sobota 13. března 2021

Okresní přebor ...


Jarda Kužel :  " Já se ráno probudím a deprese. Já jdu do práce a deprese. Já jdu z práce a ...
A zase deprese ?
Když jdu z  práce, tak nemám. To je zajímavý. Jenom v úterý, když vyzvedávám kluka ze školky, to mám."

Největší stres a depresi bych měla, kdyby mi utekla kočka z bytu.
Tudíž žádné z lokality do lokality.
Svou zodpovědnost ke třem kočičím nájemníkům a rozmazleným vyžírkům jsem přetransformovala do obscese, kdy pravidelně kontroluji před odchodem stav.
Bolela by mne jen myšlenka, že některý z nich živoří na ulici, mrzne a sedí hladově u popelnice.
Slečna Farkašová se vyvaluje obtočená kolem topení a spokojeně zívne s myšlenkou .. neřvi tu a vypadni.
Seniorský přeborník Eda ve skoku do dáli, jehož pokus o světový rekord skončil náhlou operací, přede v ložnici.
A kdepak máme Míšu ?
Chodím po bytě, obývák, kuchyň, koupelna a nic ? Volám, prosím. Zhola nic.
Začínám se potit a odkládám rukavice, bundu a šálu. 
Oběhnu kolečko po bytě, prolezu škrabadla.
Volám, žebrám a jediný, kdo přijde .. vytočený Eda, ruším.
Odložím zimní svetr, jsem zpocená, jsem zničená. 
Jsem kráva, co neuhlídá okres.
Zakleknu, hledám za postelí.
Jen prach. A metrák chlupů.
Procházím tři plus jedna, klepe se mi hlas, natahuji tzv. moldánky. 
Do rytmu klepu kočičími pochutinami.
Nic. 
Po bytě se mnou chodí jako trestné komando vytočený Eda, mňouká. Vytáčím ho já a mé vyřvávání.
A tak řve taky.
Řveme ve dvou.
V naději sem vysypala i koš na prádlo, co kdyby náhodou. 
Odhazovala jsem tam spodní prádlo, kocoura asi nééé ?
Svítím baterkou do prostoru pod postelí, výška deset centimetrů :)
Po čele mi vyskočily kapičky potu, jen v tílku otevírám dveře a je mi to jasné.
Míša opustil okres, když jsem si připravila ke dveřím pytel s odpadky.
Chvatně natahuji bundu a vyrážím ven.
Obíhám blok, brečím a prosím u každého křoví. 
Zrzavá koule chlupů nikde. Proboha, za co? Přejede ho auto, cikáni si ho upečou k večeři.
Můj sladký, mazlivý Míša.
Vracím se domů zdeptaná, stojím u okna, co kdyby ?
Otáčím se a .... mezi ručníky ve skříni zahlédnu zrzavý, chlupatý ocas. 
Vytahuji nic nechápající hromadu chlupů, slepené oči jako vánoční linecká kolečka a já na své hrudi mačkám pět kilo lásky a štěstí.
Jsem ráda, že jsme tentokrát okres uhájili. Jen ty kontroly, ty zpřísníme :)

Adolf Větvička : " Dobjej. Máte jum ? "

Jak zvládám okresní přebor ? Mizerně.
Stejně jako Jarda Kužel z Okresního přeboru / seriál o fotbale a typicky české mentalitě /, který mimochodem miluji a ráda sleduji stále dokola, mám deprese. Ty rozháním během kolem baráku v tílku, protože otužování je hlavně mezi celebritami in. 
Psychologové doporučují pohyb, nu a protože máme v domě opět štěnice, mám za sebou zevrubný velikonoční úklid, postřik a nezaměnitelnou radost, že může být vždy ještě hůř.
Neříkám svrab a neštovice, to druhé jsem zaměnila za štěnice.
Okres jsem tedy tentokrát obhájila, kočičák práh nepřekročil a žádná malá přítulná hejna hmyzu také ne. 
V nejhorším ... máte doma jum ?? 




