...v létě jsme seděli pod slunečníkem, pili kávičku, ujídali bábovku / jen maličko / a za plotem kdákaly slepice. Soused si posteskl, že už houby nesou, že je s nimi jen starost. Na to já jsem namítla, proč tu situaci nevyřeší, slepičkám pomůže na talíř a koupí si nové nosnice. Chvíli bylo ticho a pak se na mě podíval a pravil : " Víš, milá Vichřice, já je nedokážu zabít. Sedm let je každé ráno pustím, nasypu jim, vyměním vodu, zanadávám si, abych je pak večer naháněl domů po lese.
Sedm dlouhých let mi dělají každý den společnost, já jim občas poděkuji za vajíčko....já je mám prostě rád, ty slepice jedny blbý ".
Podíval se na mě výmluvnýma očima, podíval se na slepice a víc jsme o tom nemluvili. Na podzim si je odvezl kamarád a loučení se neobešlo bez několika piveček.
....v neděli v televizních novinách ukazovali deratizační čety hasičů, jak obcházejí vesnice a zaplynovávají slepičky, husičky, kačenky. Řádí ptačí chřipka...nafouknutá bublina ?..nevím...ale jeden záběr mě vehnal do očí slzy. V rohu u slepičí boudy seděl už pán v letech, měl skelný výraz, díval se někam do dáli a opakoval stále dokola : " ..nebudeme mít vajíčka, kde vezme vajíčka ".
Díval se na mě stejně výmluvnýma očima jako můj soused, přišel o věrné každodenní družky a nedokázal si s touto skutečností poradit, nevěděl, jak jí zpracovat.
Dva muži, dva muži se slzami v očích a představou, že už nikdy nevypustí své slepice.
Může to být pro mnoho lidí komické, absurdní...no a co, tak si dědek koupí nové. A co když měl dědek ke zvířeti citový vztah, co když je měl prachobyčejně rád ? A jak to bolí, když ztratíme milované ?
Mám tři kočky, co když někdo zazvoní a řekne, šup s nimi do plynu...je kočičí mor. Je úplně jedno, jestli slepice na venkově nebo kočka v paneláku, vše je citová investice, vše nás nějak obohacuje, vše nás nenechává chladnými, když bojujeme o místo na tomto světě.
V důsledku silných mrazů mi v jezírku zamrzlo vzduchování. Když jsem přijela na zahradu, jezírko jsem hledala po paměti.
Někde tam po silnou ledovou pastí odpočívá nebo bojuje o život mých 15 kouzelných kapříků. Hodinu jsem na mrazu dávala do pořádku vzduchování, zalévala vařící vodou, protože do ledu v jezírku se nesmí mlátit.
Když se objevila první bublina pod ledem, měla jsem slzy v očích, tak snad přežijí, uvidím, až povolí mrazy.
Jsou to blbé ryby, blbé kočky, ještě blbější slepice...a o čem to tedy JE ???....o CITECH ...
Já se radši na zprávy nedívala, asi bych brečela ještě víc. Zaslechla jsem jen v nočních zpravodajství v rádiu, že ta likvidace přijde na víc než 31 mil. korun. Jedna slepice má cenu prý stovku, krůta několikanásobně víc. vybíjeli i poštovní holuby, tak mě napadá, že ti městští jsou na tom líp. Pořád mi z toho běhá mráz po zádech.
OdpovědětVymazatZapomněla jsem reagovat na city, na tvoje jezírko, dojalas mě, víš to? Přju aby kapříci přežili a mimochodem, slepice vůbec není blbá. A není blbá ani kráva, nechápu, proč se kráva dostala do nadávek, sejně jako husa, protože ta patří k nejinteligentnějším ptákům.
OdpovědětVymazatVehnala jsi mi nyní slzy do očí. Každé zvířátko, o které se člověk stará, je součástí rodiny, je součástí jeho samého a ztráta bolí stejně, jako ztráta člověka. Když odejde nemocí nebo stářím, úrazem a podobně, je to smutné, bolestné, ale když ti to zvířátko pobíhá a najednou přijede četa a násilím ti ho bere, aby ho usmrtila, to je hrůza. Ale zase na druhou stranu, děje se to z důvodu nešíření choroby a asi se nemoc šíří velmi rychle a na nějaké léčení jednotlivých skupin není nikdo připraven. Jen aby nakonec takto nezacházeli s lidmi. Však už o tom kdejaký film amíci natočili.
OdpovědětVymazatTaky jsem zapomněla na reagovat na tvé statečné bojování o záchranu tvých rybiček. Moc ti přeji, aby přežili. Už by ty mrazy měly přestat.
OdpovědětVymazatTohle mi nedělej, kratím si čas při čekání až začne meeting a teď tam budu mít pěkně červený oči..
OdpovědětVymazatSmutné zymyšlení hned po ránu. Držím pěsti aby rybky tu sibiř přežily. Já se už hodinu přemlouvám, abych vylezla z pelechu. Včera večer jsem si uvědomila hloubku citu synovy slečny ke mě. To ona přišla na činčilu...
OdpovědětVymazatMrazy nás sužují všechny, Ty jsi pomohla svým kapříkům, protože to umíš a víš jak na to. Na virus není lék a stát situaci řeší jak to jde. Na zprávy o vybíjení se nedíváme nebo přítel zuří, že ničí dostupné a ty, kteří asi virus přinesli, na ty jsou krátcí. Nemoci nelikvidují jenom lidi, ale i nás a naše zvířecí přátele...
