čtvrtek 13. února 2020

O umění odpočinku ....


Před lety jsem se  dobrovolně zavázala, že budu odpovídat na dotazy studentů filozofické fakulty.
Zadání nevyplynulo z mého životního putování, ale bylo zcela nahodilé ... má cesta za odpočinkem.
/ studenti v rámci objektivity neznají a neměli by znát diagnózu /
Jako dítě jsem přejala životní styl mých rodičů, co také jiného zbývá. Život ve velkém domě, s obrovskou a pracnou zahradou, mnoho zvířat a rodiče pracující na směnný provoz.
I kdybych moc chtěla, neměla jsem šanci vzdorovat. Malá holka, která zastala práci dospělého, která se názorově stala mladou - starou, myšlenkově dospěla dříve než vrstevníci.
Tuto káru jsem začala před sebou tlačit do svého dospělého života, nic jiného jsem totiž neznala, nic jiného jsem nezažila. Práce, povinnosti, práce, povinnosti.
Jednoho dne se má cesta, mé tempo zastavilo. Signalizace na křižovatce alarmovala červenou, mnoho poplašných vykřičníků do tmy strašilo, já neslyšela. Musela jsem to zvládnout.
Nezvládla, vyhořela.
Skončila jsem v péči odborníků. Vražedné tempo  mne zabíjelo, orgány mého těla vypověděly službu, nespala jsem, nežila jsem a potácela se na pokraji rokle, hluboké, černé.
A důsledek ?
Ležela jsem, tupě zírala do stropu, nevnímala jsem okolí, klepala se jako osika.
Nejdříve jsem ze svého slovníku vypustila slovo MUSÍM. Pomalu, ale jistě jsem se učila jinému výrazu ODPOČINEK.
Pud sebezáchovy ?
Mocná síla žít, nikoliv přežívat, mne vrátily do života, ale s vykřičníkem.
Jako se prvňáček učí písmenka, číslovky, já jsem se učila vypnout hlavu. Relaxační metody pod vedením psycholožky, kdy jsem musela zpomalit, vyladit a vůbec připustit klid v rozbouřené mozkové sféře. Pro mne doslova a do písmene kalamita.
Přehodnotit a od základu změnit, mít se ráda a začít konečně žít, začít odpočívat.
Mé cíle.
Nepředstavitelné, nepřekonatelné. Ale jinak to nešlo, nepřežila bych.
A tak jsem se znova narodila.
Slunce mi najednou přišlo žluté, nebe modré, lehnout si na kosmetice, nechat si udělat pedikúru nebo masáž, nerovnalo se zapovězené činnosti, jen radosti ze života.
Že slovo odpočinek není sprosté slovo, ale nutnost, mi trvalo spoustu dlouhých let, než jsem si pustila do svého žití. 
Už se umím ovalovat, už sebou dokáži bez výčitek fláknout o gauč.
Když se tam někde v hlavě objeví šotek, který svou lopatičkou začne mlátit do mého svědomí, že bych měla, vše vypustím, vše zruším. Odjedu odpočívat, odjedu pryč.
Je to bohužel vratké. A stále jsem nevyhrála, byť se velice snažím.
Přes dvacet let nekouřím, přesto se mi zdají sny, ve kterých kouřím, labužnicky natahuji kouř do úst a přitom si oharkem opaluji prsty. Ráno se probouzím a netuším, kdo to v noci kouřil.
S uměním odpočinku je to podobné. Má snaha o kvalitní život, ve kterém se mám ráda, vážím si sama sebe, cestuji, raduji se z drobností, raduji se z prostého žití.
Pak najednou  rozjedu kolotoč s tím podivným slovem Musím. Ráno se probouzím a netuším, kdo to zase spustil tu lavinu šíleného kolotoče v mé hlavě.
Nelze se stále rodit, nelze stále umírat. Nelze změnit temperament, který jsem dostala do vínku, neumlátím v sobě ten jižanský naturel, jediné co skutečně mohu... pěstuji si a budu si vždy hýčkat umění odpočinku, bez něj bych tu nebyla. Ale milí přátelé, je to dřina .... a navždy s vykřičníkem.






















Celý život se učíme, já kupříkladu umění odpočinku.
Každá fotografie z Madeiry, kterou jsem zde zařadila, ve mně evokuje moment, kdy jsem se zastavila, nechala unášet a prožila kouzlo okamžiku.
Přeji sobě i vám, nepřekročit tenkou mez, radovat se, žít a odpočívat.