72 komentářů:

  1. Milá Blondý, nejsem škodolibá, ale potěšilas. Jak já Ti rozumím. Kolikrát jsem se vracela z tras krátkých, středních i dlouhých, abych zjistila, že je vše v pořádku. že se chrní a mé představy o uškvaření v horkých dnech -smrti hladem a žízní, v zimních umrznutím,... no a u nás též na vsi a o zakousnutí. Ale mám i dva reálné.. hned po nastěhování do domu kočičáky lákal sklep. Jednoho dne opravdu došlo k protažení sklepním okénkem, od večera jsem jezdila autem po vesnici s čelovkou a svítila do všech keříků. Myslím, že lepšího uvedení do společnosti nebylo třeba. Ve 2 v noci stál delikvent za dveřmi ve sklepě a tvářil se jakože kde jsem? no a historka jak se opět ve sklepě procházela druhá madam pod bezpečnostním čidlem a dělala poplach, kdy siréna řvala na celou ves.. no, pak se kočky uklidnily, ale já.. já už tedy jen jednu, hledám stále.. Lenka kočka. ps. doufám, že máš na domečku no pet čidla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On mi před lety Míša utekl. Šla jsem s balíkem a on pod ním podběhl.
      Asi hodinu po příchodu na mne zvonila sousedka, že delikvent sedí na rohožce.
      Ostatní dva tyhle turistické sklony nemají.
      Víš co, nějaké uvedení do společnosti může mít člověk na praku, hlavně že je zvíře zdravé a živé.
      Já nevím, jak to pojmeme po nastěhování, za barákem je les a ani jeden z nich není žádný atlet. Asi to na nějaké potulování nevidím.
      Na baráku budu mít kamery, čidlo jen na dveře, díky turistické trase lesních obyvatel, hvízdal by mi alarm celý den :)

      Vymazat
  2. To máš doma menší zoo. Kočky jsou opravdu roztomilé a dovedou si nás obtočit kolem prstu.
    Ale ty štěnice jsou noční můrou, kdysi jsem si je dovezl v zavazadle domů z Rumunska a pak se tak rozmnožily, že jsme museli objednat chemika, který celý byt vystříkal nějakým jedem a my jsme v tom museli přežívat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S dnešním rozumem, cenami veterinární péče a množstvím žrádla, bych zvažovala.
      Zvířata jsou obrovský závazek, citový i finanční, není to sranda a to by si měl uvědomit každý, kdo po zvířeti touží.
      Já zatím .. ťukám, jsem v bytě nic nenašla, ale pocit je to šílený.
      Těch postřiků jsme zažili už několik a vždy je to náročné, musím zavřít zvířata na celé dopoledne do jediné místnosti, což je horor :)

      Vymazat
  3. Simi, při četbě o hledání kocoura jsem si vzpomněla na našeho zrzka. Jediná kočka s papíry, britská červená tabby. Milý a přítulný mazlíček. Bylo jaro, sázely jsme s dcerou na zahradě hrášek a najednou se vedle nás objevil Mates. Kocour gaučák, který občas vyšel na zahradu, ale který se raději vracel do pohodlí bytu. Elegantně prolezl plotem a šel prozkoumat sousední zahradu. Bylo mi jasné, že se brzy vrátí, protože sousedovic Belina vetřelce vyžene. Po půl hodině jsme měly hotovo a začalo volání kocoura. Nebyl! Nebyl ani večer kdy jsem opakovaně volala a číčala před domem. Nebyl ani ráno, kdy jsem doprovodila děti před školu a vstoupila tamtéž zadním vchodem. Odpoledne jsem se vrátila a děti hlásily, že se Mates neobjevil. Obešla jsem Karlovarskou, dva jeho předchůdci na ní skončili svůj kočičí život. Kocour nikde! Druhý den totéž. Večer jsem v slzách sebrala kočičí hračky, misky na jídlo a vše strčila do pelíšku a odnesla na půdu.
    Následující den po návratu z práce mě oslovila sousedka s dotazem, zda máme doma kočičku. Znovu jsem začala bulet a ona mi prozradila, že u nich něco ve sklepě šramotí, ale když tam přijde, je ticho. U sousedů ve sklepě jsem zavolala a z obložení kotle vylezlo cosi šedé barvy. Mates! Belina tehdy nehlídala, Mates se dostal do domu, kde byl uvězněn. Hlady nestrádal, Belina dostávala jídlo do misek na chodbě, kam měl ze sklepa přístup. A ani zima mu nebyla, sousedka měla stále zapnuté topení. Jen to obložení způsobilo, že už neměl svůj krásný rezavý kožíšek.
    Se štěnicemi jsem se setkala poprvé v životě v Motolské nemocnici. V té původní staré. Krom toho tam byli i švábi. Kamarádka, která tam pracovala jako sestra bývala ohleduplná, když chodila v noci píchat injekce. Jen do doby, než jí šváb přelezl v noci po ruce. Od té doby rozsvěcela a chvíli čekala, vědoma si toho, že vzbudí na 12 lůžkovém pokoji více lidí, než toho, kdo měl dostat injekci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takhle když to dopadne, tak je to krásný příběh s ještě krásnějším koncem.
      Jenže většinou to končí blbě, tihle gaučáci neumí žít venku, poplašeně lítají po silnici a průšvih je na světě.
      U nás štěnice a švábi lezli po obrovském bourání hlavní ústecké třídy před 35 lety, nemocnice toho byla plná, dokonce jsme měli zákaz větrat, protože večer se táhly špalíry černých turistů do nemocničních pokojů.

