pátek 12. února 2021

Světoběžník ...


Odpočívám, nuceně.
Stojím otrávený a bez nálady dlouhé měsíce v úložném prostoru. 
Mí kamarádi se mi posmívají, jsem starý, omšelý. Prý mám své nejlepší časy za sebou.
Vše se v mně bouří, protože stále na vlastní látku cítím horskou fujavici, slunce mi vyšisovalo rohy do nejsvětlejších odstínů, déšť bičoval kolem dokola a popravdě, už mi vržou kolečka.
Nečas kolem mne a přesto jsem cítil, jak jsem poplatný. 
Odpočívám se svými druhy uprostřed almary, tak dlouho. A mé vzpomínky jsou stále tak čerstvé.
Kdy jsem se nejvíc bál ? Na letišti v Tunisu.
Před odletem se z čistého nebe strhla dramatická  bouře, která všechna letadla pevně přikurtovala k letištní  ploše.
Z celní zóny vyběhla obrovská masa lidí.  Dav houstl, hlučel a připomínal obrovský úl. Černý úl.
Ženy oblečené do neforemných habitů, s dětmi na hrudích, muži s ostrými rysy, ti všichni svá těla položili na plochu letištního terminálu a úpěnlivě vzývali svého Alláha.  Hlavami naráželi o pevnou podlahu, čela se vydatně červenala. Dlouhé prosby provázel pláč dětí, žen a já si vůbec poprvé uvědomil, jak hmatatelný je odlesk strachu a jak důležitý je všudypřítomný Nejvyšší.
Kdy jsem se nejvíce dojal ? Na letišti v Římě.
Samozřejmě, poslouchat se nemá. Taky já bych nikdy nepřiznal, že jsem poslouchal.
Seděla vedle mne žena a tiše plakala. Měla velké hnědé oči, kapesníkem si je stále otírala.
Do nekonečna opakovala, že se šíleně bojí. Cestovatelka jedna, ona se bála do letadla, prý ty turbulence špatně snáší. Její muž jí chlácholil, mačkal dojemně ruku a otíral slané údolí.
Najednou vstal, narovnal si sportovní bundu a poklekl před udivenou ženu. Vytáhl tmavě modrou krabičku, otevřel jí a zašeptal ... Klárko, vezmeš si mě ?
Víte, co je zajímavé, ona zase brečela ? Ale neposlouchal jsem jen já, na okolních sedačkách začali lidé tleskat. Přiznám se, cítil jsem se zmatený a nechápal, proč si slečna Klára prohlíží pořád ruku a neřeší ty turbulence.
Kdy jsem cítil, že jsem nefalšovaný patriot ? V hotelu v Harrachově.
Od rána jsem stál u hotelového balkónu a díval se, jak se horské městečko plní stovkami lidí. Sjížděli se z celé republiky, ze zahraničí a těšili se na Světový pohár ve skocích na lyžích.
Padal sníh, obrovské vločky atakovaly okenní tabule a já přesto viděl, jak za umělého osvětlení tisíce lidí skandovali  ...  Romane, Romane do toho.
Náš nejlepší skokan na lyžích Roman Koudelka skákal ten večer jako bůh a když horské městečko osvítil ohňostroj, kdybych to uměl, také bych si zakřičel nebo alespoň zatroubil na trumpetku. 
Tu noc jsem byl na pokoji jediný, kdo nechraptěl, kdo se mohl vyjádřit k situaci, ostatní měli hrdla úplně oněmělá. Vyřvaná a přesto tak spokojená.
Nikdo ale nechtěl slyšet, že i já jsem fandil, že i já jsem cítil hrdost. Samozřejmě, tu národní.
Kdy jsem nejvíc voněl ? Na letišti v Káhiře.
Pyramidy v Gíze jsem si nastudoval z knih a časopisů, jeden čas jsem jich měl až nad hlavu. Jasně, dovnitř mne nikdo nepozval, ale drahé papyry jsem domů vezl nejednou. Přiznám se, že mne ta mytologie pěkně zamotala hlavu. I z muzea v Káhiře jsem si vezl mnoho imitací artefaktů, ovšem úplně největší zážitek do mého nitra přinesl ten pravý egyptský bazar. Tolik vůní exotického koření, bylin, voněl jsem jiným kontinentem, voněl jsem dálkami a nádhernou Afrikou. 
Aromatické kuličky pepře, sladká paprika, drahý šafrán, směsky lisovaných okvětních plátků uchovaných v esencích olejích. Už nikdy jsem nevoněl jako tenkrát.
Jsem kufr, řádně otřískaný.
Textura mé látky dává jasně najevo, že už dávno bych měl odejít na penzi.
Tisíce kilometrů vzdušnou čarou, tisíce kilometrů vlakem či autem.
Jsem světoběžník, mé nitro by mohlo dlouhé hodiny vyprávět zážitky z cest, ze světa, z domova.
Odpočívám, nuceně.
A přesto všechno cítím ve svých starých útrobách, že ještě nějaký příběh zažiji, že budu mít zase nadváhu, že mi bude písek skřípat v zipu.
Nevěříte, že má kufr duši ?  A kdo by vám pak vyprávěl své příběhy, no přeci ..  světoběžník :)





