sobota 14. prosince 2019

Když se dostaneš do problémů, utíkej ...


Sedím pod velikým kopcem na lavičce, ve tváři mám vepsáno sto let.
Vrásky prohloubené nespavostí, ruce se chvějí.
Život je jako bonboniéra, milý Forreste. Půjčím si, s dovolením, pár tvých slov, pár vět ...

1. Máma vždycky říkala, že zázraky se dějí každý den. Někdo tomu nevěří, přesto je to tak !

Přišel k nám, nezván. Dostal jméno " malý, útulný, přívětivý", protože rakovina zní syrově.
Stala jsem se šerpou, průvodcem, přítelem, tichým bláznem. Dlouhé hodiny, dlouhé měsíce, jsme chodily mezi kapkami sněhu, deště. Tiše mlčely, brečely, objímaly se.
Zabředávaly jsme do patosu, smály se kravinám, nepřipouštěly si na onkologiích holé hlavy, ozářená ňadra, vyoperované dělohy, zduřelé mlékovody. Na bolest v jejích čokoládových očích nikdy nezapomenu, na strach, co bude s dětmi, co bude s mým bráchou, co bude se životem ?
Vyhlásily jsme rakovině válku, nelítostnou a ze švagrových se staly kamarádky na život i na smrt, no nezní to maličko pateticky ?

2. Nejsem moc chytrej, ale vím, co je láska !

Její oči zalily slzy. Odešel, milován, hýčkán a přesto zbaběle prchal bez vysvětlení.
Jak my ženy potřebujeme znát pravdu, jak se v ní rochníme, jak je pro nás důležitá.
Když muž odejde, je mu lhostejno, zda chlad v ložnici, bytě či srdci překročil únosnou mez.
Sedávaly jsme u kávy, dobrého oběda, sladkého dortíku, procházely kouzelná zákoutí, šuměly si šumivým vínem na lepší zítřky. Má milá přítelkyně, vždy ve vztahu jeden miluje víc a věř, on za to nestál. V době adventu láska chybí nejvíc, osamění tíží. Polibek pod jmelím, zahřátá ruka, vařící svařák ve dvou, já vím, místo toho v srdci díra a náplast na samotu v nedohlednu.

3. Cože ?  Na sajrajt se musí se smetákem. To říká moje máma.

Nový byt, nový muž, nové dvě děti, nová střídavá péče. Že je to soužití ve starém bytě nějak patologicky zasmrádlé, nevyhovující, nefunkční, jsem tušila od samotného začátku. Narodila se do něj má vnučka, má dcera v něm žila. Chce to jinak, bude to mít jinak.
Jak zvládne roli samoživitele mé dítě, jak se postaví všem nástrahám v moderním světě ?
Z vlastní zkušenosti vím, mnoho slz, odpírání, bolesti. Selhala jsem v instituci jménem rodina já, mé dítě má našlápnuto stejným směrem, je to prokletí ?

4. Pro hlupáka každý hloupý.

Dva měsíce se protáhly do dlouhých pěti. Každý den jsem šlapala kopec, dohadovala se, přela, skládala účty. Potírala šlendrián, rozmazávala trus, aby na mne spadla daleko větší nálož hoven.
Bojovala se statusem " blbé blondýny ", běhala s metrem, vodováhou a řešila úhel pohledu, který byl křivý jako prdel. Deset chlapů se na mne dnes a denně dívalo jako na obtížný hmyz, když jsem si dovolila upozornit, že ty schody jsou skutečně křivé.
Pět předlouhých měsíců jsem na svém pozemku a za své peníze přesvědčovala pány tvorstva, že já, obyčejná ženská má více selského rozumu, nejsem kretén a nezasloužím si, aby se mnou mužská část takto zacházela. S despektem, s degradací.

5. Máma říkala, že člověk musí odložit minulost a pak zase může jít dál.

Je po operaci, hodiny ukáží. Ve své kabelce mám jeho hračky a připravenou deku, kdybych ho musela jet zakopat. Při pádu ze škrabadla si můj nejstarší kočičák způsobil obrovské pohmoždění celého zažívacího traktu, slezinu má na kaši, slinivku zjizvenou jako krajkovou výšivku.
Edík je autista, nespolupracuje, nejí, nepije, nečůrá. Mám připravenou deku, mám připravený rýč.
Stávám se štvancem ve vlastním bytě, kdykoliv kocour kolem mne projde, začne vrnět, začne zvracet.
Nesmí, nesmí, já nesmím hladit své zvíře, jinak se vydáví. Ob den jezdím na infúze, nesnáším infúze, Edík nesnáší jízdu autem. Uklidila jsem deku, uklidila jsem rýč a tento týden jsem poprvé pohladila své zvíře a ono se nepozvracelo. Už je to ta minulost ?

