středa 18. července 2018

Na pokec s Blondýnou 2

Když jsem oslovila svého dnešního parťáka k milému rozhovoru, uvědomila jsem si, že Renču Chudobovou z blogu Chudobka 1970 znám jako jednu vůbec z prvních, mých komentujících z blogových začátků, kdy jsem byla nesmírně vděčná za sebemenší odezvu. Roky běží, vážení a já bych vám dnes chtěla představit člověka, který se pral s osudem, nevzdal to pro nepřízeň a hlavně v nedávné době vyhrál nad zhoubným onemocněním, jehož hlavní poznávací znamením je milý úsměv.


1. " S úsměvem na rtech se dá zvládnout i nezvládnutelné "
Ze všech tvých fotografií, avatarů se na mne dívá usměvavá a strašně milá ženská.
Je úsměv tvá deviza ?

Směju se moc ráda, ale stejně ráda si i zaslzím u nějakého katastrofického filmu nebo u romantiky. Úsměv mě nic nestojí a ještě dokáže udělat radost. Při mé práci zdravotní sestry by měl být povinný.
Nemám v oblibě ten zářivý, strojený, americký, ale upřimný, od srdíčka. Někdy stačí jen pozvednout koutky a hned je den veselejší. Jestli je to má deviza ? Částečně asi ano.
Jeden prima človíček mi říkával " sluníčko ".

2. Znám tě a vím, že jsi nesmírně emotivní člověk. Vždy, když ze sebe potřebuješ dostat přetlak, je tvůj text plný pravopisných chyb / mám to stejně, moc emocí, moc chyb /.
Je pro tebe sdílená emoce důležitá ? Je blog ventil, kterým vypouštíš vše, co tě trápí, co tě bolí ?

Nestačí mi si psát soukromý deníček jako v 15 letech. Prostě potřebuji odezvu. Blog je jedním z ventilů vypouštějících můj emoční přetlak. Musím to ze sebe dostat ven. Zjistila jsem, že psaním si dokážu utřídit myšlenky. Někdy se stane, že až když celý problém vidím na monitoru, teprve pak mi dojdou všechny souvislosti.
No někdy ne všechny ... Co nedocvakne mně, dojde mým čtenářům.
Zkrátka blog je značka ideál.

3. Rodina je pro adoptovanou holčičku středobod vesmíru.
Jedna tvá fotografie z dětství mne dojala. Seděla na ní malá, kouzelná, okatá holčička a já měla okamžitou potřebu, že bych jí chtěla objímat.
Jsi kontaktní člověk, potřebuješ být objímaná, hlazená a milovaná ?

Kdo nepotřebuje lásku ani objetí, ten si něco nalhává do vlastní kapsy. Je to jedna ze základních potřeb každého člověka. Když byli moji synové malí, chodili jsme si pro objetí a pusinku navzájem.
Jenže jak rostli, tvářili se přitom všelijak. Tak jsem to utnula. Byla to velká chyba.
Dnes už se zase objímáme a pusinkujeme. Jen bych u toho mladšího synátora potřebovala stoličku. Má skoro dva metry a já pouhopouhých 159 cm.
V manželově rodině se objímání moc nevede a je to smutné.
Nedokážu si představit život bez lásky. Nemusím poslouchat milostná vyznání, stačí mi vědět, že jsem milovaná. U nás nefrčí každodenní projevy lásky. Ale manžel se o mne zajímá. Chce vědět, jak se cítím, jestli jsem spokojená, co mne trápí. Pozná na mně, když se něco děje a já na něm.
No a když mám potřebu být v jeho objetí, tak mu prostě vlezu do náruče a nechám se od něj " trochu pomačkat."
Ale hodně dlouho mi trvalo říct si o to...

4. Sama bývalá zdravotní sestra, proč zrovna toto poslání ?
Záměrně píši poslání, nikoliv zaměstnání, protože my pacienti to okamžitě vycítíme.

Je to velice prosté. Jako dítě jsem toužila nosit " sluchátka " alias fonendoskop. Byl to můj důvod, proč se stát lékařkou.
Později mé známky ve škole / vyznamenání s odřenýma ušima / nestačily na gympl.
Tak jsem zkusila dětskou sestru. A to klaplo. Postupně jsem zjišťovala, že profese zdravotní sestry je přesně to, co mi vyhovuje, co mne naplňuje. Nejspíše to bylo někde nahoře dopředu naplánováno.
Baví mne to. Hodně. Je to můj osud.

5. Vzpomeneš si na pacienta, který bude v tvých vzpomínkách nesmrtelný ?

Kupodivu jeden takový je. Dodnes si pamatuji jeho jméno i rok narození. Je totiž stejně starý jako můj manžel.
Ležel u nás se zlomeninou pánve, měl zavedenou hadičku na močení.
Ten den se mu měla vytahovat a hádej, kdo šel tento výkon splnit ? Nevím, kdo z nás dvou byl červenější, jestli on nebo já.

6. Jezdíš na kole se svým manželem, miluješ koncerty, jsi zručná motálistka / háčkuje, plete /.
Díváš se na romantické i katastrofické filmy, jsi blízká přítelkyně paní přírody.
Čím ještě bojuješ proti vyhoření, které je u zdravotníků časté ?

