Pojďte se toulat...

...posaďte se, zvu vás na malou, romantickou procházku ranním Orebičem na chorvatském poloostrově Pelješac...

.....já, foťák, vstávající sluníčko....na tohle ráno budu dlouho vzpomínat, nikde nikdo, klid, pohoda a nezaměnitelná atmosféra, která se často neopakuje....

Tajemství zelených naušnic...

....je něco mezi nebem a zemí ?...byla jsem celé své dětství vychovávaná že nikoliv, když jsem v dospělém věku v kritických situacích spínala ruce k pomyslnému bohu, když jsem se se smíšenými pocity dívala na svědky Jehovovi, když jsem s úsměškem nechápala všechny ty, kteří promlouvají s anděly, když jsem na meditacích roztěkaně pozorovala všechny ostatní, kteří se propadali někam jinam a já s bušícím a nevyklidněným srdcem se nepropadala nikam za nirvánou...začala jsem pochybovat. Občas bývám pověrčivá, to né že né, taková černá kočka přes silnici mě dokáže pěkně poplašit a dnes už to mohu napráskat, celou autoškolu jsem nosila na jízdy jedny kalhotky, nesmějte se, samozřejmě vždy vyprané, ale prostě jsem v nich dle svého pocitu lépe řídila...

Před dvěma roky jsem dostala k narozeninám naušnice se zelenými kamínky a okamžitě se pro mě staly synonynem úspěchu a pohody. Brala jsem si je na milé příležitosti pro pohodu, na obchodní jednaní pro rozvahu a v důležité dny pro podporu.

V březnu letošního roku jsem jela poprvé na svou budoucí chatu a měla jsem učinit rozhodnutí, zda ano či ne...vzala jsem si své zelené naušnice pro rozvahu. Realitní makléřka na mě spolu s majitelkou začaly vyvíjet pro mě nepříjemný tlak, prostě musela jsem se za celou rodinu rozhodnout během odpoledne. Chodila jsem jako tygr v kleci, neumím být sama se sebou pod tlakem a v tuto chvíli jsem zjistila, že nemám jednu naušnici, pláč na krajíčku a špatné znamení. Zmobilizovala jsem všechno pozitivní, odhodila negativní a makléřce jsem řekla, že si chatu ještě ráno hodinu před vypršením termínu musíme prohlédnout.

To ráno bylo nádherné, na trávě se třpytila rosa, sluníčko osvítilo celé labské údolí, hrad Střekov majestátně čněl nad celou krajinou.....no a uprostřed altánu se na prkenné podlaze blýskala moje ztracená naušnice.

Mohla jsem jí ztratit kdekoliv, v práci, v obchodě, mohla mi sklouznout při oblékání kabátu a ona ležela jako symbol rozhodnutí na místě mé budoucí zahrady...už nebyl pramalý důvod váhat.

....takže za mě...něco docela maličkého mezi nebem a zemí asi bude....

Vy nás ale zásobujete, pane Karfík....

....aneb co nám létá, běhá, skáče po zahradě..

Při důkladném průstřihu keře u altánu jsem objevila hnízdo, moje první reakce byla....no to půjde, je prázdné...týden se s týdnem sešel a Simča změkla, v hnízdě už byla vajíčka. Pan Kosák s paní Kosákovou se stali našimi druhými nájemníky / první byl žabák Ferda /, nebudu popisovat, jaký bordel tahle rodina dělá, ale už s námi obědvají a brzy je asi budu zvát na čajíček o páté....

.....hmyz a jiná havěť....tak to je maličko diskutabilní, zda se radovat nebo brečet, všeobecně bych se bez toho obešla, také bych se obešla bez ocintaných lewisií od slimáků, na druhou stranu má v přírodě vše svůj smysl, jen kdyby ti mravenci nebyli úplně všude, že....

....vážky... okřídlený velký hmyz si rád létá kolem našeho jezírka a zdaleka to není skupina netykavek...jedna tam s námi laškovala hodně dlouho v době oběda / asi očekávala nějaký grilovaný bonus /, sedala si na násadu, sedala si na křeslo, stále se vracela...no prostě si nás vyhlédla a chtěla se náruživě družit...nevím, jestli v tom svou roli nesehrálo i to horko....

