Ten poslední...

....ano, je tu poslední den v roce, někým milován, někým zatracován...každopádně den bilanční, kdy si podtrhneme a sečteme, co nám uplynulý rok dal a co vzal.

Měla jsem moc pěkný rok, bohatý na pevné zdraví celé rodiny, přetékal milými a hodnými přáteli a blízkými, daroval mi hodně poznání a zážitků na cestách po zemi české i té zahraniční, nechyběla ani láska partnerská, přátelská, mateřská, sem tam se přehnala bouřka našimi životy, ale nic zásadního, nic bolestivého...na rok 2014 budu vzpomínat jen v dobrém a přeci...dal mi jednu lekci a ponaučení...

V běhu dní a že já běhám hodně a často, přemýšlím, koordinuji a moc si nevšímám, né že bych byla lhostejná, ale abych neměla hlavu jako pátrací balon, vypouštím.Zhruba před půl rokem jsem si všimnula každé ráno kousek od našeho domu šedovlasé starší dámy, která se ohýbala k cestě. Po čase jsem zjistila, že paní chodí denně krmit kočky bez domova, sama ze svého skromného důchodu nedokáže hledět na ta chlupatá stvoření bez lásky a pohlazení, která většinou svým páníčkům nechybí. Začalo to jedním pytlíkem a zakotvilo na pravidelné podpoře, když vidím akci v obchodě, najisto nezapomenu něco koupit holkám venku.O Zlaté neděli jsem ve schránce našla vánoční pohlednici s poděkováním od kočiček z venku a vehnalo mi to do očí slzy. Když jsme si osobně přály, uvědomila jsem si, že paní vypadá jako babička z pohádky, z té hodné a s dobrým koncem. Pokud bude takových pohádkových bytostí mezi námi hodně, máme šanci obstát v sebehorších časech.

Přeji Vám všem hodně milých a hodných lidí kolem sebe, pevné zdraví a krásný, sluncem zalitý rok 2015.

Jak se mění tradice....

....máme lehce po vánočních svátcích, někdo lehčí, někdo těžší, někdo šťastný, někdo smutný...

Jako malá holka jsem se sice na stromeček těšila, ale to ranní povlékání, zdobení stromku, vytírání celého domu...tak to mě fakt nebralo, nestihla jsem pohádky a raději než povlékání postele bych seděla s cukrovím.

A tak jako každý ....až budu velká, budu to dělat jinak a toho se skutečně držím. Žádné lítání po bytě, žádné uklízení, žádné zdobení, u nás se už na Štědrý den jen bavíme, koukáme na pohádky, jíme cukroví a....

....ráno na Štědrý den se celá naše rodina sejdeme v zoologické zahradě, kde podle časového rozvrhu nadělují zvířátkům dárečky a je to neskutečná paráda, taková opice když si rozbaluje dáreček plný ovoce a zeleniny, to je radosti...

.....když mají všechna zvířátka rozbalené dárečky a plná bříška, tak pak vyrazíme do kostela , kde je celé vánoce výstava betlémů. Letos se vydařila, betlémů bylo rekordně a jeden hezčí než druhý....

..... při odchodu z kostela si do lucerny každý vezmeme betlémské světlo a naše svíčky pak celý den svítí a svítí tím nekrásnějším světlem.

A skutečně platí...jaké si to uděláš, takové to máš....ikdyž jsem se nejméně stokrát přistihnula, že opakuji chyby svých rodičů, u nás máme Štědrý den jiný....

Kam se chodím kochat...

.....je to místo, kde mi to pokaždé nádherně voní a kde se cítím pokaždé jako v ráji. Tento voňavý, věčně barevný svět mě nesmírně nabíjí a inspiruje, byť nejsem vůbec tvořivá....dokážu se hodiny dívat na ruce floristů, co dokáží, abychom i my ostatní měli radost. A tak si Vás dnes dovoluji na poslední adventní neděli pozvat do malého obchůdku, kde kralují dvě Veroniky / maminka s dcerou /, které jsou nejen moje prima kámošky, jsou i mými sousedkami a když se to na mě valí... utíkám do říše květin....

......pevně věřím, že jsem Vás nijak nezatížila, naopak odlehčila od koštěte a hadru....už skončete honičku, mají to být svátky klidu a pohody, nikoliv dostihová dráha....

Z naší prosincové zahrádky.....

vážená paní/slečno, náhodou jsem narazil na Váš blog,Vaše orchideje v panelákovém prostředí jsou úžasné, smekám a pa- lec nahoru. Přeji Vám, ať se dál takto daří. Petr

---

.....takové pěkné povídání mi nedávno přišlo na email, nebudu zastírat, že mě potěšilo a navíc si nelze nevšimnout, že pán je v oslovení skutečně gentleman. A tak jsem si udělala chvilku a vyběhla na zahrádku, nafotit něco málo ve vánočním shonu.