50 komentářů:

  1. Ani nevíš, jak já ti rozumím. Také mám v sobě nějaký motor, který mě žene do vysokých otáček. Jako kdyby mě zrychloval. Všechno stihnout, všechno zvládnout! A nad tím tátovo krédo: "Konej tak, aby ses kdykoli mohla ohlédnout za sebe a nemusela ses stydět."
    A tak jsem konala, až do infarktu. Skončila jsem na kardiologii a musela se naučit odpočívat. Naslouchat signálům, které moje tělo vysílá. Šlo to těžko, ale muselo to jít. Zpomalila jsem, i když občas ještě ten motor zaburácí a žene se do vysokých otáček.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No právě, výsledek těchto konání je alarmující.
      Končí chronickou nespavostí, žaludečními vředy, infarkty a rakovinou.
      Je to problém, obrovský a ještě stále se o něm mnoho lidí stydí hovořit.
      Přiznat si, že neumím vypnout, pustit si do života odpočinek, je pouze začátek.
      Naučit se to a nepodvádět je boj, ale nutný.

      Vymazat
  2. P.S. Zapomněla jsem pochválit úžasné fotky. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Madeira se fotí sama, je okouzlující a zůstaneme mi navždy pod kůží.

      Vymazat
    2. Byli tam naši přátelé a po návratu nás pozvali nejen na místní speciality, ale zejména na prohlídku fotek. :-D Úžasný ostrov.
      Ovšem mně, která se bojí létat, musí stačit prohlížet si ten ráj na zemi jen na fotkách.

      Vymazat
    3. Nezažila jsem v životě takovou krásu, bylo to něco, co zažiji jen jednou v životě a opakovat se nebude. Je to něco tak pravého, neopakovatelného, boží ráj.

      Vymazat
  3. Simonko, také pochválím fotky.
    A také já ti rozumím. Vše zvládnout a stíhat, být všem oporou a neustále v pohotovosti, neříct si o pomoc, to jsem byla já, nejstarší ze šesti dětí a jak jsem dopadla? Tento model jsem si donesla i do dospělosti a trvalo léta, než se to zhroutilo a pak, k překvapení ostatních, jsem začala dělat něco i pro sebe. Cestování bylo součástí opravného programu.
    Zdravím Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje milá, ty jsi zaplatila daň obrovskou.
      Trvalo mi mnoho let než jsem si poprvé uvědomila a připustila, že žiju jako zvíře.
      Neumím se odměnit, neumím žít. Krůček po krůčku jsem to pilovala a stále piluji.
      Mnoho žen trpí nedostatkem odpočinku, neříkám, že i mužů.
      Ale ženy skutečně nedokáží a neumí vypnout. Bohužel a rakovina je jen třešnička.

      Vymazat
  4. Moje maminka nosila cihly na stavbu nového domu, když jí byly čtyři roky. A dřela až do svých čtyřiceti, než si ji podala rakovina. Pak se naučila poslouchat svoje tělo a bez výčitek si dopřávat, co potřebuje. Vzala jsem si z ní příklad a jsem ráda, že i ty jsi na správné cestě. Nikdy to není stoprocentní, máme to my, ženy, asi nějak zakořeněné v genech, ale když to není moc často, dá se přimhouřit oko :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čím jsem starší, tím víc vnímám dopad rodiny na jednotlivce.
      U nás bylo sprosté slovo odpočinek, máma dělala 14 hodin denně, 15 let neměla dovolenou. Zemřela vyčerpaná a zoufale nešťastná.
      Poslouchej své tělo, ber si mustr, protože každá rakovina je vykřičník,alarmující.

      Vymazat
  5. Jo, odpočívat se fakt musí často učit. Já jsem třeba na palici v tom, že chci mít hned všechno hotové, když vidím před sebou nějaký úkol, tak ho hned běžím splnit. A zvlášť chci mít všechno pořád v cajku v domácnosti. Potřebovala bych nějakou radu, jak třeba nechat ten blbej hrnek aspoň hodinu neumytej. :D Nicméně nebudu tady mluvit o sobě. Tebe to vražedné tempo vážně položilo. A je super, že už ses naučila taky si odpočinout. A ty fotky jsou fakt nádherné - už jen pohled na ně je parádní relax.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měla jsem to úplně stejně.
      Zatěžovala jsem si hlavu úplnými nesmysly, věcmi, které jdou vyřešit. Mučila si hlavu do bezvědomí.Zvládnou to, hlavně to zvládnout. Je to blbost, ale bohužel si jí člověk uvědomí, až když ti nastaví zrcadlo. Takový psychiatr přesně ví spolu s psychologem, jaký úhel je nejlepší, pak se vidíš nahá a bez příkras.

