pátek 21. září 2018

Jednou bude hérečka ...

Netuším, kdy to začalo. S přibývajícími lety jsem se stala dojímací. Pláču na každé besídce, slzy mi tečou u reklamy na vánoční Fofolu, na promoci dcery jsem byla nejvíc slyšet, při maturitě synovce jsem měla rudý obličej, v porodnici u Apolináře jsem řvala jako potrefená, když jsem uviděla moji malou holčičku s ještě menší holčičkou.
Dalo se tedy vytušit, že budu na šrot, až pojedu vyzvednout Soptíčka poprvé sama ze školky.
Intenzívně jsem si od rána vštěpovala, že to nic není, že je to naprosto normální situace.
Jenže nás dělí na to spořádané vyzvednutí z předškolního zařízení sto kilometrů. Nesmělo by být příjemné léto s teplotami kolem 30 stupňů, kdy se frézuje celá republika a já jsem nabrala takové zpoždění, že jsem s nasoleným zadkem rychle na vsi zaparkovala auto a letěla do školky mezi kačenami, které se rochnily v místním kačáku a zrovna měly spoustu přebytečného času a blokovaly mé hladké vyzvednutí.



Do školky jsem doběhla s jazykem na vestě, rudým obličejem, zpoceným podpažím, meziprsní žlábek se směle rovnal soutoku Labe s Vltavou.
Při vstupu do třídičky jsem zavrávorala, zakopla o návlek a z posledních sil jsem zařvala, že jsem babička Doležalová. Všechny děti, i ty, které již spaly, vyděšeně koulely svými roztomilými očky na rudé monstrum. V momentě jsem se stala nejoblíbenější pro pedagogický dozor, že.
Mé oči těkaly po místnosti, kde zahlédnu poklad největší hodnoty.
Soptíček, značně rozladěný, že nejsem maminka, začal zhusta vyřvávat, prolamovat se do luku a již zbývalo, aby k tomu zahrála cimbálovka, estráda to byla obrovská.
Do malé šatničky přišla paní učitelka a pohledem Sherlocka Holmese se zeptala mé vnučky, zda jsem její babička.
Ta, aby situaci doladila a vybrousila jako diamant mezi slzami zařvala : " Néééé, to není moje babička ". Učitelka povytáhla obočí a požádala mne o občanský průkaz a sjížděla mne pohledem takřka laserovým.
Naklonila se k Soptíčkovi a zopakovala urgentně dotaz, zda jsem či nejsem prarodičem, který byl nahlášen den dopředu.
Vnučka, stále ještě nesrovnaná se situací mezi slzami procedila : " Nééé, moje babička to není ".
To již dorazila zástupkyně, uklízečka, druhá kantorka a všechny si mne měřily, zda vypadám jako na dokladu či nikoliv. Na občanském průkazu vypadám jako vražedkyně z Brooklynu, s třiceti kilovou nadváhou a celkovým zjevem na pováženou.
Dalších asi deset minut probíhal křížový výslech, při kterém jsem neřekla jen pin k účtům, číslo podprsenky a telefonní číslo svých všech milostníků. Byla jsem vzata na milost, vrněla jsem blahem, že výslechovou lampičku nenamířily do mého propoceného a vystresovaného obličeje.
A přesně v tom momentu největší beznaděje se Soptíček rozeběhl do mé náruče a blaženě zařval:
" Ty jsi moje babička Doležalová " a začal objímat a hladit mou hlavu.
Ani Sophia Loren by se za takový skvělý výkon nemusela stydět a že to byla a stále je paní hérečka.
Ze školky jsme odcházeli, já a Soptíček, takzvaně na KLÍŠTĚ. Držela se mne tak urputně, že to vypadalo, že mne už nikdy nepustí. A já jsem byla tak blažená, že jsem si konečně ukradla své vlastní vnouče. Při letmém pohledu jsem za okny uviděla nechápavé výrazy kantorek, co za divadelníky jim bude chodit do místní školky.
Krásný víkend vám přeje blondýna, která svižně odcizila Soptíčka a jí ještě svižněji webhosting sebral na týden všechny fotografie, takže prosím o trpělivost, když nejde o život ....


45 komentářů:

  1. Nu milá Blondýnko, prý se tomu říká Láska..., ale ne, není to jako v té písničce, ale "prý se tomu říká přechod!" Tedy tomu plačtivému období pro nic za nic.:-)
    Přichází plíživě, ale u každé. Po 40ce!
    Naše milá Padesátka Míša, už také přichází na to, že začíná...:-(
    Krásné fotky, Soptíček je úžasný a je to radost, když se o něj můžeš takhle starat.:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cukříku, já se nebráním, mám vyoperovanou dělohu už skoro 10let, takže hormony jsou můj etapový závod míru.
      K životu emoce patří a já se za ně nestydím, nedusím je v sobě, možná působím jako plačka, ale pak následuje dlouhý a kouzelný úsměv.
      Každá etapa lidského života obohacuje a díky bohu, já se za své slzy nestydím.