      Vymazat
  4. Míša je krásný! Tři kočičáci v bytě, hned bych taky brala... (aspoň jednoho)
    Ten děs ze zaběhnutí se, úplně si to umím živě představit, to muselo být šílené.

    Jj, jum musí být v záloze, o tom žádná. Ten seriál mám od podzimu rozkoukaný, taky mě dost baví.

    A štěnice, brr, nezávidím, to musel být dobrý stres. :-/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tři kočičáci v bytě je neustálý bordel, hromady chlupů, to není pro akurátní osoby, které milují dokonalý a uklizený byt. :))
      Seriál je studnice moudra a zábavy a když je opravdu zle, pouštím si ho jako terapii.
      Štěnice jsou obrovský stres, ale většinou pro okolí, ti, kterým běhají po bytě, ti to příliš neřeší a jsou nad věcí.

      Vymazat
  5. Překrásný plyšák úžasné barvy.
    O těch štěnicích nechci ani číst, začnu se brbat, to je jako číst o vších dětí školou povinných.Nikdy jsme je doma neměli, ale v sousedním činžáku už je měli vícekrát. Brr. Když jsme v r.2017 dělali rekonstrukci baráku ( 4 vchody po 6 bytech ) tak byli skoro u všech bytů uvnitř mravenci a to jsem měla skoro bílé vlasy. Manžel to vyhubil, ale byla jsem na mrtvici ).
    Simonko, kocour je úžasný. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míša je nejen plyšák, ale i obrovský mazel.
      Zatím jsem štěnice také neměla a netoužím potom, ale říkal pán od deratizace, že si to lidé nosí i z vlaku, tramvaje, autobusu a jako bonus i z dovolené.
      Dřív to byla ostuda a dnes jsou zamořené celé baráky, u nás ve městě na podzim i sanitky.

      Vymazat
  6. Hledání zmizelé kočičky znají naši mladí. Ještě když bydleli v Havl.Brodě, tak jim zmizela kočka. Stalo se něco podobného jako Alence. Byla několik dnů zavřená u sousedů v přístavku. Naštěstí se našla, ale potom se bála chodit dál od domu.
    Na štěnice jsem si vzpomněla koncem roku, kdy nám něco placatého a šedivého pochodovalo po kuchyni. Podivnou potvůrku jsem lapila a vystrčila na parapet. Pak jsem šla hledat na internet. Pan Google mi našel jak vypadá štěnice. To nebylo ono. Byla to stinka zední, neměla jsem dobrý pocit z toho, že nám nějaký hmyz pochoduje po bytě. Pak byl asi tři týdny pokoj a najednou jsem stejnou potvůrku viděla v obýváku. A pak ještě během týdne další dvě. Pořád jsem sledovala podlahu, jestli někde něco neleze. Od té doby je klid, možná se do bytu dostaly oknem, když jsem větrala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Otevřeným oknem se do bytu dostane cokoliv, ba i ty štěnice.
      Mám jejich životní cykly nastudované z internetu, není to sranda.
      Dřív jsem se zlobila na mravence, dnes bych j vítala.
      Za rok máme několik postřiků za sebou, tak snad to bude na pohodu.

      Vymazat
  7. Taky jsem podobné hledání párkrát zažila, ale bohužel vždycky dopadlo špatně. Prvního kocoura přejelo auto, druhý a třetí zmizeli neznámo kam a už se je nikdy nepodařilo dopátrat. Jsem ráda, že tvůj výsledek byl výrazně lepší :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsem bydlela ještě s rodiči v baráku, jednou nám někdo ukradl kočku i s koťaty.
      Většinou se tuláci vraceli hladoví a spokojení, výhoda té doby byla, že auta nebyla tak rozšířená. Dnes je to bohužel obráceně, zázrak je, když se vrátí domů celí.

      Vymazat
  8. Simi, vzhledem k tomu, jak si začala - měla jsem fakt strach! Čert vem okres! Hlavně, že je ten zrzavej fešák opět v tvé náruči.
    No v téhle situace ještě štěnice - bože, to je fakt děs!
    Tak se drž a nenastydni, zase se má ochladit.
    Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nepopírám, doba není dobrá, vše trvá dlouho a psychika je jako na horské dráze.
      Vykládat si, že bude zase dobře, no byla bych ráda, ale už jen titulek, že v Německu začíná třetí vlna, v Itálii opět zavírají regiony a kde je ta potřebná naděje ?
      Ano a já si to umím zpestřit, naštěstí mne ten turistický konvoj vynechal, neumím si představit, že ještě tohle bych musela řešit v bytě, to bych si to fakt hodila.

