Dvoutýdenní adopce...

.....na dva týdny jsem se stala skoro-majitelkou pěti britských kocourů. K naši třem přibyli dva z bratrovi domácnosti, když se odjeli rekreovat na zbytek prázdnin. Naštěstí pro mou dobrou duševní stabilitu zůstal každý kočičí kolektiv ve svém přirozeném působišti a já jsem za svými adoptivními kočičáky dojížděla. Kočky byly vždy součástí naší domácnosti, no a když jsem před rokem dovezla posledního kočičího benjamínka Míšu, kruh se uzavřel, on doplnil dostatečně celou partu. V dnešní době je víc jak jedna kočka hodně drahý koníček, od nákladné veterinární péče po stravování, nepočítaje péči, které denně musím vyhradit nejméně hodinu a když se stříhají drápky, pudruje srst a vyčesává , tak daleko víc.

....a tak se mi péče zdvojnásobila, ke konci rekreačního období už bylo na mých dvou adoptivních kočičácích vidět, jak jim chybí přítomnost jejich rodiny, jak se jim stýská po ruchu soužití se svými páníčky a už to nezachránily ani pamlsky.

....obdivuji každého, kdo si pořídí víc koček a skutečně se jim věnuje a nemá je jen na parádu a chlubení. Já jsem předala na konec prázdnin své dva adoptivní, no a na rozloučenou jsem Rudu a Kubu vyfotila...tak zase za rok, klucíííí....