....první orchidej je MAXILLARIA VARIABILIS... u ní je vždy zajímavé, že si kvete podle svého, kdy chce a jak se jí líbí, květů si vždy všimnu na poslední chvíli, jsou maličkaté, mají s bídou 1cm....

......COELOGYNE CELEBENSIS se na letošní vánoce rozhodla ke kvetení trochu po partyzánsku, kvete většinou celé léto, v zimě ještě za celých pět let našeho soužití nekvetla...

.....tak tento jeden z posledních mých marketových phalíku se už roky drží statečně jako Mohykán mezi botanikou a jeho kvetení mě vždy potěší....

......COELOGYNE USITANA patří jednoznačnačně mezi nejproduktivnější rostliny ze zahrady, kvete celý rok a z jedné pahlízy vyprodukuje i pět květů, letos stačila i novou pahlízu, takže počet květů dvakrát. Myslím, že mi několikrát i kvetení uniklo. Velice špatně se fotí, květ je otočený dolů, visí jako na tkaničce...

.....každé moje focení zakončí " šéf bulvárního protokolu ", strčí do objektivu svůj chlupatý profil a nehne se, dokud se nevyfotí, takže na závěr MÍŠA SLEPIČÍ PRDELKA....

Modré letní retro...

....všude se peče, zdobí, leští, uklízí....samozřejmě i u nás, přesto na mě v jedné složce vykouknul tento závan teplého léta a nešlo odolat. Myslím, že je to příjemná změna, tak proč si nezavzpomínat na dobu, kdy bylo plno sluníčka, teplé moře a hlavně ty barvy !!!!!

......tato nádherná zvířata jsem nafotila letos na podzim v Turecku, vzhledem k faktu, že jsem neustále očumovala v moři, jestli nějakého delfíního fešáka nepotkám, nepotkala jsem, nezbylo než se vydat za nimi. Při prohlížení fotek jsem si vzpomněla, jak jsme se všichni malí, velcí, tencí, silní to přestavení užili, jak se v mém oku zaleskla slza dojetí , prostě to nemělo chybu....

Myšlenková rehabilitace...

....aneb jak se mi maličko rozsvítilo a nebylo to ani na adventní věnci, ani na mé orchidejové zahrádce.

Minulý týden jsem se na spřáteleném blogu dočetla o velké kočičí vánoční soutěži a okamžitě jsem se začala radovat, vybírat fotku, upravovat, třídit a pořád jsem si nebyla jistá, že jsem vybrala tu správnou. Vybrala, upravila a poslala.

Když přišlo první semifinálové kolo, okamžitě jsem se pýchou dmula, že až tam bude ta naše fotka, tak ta na 100% vyhraje, protože co do kvality, jooo, jsme o prsa vepředu. Druhý den se zopakovalo to samé, přibyly fotografie a najednou jsem si uvědomila, jak jsem byla hloupá a naivní. Dívala jsem se na obrázky zvířat, které byly co do kvality jinde, ale ty příběhy zvířat v popiskách, brrrr....kočička, která byla tak týraná, že se bojí vlastního stínu, vyhozená zvířata do popelnic, zachráněná z černých velkochovů, tak silné příběhy lidí a zvířat, že mi moje fotografie byla najednou úplně lhostejná.

...týraná, opuštěná a nechtěná zvířata, co mi lidé dokážeme...v mém okolí jsem si všimnula starší paní, která krmí u nás opuštěné kočky. Na vlastní náklady nechala vyrobit zateplenou boudičku, aby to měly kočičandy v zimě lehčí.Druhý den jí našla rozsekanou v popelnici.Tolik ta zvířata lidem překážela, tak proč jim to znova neosladit? A tak koupím tu pytel krmení, tu nějaké kapsičky, aby to měly ty venkovní slečny alespoň s plným bříškem, když né v teple.

...píšete, že jste před svátky na měkko, tu slza ukápne a tak....když budete chtít rozchodit vánoční menu, vezměte třeba jen jeden pytel krmení a odneste ho do útulku nebo stacionáře, vánoční svátky jsou přeci i o tom se podělit, udělat radost. Přiznám se, že nejsem příznivcem peněžních darů, nevěřím, že vždy skončí, jak mají. Krmení nebo stelivo udělá radost všude, tředa v našem útulku byl nedostatek pokrývek, když byly šílené mrazy a každá stará deka měla cenu obrovskou.

....naivně bych si přála, aby se všichni naši kočičí přátelé měli dobře, nejde to, ale na Štědrý den si procházku protáhneme celá rodina o jednu návštěvu....