Tak mám tebe plnou duši..

Tak mám tebe plnou duši,

že víc nemá svlačec rosy,

když jej ze sna slunce vzruší

zrána padnouc do rákosí,

a má duše stále prosí :

Smiluj se ! Vždyť lásky v tobě

více, nežli píseň tuší .

/ Jaroslav Vrchlický : Tiché kroky /

.....jsem bohatá, jsem bohatá dnes, přesně dva roky.

Když jsem poprvé stála a viděla ten neuvěřitelný pohled, věděla jsem, že se mi splnil sen.

Jeden velký, nádherný sen.

Tak mám tebe plnou duši...

Den plný karafiátů....

....tento den je o ženách, pro ženy, s ženami a v dobách dřívějších spojený s karafiáty.

Holkííííí zlaté, nepřijde mi vůbec zastaralé a směšné tento svátek oslavovat, ba naopak, ženy a jejich ženství je potřeba neustále velebit a nezapomínat na ně.

Krásný den, hodně štěstí, lásky, spokojenosti a zdraví....

....takhle nádherně to včera vypadalo u mých kamarádek Verunek v květinářství, byla to pastva pro oko a nádherně to všechno vonělo.... Z RÁJE vám přeji kouzelný den...

Bez protekce ????...

...aneb jak se stát exkrementem během pár vteřin...

Zažila jsem socialistické zdravotnictví, kdy se chodilo za panem doktorem s lahvičkou, dárkovým košem a obálkou. Za sestrami se chodilo s bonboniérou, kafíčkem či bábovkou, podle sympatií. Vše to bylo nějak prohnilé, ale fungovalo to, na prvním místě byl tak nějak ten člověk a jeho zdraví. Jednou týdně zasedla závodní rada, která pak vydala věstník, jak se máme my zdravotnící postarat a my jsme se starali .

Do společné kasy odvádím dlouhých 33let pravidelně sociální a zdravotní pojištění. Nikdy jsem nebyla nezaměstnanou ani 10minut a pracovní neschopnost jsem za celý život čerpala pouze týden. Všechny operace a následnou rekonvalescenci jsem si hradila ze svého, nikdy jsem tedy nezatěžovala náš systém nad ani pod limit. Jsem pro systém skvělý člověk, nekouřím, nefetuji, nechlastám a pravidelně odvádím a vůbec nemarodím.

V třísle se mi udělala bolestivá boule.

Pokoušela jsem se ji týden rozběhat, nerozběhala. Naopak, boule je v oblasti švu kalhot a kalhotek, takže jsem večer už měla problémy dát nohy k sobě, vypadalo to, jako by se na mě vystřídalo fotbalové družstvo a dvakrát.

Po prvotním ohledání obvodní lékařkou jsem dostala žádanku na ultrazvuk k určení diagnozy.

První volný termín...konec dubna.

Pokud mám v třísle kýlu..nesmí dva měsíce uskřinout.

Pokud mám v třísle novotvar...mohu si za dva měsíce vybrat rakev.

Pokud mám v třísle ucpanou žílu nebo varix...mohu si za dva měsíce sehnat berle či jinou náhradu.

A to nehovořím o bolesti, o nepohyblivosti, o nadměrném přísunu analgetik.

Jsem pro systém hovno u cesty, zda mě něco bolí, systém nezajímá.

Zasedla jsem k mobilu a starými špitálními kanály jsem si zařídila protekci, na vyšetření jdu za pár dní.

Bez protekce nic nejde, vše je smutný příběh....kde je člověk ? na posledním místě.

Děsím se stáří, děsím se bezmoci, děsím se faktu, že budu pro systém ještě větším hovnem než dnes....vymřou mi totiž všechny protekční kanály...

Než zase pokvetou...

....nejen příroda, ale i orchideje se probouzí k jaru, nádherně přirůstají nové pahlízy, nové listy a u vand se začínají zelenat kořeny. Začíná vegetační období a brzy se budeme radovat z nádherného kvetení, zde je malá ukázka, jak to snad bude zase barevně ladit na našich oknech...

....přeji krásný týden a brzy nastane vhodné období na přesazení vašich rostlin, pokud vám připadá, že substrát nevypadá v kondici a pokud zaléváte tvrdou vodou, substrát velice trpí a rostliny v něm. Zda máte možnost, změňte to a zalévejte dešťovou vodou / já v případě nouze využiji vodu i ze sušičky /....

Žádné dítě...

...by před usnutím nemělo zažít pocit osamělosti, pocit strachu. Když se ukládá dětská dušička ke spánku, měl by se v ní rozhostit pocit klidu, harmonie a lásky.

