....nepoužívám toto slovo často a hlavně v běžném životě nikoho božského nepotkávám / kromě mé rodiny, samozřejmě !/ a přeci...tuto neděli jsem v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem zhlédla herecký koncert Simony Stašové a Oldřicha Víznera v dojemném příběhu dvou slavných osobností, italské herečky Anny Magnani a amerického dramatika Tennessee Williamse ..ŘÍMSKÉ NOCI...
/foto-zdroj : divadelní stránky opera a balet /
....Anna Magnani byla slavná italská herečka, představitelka drsných a vášnivých žen, natočila celkem 50 filmů, byla oceněna Oskarem a Zlatým globem. Tennessee Williams proslul jako dramatik, básník, prozaik a za svoji " Kočku na rozpálenené plechové střeše " obdržel Pulitzerovu cenu.
Pravdivý příběh dvou slavných osobností sleduje jejich ryze přátelský vztah během let, kdy oba zažívají vzlety a pády, kdy se navzájem inspirují. On citlivý, homosexuální umělec se sklonem k alkoholu, který prokládá léky, ona nesmírně temperamentní herečka milující nejen režiséry, ale i divadelní a filmové zajíčky...se setkávají uprostřed Říma....
.......brilantní herecké výkony Simony Stašové a Oldřicha Víznera slibují přitažlivý děj plný silných emocí, vášní, smíchu, pláče... a přesně to tam bylo a beze zbytku. Simonu Stašovou jsem kdysi vnímala jako dceru Jiřiny Bohdalové a plně jsem si ji oblíbila až v Pelíšcích. U této herečky skutečně platí, že zraje jako víno....nejen jako žena , je to skutečně kus nádherné ženské s ohnivými vlasy, po herecké stránce jsem ji měla možnost vidět naživo poprvé a velice těžce se hledají slova pro vyjádření...ikdyž byl její partner Oldřich Vízner báječný, její emoční sprcha nenechala jediného diváka na pochybách, že je BOŽSKÁ....po závěrečném výstupu sál divadla aplaudoval ve stoje 15 minut, těžko se mi držely v očích slzy a toto představení ve mě bude žít ještě dlouho....
Velmi pěkné. Skvělá recenze. Jak já už jsem dlouho nebyla v divadle. Simonu Stašovou mám také ráda. Jiřinu B. už tak moc nemusím, jako dříve, ale Simona Stašová opravdu zraje jak píšeš. To jsi tedy vystihla. 15 minutový aplaus to tedy bylo něco. Musel to být opravdu božský zážitek.
OdpovědětVymazatSimonu mám ráda, vždycky si ji představím s prskavkou v drdolu, jako v Pelíškách Ony ty Simony jsou asi všechny bezva baby ...
OdpovědětVymazatSimonu Stašovou mám taky moc ráda a napsala jsi to o ní přesně I Libuška se trefila... Ježíš já už v divadle nebyla ani nepamatuju....
OdpovědětVymazatSimi, tak to muselo být něco Simonu Stašovou mám moc ráda a máš pravdu, že zraje jako víno No a v Pelíškách s tou prskavkou prostě paráda. Líbila se mi i v Románu pro ženy
OdpovědětVymazat[1]: Bylo to emočně hodně vypjaté, já jsem tak dlouhý aplaus ještě nezažila a bylo cítit, že lidé se do potlesku nenutí a chtějí tu chvíli protáhnout, co nejdéle
OdpovědětVymazatMusel to být úžasný a silný zážitek
OdpovědětVymazatTak to jsi měla krásný zážitek! První plakát je moc hezky udělaný. Já do ústeckého divadla chodila do mách 20 let a to byly jedině opery, operety a balety.
OdpovědětVymazat[6]:Přesně jsi to napsala, ona je živočišná a tato energie z ní doslova stříká...já takové lidi mám moc ráda a ráda se nimi obklopuji, nemusím lidi věčně otrávené,zaháčkované do svých problémů bez snahy to řešit, je lepší život bez citových upírů.
OdpovědětVymazatDocela ti závidím. Ráda bych někdy šla na divadelní představení. Jenže muž na to není a sama nemám odvahu jít
OdpovědětVymazat[9]: A co zkusit kamarádku?
OdpovědětVymazat