      Vymazat
  9. Takové hledání kocoura jsem zažila s naší sousedkou. Chodila po domě a všude se ptala, jestli někdo neviděl černého kocourka. Nikdo ho neviděl, ale rady, kde by mohl být dostávala od ostatních majitelů kočiček. Nakonec se našel, byl schovaný v pootevřeném šuplíku se spodním prádlem ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě jsem zapomněla. Jum doma máme. Byla akce v Albejtu ☺☺☺

      Vymazat
    2. Kočky dokáží neuvěřitelné veletoče a já si musím na tohoto fešáka dávat pozor, už jednou mi opravdu utekl.

      Já nejsem úplně jumová, ale jsou situace, kdy by se ze mne rumová pralinka stala hodně rychle, nějak to celé poslední dobou blbě dávám.

      Vymazat
  10. Teď nemáme kočku žádnou, mívali jsme jen venkovní. Postupně "odešly" a zatím se k nám žádná kočka nevsákla. Ale chápu hrůzu z hledání domácího mazlíka. A jum? Máme, nepijeme, láhve coby dary se štosují - jednou si otevřeme výčep. Tak ať se vše daří ke tvé spokojenosti - i tvých modelů ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám stop stav, další vyžírka by musel být hodně přesvědčivý, aby mne nalákal na společné bydlení :)

      Vymazat
  11. Se ztraceným kocourem mám příběh až neuvěřitelný...ale to je na dlouho.

    Jinak "Okresní přebor" točil, jako jeden z více kameramanů, můj nejstarší syn Aleš. Já mám pocit, že jsem viděla jen film, ten taky točil, a tak si díky Tobě teď ten seriál stáhnu a podívám se na něj. Ostatně dívání se na něco se stalo nově mým hobby. Doháním, co jsem za život zameškala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Okresní přebor je má psychoterapie, když je skutečně zle, jdu do něho.
      Film se nelíbil, byl to slabý odvar geniálního seriálu.
      Ta naše česká mentalita se tam na každém kroku třpytí a člověk se zasměje, pobaví a odlehčí situaci.
      Tak si koukej prohlédnout dílko svého syna, stojí za to. Za zimu jsem si stáhla mnoho krásných filmů, zrovna včera jsem shlédla Zraněná srdce, válečné filmy nejsou moje, ale tenhle byl fakt povedený.

      Vymazat
    2. Jsem to netušila, psychoterapie! Tak to už se fakt těším. Jsem zjistila, že si to ani nemusím stahovat, že je to na YouTube. A díky za tip na Zraněná srdce, Simi.

      Vymazat
    3. Když si přečteš komentáře, je to skutečně perla seriálová a hodně oblíbená.
      K mému velikému údivu, je to preferované hodně u žen, které s fotbalem nežijí.
      To obsazení a herecké koncerty, třeba Ondra Vetchý, Tatiana Dyková, chce to vidět.
      A už dost superlativ, hlavně udržet duševní zdraví a jedno čím !

      Vymazat
  12. Tvůj spot mě velmi potěšil. Jak si teď cením toho, že můžu aspoň po obci a po návratu domů mi nehrozí umačkání :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zvláštní doba, jsem ráda, když mohu ven. A když se mám kam vrátit.
      A je fajn, když mi tam neběhají štěnice.

      Vymazat
  13. Na hledání takové chytré kočky, která si ráda hraje na schovku, je každý byt příliš velký :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, na schovku bych si hrála v jedné místnosti, to by bylo rychlejší a údernější.
      Jen problém bude, že Míša si spokojeně odpočíval a o nějaké soutěžení či jiné sporty evidentně nestál :)

      Vymazat
  14. Simi, se zvířaty se člověk asi nenudí (říká ta, co doma nikdy žádné neměla), ale někdy je toho adrenalinu evidentně příliš.
    Narozdíl o koček, jum doma máme (zrovna jsme si panáka dali)
    Měj se fajn

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obdivuji chovatele, kteří vlastní těch koček daleko víc a udrží si odstup a nahled.
      To já bych byla jedna veliká jumová pralinka :))

      Vymazat
  15. Dobře znám tyhle stresové situace s kočičáky i se psem. Hlavně že se našel, kočky jsou mistry ve hře na schovku. Okresní přebor mám taky ráda, na některé hlášky jako třeba: když jdu z práce, tak nemám, přímo čekám a baví mě vždycky znovu. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je obrovská škoda, že tenhle seriál šel mimo hlavní vysílací čas a mnoho lidí se k němu muselo prosekávat a objevovat ho. Strašně ráda ho sleduji, jsou to herecké party, které nemají chybu. Takový fanatik Ondra Vetchý, fenomenální výkon.