Malý Mireček přišel do pěstounské péče ve třech letech z ústavu. Ukolébavka ani pohádka nepomohly malému chlapci usnout, nenechal se utěšit, pomazlit, nebyl na to zvyklý. Uspával se boucháním hlavičky do polštáře, byl tak zvyklý se zklidňovat sám.

Trvalo rok, než se to změnilo. V ústavu měl na starosti jeden člověk osm dětí a v noci dvacet pět dětí, takže na nějaké ukládání, pohádky nebo mazlení nebylo možné ani pomyslet.

Mirečkovi je dnes deset let, žije stále u svých pěstounských rodičů, stále se ještě maličko pere s démony svého dětství a s faktem, že jediný jeho přítel večer před spaním byl obyčejný polštář, který ho neobjal, ani nepomazlil.

Bojím se tmy, nesnáším absolutní tmu, mám z ní panický strach.

Noc a s ní spojená tma, vše obalené do strachu, ano tam se vidím, tam se cítím, tam jsem bezmocná.

Vše je spojené s dětstvím, kdy jsem se v postýlce bála, neuvěřitelně bála.

Moji rodiče se nenarodili ani jeden s darem rozdávat lásku a já jsem před usnutím také nezažila pocit harmonie, pocit bezpečí.

Byť z úplné rodiny i mě provází démon. Nebyl nikdo, kdo by objal, když se dětská duše bála rozvrkočená fantazií, zaobalená do tmy.

Tma je pro mě depresivní, bojím se jí, nikdo mě jí nenaučil vnímat, strávit.

S narozením mého dítěte přišla přirozenost vítat den nebo se s ním rozloučit.

Když leželo v postýlce to navoněné a spokojené miminko, seděla jsem po usnutí dlouhé minuty a sledovala ten dar, co spokojeně oddychoval.

S prvními krůčky a ševelícím hláskem jsme se po bytě honily než ta malá potvůrka usnula.

A pak přišly ty nádherné večerní rituály, kdy jsme si spolu vlezly pod jednu deku, já hladila tu její kouzelnou hlavičku, opusinkovala tvářičky a před usnutím dala malé dětské dušičce pocit důležitosti a hlavně lásky.

Táhneme si životem těžké ruksaky, někdo je má naplněny po okraj, někdo má pokryté jen dno.

To, co do nás s lásku nebo bez ní vložili, máme vepsáno v našich duších.

Ta malá chvilka, kdy dětská hlavička spočine na polštáři a za víčky se začnou kmitat sny, ta chvilka před usnutím je nesmírně důležitá.

Náruč mámina nebo otcova zpomalí v každém dítěti nejen srdéčko, aby mohlo odpočívat, ale zažene i démony, láska a harmonie nám pak celý život přináší ty nejsladší sny...

Hvězdná noc..

....to bylo noc plná zlatých sošek, nádherný modelů z prestižních dílen světových návrhářů a módních domů, noc prestiže, noc vůní, noc očekávání....že jste nebyli na letošním udílení cen americké filmové akademie ? To vůbec nevadí, protože naše MÓDNÍ POLICIE je tu a s ní několik skandálních odhalení a poodhalení...

Letošním Oskarům vévodila zlatá, celebrity se nebály vynést róby světoznámých značek, světoznámých oděvních domů, samozřejmě že Mariah Carey měla rozparek až k uším / tak co v jejím věku, že ???/, Salma Hayek atakovala první řady svým napěchovaným dekoltem, to taková Jennifer Aniston naopak prsíčka někdy ztratila, ale pěkně se na nás během večera usmívala.

Každý večer má mít svůj zlatý hřeb a ten letošní rozhodně nechyběl...naše celebrita SOFIE. Letošní ročník nesoutěžila v žádném filmovém zastoupení, o to víc se snažila vyniknout a nezapadnout. Musíme se nad jejím modelem maličko pozastavit, pochází z dílny její maminky , která si dala velice záležet a brzy bude patřit mezi naše nejslibnější české návrhářky.

Sofie dodržela trend zlaté, její sukýnka je v tónech , které letos hrály prim, ale naše celebrita prostě neustála tlak a narvala na sebe několik modelů ve snaze BÝT VIDĚT, asi předpokládala větší zimu na červeném koberci.

Naše hvězdička se nebránila rozhovoru, byla maličko nervozní. Šibalsky si přiznala, že nemusela letos využít služeb stylisty a mistra makeupu, ráno při snídani si přihladila hlavu máslem, obličej též promasírovala máslem, které dodalo jejímu looku hvězdnou patinu...

Hvězdná noc odešla, naše celebrity už ladí formu na příští udílení a já jsem si pro vás, marnivé ženy, parádnice, nechala perlu nakonec, pokud chce mít krásné vlasy, krásnou pleť...používejte pravidelně Jihočeské máslo...toliko a za rok se těším s hvězdami či bez nich....