      Vymazat
  2. Jé, no to musel být zážitek! Jako scéna z nějaké komedie :-D Zvlášť ten výslech, to muselo být skutečně jako z nějakého špatného vtipu - ale hlavně, že se zadařilo :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byl to hodně vyčerpávající a obohacující den, dlouho na něj nezapomenu.
      A ve školce také né.

      Vymazat
  3. Souhlasím, je to přechod��
    Hlavně že se k tobě přiznala��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aby né, je to herečka a patří do velké rodiny, její prababička by mohla do Metropolitní opery, jak byla vynikající, já dokážu taky pěkně zaimprovizovat a její maminka, ani nemluvím, má být po kom !

      Vymazat
  4. Jé, Simi, já jsem se od srdce zasmála! :-D
    A co to mělo od Soptíčka jako znamenat??

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mělo znamenat, že nás Sofinka upozornila, že z ní roste rozmarná ženská, která když se špatně vyspí, vědí to všichni v ulici, že ...

      Vymazat
  5. Mohli byste si pro jistotu domluvit se školkou speciální "PIN k Soptíčkovi" :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Po téhle estrádě netřeba, druhý den, když jsem s ní ráno přišla, smáli se tam všichni a já už tam občanku nosit nemusím, jsem prolustrovaná, mohu do parlamentu, možná i do senátu ...

      Vymazat
  6. Ještě, že nevyzvedávám Lexíka ze školky :-)) Ale hééérečka to teda bude skvělá :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdendíku, naštěstí to není často a tvůj Lexík není rozmarná baba, že...

      Vymazat
  7. Skvělý výkon, to je na dramaťák :) No zasmála jsem se, co si budeme povídat :)
    A fotky se nějak pořeší. Buď se do týdne objeví samy, nebo s tím něco uděláme, ale budou. Nějaký hosting si z nás nebude dělat dobrý den. A jinak pěkný vikend! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se už dneska také směju, ale bylo mi ouvej, jak si mne ta potvora ugrilovala, urestovala a zabalila do úhledného balíčku.
      Její rodiče se večer váleli smíchy, já pak také, no.
      Samozřejmě vyčkáme, to se nezblázní, Verunko, zbývá týden a pak se uvidí.

      Vymazat
  8. Když srovnám tvoje OP foto s reálným, ani se FBI výslechu učitelek v mateřince nedivím :-) Soptíček nejspíš trénuje na Oscara:-D:-D:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vono na současných dokladech vypadá mnoho lidí pikantně, v mém případě ta nadváha ještě přidala punc tragična..

      Vymazat
  9. Blondýnko, trošku Ti závidím, já vnoučata ze školky ještě nevyzvedávala. Ale co kdyby mě taky zapřely? Naše Verunka je taky taková hérečka.
    Snad se fotky brzy objeví a přeji hezkou sobotu. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nedělám to často, ta vzdálenost je šílená a pro pracující babičku hodně limitující.

      Vymazat
  10. Blondýnko, já řvu (rozuměj brečím) již několik let při každé příležitosti, já která jsem prý po krk chlap, naprosto racionální, žádná hysterka. Dojímala jsem se i při prvním vyzvedávání Loly ze školky, ale já měla v kočárku jejího bráchu a to mě možná zachránilo před scénou. I když Lola byla vždy připravená a na babičku se těšila a dokonce se chlubila. Taky nevím, kdy to přišlo, že jsem začala být tak dojímací, já prý tvrdá manažerka. Díky, pobavila jsem se. Přeju spoustu krásných zážitků, ty se nedají ukrást.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak nějak jsou mi víc sympatičtí lidé, kteří i přes nános líčidel neskrývají své pravé emoce, podpořené třeba hormonální bouří.
      Já jsem pro někoho tvrdá, ale kdo mne zná blíž, tak ten ví, že je tam i hodně srdce.

      Vymazat
  11. Myslím, že Tě čeká ještě hodně chvilek, kdy si s Tebou Sofinka bude hrát svoji hru :-). Pobavila jsem se! Tvoje zlatíčko a ona Tě zapře :))))).
    Když moje mamka brečela u šťastného konce pohádky v rozhlase, myslela jsem si nevěřícně svoje :-) A ono je to tady! Najednou je tolik dojemných záležitostí.
    Měj hezké dny!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi každá z nás se do toho bodu dostane, ale oni i pánové začínají být kolem tohoto věku citlivější, jen to umí dobře kamuflovat.

      Vymazat
  12. Tedy, nevím nevím, jestli si k tobě budu chodit číst. Vždycky mne šíleně vyděsíš co mne jako babičku, která už teď vidí jaká komediantka je Bobule teď, v ranném věku 16 měsíců a nedej bože, že zdědí z mých genů ještě víc než jsou modrý oči a blond vlasy! Už teď mi vstávají vlasy hrůzou ... ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každé dítě je jiné, její maminka byla neuvěřitelná trumpetka ...

