou čáru. A když jsem řídila autobus já, tak pořád hlásil, že hobluju patníky. Nestalo se nikdy nic, ale potom jsme jezdili každý svým. Krátce na to zemřel, já jsem jezdila dlouho s Oktávií, vyvážela jsem muže, až jsem

    OdpovědětVymazat
  29. Určitě také potěší pochvala řidičských schopností .

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.