Kurz veganské kuchyně...

....když jsem před dvěma lety výrazně zhubnula a změnila jídelníček, tak jsem si také uvědomila, že tato změna musí být na zbytek života, jinak bude váhový úbytek zpátky a to jsem zásadně odmítala. Obrovskou roli v mém jídelníčku hraje zelenina a to upravená jak v syrovém stavu, tak tepelně. Maso ze svého jídelníčku nehodlám rušit, ale právě zpracování zeleniny a následné receptury umí skvěle právě vegetariáni nebo vegani. Abych načerpala nové zkušenosti a nový úhel pohledu, přihlásily jsme se s dcerou do školy vaření Chefparade v Praze a navštívily kurz veganské kuchyně...

....jako první jsme si uvařili předkrm - CARPACIO Z ČERVENÉ ŘEPY .....byla to upečená červená řepa se salátem, čerstvým bazalkovým pestem, posypaná piniovými oříšky. Velice jednoduché, nesmírně chutné a hlavně poměrně levné jídlo, ale mezi lidmi nedoceněné, hodně lidem vadí konkrétně ta řepa, nemají k ní důvěru...

....další chod ....CELEROVÁ POLÉVKA.... s restovanou kořenovou zeleninou a lanýžovou salsou....jsem milovníkem polévek a konkrétně v zimě si život bez teplé polévky nedovedu představit....

.....pomalu jsme se propracovali k hlavnímu jídlu - LILKOVÉ MILLEFOGLIE S RATALOUILLE ....v hodně zjednodušené verzi to znamená vrstvený lilek naplněný zeleninovou směsí, obložený zarestovanými liškami na omáčce ze zralého manga...

.....a to nejlepší do finále ....GLAZUROVANÝ BANÁN NA ČOKOLÁDĚ ....sladká tečka s ukázkou flambování, o které se pokoušet nebudu, zaměstnávat hasiče také né, ovšem pro efekt nádherné...

.... POZITIVA KURZU ...poznala jsem skupinu lidí, kteří se z nějakých důvodů rozhodli ze svého jídelníčku vyškrtnout maso a jiné produkty živočišného původu.Toto setkání bylo velice inspirující, neboť si celá skupina ohromně lidsky sedla, vaření probíhalo v družné komunikaci se salvami smíchu a jako velký bonus vidím přítomnost výživové poradkyně...

.... NEGATIVA KURZU ... celá akce probíhala ve večerních hodinách, kdy jsem zvyklá jen lehce povečeřet a celé toto menu bylo velice těžké zkonzumovat. Navíc jídla byla dost solená, což jsem hodně odstranila z vaření a měla jsem žízeň jako hrom, navíc ani kvanta olivového oleje není na večer to pravé medové....ovšem to je subjektivní, jsem už v pionýrském věku, moje dcera s večerním trávením potíž neměla....

Z naší lednové zahrádky....

.....vánoční svátky máme už za sebou, davové nákupní šílenství také a nastala předjarní " okurková " sezona a víte čeho jsem si dnes všimnula...není tma už v 16hodin...

...v orchidejové zahrádce to spíše odpočívá a to co se chystá do květu, tak to se vyhřívá v kuchyni pod umělým osvětlením.

První rostlinku, kterou dnes představím je ZYGOPETALUM.....je to hybridní orchidej, která má hodně rodičů. Dostala jsem jí jako dárek a byla jsem velice rozpačitá. V mém prostředí mohu pěstovat pouze teplé rody orchidejí, pak omezeně temperované a právě tato rostlinka chce maličko studenější odchov, pokud ho nemá, strádá a nekvete. Moje Zygopetalum byla přes léto venku a na zimu jsem ho postavila na parapet na chodbě / o znárodnění chodbového parapetu jsem psala, není už zaprášený a kouřící sousedé už na chodbě dokouřili, nemohou otevírat okna, nejenže to zvedlo moji popularitu v domě a navíc jim šetřím zdraví a peněženku /...

.....tuto rostlinu si můžete zakoupit v každém hobbymarketu, pokud na ní máte podmínky a při jejím pěstování vynechejte rosení listů / udělají se nevzhledné fleky / a doufejte, že její velké listy se nestanou pochoutkou pro svilušky nebo třásněnky....

.....druhou představovanou bude EPICATTLEYA PLICABOA....tato moje dlouholetá krasavice z parapetu u nás trůní takřka od samotného začátku a díky tomu, že jsem jí nikdy nedělila, narostla do obrovských rozměrů, protože každoročně si přihodí 3-4 nové pahlízy. Je to také hybridní orchidej, která byla od dubna do října venku a díky letnění letos opět pokvete na všech nových pahlízách.

....tato orchidej během roku vyžaduje hodně světla, když jí nechám chvíli otužovat, dokáže si užít sluníčko díky tuhým kožovitým listů. V současné době si užívá umělé osvětlení a díky dostatku světla jsou květní stvoly přes metr dlouhé a nádherně obsypané....

Jako lovec Pampalini...

....včera na mě vykoukla fotografie a s ní vzpomínka s veselým příběhem, s příběhem letním a odlehčeným...

Na konci září jsme pobyli pár dní v Turecku a kdo nebyl na Pamukkale, tak v Turecku nebyl. Celá cesta čítala nějakých 700km, takže kalamita pro tělo a nohy, ovšem všechno vyvážil parádní kolektiv účastníků zájezdu. O Pamukkale jsem zde již psala, kromě šílené zimy to byl nevšední životní zážitek....po příchodu do autobusu jsem byla dotazována, proč jsem lezla na kopci po čtyřech, když všichni ostatní chodili po dvou a spořádaně ?...

