Napojeni...

.....dnešní malé povídání bude o Edíkovi. Když si člověk pořizuje nové zvíře, přemýšlí, jak mu bude říkat, náš první kočičák po dlouhé pauze má v rodokmenu napsáno Eddie, sice mě běhal mráz po zádech při vyslovení " Eda " / maličko mi to asociovalo strejdu v rádiovce /, ale k našemu kočičákovi se prostě hodí. Byť má ty svoje papíry, které jsou k ničemu, pokud nevystavujete, bráno podle kritérií vystavovatelů, náš mistr nesplňoval žádná a tak jsme si ho domů dovezli jako mazlíčka.

Už cestou jsem cítila v kostech malér, dcera začala kýchat, mnout si oči a mě jako bývalé zdravotní sestře bylo jasné, že máme zaděláno na problém....alergie jako bič, nebyl to náš první kocour, vždy jsme doma nějakého měli, ovšem s Edíkem jsme si vezli domů novinku. Byla jsem na prášky, šílená, co s kocourem, dcera je přeci priorota....no dnes po 6letech máme fajn pana alergologa, dcera bere vakcínu a kočky doma prostě máme, byl to boj, hodně slz ....

.....Edík si prostě své místo vydobyl, aby záhy přišel další malér. Nenarodil se jako skákavé koťátko, nikdy to nebyl a nebude atlet, chyběla mu vždy taková ta kočičí hravost. Kolem čtvrtého měsíce jsem po příchodu ze zaměstnání našla polomrtvého kocoura pod škrabadlem, při seskoku si pravděpodobně poranil páteř. Veterinář moc šancí nedával, Edík za sebou v bolestech tahal zadní nohy. Následovaly dennodenní návštěvy, injekce, infúze a šílená hromada trpělivosti...kočičák nesměl dva měsíce spadnout, na záchodek jsem ho nosila, doma byl rozpis na péči a v noci spal vedle postele v přepravce v ložnici. Boj jsme nakonec vyhráli, Edíka zachránili a od té doby na stejném místě už šest let spí na polštáři....

.....ikdybych přišla do bytu za den 10x, vždy tam Edík čeká nebo řeže zatáčku, aby to napravil. U všeho asistuje, nikde nechybí a když už je šíleně unavený, lehne si nejblíž, aby měl přeci jen přehled a mohl sledovat dění. Díky jeho seriozní povaze, kočičímu gentlemanství věřím, že existuje mezi člověkem a zvířetem napojení a empatie...vždy když mám špatný den, není mi dobře po těle nebo duši, když mě skolí nemoc, přijde Edík, lehne si mi k nohám, přimkne se a nepustí....nikdy si takto nelehne bez důvodu a já vím, že jsme napojeni....