úterý 27. ledna 2015

Máme ještě šanci...

....měly jsme babinec, zase v Praze, zase v plném počtu a zase ve stejné restauraci, stávají se z nás kavárenští povaleči, ale kde se má šest ženských sejít, když jedna bydlí v Pardubicích, jedna v Neratovicích, jedna v Kutné Hoře, prostě Praha je kompromis. Jestli někdy skutečně letí čas, tak se to stává v těchto vzácných chvílích, kdy než se probere vše nové, najednou je čas na hlavní aktivitu / tentokrát to byl muzikál, ale o tom to bude příště/ a tak při odchodu z restaurace, která sídlí na Václavském náměstí a právě praskala ve švech, no prostě jsem si všimnula....
...u jednoho stolku dva mladí....oba místo na sebe, hledí do mobilu. Další stolek a zase to samé, následující stůl obsadila čtyřčlenná rodina, všichni hledí do mobilu, další stůl a u něj babička s vnoučkem a oba napjatě sledují mobil, u dalšího stolu sedělo více lidí a valná z nich čučela do mobilu....vážení a milí, přišlo mi, že jsem se dostala buď do hodně špatného snu a nebo právě probíhalo v sobotu mistrovství světa " JAK SE PŘEHLÍŽET A BÝT SI VÍC CIZÍ "....
...a proto se ještě dnes z toho zážitku nedokázu vymanit a stále se ptám....MÁME JEŠTĚ ŠANCI ?....odmítám moralizovat, když vypadne internet, jsem nevrlá, ale to je tak zhruba celé, mám ho i v mobilu, ale vůbec nemám potřebu ho vyhledávat a už vůbec né ve společnosti mých milých blízkých. Dokážu ještě pochopit, že v autobuse, v metru nebo ve vlaku si pro ukrácení chvíle někdo surfuje, ale nejsem schopná pochopit vztahy mezi lidmi, kteří si v sobotu při obědě nemají co povědět se svými partnery, svými dětmi, svými rodiči nebo svými kamarády. Jistě, pro hodně lidí je tento konzumní způsob života běžný, přesto si dost dobře nedovedu představit situaci, že celý týden nebo dva neuvidím svého vnuka či vnučku a pak si spolu budeme tiše sedět a surfovat...brala bych to jako životní prohru, tak jen pevně věřím, že je nás s tímto postojem ještě hodně a ještě máme šanci svým milým říct, že je máme raději než displej mobilu....

24 komentářů:

  1. Myslím, že šanci máme. U nás to není tak strašné. Vídávám mobilní nadšence na zastávkách a v dopravních prostředcích, ale když si jdu sednout s přáteli, tak jsem se s tímto ještě nesetkala. nebo jestli je Praha nějak specifická? Když jsme někdy někdo vytáhli v restauraci mobil, tak jen proto, abychom se ozvali, že je vše OK nebo pozvali dalšího do party. Jo vlastně ale nedávno jsem seděla s pár lidmi, se kterými máme dohodu, že první středu v měsíci se dostaví, kdo má čas a kdo chce, kdo nemůžu nyní, přijde příště. Já jsem chtěla svolat na oslavu 60. narozenin celou tuhle partu a neměla jsem na všechny čísla. Tak nezbylo než vytáhnout mobily a diktovat a prozvánět... asi jsme v tu chvíli vypadali stejně, jako ti, které jsi viděla v Praze.

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem si toho všimla už tak před 4 lety. Na srazu spolužáků, kdy jsme rádi, že se sejdeme a stále si máme co říct, vzpomínat, chodit na výlet...

    OdpovědětVymazat
  3. Tak takovou smetánku mobilovou jsem taky zažila,ale omladina asi už bez toho být nemůže.Když si jdeme někam posedět,tak můj mobil je zvonění potichu,a jen kouknu kdo to je a stejně vypnu,když vidím,že to není třeba komentovat.

    OdpovědětVymazat
  4. Simi psala jsem ti do zprávy autorovi,protože nemám tvůj mejlík adresu-a budeš mě mít ve spamu v doručený poště.Miluš

    OdpovědětVymazat
  5. Taky mám obavy co z té dnešní generace bude Vnukům jsem zakázala tablet, když jsou u mně Chvíli remcali, ale už si zvykli, nic jiného jim nezbude Na co bude ta dnešní generace vzpomínat nevím ...

