Září v kostce ....

Kostru svých článků si  " zapisuji " rovnou do hlavy a tisíckrát měním. Vždy, když jsem začala bilancovat uplynulý měsíc, stále se v mé hlavě jednalo o měsíci srpnu, nikoliv o září.

Prostě září mi nešlo nějak přes pusu či mozkové závity. Zda se na tom podepsalo stále trvající teplo, fakt, že neběhám a nesháním školní pomůcky, cena jablek, melounů a broskví je stále konstantní, fakt netuším.

S povyražením a neutuchající skvělou náladou jsem přijala konečně podzim. Je tu, voní, dělá pavučinky, jen mne připravil o světelnou pohodu, musím vrstvit oblečení a po půl roce jsem si opět musela vzít ponožky a boty, přišla jsem o svobodu nohou.

O svobodu přišel i můj Soptíček, skončila mu selanka s maminkou na mateřské dovolené a začal chodit do kolektivu. Do slovníku po týdnu rychle přijal výrazy " do prdele "  a  " dostaneš na zadek ".

Autor zmíněných hlášek se nepodepsal. Proběhlo naše první i druhé vyzvednutí, po každém vnučka snědla můj oběd, svůj oběd a ještě se dívala, co bude dál. Tedy stravování jí ve školce asi nebere.

Další náš společný zážitek a Sofinky poprvé, byla návštěva kina. Na internetu jsem nastudovala, jak na takové první představení, ve skutečnosti jsem byla já nervní, já věčně očumovala, co a jak.

Co mne dostalo do kolen, byla zhruba 20 minutová reklama na typicky dospělé filmy, reklama na dětské filmy, několik spotů bank, peněžních ústavů, čističe toalet, pneumatik a mohu říct, byla jsem vytočená.

Na dětské představení nacpat  tolik reklam, navrhl to skutečně komerční idiot, který nečte a ani netuší, jak dlouho svou pozornost udrží na projekci dítě. / navíc má reklamy ve věku tři roky tak nějak na praku a doprovod ještě víc /

Tržní mechanismus je mocný, Soptíček by vydržel celý film, pokud by nebyly zmíněné reklamy. Byla jsem na ní pyšná, vlastně jsme odcházeli na džusík a vynikající brazilskou zmrzlinu se šlehačkou, zasypanou oříšky k Hájkům, fakt laskomina, vzpomenu si na ní, až od října budu potit tělo v tělocvičně při kardio cvičení.

Zahrada dostala poprvé po strašně dlouhé době porci přírodní, nechlorované dešťovky. Naplnily se i sudy a já s obrovskou radostí obíhám pozemek a zalévám. Snažím se před zimou o dostatečnou závlahu hlavně jehličnanů, pokud postrádají spodní vodu a že letos postrádají, přes zimu bez sněhu chřadnou. O několik měsíců dříve naši osadu navštívila delegace roztomilých bachyní se svými  malými čuníčky, takže zařval jeden stromek, skalka se otřásla v základu, já si poplakala a přemýšlela, jak fajn by bylo mít kulomet s řádnou kadencí ...ratatatatatatata...
Celá zahrádkářská sezóna mne moc neuspokojovala, nemohla jsem tvořit, vyvíjet činnost, protože teploty byly šílené a jejich dopad na pozemek, no spíše na mou kapsu, účet za vodu bude vysokohorský, svlažovala jsem permanentně záhony a sebe.
Výlet do Harrachova se nesl v duchu krkonošských tradic, takže vynikající domácí strava, kafíčka, nějaká ta láhev / mohu vřele doporučit pro milovníky Bohemia sektu novou edici Ryzlink rýnský, je to šampus, kdy jedna flaška je skutečně málo / a v neposlední řadě turistika. Prochodili jsme spoustu dlouhých kilometrů, počasí nám přálo a vzhledem k faktu, že se tam cítím doma, prostě to nemělo jedinou chybu. Les voněl, jehličí bombardovalo stélku nosu, houby rostly, tráva se zelenala, zemský a srdeční ráj to na pohled.
Loučím se s měsícem, v kterém jsme ráno poprvé škrabali svá auta, z letních střevíčků a žabek jsme skočili rovnou do teplého, kdy energetické závody poprvé zavlažily naše radiátory.
Nadevírám měsíci, který rozsvítí naše domácnosti svíčkami, zavoní burčák a z pekáče budeme uždibovat zapečené brambory nebo ohřívat své útroby nějakou dýňovou pochoutkou.
A jaký by to byl konec zahrádkářské sezóny, kdyby nezavoněl opečený špekáček s chlebem a hořčicí.
Kouzelný podzim vám všem přeji.