6. Protože jsem byl milionář a trávu jsem sekal rád, dělal jsem to zadarmo.

Majitel stavební firmy mi rozšafně předložil finální rozpočet ze stavebních úprav, rozpočet přetáhl jen !!! o skoro milion. Milion sem, milion tam, mám jich spoustu. Těch milionů :-)
Nezešílela jsem, nechci být vtipná, chci přežít.
A tak už vím, že pokud chce člověk něco stavět, musí mít nejen řemeslníky, ale i schopného právníka a soudního znalce. Ano, budu se soudit, budu se soudit o milion.

7. Máma říkala :  " Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš. "

Každý ten bonbon byl symbolický. Rakovina mé švagrové, bolest mého bratra, strach. Odchod mé dcery od rodinného krbu, hledání nových hodnot, formování vztahů. Boj o přežití rodinné firmy, která má už třicetiletou tradici. Pět měsíců očistce na stavbě, rozpočet jako ze stavby pražského náměstí a Edík zabalený do modré deky a stále připravený rýč.
Prožila jsem nejhorší období svého života, bonboniéra mi otrávila chuť do života, tlumila mne, nedokázala jsem spát, smát se a samotné žití mělo příchuť kyanidu.
Jo, já jsem se sesypala. Sesypala pod tíhou všech okolností, pod tíhou marastu, který mám před prahem. Nevím, použiju lopatu ? Použiju rýč ?  .. a nebo granát.

Forrest Gump se pyšnil IQ 75, ale jeho výroky mají v sobě neuvěřitelnou hloubku. Díky nim jsem byla schopna nefňukat, stejně to nikoho nezajímá. Nalila jsem čistého vína, protože za dobu existence svého blogu, jsem tu stále tisíckrát nahá, tak proč se nezabalit do čokoládové bonboniéry.
Děkuji, děkuji vám všem, kteří jste psali a nezapomněli, protože i když hubou ryju brázdu, já totiž z boje neutíkám, zatím .....



/ poznámka pod čarou ... v této poloze se nacházím poměrně často, je pro mé období hodně specifická, hodně vyjadřující :-) /
 

55 komentářů:

  1. Moje milá Blondýnko, jsem ráda, že žiješ, i když hubou v zemi ryješ!
    Přeji ti, ať všechno ustojíte, ty i tví člověčí i zvířecí nejbližší. Posílám vám všem veliké objetí, protože to je prý teď in a navíc to i pomáhá :).

    Jo, a použila bych asi granát. I když rýč a lopata nadělají méně kraválu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsem četla tvá slova, byla jsi první, vlítly mi do očí slzy.
      Cítila jsem, že nechci, ani nemohu nikoho zde zatěžovat, neb každý má v životě vrchovatě.
      Janinko, ono je sdílení a sdílení, že a já tomu tvému věřím a děkuji.

      Uvažovala jsem o hovnocucu :-)

      Vymazat
    2. Každý máme v životě vrchovatě, ale někdy, když už se to z té hory valí dolů, je potřeba si ulevit. Když jsem se bála, že umřu, vylila jsem to na blog taky, nevím proč, potřebovala jsem to ze sebe dostat. Těch krásných pozitivních komentářů, co se sešlo, až se mi hrdlo svíralo a oko nezůstalo suché. Tím jsem chtěla jen říct, že ono to někdy chce, ten pocit, že tu je někdo, komu nejsi jedno, za to stojí :).

      Vymazat
    3. Bránila jsem se, jednak skutečně každý má svého habakuk, vršit pyramidy na jiné mi prostě přijde bezohledné. Asi bych tento článek po podrobné analýze napsala za rok, za dva. Jenže ...
      Chodily mi emaily, zprávy, sms, jestli žiju, zda žiju, co se děje. Krásné, povzbuzující, nic netušící. Neumím dělat mrtvého Milouše, svými postoji, články jsem se stala holkou veřejnou a i kdyby jen ze slušnosti, prostě musela jsem.
      Když jsem ryla brázdu, nešlo to, už mám bradu výš, už mohu.
      Už mne dokonce zajímá, kde mají na blogu petržel :-)

      Vymazat
  2. Simí,
    mrzí mě, že ho*na stále ještě nedoplavala s ostatními splašky, ale tak to někdy holt je. Jsem moc ráda, že jsi se alespoň ozvala. A pevně věřím, že si brzy na tyhle ošklivé měsíce nevzpomeneš, protože se vše urovná. Smůla není věčná. A já o tom něco vím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doktůrková,
      na tento rok nezapomenu, nikdy.
      To zlé se do nás také mocně zapisuje a špatně se setřese.
      Jdeme dál, ale v zádech cítíme odér minulosti, je přítomen, ať se snažíme sebevíc.
      Mám skvělou psycholožku a ta mne pochválila, jak jsem se naučila s tím ruksakem špičkově pracovat ... no jo, léta praxe !