      Vymazat
  13. Zážitek je z pohledu čtenáře vtipný, humorný, ale ta chvíle musela být neuchopitelná, naprosto nečekaná, to tedy každopádně. Vlastní vnučka zapře svou milovanou babičku s naprostou rozhodností, že i paní učitelky, ač věděly, že se babička dostaví, zaváhaly. Nu, dokáže si ale malá slečna získat pozornost, že?
    Simi, ať máš se Soptíčkem co nejkrásnější zážitky.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je dobře, že zaváhaly. Na můj vkus mne měly legitimovat hned mezi dveřmi, protože v dnešní době není opatrnosti nikdy dost.
      Sofince nešlo o pozornost, je to maminčina prdelka, otec je celý den v práci a ony dvě jsou spolu pořád. Tudíž je na mamince závislá, přirozeně a navíc byla přetažená, moc nových zážitků, okamžitě doma usnula.

      Vymazat
  14. Je to normální potvora...:D
    V posledních letech bych si mohla přivydělávat jako plačka na pohřbech. Bych byla hodně dobrá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to především ženská a svými zbraněmi pálí od tří let.
      Mohly bychom založit s.r.o !!!

      Vymazat
  15. No, asi bych to neměla říkat, ale zmínka o té vražedkyni z Brooklynu je vcelku trefná! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale jen to řekni ...já se pro pravdu zlobit nebudu !

      Vymazat
  16. Tenhle tvůj zážitek by se dal klidně zfilmovat! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dříve se v televizi vysílali krátké příběhy ze života, Bakaláři.
      Tento příběh by se tam určitě neztratil.

      Vymazat
  17. no to je situace:)
    co jsem porodila tak taky pořád bulím, nevím jestli je to věkem ale prostě co jsem nabulela za poslední rok jsem nenabrečela za celý život:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsou taková období v životě ženy, že příliv hormonů udělá ze života peklo.
      První menstruace, těhotenství, laktace,přechod, to vše je bouře a občas je to na hlavu, ale zažila to každá, to můžeš být v klidu !

      Vymazat
  18. Simčo, to jsem se zase nasmála 😂 Soptíček je liška podšitá, ta ví, jak situaci zpestřit 😊
    Jinak ja jsem plačka jak má být. Tuhle jsem dceři vyprávěla děj jednoho filmu, fakt jen vyprávěla a normálně jsem toho musela nechat a jít se uklidnit a vysmrkat na záchod. Připadala jsem si jak idiot, takhle se jen při vyprávění filmů dojmout 😀
    Měj se prima. Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Smích léčí a mne těší, že ti prodloužil o kousek život.
      Není nad to se skvěle dojmout, ale když si přečteš komentáře, zjistíš, že jsme všechny na stejné palubě.
      Liško podšitá, jak se ti podařilo propašovat do textu ty smajlíky ??

      Vymazat
    2. To je jednoduchý: smajlíky si prostě odněkud zkopíruješ! Já je mám např. ve Wordu. 😉 Ale ne všechny se zobrazí: v různých internetových prohlížečích se zobrazují různě... Mě už to nějak přestalo bavit, tak jsem se vrátila ke klasice :-)

      Vymazat
  19. Simi, také občas jezdím na čas a vím, jak je to v provozu náročné. Takže stres chápu a pak Ti ještě zavaří Soptíček. No, to musely být nervy. Hlavně, že se k tobě po sléze přiznala. Je úžasná. :O)
    Přeji krásnou neděli. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Letošní léto bylo na silniční provoz skutečně náročné, doufám, že nové silnice poslouží a nebude to jen klín klínem.
      Je úžasná, to rozhodně, občas na zabití, ale naše ...

      Vymazat
  20. Já dokázala brečet skoro vždycky, když šlo o děti. Spartakiáda, pěvecký sbor v televizi, stačilo fakt málo. Paradoxně jsem klidně seřvala vlastní děti, když rušily, jen abych si mohla v klidu pěkně pobrečet ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Po přečtení tvého komentáře jsem se hodněěě pobavila, co ty dokážeš v jedné větě stvořit, občas fenomenální ---

      Vymazat
  21. No nazdar, to musela být situace...Ačkoliv mě to pobavilo, asi bych se být na Tvém místě, necítila moc dobře:-). Proč ty děti jsou tak nevyzpytatelné?! Do školky chodím moc ráda, leč velmi málo. Vrací mě to do dob, kdy jsem tam vodila své děti.
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V případě Sofinky nemalou měrou situaci vyhrotila skutečnost, že chodí do nového prostředí, byla přetažená, protože musí brzy vstávat a je to herečka.
      Jedno k druhému a zážitek luxusní, svou výhodu to má, občanku v této školce vytahovat fakt nemusím.

      Vymazat
  22. Simono, tak takhle jsem se už douho nenasmála.
    Máš užasný vypravěčský talent.
    Už se těším na tvoje další úsměvné příspěvky.

    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to mne moc těší, Martino, já ráda bavím.
      Ten příští ale bude na zamyšlenou, abychom to vyvážily ...

      Vymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.