      Vymazat
  16. Míša je nádherný kocourek a i když Ti způsobil pomalu šok, tak naštěstí je v pořádku i když si klidně si pospával a nenechal se rušit. Co se týká štěnic a také švábů, tak jsem takto plašila loni v létě, když jsem v ložnici objevila hnědého brouka s velkými tykadly, kterého jsem neznala a nevěděla , jak vypadá. Nakonec jsem zjistila, že se jedná o kousavce dubového, který žije v tlejících dubech a my jeden takový máme s sousední zahradě, ale kousek od oken a tak se nám kousavci často dostávají do bytu při větrání. Simonko přeji TI příjemné dny a ať ti Tvoji miláčci nezlobí...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inu, hmyz dokáže potrápit, ovšem štěnice s kolektivem je běh na dlouhou trať a lidé jsou prostě prasata. Navíc doba je složitá v tom, že při napadení domácnosti, masivním, doporučují ten nábytek zničit. Jenže kdo má na zlikvidování celé domácnosti a tak je to pořád dokola. Budu doufat, že se mi to vyhne.

      Vymazat
  17. Simi, měla jsem strach s tebou. Míša se krásný kocourek a naštěstí všechno dobře dopadlo. Mějte se všichni krásně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míša je pořád trumpetka, která by měla venku veliký problém přežít.
      Jsem si toho vědoma a protože mi už jednou utekl, ten strach tam je.
      Mám zodpovědnost, která vznikla dnem, kdy jsem je všechny přinesla domů.
      A kdyby mou vinou strádali, blbě bych se s tím vypořádala.

      Vymazat
  18. Vím jaké je to, když po kocourovi není vidu ani slechu. Toho od našeho syna jsme hledali dlouho.Když jsme to vzdali,vrátil se snad po dvou měsících, úplně placatý jak byl hubený. A potom už se z domova nehnul. On byl takový domácko-zahradní. Po své turistice už do chaty nechtěl a měl svoje sídlo v zatepleném obydlí v garáži.
    Je to roztomilý krasavec ten Tvůj Míša.
    Klidnou neděli, Simi!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavně že se vrátil, to je důležité, dojíst se pak může doma.
      Míša je hlavně mazel, i když už má 7 let, pořád zůstal uvnitř hravým kotětem, je to takový nezmar. A vždy dobře naladěný :)

      Vymazat
  19. Tohle mi ty naše kočičí VIPky dělají s velkou radostí, obzvlášť ve chvíli kdy nutně potřebuju odejít z domu. Furt jsou kolem mne, rejdí kolem, otírají se o mne, a když už sahám po klice, najednou zjistím že nejsou dva ale jeden. A jelikož si hned uvědomím, že jsem před tím vyhazovala Bobešův bobek a nechala si pootevřeno, okamžitě letím k zadním dveřím a lítám po zahradě a volám. Nic. Oběhnu dům a nic. Takže zas dovnitř stejně jak ty koukám všude možně, abych už řádně nas..á a vyděšená přesně jak ty zahlídla špičku ocasu. V křesílku, která je zasunuté pod stůl. Jak se tam to zvíře dostalo, to moc nechápu, protože měří metr na dýlku a váží osm kilo a křesílko má opěradlo do půlkruhu. Na rozdíl od tvého rozespalého kocoura, tenhle je naprosto vzhůru a potměšilým pohledem mne celou dobu pozoruje.... jindy normálně na každé zavolání přijdou, ale prostě když se jim zachce mě vytočit, udělají přesně tohle... a že se jim to povede stoprocentně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kočky jsou chytrá a mazaná zvířata.
      Když čtu tvůj komentář, je to hodně podobné ve všech domácnostech a hlavně je tam důležité, že si každý z nás uvědomuje tu zodpovědnost za své zvíře.
      Já to mám jako černou můru, Míša mi už jednou utekl, po hodině mi ho donesla sousedka a od té doby jsem z toho na palici a furt kontroluju.
      Když jezdím krmit ke švagrové, obcházím barák jako debil pořád dokola, dokonce mne pozoroval sousedka, jak jako magor kontroluji kočky v bytě a počítám je :)))