71 komentářů:

  1. To je tedy pořádně zcestovalý světoběžník! :-) Moje zavazadla by vyprávěla úplně jiný příběh - hlavně ten, že nikdy nevylezla za hranice Evropy :-) Tak doufejme, že ten světoběžnický absťák už nebude trvat příliš dlouho. Přeci jen sedět pořád doma lze při zachování zdravého rozumu jen po omezenou dobu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec nevadí, kam tvá zavazadla vítr odvál, spíše je důležité, že to cestovatelské srdce pláče a chodit kolem rybníka stále dokola už nás moc nebaví.
      Navíc i ta zima nás ochromila v měřítku, na které nejsme vůbec zvyklí.

      Vymazat
    2. Nebýt nikdy za hranicemi Evropy? To je pěkná ostuda :).

      Vymazat
  2. Po přečtení tvého krásného článku jsem tomu, že má i ten kufr duši, věřit začala. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale jistě, ve všech pohádkách si povídají autíčka, zvířátka, inu, proč nerozpovídat starý a unavený kufr :)
      Pohádek není nikdy dost, nějak si tu duši musíme pohladit.

      Vymazat
  3. Příběh světoběžníka, který hladí duši. Věřím, že se ještě podívá po světě, že bude pozorovat dění kolem sebe a pak nám o něm bude vyprávět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Až když jsem tento příběh psala, jsem si uvědomila slova o tisícovkách lidí.
      Tenkrát to bylo normální, dnes nepředstavitelné, že se někde tolik lidí družilo.

      Vymazat
  4. Světoběžníku, vybavil se mi placák mojí dcery. Kus polystyrenu obalený látkou, na kterém se tak báječně klouže po vlnách. Co ten toho už zažil. Jak jsme vždy hledali na letišti, kam ho dát, aby nám ho naložili do letadla. Jak jsme zoufale nadávali, a přesto na příští výlet k moři ho zas vzali. Ten by ti určitě také vyprávěl .-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vše může vyprávět, pomáhat přežít složitou dobu, jen to musíme ze sebe vydolovat.
      To, co dělalo radost, na svou příležitost čeká, i ten placák tvojí dcery :)

      Vymazat
  5. Simi, krásné vyznání. 👍👍 Přeji světoběžníkovi ještě spousty cest, spojené se zážitky, vůněmi a vzpomínkami.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On už své časy má skutečně za sebou a z nějaké nostalgie jsem nebyla schopná ho vyhodit. Zažil nejkrásnější cestovatelské období a skutečně voní dálkami :)

      Vymazat
  6. Blondy, hezké sci-fi 👍
    Příště to bude vyznání kosmonautského vohozu😉 z letu na Mars🙏🏻

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nesmí to být pro nás nereálné, s tím by zemřela potřebná naděje.
      A co se týče orbitálního ohozu, já jsem ráda první a tím pádem originální, kolik takových výletníků bylo ? Zatím mi bude stačit rotovat kolem Měsíce :)

      Vymazat
  7. Kufříku, ty se ještě s paničkou nacestuješ! a medvídek Míša s vámi? klidně přibalte i miláčka vnučku a pak se budeme těšit na krásný blogový příspěvek. Hlavně, ať je to možné brzy. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Říká profláknutá cestovatelka, která obohatila svůj život cestami, které by vyšly na spoustu krásných knih.

      Vymazat
  8. Simi, to se hezky četlo....
    Měj se fajn

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud tomu je skutečně tak, je to pro mne pochvala.
      V současné době je to autorské psaní maličko sevřené a témata vyšumělá, navíc leckdy i protichůdná budící zbytečné emoce.