      Vymazat
  6. Jen pěkně odpočívej. Když tě čtu, tak ty toho zvládneš tolik, že si odpočinek zasloužíš :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Učím se, pořád se učím. Minulý rok jsem neposlouchala a založila jsem si pod sebou zase pěkný požár.

      Vymazat
  7. Mé okolí tvrdí, že odpočívat neumím. Nevím. Tak hrozně, jako ty jsem nedopadla, ale občas fakt padám na hubu... Ale uvědomuji si to a snažím se...
    Musíme se snažit. Všichni a pořád.
    Simi, měj hezké dny. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je zajímavé, když mi to říkali, neposlouchala jsem.
      Musela jsem si nabít pusu, abych přišla na to, že měli pravdu !!!

      Vymazat
  8. Asi to tak my ženy máme, ale přeci jenom některá o trochu míň si připouští to všechno, co jiná nedokáže. Měla jsem sousedku, která to měla na háku a byla šťastná. To, že na její kuchyňské lince bylo stále nějaké nádobí, neznamenalo, že hrnek, ve kterém mi dala kávu, nebyl čistý. Byl. Jen ona se nebičovala tím, že musí být linka prázdná.
    Taky mám v sobě nastavené některé záležitosti v sobě jakoby příkazem, že musím.Dotýkají se mne věci, které by neměly, které já v sobě bych řešit neměla. Ale s přibývajícím věkem dokážu už zvolnit. Nemusím mít všechno hned-teď. A klidně si tzv. hodím nohy na stůl. Ale na rozdíl od svých některých známých, nudu neznám, to by se na mně depka šklebila ze všech stran.
    Hezký den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také si myslím a sama na sobě jsem vypozorovala, že hlava z důvodů pudu sebezáchovy spoustu věcí a situací preventivně vypouští.
      Co by mne ale zabilo je nuda, přesně jak píšeš. Dokáži se ovalovat, vypustit, ale pak toužím hlavu zabavit.

      Vymazat
  9. Z článku i komentářů je mi smutno, i když zároveň přeci jenom trochu nadějně. Ano, my ženy to tak máme. A to hlavně proto, že se to od nás zcela automaticky očekává. Očekává se, že budeme vydělávat a zároveň že budeme manažerky vlastní domácnosti, kde bude všechno dokonalé. Když manžel nemá naleštěné boty a vyžehlenou košili, bere se to jako naše ostuda a selhání. Je to nespravedlivé, je to kruté a vede to k totálnímu sebezničení. Moje máma to takhle měla a má dodnes a já se jí marně snažím vysvětlit, že je to cesta, která vede do pekel. Sama se snažím tohle prokletí zlomit a nastavit si život jinak. Nedaří se to vždycky úplně dobře, ale i když mi u toho občas skřípou zuby, tak všechno prostě nemusí být dokonalé a není to ostuda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dřív muži hodně těžce fyzicky pracovali a žena byla naučená a vychovaná jako servis. Hodně záleželo na povaze muže a vztahu k ženě, jak ji miloval a jak si jí vážil.
      Dnešní matky si stěžují, že mají doma spratky, který musí posluhovat, ale kde je ta těžká fyzická práce, že ?
      Má máma dřela celý život a umřela brzo, opotřebovaná, bolavá a nešťastná.
      Je dobře, že svou maminku nabádáš, protože jsou cesty, ze kterých není zpáteční jízdenka. A ty na to také nezapomeň, já se stále učím.

      Vymazat
  10. Popravdě já bych se potřebovala naučit tu stránku, kterou ty potlačuješ. Jednou z negativních vlastností Ryb je lenost, raději se bavit než pracovat a nechuť právě k povinnostem cokoli dělat. Takže já nemám výčitky z toho, že se flákám a lenoším, ale z toho, že nedělám co bych měla, že se tomu nevěnuji tak jak bych měla....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V dřívějších dobách bych o tebe neopřela jízdní kolo. Byla jsem naučená, že jsi svině líná, jak moje generálka pravila, hodila všechny do jednoho pytle.
      Víš, dnes už respektuji tato nastavení, chápu a hlavně, nevyčítám. Máme životní program, tím se řídíme, ten je pro nás důležitý.
      I když jsem výrazně zpomalila, mám ještě moc cílů před sebou, bez
      práce a snažení bych na ně neměla peníze, halt budu jako trubka no.