      Vymazat
    2. Po jednom útěku kocoura mám furt husí kůži když si na něj vzpomenu. Ono jde o to, že kocouři jsou dcery, ona za ně vyplázla 15000 ale nemůže je mít kvůli zeťákový alergii doma. A teď si vezmi že ti takovej kocour, navíc šílenej plašan, kterej jak chytne nerva je neřízená střela uteče a zdrhá po silnici kde jezděj magoři, a já se za ním s rychlostí bůlesku belhám s nohou až po koleno v sádře, za mnou nevěřícně koukající obchoďák, kterýmu jsem dvě minuty před tím vyprávěla jak mne ta noha bolí a blbě se mi chodí, vyděšená jsem stejně jak ten kocour a poslední a jedinou šanci na chycení je tygří skok s mikinou v rukou! Povedl se, ale já se tam tak rozklepala a udělalo se mi tak blbě, že jsem nebyla schopná se zvednout. Když mě viděl jak se klapu jak drahej pes, otočil se a došel pro auto, těch pár desítek metrů mě i z kocourem vzal domů, uvařil mi kafe a počkal se mnou až jsem se trochu uklidnila....jo, kdo neměl nikdy žádný zvíře, nepochopí

      Vymazat
    3. To jsou přesně situace, které nás ke zvířeti ještě víc přitáhnou.
      Vůbec nejde o peníze, spíš o to, že máš v sobě cit a empatii a dovedeš si představit, co všechno se může takovému zvířeti na ulici stát. Neumí v tom chodit a neštěstí jde ruku v ruce s průšvihem.
      Dovedu si představit, co jsi prožila a máš pravdu, to docení člověk, který žije se zvířaty a jsou součást jeho rodiny a žití. I to by měli brát na zřetel lidé, když si pořizují zvířata. Nejen peníze, péče, ale i láska a strach jsou součástí našeho soužití s mazlíčky.

      Vymazat
  20. Příběh s dobrým koncem! Na obhajobu kocoura si myslím, že ví co by udělal za životní omyl opustit dobré bydlo u Tebe😊 ( Vím je to riskantní názor...na kocoura😉) Takovou kočku už by těžko našel❣️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak jistě, málokdo je ve tři ráno zvědavý na kočičí předení, které vystupňuje tlapkovou masáží obličeje, hodně záleží, zda má upravené drápky.
      Pak to mám i s peelingem :))

      Vymazat
  21. Simi, já kočku nemám, ale sousedka mi vypráví příhody o schovávačkách svého koucoura. Hlavně, že to dobře dopadlo. A k těm breberkám - babička měla každý rok v "parádním pokoji" létající mravence, ale opravdu celé komando. Nepomáhalo nic - babský rady nefungovaly, biolit a podobné jen obešli. Babička si myslela, že když otevře všechny okna a mají křídla, že odletí. Neodletěli. Pomohl až deratizér. Byl klid. A za rok znovu, a pak zas. Zmizeli po několika letech, sami od sebe. Ale bylo to nepříjemné, my jsme tam nechtěli s bráchou vůbec spát. Okresní přebor mám taky ráda, sledovala jsem to s klukama. Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za dob mého mládí byly štěnice pouze v sociálně vyloučených lokalitách, dnešní obraz je šílený, jsou zanešené celé baráky, bytovky, u nás ve městě byla zasažená i záchranka na několika vozech.
      Je zoufalý pocit vědomí, že by po mně mělo v noci něco lézt. Před rokem jsme toto řešili u sousedů, štítila jsem se spát ve vlastní posteli.
      No budu doufat, že se mi to vyhne, včetně mravenců.

      Vymazat
  22. Okresní přebor je též můj oblíbený, ten se nikdy neomrzí.
    Začala jsem si pohrávat s myšlenou, že si pořídím kocoura, ale zatím nemám pořešené kytky a kočičí záchůdek, nicméně kocoura jsem si vybrala, ale asi na mě čekat nebude.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kytky, no nějaké zařvou, ale to je pouze v době začátků, dnes si jich ani jeden nevšimne. A záchůdek, kočky jsou boží, udělají mimo jen když marodí, to poznám, že je průšvih. Ti moji jsou čistotní, zaplať bůh.
      Kocoura si vezmi, nenech ho na tebe čekat !!

