pátek 7. listopadu 2014

Všechno jde...

....když se chce.
Po zveřejnění článku " Do naha " mi píšete o zdravé recepty a postupy, jak na to. Každý jsme jiný, každý jsme solitér, každý má jiný metabolismus, každý má jinou psychiku a každý hlavně chce něco jiného. Nejsem výživový poradce a to co platilo na mě , neplatí na druhého. Navíc se domnívám, že zhubnout dokáže každý nebo každá, daleko důležitější mě přijde, optimální váhu udržet, to je složitější a v momentě, kdy jste na požadované váze, dostaví se šílená euforie, tak jste znova na začátku pomyslné startovní čáry. Při čtení vašich dotazů jsem si uvědomila, že se nikdo nezeptal na vhodný pohyb....


.....narodila jsem se do rodiny, kde se hodně četlo, ale kromě procházek vůbec nesportovalo. Nijak jsem si tento handicap neuvědomovala, neumím lyžovat, neumím ani jezdit na kole. Cítila jsem to v dospělém věku celkem jako problém, ale moc jsem s tím nedělala. Svoji dceru jsem ke sportu vedla a snažila se, aby nebyla takový lenoch jako já. S přibývajícími lety se začala i nenápadně na váze posouvat ručička a před dvěma lety jsem jí začala tlačit zase zpátky. Ovšem zde taky nastal ten zlom, kdy jsem si uvědomila, že to prostě bez rozumného pohybu nedám. Změnit jídelníček jde, ale pokud se nepřidá pohyb, je to o ničem...
.... když jsem šla poprvé do tělocvičny, cvičila vedle mě o generaci starší žena a já se šíleně styděla. Funěla jsem, oddychovala, láteřila, čekala každé dvě minuty infarkt / odvoz do nemocnice by mě vysvobodil z takové potupy/...a ona, cvičila, usmívala se, nefuněla a vypadala neuvěřitelně happy / jak se dnes říká /.....


.....ikdybych si sebe víc přála, moje meta není být Olgou Šípkovou /ani to nejde, jsem blondýna a tmavá mi fakt nesluší /, moje meta je váhu si udržet a hlavně udržet fyzičku, kterou jsem za ten čas dokázala získat.
Vždy a ve všem jsem razila heslo ... Než do tělocvičny, raději nebudu žrát .... Tam mě nikdo nedostane.....a jiné. Stále je to boj, stále se musím nutit zvednou zadek, stále si musím zdůvodňovat, proč to dělám. Jenže....moje tělo mě za toto neustále chválí, je spokojené, hezčí a už si o cvičení říká samo....


.......vím, že tento příběh zdaleka nekončí, bude to doživotní běh na dlouhou trasu, přesto si myslím, že není nikdy pozdě, zlomit v sobě zakořeněné, zakodované a vážit si znova sám sebe..../ Meduňko, vidíš, jak nám blondýnám zachraňuji reputaci..../

23 komentářů:

  1. Tak to tě opravdu obdivuji, já jsem hubla bez tělocvičny a jediný sport ke kterému se občas dokopu je procházka    Ono taky s mým turnusem těžko můžeš chodit někam pravidelně....Ale jak mi tuhle říkala kolegyně, já vlastně nikdy neměla nějak moc, váhu přes 70 kg už řeším, tím že hubnu   

    OdpovědětSmazat
  2. " Já následně zjistil, že všechno jde !

    OdpovědětSmazat
  3. Zachraňuješ , a já jsem pořád ještě ten odpůrce tělocvičen. Ale je mi jasný, že bez posilování svalstva budu po zhubnutí plandavá a rozbředlá , tak aspoň šlapu na rotopedu a víc chodím pěšky .

    OdpovědětSmazat
  4. [1]: Já jsem taky směnař, ale výhodou zařízení kam chodím je skutečnost, že se cvičí celý den a o víkendech, takže má člověk daleko větší šanci si zacvičit

    OdpovědětSmazat
  5. Se sportem jsem nebyla nikdy veliká kamarádka, jen v dětství. Po ukončení školy jsem nikdy dobrovolně do tělocvičny nešla. Já jsem jedině na výlety, procházky a plavání. A to ještě rekreačně.