      Vymazat
  11. Mám to podobně jako Vendy, sice nejsem ve znamení Ryb, ale Střelec. Takže si nedělám hlavu z toho, že si třeba čtu a v kuchyni čeká neumyté nádobí. Pravda byly časy, že jsem to měla jinak, ale už se nestresuji tím, že není všechno hotové.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mne také nádobí nestresuje, mám už přes dvacet let pomocníka a ten mi pomůže.
      Bez myčky, pračky, sušičky bych zemřela. Díky nim mám život výrazně jednodušší.

      Vymazat
  12. Proto jsem ludibrionista. Proto si hýčkám svoji vrozenou kocůriózu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak budeme doufat, že se nezavede plošné očkování :-)

      Vymazat
  13. Já jsem Střelec, jsem taková ... zrychlená asi, s motorem. I když odpočívat umím, to jo, hlavně věkem bych řekla že tak trošku lenivím. Ale třeba na kosmetice - ležet s maskou? Totální ztráta času! Vyčistit, odchlupit, masáž a frrr pryč.
    A je fakt, že tyhle věci si neseme z domu. U nás to bylo víceméně na pohodu, i když jako starší sestra jsem tedy fungovat musela. Zařiď, nauč se, ukliď,... no a manžel byl z úplně opačné rodiny, naklizíno, vylízáno. Takže mě dost vycepoval. Jak já si s chutí nechala nádobí v odkapávači po rozvodu a nikdo na mě neřval, že není uklizený :).
    Jo, jako u všeho, zlatá střední cesta a selský rozum.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje znamení je Kozoroh a mnohdy se má životní pouť výrazně liší od nastavených poznatků, jak bych se měla nebo mám chovat, tudíž to zásadně neberu jako bernou minci.
      Na kosmetice ráda již ležím, ve vířivce již ráda ležím, už si to umím vychutnat.
      Též jsem měla přítele, který vyžadovala dokonalost, nedopadlo to. Nenarodila jsem se, dělat submisivní posluhu, moc ráda pro muže svého srdce připravím jídlo, potěšení, uklidím, nažehlím, ale dělat ze sebe frndu už neumím. To nechám jiným, včetně urychleně umytého nádobí na chatě.

      Vymazat
  14. Kdysi jsem přišel na to, že všechno se stihnout stejně nedá a že je to i dobře, protože když člověk všechno stihne, nemá už pak čas, energii ani důvod snít o tom ostatním. Rád dělám pořád něco, ale na spoustu věcí, které jsou pro mnohé lidi důležité, naprosto kašlu, takže v jejich očích pak vypadám jako ten, který za práci vydává to, co ostatní považují za odpočinek :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Odnaučila jsem brát lidi jedním metrem. V tomto ohledu je každý centimetr jiný, máme na život jiné nároky, jinak nás život baví a odpočinek vypadá pro každého z nás jinak. Máš svůj pohled, své ustálené nastavení a je třeba ho uznat, respektovat.
      Proto já ti již mnohokrát řekla a napsala, že mnoho lidí by si s tvými prázdninami nevědělo rady, ty jsi je využil dokonale.

      Vymazat
  15. Moje máti byla lev a měla domácnost na háku.My ryby jak čtu jsme lenivé, asi jo,jen nesmíme mít během 5 let 3 děti, velkou zahradu,kde se vše pěstuje pro malé hospodářství,chodit do práce, vést oddíl cvičenců...ale je fakt,že jsem to nehrotila a i na lenošení došlo -:D Hospodářství jsme prodali dokud jsme toho byli schopni.Jo, a též 20 let /12.1. tomu tak bylo/ nekouřím a občas si v noci jako ty ve snech zahulím, což dokládá jediné, že je to holt droga. Já o sobě říkám, že jsem abstinující kuřák, neb vím, že by stačila jedna cigareta a budu v tom lítat zas. A abych nezapomněla, snímky jsou moc pěkné.-:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Napsala jsi důležitou věc, i když se člověk narodí v nějakém znamení, musí pak v případě životních peripetií konat podle situace. Máma od tří dětí a ještě s hospodářstvím musí hodně hodit zadkem, aby vše zvládla.
      Nekouřím od roku 1998, též říkám, že jsem abstinující kuřák. Cigaretový kouř mi nesmírně voní a jak píšeš, stačila by jedna a je to zpátky.