      Vymazat
  23. Okresní přebor u něj zapomenu na svět kolem. Tobě ten svět zpestřují hry s kočkou, která ráda zřejmě hraje hru na schovávanou. Ty malé hmyzí mrchy v bytě,bych aky nechtěla. Dcera se nastěhovala do podnájmu a za pár dní zjistila, že je to ráj štěnic, hned se stěhovala pryč. Přišla o nemalé peníze, vše tam nechávala a majitel ji proplatil minimum. Postupně vše od oblečení a nábytku pro sebe a dvě děti dokoupila. ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to by měl majitel ještě líbat zadek dceři, protože takové nadělení, stačí mi, když o tom jen čtu a mám husí kůži všude.
      Ten byt, kde se opětovně objevily, je k pronájmu, je mi těch lidí líto, kteří se tam nastěhují, to je dáreček k nezaplacení, fuj.

      Vymazat
  24. Jak já Ti rozumím! Už si neumím představit domov bez koček, ten klid, co ve mně dokážou vyvolat, když je hladím, mi stojí za všechny ty chlupy po bytě :) U nás můžou naštěstí ven, takže to mám přes léto jednodušší. Ale i tak mám strach, jakmile se do půl hodiny neobjeví.
    Můžu se zeptat, jak se všichni tři snáší? My měli nejdřív kočku, té už je 15, ale nikdy si nezvykla na mladšího kocoura a to už jsou pospolu 7 let. Sice už se tolerují, ale občas to bouchne a to pak lítaj chlupy.
    Hezké dny Tobě i celé kočičí smečce. K

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. První přišel Edík. Všichni mne včetně chovatelů upozorňovali, že dva kocouři určitě ne, že to nedělá dobrotu. Tak jsem dala na rady zkušených a přišla slečna Farkašová.
      Na ní se poznamenal chov, je šíleně bázlivá a zároveň rozmazlená. Ale oni dva si sedli povahou, klidem a tvořili klidný pár.
      Do toho jsem přinesla Míšu. Přes všechny deklarované problémy, si kocouři sedli, jsou jako teplí bratři. Spí spolu, umývají se spolu, dělí se o jídlo.
      Nikoliv Farkašová, ta Míšu nepřijala a i po sedmi letech na něj prská, dělá ofuky a občas vzduchem létají chlupy.
      Míša jí také po pravdě neudělá nic dobrého, asi jako odměnu, že ho nepřijala.
      Dnes už vím, že rady odborníků jsou občas scestné, člověk si musí vše osahat sám.
      Ale vnímám kočičí holky jako podstatně složitější než kluky, přijde mi, že do kolektivu zapadají podstatně hůř.

      Vymazat
  25. Simčo, tuhle péči znají u nás doma naši dva psi. Při odchodu z domu kontroluji v jakém pelíšku leží, jestli ho mají dostatečně načechraný, jestli mají plnou misku s vodou, zavírám dveře a slovně se s nimi loučím..... přistihla jsem se dokonce při tom, že na ně šišlám! Bože :o)
    Teď jsou z toho na nervy mé děti - oba studenti na domácí distanční výchově - tudíž psi nezůstávají doma sami, ale pod dozorem dětí. No, tak je třeba dobře a každodenně poučovat děti, aby tu péči nezanedbávaly, no ne? :o) No komedie, co ti budu povídat. Ale když je miluješ, není co řešit :o)
    Měj prima dny, Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pořád je daleko příjemnější pohled na dva načechrané rozmazlence než na chudáka, který živoří u boudy v mrazech, bez jídla a podvýživený žebrá o jídlo.
      Chápu, že děti musí mít radost, na druhou stranu, naučí se péči o zvířata a bude to pro ně přirozené, myslím, že to je v pořádku :)

      Vymazat
  26. Konec dobrý, všechno dobré, ale strach to musel být pořádný. Co se jednomu během chvíle prožene hlavou... Ovšem je to krasavec. Přirovnání, slepené oči jako vánoční linecká kolečka,je kouzelné, proto neslyšel :o)
    Měj klidné dny.J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Domnívám se, že neslyšel záměrně, že ho můj strach nemotivoval k výkonu a nevylezl z teplého závětří voňavých ručníků :))

      Vymazat
  27. Blondýnko, jum mám. Mimochodem, Okresní přebor miluju :D.

    Celebrity teď mají v otužování novinku, válí se ve sněhu. Nazí. Můžeš přijet, dnes napadlo :D.

    Hláška o tom, jak bude Míša upečenej k večeři, je top!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý správný Čech má doma jum a fandí fotbalu :))
      Přiznám se, že až díky Jardovi Kuželovi vím, co jsou to jesle a kopací míč Roteiro !!
      Janinko, já bych se asi neválela, už nejsem ve věku, kdy bych se mohla předvádět, navíc je riziko, že bych se nezvedla. To já raději kávičku a dortíček v kavárně, třeba se ještě dočkám, že někdy otevřou ??

