Povídám....málo Kristalonu...

....tak nějak se na mě profesionálním okem zahradníka díval náš Míša, záhy se začal věnovat ptáčkům a celou parapetovou akci ukončil podrobným sledováním sousedovic psa, který ho nijak za kaskádou muškátů v prvním patře neohrozí...

Pomůžeme létu k nám...

...třeba pár fotek vrátí naději na pěkné, teplé léto bez zimních svetrů na ráno...

....první fotka byla na uvítanou se sluníčkem a ta poslední fotka byla pár minut před odjezdem, kde jsem se loučila takovým malým rituálem...vhozením mince do moře a vyslovením nějakého přání / já, která jsem v minulém článku psala, že na to nahoře moc nevěřím, jsem se zavřenýma oči prosila o zdraví všech mých milých a vrátit se na místa plná slunce, mořského vzduchu a pohody /

Z červnové zahrádky...

...už se to tak přihodilo, mám zahrádky dvě. Tu mojí orchidejovou jsem maličko opomíjela, není na ní tolik času. A o co méně se jí věnuji, o to více se mi odměňuje. Když se rozepisuji o zvířátkách venku, nesmím zapomenout, že i doma mám prima zvěřinec. Letos poprvé mi po orchidejích putovali stovky mravenců, byla to nechutná invaze, spíše estetická, mravenci orchideje nežerou ani neokusují, hurá . Likvidace musela proběhnout hodně citlivě, mám tři kočičí prdelky a jednu těhotnou dceru, která nám občas přiveze malé sluníčko v bříšku. Máme zlikvidováno a díky bohu za návnadové dozy, poradily si s nevítanými návštěvníky na jedničku.

První dnešní je BULBOPHYLLUM LOBII , jejím domovem je Jihovýchodní Asie, Indonésie a Filipíny.

.....rostlinku jsem si pořídila před třemi roky, spíše ze zvědavosti, je to totiž jediný zástupce rodu, kterého vlastním. Když jsem se dočetla na orchidejovém foru, že nerada kvete, už jsem květy nevyhlížela, spíše jsem se radovala z nových pahlíz. A po třech letech mi to rostlinka vynahradila, odměnila mě najednou šesti květy z šesti pahlíz. Je to pro mě radost největší v této sezoně....

....tuto botanickou orchidej mám na přistíněném jižním okně a vyžaduje stálou vlhkost substrátu, tedy neměla by úplně vyschnout. Toho lze docílit skladbou substrátu, ten je tvořen z 40% rašeliníkem, který s vodou v květníku dobře hospodaří. Orchideje nerosím, toto je jedna z vyjímek, kterou v létě rosím i dvakrát denně a celou. V zimě lehce odpočívala na studené chodbě, kde jí prospěl pokles teplot a tomu i adekvátně pokles zálivky. Květy jsou obrovské, měří 12-15 cm, objevují se ze starých pahlíz, nesmrdí, což je pro tento rod typické....

....druhým botanickým zástupcem je pro červen ENCYCLIA FRAGRANS. Jejím domovem je Venezuela, Kolumbie, Mexiko, Honduras, Bahamy, Antily, Guatemala.

.....rostlinka zlatá, vděčná, kvete často, bohatě a už je opravdu obrovská. Za roky, co jí vlastním narostla do uctihodných rozměrů a skutečně se jí na jižním parapetu daří. Je zasazena do středně hrubého korového substrátu, koupu zhruba jednou týdně, nechávám lehce vyschnout. Právě kvete na čtyřech květních stvolech, květy vydrží skutečně dlouho a ve slunečných dnech nádherně voní...

Pojďte se toulat...

...posaďte se, zvu vás na malou, romantickou procházku ranním Orebičem na chorvatském poloostrově Pelješac...

.....já, foťák, vstávající sluníčko....na tohle ráno budu dlouho vzpomínat, nikde nikdo, klid, pohoda a nezaměnitelná atmosféra, která se často neopakuje....

Tajemství zelených naušnic...