      Vymazat
  16. Krásné fotky jsi pořídila během odpočinku.
    Vím dobře, jak chutná vyhoření, byť jsem ho naštěstí nechutnala v plné síle. Byla jsem nepříjemná až zlostná. Reagovala jsem až moc rozhořčeně. Změnila jsem pracovní místo a brala to jako nový začátek. Jsem jiná, než tehdy. Mírnější, laskavější, víc naslouchám jiným i sobě. A máš pravdu, nebylo to snadné. Slovo musím jsem zamenila za chci a mohla bych. Co dělám, dělám pokud možno s láskou. Neříkám, že všechno zvládám na výbornou. Ale učím se....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tvém případě jsi zaplatila daň největší, tvá rakovina nebyla náhodná.
      Moje švagrová jednoznačně připustila, že stres na pracovišti, špatné vztahy a neustálé kolize zapříčinily její rakovinu. Neuměla vypnout, stresovala se.
      Také odešla na jiné oddělení a je spokojená.
      Opatruj se, nic není zadarmo.

      Vymazat
  17. Já to mám podobně jako Vendy, jsem lenivá, mám ráda knížky, teplo a čokoládu. Spojení těchto věcí lenost vyloženě potřebuje...:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, já přečtu s bídou jednu knihu za měsíc, v létě vůbec nic.

      Vymazat
  18. Takové záběry evokují italské dolce far niente.
    Lidi z teplých krajů k odpočívání nemusí nikdo přemlouvat, u nich je spíš problém je přemluvit k práci :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sladké nicnedělání je přesný výraz.
      Však díky teplotním změnám v našich krajích na tu siestu taky dojde :-)

      Vymazat
  19. Blondýnko, jako by jsi mluvila o mně. Dětství jako nejstarší pomáhání při stavbě domu, což obnášelo nošení piva a hlídání dvou mladších sourozenců, jako by to tenkrát byly koule u nohy. Ano, jsem taky Italka a přehnaně aktivní, i když mi v tom teď brání moje tělesná schránka. Jen tak lenošit se pořád učím, většinou mám přitom špatné svědomí a můj muž mi říká: ježíš, nemusíš pořád něco dělat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přehnanou aktivitu má člověk uloženou geneticky, vycvičenou rodinnou atmosférou. I když záleží i na pohlaví, muži nejsou hnáni svými matkami za lepší výkon, tam se spíše tlačí na strunu, že musí být hýčkán. Přesto, nelze házet do stejného pytle, muži dokáží být dříči, když cítí tu pravou zodpovědnost za svou rodinu.

      Vymazat
  20. Simčo, Ty víš, že já vím...radši bych nevěděla, ale což, někdo si tím projde, jiný ne. A důvody můžou být různé. Pravdou je, že když se člověk cítí lépe, má tendenci ,,zapomínat" a sklouzává do starých kolejí. A tady je ten vykřičník, který bychom neměly přehlížet. Přeji Ti, ať se to daří a ať máš na cestě spoustu takovch krásných míst, které Tě alespoň na chvíli zastaví.
    Jindra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zlá či negativní zkušenost posouvá. Ne nadarmo se říká, vše špatné pro něco dobré.
      Vynechala bych ty noci bez spánku, ty depresivní myšlenky, které nepustí to pěkné do hlavy. Nejdůležitější je si stav připustit a pracovat na sobě.
      Když se objeví vykřičník, zastavit. Já minulý rok tlačila, tlačila a pak už jen sklízela úrodu. Naštěstí jsem zastavila. Přeji i tobě, nezapomínat.