      Vymazat
  28. Teda já bych chtěla vidět natočené video. To jak postupně měníš ošacení, jak lehké volání se mění v hysterické pořvávání, jak začneš běhat jak vystřelené torpédo kolem baráku a lézt do křoví - ale ne, nechci ten strach a obavu vůbec zlehčovat. Jen je pěkně drzý, že slyší naléhavé volání a neodpovídá! Tam bych přiopravila výchovu :-), za trest klečet v koutě, a na hrachu.
    Hlavně, že vše dobře dopadlo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, úplně přesně ... lilo ze mne jako z vola :)))
      On mi fešák už jednou vzal kramle, když jsem nesla domů krabici, podběhl pod ní.
      Po hodině na mne zazvonila sousedka, že na rohožce sedí můj zrzavý turista.
      Bohužel, on neumí od malička mňoukat, takže si cestu domů nevyřval a deděl tam jako trubka.
      Od té doby je to moje černá můra, neodpustila bych si vlastní blbost, kdyby měl živořit na ulici.
      Vidím zde ovšem problém ... mám pouze několik druhů čočky, fazole, hrách pouze mražený :)))

      Vymazat
  29. Simi, krásná fotka. Míša je opravdu kouzelnej, ...a pohodář. Nedivím se, že ses bála, zdali nepřekročil okresní hranice. U některých zvířat je to hned a ten strach znám. Hlavně, že to dobře dopadlo.
    Měj klidný týden. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míša je skutečně nesmírný pohodář, ale také šíleně zvědavý kočičák, nesmí mu nic utéct. A uvnitř ještě nedospěl, pořád je hravý jako kotě.
      Je to můj okresní přeborník a celonárodní vítěz ve hře, kdo víc vydrží :))

      Vymazat
  30. Kocouři neznají pojem okres. Jenom teritorium, neasi?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ano, jenže kluci jsou kastrovaní a to očůrávaní jim naštěstí nehrozí.:)
      A mně to tedy nechybí!

      Vymazat
  31. Jum nemám, ale když tak bojovičku. Hlavně že je čičman doma :)

    OdpovědětVymazat
  32. S hledáním kočiček mám taky zkušenosti. Někdy ve skříni, jindy v koši s prádlem na žehlení.. Momentální černá číča se jako kotě schovala do vánočního stromku. Když už jsme jí šli hledat i dolů s tím, že spadla z balkonu a bude mrtvá, všimla jsem si dvou žlutých žároviček na stromku které tam neměly být ... celou dobu nás pozorovala jak se honíme a ani nemňoukla 😺 Kocour Míša je náramný fešák! Dík za tip na seriál, pořád hledám něco českého ke koukání a tenhle neznám , snad se mi ukáže (někdy nejsou práva). Jinak jum mi dochází a musím pro nej nutně do Čech , místní tak nevoní !!

    OdpovědětVymazat
  33. Blondýnko, něco mi to velmi připomíná, jako bych to byla já, vyděšená plná černých myšlenek a rajón k hlídání máme jen o maličko větší. O zahradu nevelkou, ale obrovskou, když se tam někde Sára schová a má srandu z toho, že ji oba hledáme. Nemá kudy utéct ven a ani to ještě neudělala, přesto už můj muž několikrát procházel celou ulici a hledal ji. Oba orosená čela a smrt ve vočích... Dnes jsem tvoje hledání opravdově prožívala. Jo a jum nemám.

    OdpovědětVymazat
  34. Tomuto článku moc dobře rozumím! Snad každý kočkař takové věci chápe. Kočky jsou mistři ve schovávání a dovedou se ukrýt i v malém bytě... několikrát už jsem se o tom přesvědčila. Ta radost, když se nám konečně podaří našeho mazlíka objevit, je obrovská...

    OdpovědětVymazat
  35. Díky za další krásný příspěvek a přes všechnu tu tíseň, kterou tuším za slovy, určitý nadhled. A jak moc znám tyhle situace! Včetně toho, že jsem prozkoumávala i pračku, kteoru jsem naštěstí dosud nezapnula (a né, nebyla tam). - Jsou to nervy, s těmi čtyřnohými potvůrkami, dovedou naložit pěknou dávku adrenalinu.
    Ale konec dobrý, všechno dobré.
    A líbí se mi moc ten příměr s okresem. I když okresová záležitost a vůbec celá ta šaškárna mi už leze zubama, ale tohle bylo vážně vtipný, i roztomilý a taky sympaticky odpovídající.

    OdpovědětVymazat
  36. Zkrátím to, díky moc za povzbuzení :-)

    OdpovědětVymazat
  37. I really appreciate this wonderful post that you have provided for us vnpdfs Thank you a lot.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.