OdpovědětVymazatTo je smutne, to je smutne. Drzim palce, at jsou kaprici zdravi jako ripy... vlastne jako rybicky...vlastne bez toho "jako"!
OdpovědětVymazatKrásně a citlivě napsané, pochopí každý,kdo nějaké to zvířátko vlastní nebo vlastnil. K těm rybičkám jen tolik. Naše jezírko na chatě vzduchování nemá a karásci už přežili pět zim včetně jezírka dost promrzlého. Tak doufám, že to dobře dopadne i letos.
OdpovědětVymazatSimčo, tvůj článek mě dojal a mluvíš mi z duše. Já jsem se na nějaké zprávy dívala a byl tam starý pán, který měl ty svoje slípky, husy a kachny pojmenované. Věděl, že je to neodvratné, že o ně přijde a podivoval se nad tím, proč nikdo neřeší zdroj nákazy, kterým jsou volně se pohybující ptáci. Pamatuji si na předchozí nákazu ptačí chřipkou, kdy bylo povinností venkovní chovy mít pod sítěmi, aby se zamezilo kontaktu s těmi volně žijícími tvory.
OdpovědětVymazatSimčo, taky jsem na zprávy s hrůzou koukala....jako kdyby došlo na mé kachny , to je vážně hrůza.... Tvoje rybičky určitě vydrží A jsi dobrá, že jsi to vzduchování spravila....já dnes hrdě dala nabitou baterii do auta, ale to je taky zamrzlé....tak zase nic , prý ho mám dát do garáže ....kde vzít garáž mi neporadili
OdpovědětVymazatRaději se na zprávy nedívám. Je mi líto lidí, kterým drůbež patřila. I drůbeže. Některé slepice nebo husy ani nakažené být nemusí, ale kdo by to zjišťoval?
OdpovědětVymazatČlověk si může stokrát říct, že kočka je mazlík, kdežto slepička "jen" užitkové zvíře...
OdpovědětVymazatTaké mi bylo smutno, když jsem to vybíjení slepic viděla. Ke zvířatům mám vřelý vztah. Moji dva pejsani jsou moje další děti. Tak, jak mě vítají při příchodu domů, mě nikdo z rodiny nepřivítá. A to stačí, když jdu jen na chvíli z domu a hned při návratu je nové a nové vítání.
OdpovědětVymazatTvůj dnešní článek mě strašně rozlítostnil, Simi.
OdpovědětVymazatMoc krásný článek! Zrovna jsme se dnes bavili v práci o ptačí chřipce a vesměs jsme se shodli na tom, že to po citové stránce musí být pro ty lidi (a nejspíš i pro ta zvířátka) strašné.
OdpovědětVymazatOj, takové smutné dnes... Ještě, že jsem to v TV neviděla... A dej časem vědět, jak jsou na tom tvoje rybky.
OdpovědětVymazatnechci mít city
OdpovědětVymazatVÁŽENÍ BLOGOVÍ SPOLUPUTOVNÍCI,
OdpovědětVymazatJá ty dědoušky chápu, sice slepice je hold jídlo, ale člověk který žije například sám, může slepice nebo králíky brát s takovou láskou, jako jiný psa nebo kočku. Já jsem vloni hodně obrečela když uhynul po 10 letech náš mluvící anduláček. Hned jsme koupili jiného a tak nás už rok obveseluje. Kdyby lidé ztratili city, byl by ten svět smutný...
OdpovědětVymazatU nás doma vždycky nějaké zvířátko bylo Jednou jsme se dopracovali k 11 kočičkám protože jedna se spustila a porodila 5 koťátek (ve skříni, mimochodem) Každou která odešla jsme oplakali a úplně chápu ty pány co se nechtěli vzdát svých slepic. Kapříkům držíme palce, snad se podařilo je zachránit, udělala jsi co jsi mohla
OdpovědětVymazatPěkně napsáno Myslím, že je jedno, jaké zvíře si člověk oblíbí, každý má prostě to své a ne vždy to okolí chápe. Kdyby mi někdo zazvonil u dveří, že musím dát pryč své kočky, dostal by ránu mezi oči
OdpovědětVymazatSimčo, moc hezky jsi to napsala, ale jde o smutný příběh... V televizi jsem reportáž o likvidaci domácích ptáků také viděla a chtělo se mi z toho brečet. Bylo mi líto jak slepic, tak majitelů zvířat. Ti, kteří přišli zvířata zlikvidovat to udělali tak bezcitně, jako by se ani nejednalo o živé stvoření... Jako by do popelnice vyhodili kus shnilého jablka... .... Úplně se dokáži vcítit do dědoušků, kteří smutnili nad ztrátou slepiček. Byla bych na tom stejně. Já mít doma slepice, měla bych je asi jen na vajíčka, nebyla bych totiž schopná je každý den krmit a pak si je šoupnout na talíř...
OdpovědětVymazat[19]: Jé, topný tělísko - to ani nevím, že něco takového lze zakoupit i do jezírka. Tak ať je neuvaříš.
OdpovědětVymazatJe to přesně tak jak píšeš.Citový vztah můžeme mít k čemukoliv.A slepice,ptáčkové,rybičky,kočky,psi,atd.,to jsou přece živí tvorové...
OdpovědětVymazat