....zde je onen kopec, který se stal terčem zábavy a já s ním.Vše pak vysvětlily fotografie, které jsme si prohlíželi. Všichni i já jsme měli zhruba stejná fota...

.....a právě zde se začneme lišit a právě zde jsem si vysloužila přezdívku po slavném lovci Pampalinim, který se nezalekne žádného úkolu a jeho postupy jsou nevšední.../ pamatujete ten polský seriál pro děti? /

...věřte mi nebo né, ale celý kopec byl posetý těmito suchozemskými plži, byli jich tu tisíce a v autobuse nebyl jediný člověk, který by si jich všimnul, všichni koukali na antické divadlo a život v trávě jim utekl....

...copak šlo projít kolem a pár takových fešáků si nevyfotit / Ajka mě jistě pochopí /...no nešlo...ještě dlouho potom si u večerního pivečka všichni dělali srandu, že není nad tureckého hlemýždě... ale po pravdě, nejsou ty památky, pláže a rodinné momentky fádní, proč si to prostě nezpestřit, alespoň máme svět pestrobarevný....

Ten poslední...

....ano, je tu poslední den v roce, někým milován, někým zatracován...každopádně den bilanční, kdy si podtrhneme a sečteme, co nám uplynulý rok dal a co vzal.

Měla jsem moc pěkný rok, bohatý na pevné zdraví celé rodiny, přetékal milými a hodnými přáteli a blízkými, daroval mi hodně poznání a zážitků na cestách po zemi české i té zahraniční, nechyběla ani láska partnerská, přátelská, mateřská, sem tam se přehnala bouřka našimi životy, ale nic zásadního, nic bolestivého...na rok 2014 budu vzpomínat jen v dobrém a přeci...dal mi jednu lekci a ponaučení...

V běhu dní a že já běhám hodně a často, přemýšlím, koordinuji a moc si nevšímám, né že bych byla lhostejná, ale abych neměla hlavu jako pátrací balon, vypouštím.Zhruba před půl rokem jsem si všimnula každé ráno kousek od našeho domu šedovlasé starší dámy, která se ohýbala k cestě. Po čase jsem zjistila, že paní chodí denně krmit kočky bez domova, sama ze svého skromného důchodu nedokáže hledět na ta chlupatá stvoření bez lásky a pohlazení, která většinou svým páníčkům nechybí. Začalo to jedním pytlíkem a zakotvilo na pravidelné podpoře, když vidím akci v obchodě, najisto nezapomenu něco koupit holkám venku.O Zlaté neděli jsem ve schránce našla vánoční pohlednici s poděkováním od kočiček z venku a vehnalo mi to do očí slzy. Když jsme si osobně přály, uvědomila jsem si, že paní vypadá jako babička z pohádky, z té hodné a s dobrým koncem. Pokud bude takových pohádkových bytostí mezi námi hodně, máme šanci obstát v sebehorších časech.

Přeji Vám všem hodně milých a hodných lidí kolem sebe, pevné zdraví a krásný, sluncem zalitý rok 2015.

Jak se mění tradice....

....máme lehce po vánočních svátcích, někdo lehčí, někdo těžší, někdo šťastný, někdo smutný...

Jako malá holka jsem se sice na stromeček těšila, ale to ranní povlékání, zdobení stromku, vytírání celého domu...tak to mě fakt nebralo, nestihla jsem pohádky a raději než povlékání postele bych seděla s cukrovím.

A tak jako každý ....až budu velká, budu to dělat jinak a toho se skutečně držím. Žádné lítání po bytě, žádné uklízení, žádné zdobení, u nás se už na Štědrý den jen bavíme, koukáme na pohádky, jíme cukroví a....

....ráno na Štědrý den se celá naše rodina sejdeme v zoologické zahradě, kde podle časového rozvrhu nadělují zvířátkům dárečky a je to neskutečná paráda, taková opice když si rozbaluje dáreček plný ovoce a zeleniny, to je radosti...

.....když mají všechna zvířátka rozbalené dárečky a plná bříška, tak pak vyrazíme do kostela , kde je celé vánoce výstava betlémů. Letos se vydařila, betlémů bylo rekordně a jeden hezčí než druhý....

..... při odchodu z kostela si do lucerny každý vezmeme betlémské světlo a naše svíčky pak celý den svítí a svítí tím nekrásnějším světlem.

A skutečně platí...jaké si to uděláš, takové to máš....ikdyž jsem se nejméně stokrát přistihnula, že opakuji chyby svých rodičů, u nás máme Štědrý den jiný....

Kam se chodím kochat...

.....je to místo, kde mi to pokaždé nádherně voní a kde se cítím pokaždé jako v ráji. Tento voňavý, věčně barevný svět mě nesmírně nabíjí a inspiruje, byť nejsem vůbec tvořivá....dokážu se hodiny dívat na ruce floristů, co dokáží, abychom i my ostatní měli radost. A tak si Vás dnes dovoluji na poslední adventní neděli pozvat do malého obchůdku, kde kralují dvě Veroniky / maminka s dcerou /, které jsou nejen moje prima kámošky, jsou i mými sousedkami a když se to na mě valí... utíkám do říše květin....

......pevně věřím, že jsem Vás nijak nezatížila, naopak odlehčila od koštěte a hadru....už skončete honičku, mají to být svátky klidu a pohody, nikoliv dostihová dráha....