Ráno vstanu...

....a jsem nebo spíše budu babička. Vždycky jsem se na ten okamžik těšila a když včera přišel...no brečela jsem a brečela a brečela...a tak mezi námi vítám malého blogera nebo blogerku, která se mnou emočně mává, ale moc se na ní těším.....

.....nikdy jsem se tak nedívala na žádnou fotku a nikdy se mnou žádná tak nezacvičila, co teprve až tu bude mezi námi....

Vážení přátelé.....ano...

...dnes jsou to přesně 4 roky, co jsem založila svůj blog VE SVĚTĚ ORCHIDEJÍ. Zalovila jsem v paměti, jak se takové čtyřleté dítě chová, jaké má dovednosti a zjistila jsem, že už si nic nepamatuji...tak jsem si pozvala na pomoc internet a dovolím si porovnat, jak jsme na tom s dovedností blogu...

UMÍ BĚHAT I DO SCHODŮ, SKÁČE, S POMOCÍ RODIČŮ SI ZAVÁŽE TKANIČKU...já jsem blog zakládala jako úložiště fotografií orchidejí, bylo to na podnět již zajeté blogerky, která tvořila a pěstovala také orchideje. Víceméně to byl blog o dvou stejně zaujatých lidech, nikdo nepsal komentáře, pouze mi občas přišel nějaký dotaz na pěstování. Větší aktivitu ve mě probudila Valin, která psala, hodnotila a vtáhla mě do blogerského světa. Díky ní jsem začala navštěvovat další blogy, začala jsem reagovat, začala jsem víc psát....

OVLÁDÁ 1500 - 2000 SLOV, TVOŘÍ DELŠÍ VĚTY, POUŽÍVÁ PŘÍDAVNÁ JMÉNA A SLOVESA.....tak zde si troufám říct, že mám velký problém se slovesy / nesnáším slovo JE , BUDE atd ./, chybí mi slovní zásoba, byť jsem za život přečetla stovky knih, je to kolikrát hrůza vypotit něco rozumného, soudného a k tématu, které jsem si vybrala....

KRESBA SE ROZVÍJÍ, ZÁMĚR SE NEKRYJE S VÝSLEDKEM / dítě začne malovat želvu a skončí to slonem/....jsem na malování kopyto, ale miluji barvy, barevný svět, moc ráda fotím, ovšem co do kvality fotografií je to diskutabilní, jsem lempl, který nesnáší návody, nebudu se jimi zabývat, byť by možná byly přínosem, raději budu mít tu želvu ala slon....

UČÍ SE POUŽÍVAT PŘÍBOR, SAMO SI UMÝVÁ RUCE, POUŽÍVÁ KAPESNÍK A UKLÍZÍ SI HRAČKY....nebojím se to napsat, někdy mě děsí témata jiných blogů , na začátku roku psát o smrti mě irituje a jako bývalá zdravotní sestra jsem s ní měla hodně schůzek. Neumím tvořit, tudíž nemohu posoudit, buďte shovívaví, já se pokusím také. Né vždy mi článek jinde sedí a než bych se trapně vyjadřovala proti chlupu, raději dělám mrtvého brouka...

ROZLIŠUJE ZÁKLADNÍ TVARY /kruh,čtverec/.....rozlišuji mnoho blogů...přátelské, lidské, tvořivé, skromné, výrazné, nekompromisní, je i pár blogů, kterým vůbec nerozumím, ale nevzdávám to. Za každým blogem vidím jedinečného člověka, kterého mám ráda, kterého se snažím pochopit, rozumnět mu....

a ta poslední dovednost mě dostala....UŽ MŮŽETE DÍTĚ PŘÍHLÁSIT NA JUDO....mám tolik zájmů,jak kolikrát vidíte, jsem řádný vymetač akcí, ale život je příliš krátký, aby se jen přežívalo.Můj čtyřletý blog to zvládne i bez juda, chtěla bych, abychom se zde scházeli i další čtyři i více let a já Vám měla stále, co nabídnout, stále Vás inspirovat, stále Vás nabíjet, protože i já toto od Vás čerpám.

Jsem netypický Kozoroh, který nesnáší tmu, je depresivní, když je zataženo, propadá se do melancholie, když je sám, miluji světlo, miluji den, mám křídla, když je pěkný den a mám ráda lidi....

Božská...