....pane Karfík, doufám, že mi dnes odpustíte, ale já toho Jáchyma do stroje fakt hodit nemůžu....

V stínu kapradiny...

...V stínu kapradiny spal, svět pod hlavou měl.
V stínu kapradiny snil, vím, o mně né - žel!
V háji po zbojnících spal ,když lámal se den,
kéž by do spánku mě vzal - jen pro jednou jen...

....Víly možná v hlavě měl, snad umřít si přál.
Rej těch rukou, nohou, těl má na čele dál.
V stínu kapradiny zhas - měl na čele šrám,
z touhy vílám napospas já znovu ho dám.....

....V stínu kapradiny spal, sám splácel si daň.
V stínu kapradiny dál bil stohlavou saň.
Já tam zrovna stála jen, tak náhodou jen,
touha má sto nálad - sen je naštěstí sen....NO TAK VSTÁVEJ NA PÁR CHVIL...

....vždy když vidím malého Míšu snít si jeho kočičí sen, vzpomenu si na písničku Jany Kratochvílové " V stínu kapradiny " . Jako malá holka jsem jí slýchala z rozhlasu, tenkrát byla Jana Kratochvílová normální a nenavštěvovala 50. dimenzi naší sluneční soustavy, nenosila podivnou síťku na obličeji a já si představovala ten rej víl...no dnes tuto důležitou funkci přebral náš Míša, vždy se vrací ze svých snů hladový a vyčerpaný....

Zapomněla , vážení, na jahody mražený....

...na jahody mražený, v igelitu balený....pamatujete, jak jsme na to trsali při nedělních čajích...

Včera byl den, tak akorát strčit hlavu do mražáku a schroustat pytel mražených jahod. Když jsem si zahradu pořizovala, odmítla jsem běhat kolem lánů brambor, ale pořídila jsem si převislé jahody, které nám začaly dělat chutné pomyšlení...

....naše české jahody jsou plné sluníčka, vláhy a mají diametálně odlišnou chuť od těch dovozových, pěstovaných ve skleníku, no jsou prostě naše...

.....moje dcera dostala pro mě od tchýně lesní jahody a i ty se začervenaly....ta vůně plodů, ale i listů je neuvěřitelná, neustále k nim chodím přičichávat, připomínají mi dobu dávno minulou, jako dítě jsem je chodila na naší zahrádce doma otrhávat a často jsem k nim voněla...

Ze života chalupáře...

....když jsem toužila, sháněla, pídila se....tenkrát jsem si myslela, že budu běhat po zahradě lovit fotky...a jaká je realita ? Přijedeme na zahradu, připravím si foťák, pohltí mě práce a večer fotoaparát zase uklízím do košíčku a vezu ho domů. Prostě slušnou fotku jsem ještě neuděla, nikdo mi to nevěří, všichni mě znají s foťákem u obličeje, ještěže mám mobil.

.....během posledních týdnů se mi podařilo seštábnit jezírko. Bývalá paní majitelka se rozhodla šetřit, nepouštěla filtraci a když jsem zahradu přebírala, byl to nevzhledný zelený kačák, ve kterém nebyly ryby vidět. Zadařilo se, už je v jezírku vidět krásně rejdit rybičky, dokonce se nám už vytřela malá rodinka, takže mi přibylo pár strávníků. Taky se k nám nastěhoval žabák Ferda a přímo v altánku na keři se nám usadila paní kosová a poctivě sedí na vejcích...

.....v rámci rekonstrukce chaty došlo k sekání elekrických rozvodů, které jsou úplně nové, kamarádi elektrikáři si dělali srandu, že můžeme zapojit i orloj. Čekáme na nová okna a mezitím se řeší zdi a podlahy...prachu a odpadu je bohatě...

......sekačka nakonec vyhrála elektická, naše budoucí maminka se zamilovala do elektrických tvarovacích nůžek a celý den upravuje keře a stromky / byla, je a bude vždy z naší rodiny nejvíc kreativní / a já ?....spotřebovala jsem už zhruba 600l mulčovací kůry a stále je to málo, okopávám, ryju, pleju, zalévám a sázím....no a nejvíc se mi líbí v zahradnictvích a hobbymarketech....