Vystihla jsi skoro všechno. Jen tu chybí četba knih. Jsem notorická čtenářka. Ponořím se do děje a v tu ránu jsou mi světské problémy naprosto ukradené. Poslední dobou mne obě sličné slečny mých synů lákaly na zajímavé knižní tituly, ale protože bych na ně v knihovně musela dlouho čekat, naučila jsem se pracovat se čtečkou knih. Nelpím na papírové formě, na šustění listů, ani na vůni knih.
Miluju příběh jako takový.

7. Jednou jsem někde řekla, že mám doma 30 knih Danielle Steelové. Dostalo se mi hrubého intelektuálního výsměchu.
I ty se k této autorce hlásíš jako k oblíbené, baví tě číst knihy s dobrým koncem, takové ty pohádky pro holky ?

Mám ji moc ráda. Umí psát tak, že se to čte jedním dechem. Pro mne je Steelová zárukou dobrého příběhu. Svět kolem nás je plný násilí. Jedna televizní stanice dokonce své zpravodajství rozdělila a jednou její částí jsou krimi zprávy.
Tak proč si neodskočit do zamilovaného románu se zaručeně dobrým koncem. Když to člověk bere jako oddych z tvrdé reality, proč ne. Když číst romantiku, tak rozhodně Steelovou.

8. V profilu máš napsané jako oblíbené jídlo mimochodem brambůrky.
Brambůrky na chuť, brambůrky na stres, brambůrky pro radost.
Tak jak je to s těmi brambůrky vůbec ?

Je to s nimi přímo horor. Brambůrky jsou pro mne mor. Když je začnu chroupat, není úniku. Hmmmm.
Nesmím je kupovat, protože pak je fakt musím sníst. Snažím se vyhýbat regálům s nimi, jenže sem tam se mi to nepovede.
To pak vybírám to nejmenší balení. Nesmím ovšem zjistit, že větší balík je levnější. Ach jo....

9. Že nemoci nechodí po horách, ale po lidech, tak na tuto skutečnost jsi si mnohokrát sáhla.
Tvůj manžel, rodiče a do finále ty sama. Verdikt KARCINOM, potom nikdo netouží.
Statečně jsi se rvala, bojovala a zvítězila nad tou kurvou.
Je něco, co bys chtěla říct všem, vzkázat, sdílet ?

Docela nedávno jsem četla jedno moudro. Člověk je poražen, až když přestane bojovat.
Můžeš onemocnět rakovinou, ale nesmíš přestat věřit, že se to zlomí a ty vyhraješ. Není to jednoduché.
Podstoupíš náročnou léčbu, po ní neméně náročnou rekonvalescenci, uděláš vše, co ti lékař doporučí. Prostě se zapřeš a jdeš do boje. Musíš chtít, mít důvod, proč to děláš. Pak to půjde.
S většími či menšími problémy, ale půjde.

10. " Kde řeka Morava kvapným tokem spěje, tam kde lid líbezné, krásné písně pěje ... Morava, je jistě krásná zem "
Jsi patriot, jsi spjatá s Moravou, jak moc ti to místo ovlivňuje život ?

Takhle jsem ještě nikdy nepřemýšlela. Mám ráda Českou republiku. Je tu tolik krásných míst.
Od malička žiju na Moravě, na Hané. Mám to tu ráda.
Ale také ráda jezdím k moři, na Balaton, do Rakouska na dovolenou. Nedokážu si představit, že bych někde v zahraničí žila natrvalo. Odpočinout si, nabrat síly, zrelaxovat, to jo. Jenže doma je doma.

11. Po čem touží silná žena, která dostala na frak od osudu, od života.
Po čem touží člověk, který o své místo pod sluncem pere jako lev ?

Momentálně toužím po vnoučatech a tiše ti závidím úžasného Soptíčka. Ale v nejbližší době se nic nechystá. Mladí si užívají života a poznávají se navzájem. A tak to má být. Moc jim přeju, aby oba vztahy vydržely. I mně a manželovi přeju, aby nám to klapalo. Po 29 letech si to snad oba zasloužíme. Je strašně moc fajn vědět, že tomu druhému na vás záleží. Že mu není jedno, jak na tom jste. Už oba dva víme, že o lásku se musí pečovat. Je totiž velmi křehká.

Děkuji za skvělou společnost, děkuji, že jsi a děkuji, že jsi pootevřela dveře do tvého nitra, milá Renčo.



26 komentářů:

  1. Brambůrky už nejsou, co bývávaly.

    OdpovědětVymazat
  2. U mě top bylo se vzděláním naopak. Přijímačky jsem dělala na zdravku  obor dětská sestra, ale tenkrát byl o tuto školu zájem. Mně ji doporučil i dorostový líkař, kvůli vadě zraku, která by tam nemusela tak překážet, ale ředitelka školy mínila jinak. Pro velký počet uchazečl jsem nebyla přijata. Paní ředitelka mi při pohovoru dala otázku týkající se dítěte, které může mít ve svých 15 letech i třeba 80 kg. Jak bych takovému nemohoucímu pomohla, když nesmím zvedat těžké věci. Byla jsem tenkrát blbá a nedokázala jsem odpovědět, že 80 kg nezvedá ani zdravá žena. Šla jsem tedy na gympl s tím, že Robenkové ukážu a na tu zdrávku půjdu po gymplu. Ale tp už jsem měla všeho dodst a po maturitě šla pracovat.