      Vymazat
  21. Taky mě hned napadlo známé rčení “dolce far niente” a vidím že už ho přede mnou někdo použil. Ale neznamená to lenošit celý den, naopak. Mají jen jiný rytmus,tělu zřejmě prospěšnější, nevstává se v nelidskou hodinu, je pauza na oběd, odpočinek a znovu do práce. Dělá se tu běžně do osmi večer. Ne všude, ale obchody dělají “na trhačku”, tak jsme říkali rozdělené směně. Ze začátku mi to vadilo, ale když vidím jak jsou tu lidi ve formě, asi na tom něco bude 😉
    My byly naučené že nejdřív povinnost, pak zábava, nejdřív ostatní, pak my. A hlavně vše vykonat rychle, kvalitně a bez odmluvy. To, co se v mládí naučíš, z hlavy jen tak nevymažeš ( a ve stáří najdeš - pokud se dožiješ!)
    Krásné fotky!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Něco na tom bude, šílené vstávání za tmy, kdy biorytmy velí čistit organismus, odpočívat a místo toho, hurá do práce. Bez jídla, bez pořádného probuzení, z čistě zdravotních hledisek je to malér. V našich podmínkách lenoší hlavně makáči na UP, kteří vstávají na 10 hodinu, posedí na úřadu, koupí si pět kilo uzených žeber, pustí televizi a žijí. Mnoho let. Dostanou infarkt či mrtvici z odpočinku :-)

      Vymazat
  22. Simčo, také jsem to zažila. Stále dokola práce, v hlavě naprogramováno co ještě musím stihnout atd. Pak jsme se nastěhovali na domeček a já jednu sobotu seděla u televize a nic nedělala. To bylo výčitek...., dlouho mi trvalo pochopit, že občas je to třeba a že jsou i tací, co na tu bednu čučí neustále, nic jiného nedělají a výčitky žádné nemají. Dnes se snažím umět odpočívat, vypnout, ale občas tam ten pracovní červíček zašťourá a někdy i vyhraje. Vyhoření jsem naštěstí nezažila, musí to být strašné a je dobře, že ses z toho dostala. Z Tvých nádherných fotek je vidět, že se už dokážeš zastavit a radovat se ze života a to ti moc přeju. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mnoho lidí vyhoří, pokud chtějí ve svém životě pokračovat a nepřežívat, musí mnoho změnit. Každá cesta zpátky bohužel signalizuje malér, takže červíčka zamknout, zavřít a ovalovat se !

      Vymazat
  23. Fredy Kruger

    " V špitále ležím ve posteli...
    jsem rozčilen, neboť jsem vyhořelý !!
    spodek mám fáčema ovinutý
    a bolestí křičím jak pominutý !

    ... zdravotní sestry...( i bratři ) mne nutí,
    bych zadnici nechal si převinouti !

    ... zvlᚍ zdravotní bratr Bill Mrtt běhá bystře
    řka : " Vystrčte prdel !! vás namažu... mistře !
    jste vyhořen ?? došla vám inspirace ??"

    " Howno ! " dím : " Chytily sirky mně v kapse !
    jááá... zhaslou tam strčil, ony však chytly
    nyní jsem popálen od pupku k pytli !!!"

    ... " Prdel již zasychá....
    rána jest čistá "....

    " Výborně ! řve Jann Puch ( scénárista )
    ... však v břiše mi tlačí
    a mám ho jak v lisu ...
    ( ?? ) chce se mi sráti ! přineste mísu !!!"

    řve lékař : " Koukni jak sere Jann !!!"

    " Už to mám ! napíšu sery - jál !!
    Můza zas přišla !
    už to vím !!!"

    ... huláká pacient VÍ AJ PÍ !!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznám se .... jsi lepší jak Valentýn.
      Díky Fredíku !

      Vymazat
  24. Nádherné fotografie a odvážně upřímné. Ještě jsem ti chtěla moc poděkovat za milý komentář.

    OdpovědětVymazat
  25. Pěkně napsané. Přesně napsané. Asi to tak máme skoro všechny ženské. Nejprve vyhovět rodičům, pak předvést manželovi, že jsme ty nejlepší a všechno zvládneme. Tím si ho ukolébáme a až přijdou děti tak se musíme dřít. Všechno je na nás. Tedy pardon na mně. Přijde i péče o rodiče, sourozenec je daleko za hranicemi A opět je všechno na mně. To se musí řešit. Už to nezvládám. První řešení odchod do předčasného důchodu. Méně peněz ale pohoda. I když péče o maminku až taková pohoda nebyla. Relaxovala jsem práci na zahradě. Domů jsem jezdila totálně ubitá. Zahradu jsem si vychutnávala teprve doma u počítače na fotkách. Moje dovolené jsou poznávací fofry. Musíme stíhat vlaky a autobusy. Poznávací zájezdy s cestovkou opět fofry... ať toho klient vidí co nejvíce. A moc dobře jsem si vědoma toho, co mi právě odrovnalo paži. MUSELA jsem se zastavit. Jenže i to ovalování je nyní bolestivé. Tělo si žádá odpocinek.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.