    OdpovědětSmazat
  6. Jojo, sport je nutný, ale do tělocvičny by mě nikdo nedostal Musí mi stačit kolo a rotoped Ale stejně mi to je houby platný, asi na to budu muset jít jinak   

    OdpovědětSmazat
  7. Jsem ráda že jsem našla tento blog každý den si řikám že budu cvičit našla jsem si takový plán na břicho jsou to leh-sed a postupně se přídává aspoň 3kila dolů tak co na to říkáš Měj se

    OdpovědětSmazat
  8. [4]: Já vííím, nemělo by mi stačit, že zhubnu a pak hrdě obleču své staré šaty, když se budu stydět za převisy, až mi je někdo svlíkne .

    OdpovědětSmazat
  9. jen se držte! Jsem s vámi! :) Já jsem ještě poměrně v nízkém věku, ale k něčemu se dokopat mi v naší líné rodinné linii dost zabraňuje. :( Snad budu jednou tak odvážná a dám se do toho.

    OdpovědětSmazat
  10. [8]:To je také muj případ břicho se těžko schazuje

    OdpovědětSmazat
  11. Tělocvična mě teda fakt neláká, ale že mi chybí pohyb, to přiznat musím. Snažím se aspoň na zahrádce, tam mi ten pohyb připadá i užitečný.

    OdpovědětSmazat
  12. [5]: Tak já jsem byla odpůrce tělem i duší, ovšem pokud nechci mít znova svých krásných 105 kg, fakt mi nic jiného nezbývá.

    OdpovědětSmazat
  13. [8]: Budu se opakovat, jen lektor ví / tedy právně vyškolený /, kdy spaluješ a kdy né. Na začátku jsem chodila na tzv. cardio cvičení / K2 / a pak jsem po zhubnutí přidala cvičení pro zpevnění, alespoň takto mi to doporučila lékařka / hubla jsem i pod jejím zrakem, pak mi odebrala krevní rozbor, do jaké míry mělo moje snažení smysl.

    OdpovědětSmazat
  14. [9]: Držím palce v jakékoliv změně, která člověku nějak pomůže a nakopne ho ve snaze žít kvalitnější život     

    OdpovědětSmazat
  15. Nejtěžší je odstartovat ten proces hubnutí a prostě někde začít

    OdpovědětSmazat
  16. Ono stačí denně vypít pár litrů vodky a kila jdou dolů sama.

    OdpovědětSmazat
  17. [15]: Přesně...srovnat to v hlavě a nastartovat

    OdpovědětSmazat
  18. [16]: Litrů? To jde pak dolů asi úplně všechno

    OdpovědětSmazat
  19. [13]: Jsi opravdu dobrá! Samozřejmě rozumím tomu, že pod vedením odborníka má hubnutí i cvičení ten správný efekt...

    OdpovědětSmazat
  20. Všechno je to svatá pravda! Zapsat bílou křídou do komína. Varování před jo-jo efektem jsem napsal zde:

    OdpovědětSmazat
  21. [20]: Každému bohužel tato cesta poznání trvá rozdílně dlouho a někteří k ní nedojdou nikdy a celý život se trápí

    OdpovědětSmazat
  22. Tak tohle mě připomíná, když jsem chodila na jógu. Dokud jsme měli českou cvičitelku, nějak to šlo, ale potom se vyměnila s nějakým polským cvičitelem, ten po nás chtěl opravdu krkolomnosti a já tam dostala šílenou křeč do obou stehen, že jsem tam lezla jako chromej brouk dokolečka. Byl to hnus, velebnosti...

    OdpovědětSmazat
  23. [22]:..jo, tak to znám...špatně vedená hodiny jogy mě zaskočila bolestí zad na dva týdny a tak chodím jen k jedné cvičitelce, která to skutečně umí

    OdpovědětSmazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.