    OdpovědětVymazat
  3. [2]: chacha také dělám milion chyb a překlepů.

    OdpovědětVymazat
  4. Početl jsem si dobré otázky i zajímavé odpovědi a jsem rád, že jsem vás na blogu obě potkal .

    OdpovědětVymazat
  5. Parádní, já už nevím jak ti pořád ten můj údiv a tichou závist nad skvělým psaním podávat tak, abych ze sebe neudělala závistivou bestii je to opravdu výborné a opět zajímavá blogerka kterou znám jen z komentů u jiných. přeju jí ať se jí plní všechny sny....

    OdpovědětVymazat
  6. Parádní rozhovor, dobré otázky a milé odpovědi.  Jsem ráda, že tu obě jste. Obě jste mi poučením. Přeji Renče, ať se jí nadále daří a to, co si přeje, se časem jistě splní.

    OdpovědětVymazat
  7. Simčo, děkuju za rozhovor. Zajímavé otázky mě nutily k zamyšlení. Máš čich na to správné téma. Bavilo mě v sobě hledat odpovědi. Jsi profík. Byla by z tebe velice dobrá novinářka. Pokud se ovšem nevydáš na spisovatelskou dráhu. Psaní máš v krvi.

    OdpovědětVymazat
  8. Štěstí v mém životě19. července 2018 v 10:56

    Přečetla jsem jedním dechem Simi, kladeš opravdu otázky na tělo, ale člověk je tím  donucen se opravdu zamyslet až do nitra a tím rozhovor nabývá na zajímavosti. A díky za nasměrování na další blog, do kterého se s radostí začtu...

    OdpovědětVymazat
  9. Simčo, krásný, milý a velmi příjemný rozhovor

    OdpovědětVymazat
  10. Nečetla jsem jedním dechem.Nešlo to. U některé otázky a odpovědi jsem se zastavila.

    OdpovědětVymazat
  11. Chudobku znám už strááášně dlouho. Je to prima ženská, která si za tu dobu ušla kus cesty a já jí prožívala s ní .

    OdpovědětVymazat
  12. Simi, i já děkuji za zajímavý rozhovor a jsem ráda, že jsem poznal díky Tobě další blog, kam se budu ráda vracet. Růža

    OdpovědětVymazat
  13. Renčin blog je jedním z mých oblíbených. Ona je hrozně empatický člověk a přeju jí jenom to dobré. Tobě děkuji za skvělý výběr rozhovoru   

    OdpovědětVymazat
  14. Takovým sestřičkám bych přála, aby pak za odměnu když jim je ouvej potkávaly jenom sestřičky svého druhu :)

    OdpovědětVymazat
  15. Simi, Tvoje rozhovory mě baví a Chudoběnka je úžasný človíček, takže já jsem maximálně spokojená.

    OdpovědětVymazat
  16. Moc pěkný rozhovor Simčo, dej se na profi dráhu   

    OdpovědětVymazat
  17. Chudobčin blog znám, moc jsem držela palce, aby vše dopado dobře. A dopadlo Tak snad už jen popřát, aby to tak zůstalo. A rozhovor opět hezky vedený. Díky. Už hádám, kdo bude další, třeba to vyjde.

    OdpovědětVymazat
  18. Mohla bys být rozhlasák, máš dobrý otázky. Díky za pohled na Chudobku.

    OdpovědětVymazat
  19. Blondýnko, moc hezký rozhovor. Početla jsem si a Chudobku neznám, budu ji muset navštívit. Měj pěkný víkend.

    OdpovědětVymazat
  20. Simčo, parádní rozhovor, četl se jedním dechem. Chudobku neznám, jdu se na její blog podívat. Obdivuji všechny, kteří se nevzdávají a dokážou vyhrát.

    OdpovědětVymazat
  21. Simi, moc děkuji, že si mi umožnila maličko poznat další skvělou ženskou!

    OdpovědětVymazat
  22. Na další pokec jsem se moc těšila a je to tady! Opět skvěle směrované otázky, pokládané s citem a úctou k dotazovanému člověku.

    OdpovědětVymazat
  23. Opravdu a bez keců, holky pěkně jte si popovídaly

    OdpovědětVymazat
  24. Holky, holky, zase "doják". Popotahuji, musím se jít vysmrkat...

    OdpovědětVymazat
  25. Pěkný rozhovor, bylo vidět, že není vycucaný z prstu a že si máte co říct.

    OdpovědětVymazat
  26. Chudobku znám a velmi ráda čtu každý její článek. :) A jsem moc ráda a vděčná, že i ji samotnou mohu považovat za jednu ze svých věrných čtenářek, pro které bych se rozkrájela.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.