      Vymazat
  9. Těch kufrů nuceně odpočívajících postavit do řady, tož to by bylo na km. ☺ Velmi vtipně napsáno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takže by to chtělo udělat nějaký sjezd, myslím, že jsme z minulosti uvyklí.
      Jen to shromažďování je nyní takové okleštěné :)

      Vymazat
  10. Moc pěkné :-)
    Akorát já už fakt blbě vidím. Místo "vločky" jsem četla - obrovské kočky atakovaly okenní tabule... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak samozřejmě jako kočkomil bych také téma našla, jen na těch horách moc koček nebývá, to už bych ten příběh musela zasadit někam nejlépe do Angeliky :)))

      Vymazat
  11. Krásně napsané. Hlavně abychom se toho nezvaného pana C. brzy zbavili, i když to nebude mávnutím kouzelného proutku...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje generálka by řekla, že se nás drží jako hovno košile.
      Cesta za normálním životem je v nedohlednu a tak si musíme udržovat zdravý rozum, nadhled. Ale já už má i ty trasy na procházku ochozené pořád dokola :)

      Vymazat
  12. Odpovědi
    1. To jsem ráda, protože sdělovací prostředky jsou plné slov, o kterých jsme před rokem ani netušili, že existují. Stále stejné téma, stejná tématika a kolem hlavy nám rotuje kedluben.

      Vymazat
  13. Simči, zrovna dneska jsme s mužem vzpomínali na cesty v našem obytňáku, který stojí zasněžený u domu.Procestovali jsme s ním za ta léta kus světa.Hlavně Francii, Holandsko, Chorvatsko,Rakousko,Itálii atd.Letos nám bude 70 a přáli by jsme si ještě alespoň do Holandska na venkov.Projet člunem kanály a na kolech krásnou holandskou přírodou.Ale samozřejmě budeme vděční, když by jsme mohli po naší krásné krajině v česku.Doufáme, že se nám to ještě alespoň jednou splní.Přeji hezký víkend.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to je na současné době to nejhorší, roky nám běží a my nežijeme, jen přežíváme.
      Přicházíme o zážitky a díky věku se o ně ochuzujeme.
      Také se mi líbí u nás v Česku, nepotřebuju ven, jen kam vyrazit, když je vše zatemované.
      Věřím, že vaše touhy naplníte, jsi plná života a radosti, ty kanály v Holandsku zvládnete, musíte. Protože sny jsou od toho, abychom si je plnili !!!

      Vymazat
  14. Simi, přeju světoběžníkovi, aby se brzy zase mohl někam podívat, cítím s ním. Roky mu přibývají a chce ještě něco zažít a poznat. Krásně napsané ! Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná to bude pro někoho znít sobecky, hlavně pro ty, kteří se potýkají s bolestnou ztrátou a já s nimi souzním. Ale roky utíkají, síly se tenčí a důchod se proklatě blíží. Co člověk neutrhne plný sil, později nedožene.
      Vidím to na sousedech, za sedm let se oba tak změnili, ubývají jim síly, které měli na rozdávání. Tolik se těšili na lázně, na výlety a teď sedí vystrašení doma.

      Vymazat
  15. Simi, i ty naše kufry tiše pláčou a my s nimi, i když teď zvládnu výlet tak k nám na dvorek...
    Snad brzo...
    Měj hezký víkend, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vždyť i na ten dvorek je čas nespěchat, konkrétně v současných mrazech to není žádná hitparáda. Dala jsi panu C na prdel, tak pomalu !

      Vymazat
  16. Můj kufřík takové zážitky nemá, letiště ještě neviděl, ale také touží sednout do vlaku a odjet alespoň za přízemními zážitky. I ty mu strašně chybí. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, to vůbec nejsou přízemní zážitky, naopak.
      Můj kufr probendil české hory, slovenské a byl tam taky spokojený.
      A jak se mu minulý rok líbilo v jižních Čechách. :)
      Pokud má někdo cestovatelské srdce jako ty, není přízemní, naopak.
      Tvé cestopisy by vydaly na pár krásných knih !

      Vymazat
    2. Simi, cestopisy už nepíšu, nějak mě přešla chuť s přesouváním blogu psát podrobné popisy, pocity a zážitky. Hodně to zkracuji a vlastně je to u mne už více méně o fotkách.:)

      Vymazat
  17. Nemám žádný světoběžný kufr, ale mám vždy cestoběžný foťák. Když jedu na výlet za hranice, je to jen na den a to mi stačí nějaký batůžek. To samé když jedu na chatu. Ale nikdy nezapomenu na svůj foťák. A tak to je od mých šestnácti let. Do doby než jsem se vdala to byla dvojka foťák + kytara.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A tím pádem už si dokážeme i vysvětlit, proč máš blog zaměřený na fotografii :)
      Můj kufr vypovídá o svém životě, tvé fotky o tvém pohledu, o světě a vlastně suma sumárum, o tom to je.