....je něco mezi nebem a zemí ?...byla jsem celé své dětství vychovávaná že nikoliv, když jsem v dospělém věku v kritických situacích spínala ruce k pomyslnému bohu, když jsem se se smíšenými pocity dívala na svědky Jehovovi, když jsem s úsměškem nechápala všechny ty, kteří promlouvají s anděly, když jsem na meditacích roztěkaně pozorovala všechny ostatní, kteří se propadali někam jinam a já s bušícím a nevyklidněným srdcem se nepropadala nikam za nirvánou...začala jsem pochybovat. Občas bývám pověrčivá, to né že né, taková černá kočka přes silnici mě dokáže pěkně poplašit a dnes už to mohu napráskat, celou autoškolu jsem nosila na jízdy jedny kalhotky, nesmějte se, samozřejmě vždy vyprané, ale prostě jsem v nich dle svého pocitu lépe řídila...

Před dvěma roky jsem dostala k narozeninám naušnice se zelenými kamínky a okamžitě se pro mě staly synonynem úspěchu a pohody. Brala jsem si je na milé příležitosti pro pohodu, na obchodní jednaní pro rozvahu a v důležité dny pro podporu.

V březnu letošního roku jsem jela poprvé na svou budoucí chatu a měla jsem učinit rozhodnutí, zda ano či ne...vzala jsem si své zelené naušnice pro rozvahu. Realitní makléřka na mě spolu s majitelkou začaly vyvíjet pro mě nepříjemný tlak, prostě musela jsem se za celou rodinu rozhodnout během odpoledne. Chodila jsem jako tygr v kleci, neumím být sama se sebou pod tlakem a v tuto chvíli jsem zjistila, že nemám jednu naušnici, pláč na krajíčku a špatné znamení. Zmobilizovala jsem všechno pozitivní, odhodila negativní a makléřce jsem řekla, že si chatu ještě ráno hodinu před vypršením termínu musíme prohlédnout.

To ráno bylo nádherné, na trávě se třpytila rosa, sluníčko osvítilo celé labské údolí, hrad Střekov majestátně čněl nad celou krajinou.....no a uprostřed altánu se na prkenné podlaze blýskala moje ztracená naušnice.

Mohla jsem jí ztratit kdekoliv, v práci, v obchodě, mohla mi sklouznout při oblékání kabátu a ona ležela jako symbol rozhodnutí na místě mé budoucí zahrady...už nebyl pramalý důvod váhat.

....takže za mě...něco docela maličkého mezi nebem a zemí asi bude....

Vy nás ale zásobujete, pane Karfík....

....aneb co nám létá, běhá, skáče po zahradě..

Při důkladném průstřihu keře u altánu jsem objevila hnízdo, moje první reakce byla....no to půjde, je prázdné...týden se s týdnem sešel a Simča změkla, v hnízdě už byla vajíčka. Pan Kosák s paní Kosákovou se stali našimi druhými nájemníky / první byl žabák Ferda /, nebudu popisovat, jaký bordel tahle rodina dělá, ale už s námi obědvají a brzy je asi budu zvát na čajíček o páté....

.....hmyz a jiná havěť....tak to je maličko diskutabilní, zda se radovat nebo brečet, všeobecně bych se bez toho obešla, také bych se obešla bez ocintaných lewisií od slimáků, na druhou stranu má v přírodě vše svůj smysl, jen kdyby ti mravenci nebyli úplně všude, že....

....vážky... okřídlený velký hmyz si rád létá kolem našeho jezírka a zdaleka to není skupina netykavek...jedna tam s námi laškovala hodně dlouho v době oběda / asi očekávala nějaký grilovaný bonus /, sedala si na násadu, sedala si na křeslo, stále se vracela...no prostě si nás vyhlédla a chtěla se náruživě družit...nevím, jestli v tom svou roli nesehrálo i to horko....

....pane Karfík, doufám, že mi dnes odpustíte, ale já toho Jáchyma do stroje fakt hodit nemůžu....