    OdpovědětVymazat
  6. Do restaurací nechodím, tak nevím jak to u nás vypadá Ale v autobuse, v čekárnách a podobně, když lidi hulákaj do telefonu, dost mě to vytáčí. Nějak nechápu, že jim nevadí, že plno lidí okolo slyší jejich soukromé hovory ..

    OdpovědětVymazat
  7. Hodně smutná realita, kéž by se to změnilo, ale moc tomu nevěřím

    OdpovědětVymazat
  8. Taky si myslím, že je hodně smutné, když spolu lidé komunikují pouze přes techniku , ale snad máme ještě šanci

    OdpovědětVymazat
  9. Je to hrůza ach ty mobily a bude to ještě horší samej notas tablet místo aby si rodina promluvila co děti ani se nedivim že děti berou drogy Měj se

    OdpovědětVymazat
  10. [1]: To byla chvilka, určitě jste si pak celý večer měli co povědět a vzájemně jste si to užili....my jsme třeba na Silvestra dělali s přítelem mojí kadeřnice takové ptákovinky a u jednoho stolu naproti sobě jsme si telefonovali, ale byla to sranda a nadsázka

    OdpovědětVymazat
  11. [3]:Mě to přijde i šíleně arogantní vůči okolí, když si místo diskuze pročítám nějaké články na netu, prostě ve společnosti by to mělo být tabu a jako základ by to měl každý zavést doma

    OdpovědětVymazat
  12. [5]:A to je dobře, pokud na ně máš čas, není důvod čumět u babičky do Pc a když čas není, je tolik zábavy a u Vás je tak nádherně

    OdpovědětVymazat
  13. [7]:Já věřím, stále věřím, že jsme své děti nevychovali v elektronická telátka

    OdpovědětVymazat
  14. Na jednu stranu je dobře, že sis všimla "nelidskosti" kolem sebe, je vidět, že mezi takové nepatříš. Na druhou stranu je to velmi smutné a je to fenomén doby. Tolik jako Ty jsem u sebe neviděla, je to zarážející. Je to cesta nedobrým směrem. Sama mobil skoro nepoužívám, u mne je opačný extrém, někdy se mne nelze dovolat.

    OdpovědětVymazat
  15. Musím souhlasit, lidi se odcizují, ale kontakt s jinýma lidmi jim chybí, jenom si to neuvědomují, ale jsou nervózní a nespokojení a věčně v plavou v moři depky...

    OdpovědětVymazat
  16. [14]: Já mobil používám hlavně v zaměstnání a to hojně, proto pak nemám chuť ani náladu doma v mobilu krmit zvířátka

    OdpovědětVymazat
  17. Plně s tebou souhlasím,to máš pravdu.Jinak ten motýlek na fotce-krásná připomínka léta:)

    OdpovědětVymazat
  18. [17]: Ten motýlek si seděl takhle krásně v Harrachově na louce

    OdpovědětVymazat
  19. Ahoj Simi, myslím ,že ještě máme šanci U nás se komunikuje stále, scházíme se s přáteli a vždy hezky pokecáme

    OdpovědětVymazat
  20. Tak to máš úplnou pravdu. Taky na to občas zírám s údivem, jak potkávám celkem duchem nepřítomné lidi, kteří jdou po ulici a hučí do mobilů. Někdy je mi z toho úplně úzko. Já mám mobil věčně buď vybitý a nebo ho neberu, zatím bez něj dokážu žít. Doufám, že tenhle můj soukromý standard si udržím.

    OdpovědětVymazat
  21. Moje kámoška nemá internet, doma ani v mobilu. Byla jsem s ní v restauraci, těšila jsem se, jak si pokecáme. Měla jsem s sebou tablet, že jí jen ukážu fotky vnoučat... prohlídla si je a pak se zasekla na facebooku a moc jsme si nepokecaly     

    OdpovědětVymazat
  22. Zajímavé čtení

    OdpovědětVymazat
  23. Dobrý den, zajímavý článek. Já třeba mobilní telefon používám dost, jelikož ho potřebuji kvůli práci. Nedávno jsem si musela pořídit nový mobil lPhone, potřebovala jsem na něj kryt,aby se mi nepoškrábal displej. Ten jsem sehnala tady , přeji hezký den.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.