      Vymazat
    2. Já fotila od těch šestnácti kdy jsem dostala prastarý foťák po dědovi. pak jsem dostala novej, ale byl to děsnej křáp, takže jsem se vrátila k tomu po dědovi. A fotila jsem až do doby kdy jsme se odstěhovali z Prahy. A znovu jsem začala až když jsem si pořídila Bobeše. A za rok dva vzniknul blog.

      Vymazat
  18. Mám jeden takový taky doma. Jóóó ten by mohl vyprávět třeba taky o písečné bouři v Tunisu..... naposledy vloni se mnou zažil nad Tatrami blýská a že to byla pořádná buřina....a už by chtěl strašně moc vyprávět další nové cestovní odrhovačky))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tolikrát jsem ho chtěla vyhodit a vždy se mnou letí. Na letištním pásu se nemusím bát, že se zašpiní.
      Setkala jsem se s mnoha lidmi, kteří z pověrčivosti kufr nedokáží vyměnit a cestují se starým, který jim prý přináší štěstí.

      Vymazat
  19. No, taky by i moje zavazdlo mohlo ledacos vyprávět. Vzpomínky i fotografické zachycení jsou uložené. Bohužel teď si nemohu vyjet ani pár km od nás do vedlejšího okresu. Hlavní tah Truntov- Náchod má v daném místě hranici mezi okresy. Takže pidivýlet z mého posledního příspěvku by se teď neuskutečnil. Ale ohledně cestovního zavazadla se nějak drasticky nic nezměnilo,na jeho odpočinek nemá uzavření okresu vliv :-).
    Pěkně jsi to opět napsala, odstavce se četly jedna báseň.
    Měj se!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Současná situace už je na palici, skepsi propadají lidé, o kterých jsem se domnívala, že vydrží vše. Rok je dlouhá doba a zima tomu všemu nepřidá.
      Vyhlížím za rohem jaro, doufám uvnitř, ž přinese trochu radosti jako minulý rok.

      Vymazat
  20. Vidím, že kufr má nejen lidské posluchače, ale že mu naslouchá i příslušník kočičího národa😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I moje kočky kufry milují. Jen nejstarší Edík ho nesnáší, protože si to spojí s opuštěnou domácností a trucuje, je to starý pán, kterého neoblafnu.

      Vymazat
  21. Simčo, snad brzy, opět, po delší odmlce, nám i jemu bude přáno nasát ten čerstvý vzduch všech dálek. Už aby to bylo.....
    Měj prima dny, Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Netuším, zda svět nějak pořeší bezpečné cestování, ještě mnoho otázek čeká na odpověď, na rozlousknutí.
      Navíc mi cestovka stále už dva roky přesouvá zájezdy, ví bůh, co bude ?

      Vymazat
  22. Taky by se tu našlo pár zavazadel, která by mohla vyprávět. Třeba batoh, který je specialistou na výstup na Fudžisan a nikdy jindy jsem ho na nic jiného nepoužil :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takhle mám šátek na hlavu, který se mnou projel chrámy v Egyptě nejméně devětkrát a jinam jsem si ho nevzala. Asi to bude i tím, že nikde nebylo takové horko a nikde požadovali takovou úctu k božstvu.

      Vymazat
  23. Zase si připomínám dobu, kdy jsme cestovali prstem po mapě.

    Ale na druhé straně mně to umožňuje se vrátit k místům, která mám zasutá v adresářích a vzpomínkách, a oprášit je, takže paradoxně teď budu mít blog víc cestovatelský než kdy předtím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak já mimo to mám příští měsíc doplácet zálohu na starou Anglii a netuším, jak to cestovka opět pojedná.

      Vymazat
  24. Pútavo napísaný príbeh, aj keď smutný. Naviac sa mi však páči náplň toho svetobežníka vpravo. Verím, že ešte zažije dobrodružstvá.
    L

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi daleko větší dobrodružství pro mne je skutečnost, že jsem nebyla půl roku u kadeřníka, což je pro krátký střih vlasu neskutečný problém.
      No a dochází mi ponožky, nikdy jsem je neštupovala a v mém věku asi nezačnu :))

      Vymazat
  25. Kufr moc mepoužívám, radši mám cyklobrašny, batohy nebo aspoň cestovní tašky. Ale taky na ně platí verše Kiďáka: "na půdě celta se prachem stydí...". Ještěže jsem snad zatím nazapomněl hrát ty starý songy..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. nepoužívám... To je tak, když to člověk matlá skoro potmě.