....nepoužívám toto slovo často a hlavně v běžném životě nikoho božského nepotkávám / kromě mé rodiny, samozřejmě !/ a přeci...tuto neděli jsem v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem zhlédla herecký koncert Simony Stašové a Oldřicha Víznera v dojemném příběhu dvou slavných osobností, italské herečky Anny Magnani a amerického dramatika Tennessee Williamse ..ŘÍMSKÉ NOCI...

/foto-zdroj : divadelní stránky opera a balet /

....Anna Magnani byla slavná italská herečka, představitelka drsných a vášnivých žen, natočila celkem 50 filmů, byla oceněna Oskarem a Zlatým globem. Tennessee Williams proslul jako dramatik, básník, prozaik a za svoji " Kočku na rozpálenené plechové střeše " obdržel Pulitzerovu cenu.

Pravdivý příběh dvou slavných osobností sleduje jejich ryze přátelský vztah během let, kdy oba zažívají vzlety a pády, kdy se navzájem inspirují. On citlivý, homosexuální umělec se sklonem k alkoholu, který prokládá léky, ona nesmírně temperamentní herečka milující nejen režiséry, ale i divadelní a filmové zajíčky...se setkávají uprostřed Říma....

.......brilantní herecké výkony Simony Stašové a Oldřicha Víznera slibují přitažlivý děj plný silných emocí, vášní, smíchu, pláče... a přesně to tam bylo a beze zbytku. Simonu Stašovou jsem kdysi vnímala jako dceru Jiřiny Bohdalové a plně jsem si ji oblíbila až v Pelíšcích. U této herečky skutečně platí, že zraje jako víno....nejen jako žena , je to skutečně kus nádherné ženské s ohnivými vlasy, po herecké stránce jsem ji měla možnost vidět naživo poprvé a velice těžce se hledají slova pro vyjádření...ikdyž byl její partner Oldřich Vízner báječný, její emoční sprcha nenechala jediného diváka na pochybách, že je BOŽSKÁ....po závěrečném výstupu sál divadla aplaudoval ve stoje 15 minut, těžko se mi držely v očích slzy a toto představení ve mě bude žít ještě dlouho....

Kurz veganské kuchyně...

....když jsem před dvěma lety výrazně zhubnula a změnila jídelníček, tak jsem si také uvědomila, že tato změna musí být na zbytek života, jinak bude váhový úbytek zpátky a to jsem zásadně odmítala. Obrovskou roli v mém jídelníčku hraje zelenina a to upravená jak v syrovém stavu, tak tepelně. Maso ze svého jídelníčku nehodlám rušit, ale právě zpracování zeleniny a následné receptury umí skvěle právě vegetariáni nebo vegani. Abych načerpala nové zkušenosti a nový úhel pohledu, přihlásily jsme se s dcerou do školy vaření Chefparade v Praze a navštívily kurz veganské kuchyně...

....jako první jsme si uvařili předkrm - CARPACIO Z ČERVENÉ ŘEPY .....byla to upečená červená řepa se salátem, čerstvým bazalkovým pestem, posypaná piniovými oříšky. Velice jednoduché, nesmírně chutné a hlavně poměrně levné jídlo, ale mezi lidmi nedoceněné, hodně lidem vadí konkrétně ta řepa, nemají k ní důvěru...

....další chod ....CELEROVÁ POLÉVKA.... s restovanou kořenovou zeleninou a lanýžovou salsou....jsem milovníkem polévek a konkrétně v zimě si život bez teplé polévky nedovedu představit....

.....pomalu jsme se propracovali k hlavnímu jídlu - LILKOVÉ MILLEFOGLIE S RATALOUILLE ....v hodně zjednodušené verzi to znamená vrstvený lilek naplněný zeleninovou směsí, obložený zarestovanými liškami na omáčce ze zralého manga...

.....a to nejlepší do finále ....GLAZUROVANÝ BANÁN NA ČOKOLÁDĚ ....sladká tečka s ukázkou flambování, o které se pokoušet nebudu, zaměstnávat hasiče také né, ovšem pro efekt nádherné...

.... POZITIVA KURZU ...poznala jsem skupinu lidí, kteří se z nějakých důvodů rozhodli ze svého jídelníčku vyškrtnout maso a jiné produkty živočišného původu.Toto setkání bylo velice inspirující, neboť si celá skupina ohromně lidsky sedla, vaření probíhalo v družné komunikaci se salvami smíchu a jako velký bonus vidím přítomnost výživové poradkyně...

.... NEGATIVA KURZU ... celá akce probíhala ve večerních hodinách, kdy jsem zvyklá jen lehce povečeřet a celé toto menu bylo velice těžké zkonzumovat. Navíc jídla byla dost solená, což jsem hodně odstranila z vaření a měla jsem žízeň jako hrom, navíc ani kvanta olivového oleje není na večer to pravé medové....ovšem to je subjektivní, jsem už v pionýrském věku, moje dcera s večerním trávením potíž neměla....

Z naší lednové zahrádky....

.....vánoční svátky máme už za sebou, davové nákupní šílenství také a nastala předjarní " okurková " sezona a víte čeho jsem si dnes všimnula...není tma už v 16hodin...

...v orchidejové zahrádce to spíše odpočívá a to co se chystá do květu, tak to se vyhřívá v kuchyni pod umělým osvětlením.

První rostlinku, kterou dnes představím je ZYGOPETALUM.....je to hybridní orchidej, která má hodně rodičů. Dostala jsem jí jako dárek a byla jsem velice rozpačitá. V mém prostředí mohu pěstovat pouze teplé rody orchidejí, pak omezeně temperované a právě tato rostlinka chce maličko studenější odchov, pokud ho nemá, strádá a nekvete. Moje Zygopetalum byla přes léto venku a na zimu jsem ho postavila na parapet na chodbě / o znárodnění chodbového parapetu jsem psala, není už zaprášený a kouřící sousedé už na chodbě dokouřili, nemohou otevírat okna, nejenže to zvedlo moji popularitu v domě a navíc jim šetřím zdraví a peněženku /...

.....tuto rostlinu si můžete zakoupit v každém hobbymarketu, pokud na ní máte podmínky a při jejím pěstování vynechejte rosení listů / udělají se nevzhledné fleky / a doufejte, že její velké listy se nestanou pochoutkou pro svilušky nebo třásněnky....

.....druhou představovanou bude EPICATTLEYA PLICABOA....tato moje dlouholetá krasavice z parapetu u nás trůní takřka od samotného začátku a díky tomu, že jsem jí nikdy nedělila, narostla do obrovských rozměrů, protože každoročně si přihodí 3-4 nové pahlízy. Je to také hybridní orchidej, která byla od dubna do října venku a díky letnění letos opět pokvete na všech nových pahlízách.

....tato orchidej během roku vyžaduje hodně světla, když jí nechám chvíli otužovat, dokáže si užít sluníčko díky tuhým kožovitým listů. V současné době si užívá umělé osvětlení a díky dostatku světla jsou květní stvoly přes metr dlouhé a nádherně obsypané....

Jako lovec Pampalini...

....včera na mě vykoukla fotografie a s ní vzpomínka s veselým příběhem, s příběhem letním a odlehčeným...

Na konci září jsme pobyli pár dní v Turecku a kdo nebyl na Pamukkale, tak v Turecku nebyl. Celá cesta čítala nějakých 700km, takže kalamita pro tělo a nohy, ovšem všechno vyvážil parádní kolektiv účastníků zájezdu. O Pamukkale jsem zde již psala, kromě šílené zimy to byl nevšední životní zážitek....po příchodu do autobusu jsem byla dotazována, proč jsem lezla na kopci po čtyřech, když všichni ostatní chodili po dvou a spořádaně ?...

....zde je onen kopec, který se stal terčem zábavy a já s ním.Vše pak vysvětlily fotografie, které jsme si prohlíželi. Všichni i já jsme měli zhruba stejná fota...

.....a právě zde se začneme lišit a právě zde jsem si vysloužila přezdívku po slavném lovci Pampalinim, který se nezalekne žádného úkolu a jeho postupy jsou nevšední.../ pamatujete ten polský seriál pro děti? /

...věřte mi nebo né, ale celý kopec byl posetý těmito suchozemskými plži, byli jich tu tisíce a v autobuse nebyl jediný člověk, který by si jich všimnul, všichni koukali na antické divadlo a život v trávě jim utekl....

...copak šlo projít kolem a pár takových fešáků si nevyfotit / Ajka mě jistě pochopí /...no nešlo...ještě dlouho potom si u večerního pivečka všichni dělali srandu, že není nad tureckého hlemýždě... ale po pravdě, nejsou ty památky, pláže a rodinné momentky fádní, proč si to prostě nezpestřit, alespoň máme svět pestrobarevný....