      Vymazat
    2. No tak si rozsviť :)))
      To pnutí někam vyrazit máme asi úplně všichni a je jedno, zda pod stan, do karavanu nebo do hotelu. Zima je urputná nejen na nízké teploty, ale doráží skutečností, že rok bojujeme a zatím nevyhráváme. Tak se opatruj, ať tě po covidu neobtěžuje jarní únava.

      Vymazat
  26. Páni to byla moc pěkná povídka z jiného pohledu! Vybavil se mi při tom čtení úryvek jiného románu, kde hrál svou epizodu také kufr - Tři kamarádi a kufr polepený nálepkami z cest. Vymyšlené příběhy z cestování, kam se tehdy Robert - myslím že se tak hlavní hrdina jmenoval - nikdy nedostal. Ale zcestovalý byl jeho přítel Lenz. A Robert podle nálepek popisoval dojmy z cest, aby zapůsobil na dívku, kterou miloval.
    Tento kufr už očividně leccos zažil. A snad ještě i zažije.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Občas se ráda podívám jiným úhlem pohledu, ráda se dívám i lidským okem, zkoumám lidské tváře, chování, postoje. Bohužel nyní nemám studijní materiál, jak se separujeme. Skvělé chytání nejen lelků mi dopřávala kavárna.

      Vymazat
  27. Blondýnko, krásný a smutný příběh. A nádherná fotka. A komu tam koukají ouška? Měj pohodový den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako zkušená žena a novinářka víš, že krásné příběhy dokáží bych skutečně smutné.
      Včera mi kamarádka pracující v penzionu pro starší spoluobčany vyprávěla, jak oni už rok prožívají pandemii a to je neskutečně smutné a bolavé, měla jsem několikrát slzy v očích. Co je proti tomu nějaký loďák..

      Vymazat
  28. Simčo, jak ty dovedeš odvyprávět příběh jednoho kufru, kroutím hlavou. A toužebně čekám na den, kdy se ve společnosti jakýchkoliv zavazadel pustíme do světa. Absťák je strašná věc.
    Opatruj se. Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Do našich článků profilujeme naše sny, přání a proč bych tedy nepoprosila o pomoc jeden starý, omšelý kufr :))

      Vymazat
  29. Hezky jsi to popsala, momentálně žijeme jen že vzpomínek ,na kufříky se už delší dobu práší.. Teď by mi stačila i taštička na jednodenní výlet, ale opět nám přitáhli opratě, rozšiřuje se anglická varianta. Něco nám po odchodu z Evropy museli nechat na památku 😷🤨

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pomýšlet na cesty do zahraničí by bylo hodně drzé, osobně by mi stačilo, kdybych si mohla v obchodě koupit ponožky :)

      Vymazat
  30. Simčo, jako rekvizita pro fotografa se starý omšelý kufr určitě využije a i on bude mít radost z dalšího vyžití. Už teď mu to na fotce moc sluší. :o) Protože na cesty kdo ví, kdy se podívá.
    Hezky napsáno. Užij si nový týden. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj loďák by takovou parádu neudělal, taky má řádně divokou barvu, takže jsem ho v zahraničí na letišti vždy poznala a nemusela kontrolovat cedulku :)
      Stačilo by, kdyby se mohl podívat třeba na hory, měl se kde ubytovat, to by pro začátek úplně stačilo.

      Vymazat
  31. Simonko, my jsme koupili nového světoběžníka v akci - je takový fajny, skořepinový. A ještě jsme mu přikoupili apartní obleček, aby nám ho nikde nepodřeli a nebo nepoškrábali. Jenže nemá co vyprávět - je úplně prázdný a jak to tak vypadá, ještě dlouho bude...

    OdpovědětVymazat
  32. Vůbec mě nepřekvapuje tenhle kufr světoběžník a jeho vzpomínky, vždyť už je to nějaký ten pátek, co jsem si tu přečetla vzpomínání kavárenského stolku... Jak já jim oběma v téhle podivné době závidím...

    OdpovědětVymazat
  33. Moc hezké, příjemné čtení u mojí ranní kávy:-)

    OdpovědětVymazat
  34. Kufr polepený hotelovými nálepkami....

    OdpovědětVymazat
  35. Jóó vzpomínky, ještě že je máme...

    OdpovědětVymazat
  36. To bylo krásné povídání jednoho starého kufru :-))

    OdpovědětVymazat
  37. Kufřík s duší, to je romantické...

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.