      Vymazat
  3. Simčo, na jednu ženskou je toho sakra dost. Moc ti přeju klid,který si zasloužíš a doufám, že všechno zvládneš i když tou držkou v zemi. Ono to jinak asi nejde. Držím palce a jsem moc ráda, že ses ozvala. Zdravím

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za za mlada ten lišej byl kobercový :-)
      Mládí pryč, do důchodu daleko a odvoz žumpy drahý a pak se nemám hroutit, že !!

      Vymazat
  4. Milá Simi, když jsi tak dlouho nepsala, věděla jsem, že je něco moc špatně. A myslela jsem na Tebe moc. Ty víš, že se všemi příchutěmi v bonboniéře mám vlastní zkušenost. ten nezvaný host mě navštívil 3x, tu jámu už jsem vykopala a bohužel i naplnila, barák jsem rekonstruovala, od základu, naučila se číst v položkovém rozpočtu a mluvit hodně sprostě, ptž jinak neslyšeli., to všechno sama, ptž bohužel smrt si nevybírá.. Jsem zocelená, ale bolavá a neschopná věřit, a radovat se. Tobě přeju ať všechno zvládneš, napsala jsem ti to jen proto, ať víš, že blondýny jsou místy k smíchu, ale vydrží víc než kůň. Takže taky na dálku pevně objímám... Lenka kočka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni,
      tvá bonboniéra byla kyanidem narvaná až do posledního patra.
      Tvá slova pohladila a děkuji. Napíšu k vánocům osobně.
      Blondýno, mám tě moc ráda.

      Vymazat
  5. Mílá Simčo, opravdu to nemáš jednoduché a na jednu Blondýnu je toho až, až. A všemi směry. Rozchody a pokusy o návrat teď zažívá i moje ségra a i brácha. A není to fakt jednoduché. Dceři přeji, ať to ustojí, určitě bude líp. A Tobě přeji hodně sil a energie, abys zvládla tu tíhu, kterou si neseš. Snad příští rok začneš usypávat a začne svítat na lepší časy. Také nechápu, jak může st. firma přesáhnout rozpočet o takovou částku, vždyť více práce se musí nechat schvalovat a můžou dosáhnout jen několik procent. No, toto Ti vůbec nezávidím.
    Simi, opatruj se a dávej na sebe pozor. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V určitém věku, kdy má člověk knihu života vepsanou ve tváři, jsou ty návraty a rozchody bolestivé, leckdy už i nereálné.
      Zabrzdila jsem káru, odpočívám, ale vím, že budu muset začátkem roku uklízet a ta hromada bude pěkně smrdět.
      Děkuji za podporu.

      Vymazat
  6. Simi, hodně zaznělo už přede mnou. Držím palce, ať Nový rok nastartuje lepší období. Život chodí po sinusoidách, a když je člověk dole, tak se to prostě musí jednou otočit vzhůru.
    Hezké dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vím, že se ledy prolomí, zasvítí slunko a já vydechnu. Nejdůležitější je se neposrat, plínky jsou drahé a mám na ně doufám, ještě čas :-)

      Vymazat
  7. Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi zpátky (a to je nás hodně). Věřím, že nejde mít donekonečna smůlu, že jsi se od pomyslného dna zvedla. Moc držím palce a přeji, ať je jen lépe.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale vím, ale vím, protože ta podpora pohladila v momentu, kdy jsem měla ústa pod hladinou už dlouho a žádný kyslík na obzoru.

      Vymazat
  8. Milá Simčo, když už jsi našla sílu psát, našla jsi i sílu vstát. Na jednoho se toho občas nahrne až neví kudy kam a propadá se do beznaděje..... Přeji vám všem abyste překonali to zlé období a opět měli důvod se usmívat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Než jsem to napsala, trvalo mi dva týdny než jsem tomu dala patu a hlavu, i když napsat, blondýna je v prdeli, tak to by bylo jednodušší.
      Děkuju, potřebovala bych více světla, ale slunovrat je za dveřmi, konečně.

      Vymazat
  9. No, život ti tedy naložil!
    Těžko říct, co je nejhorší - je toho prostě moc!
    Na dálku objímám! Drž se! Je advent a ten je taky o naději!
    Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, že mne dorazil Edík, úplně, totálně a dál už nebylo, co řešit.
      Mozaika se plnila celý rok, jen barvy se vytrácely a začala převládat černá.
      Vážím si objetí, já potřebuju pozitivní náboj a ve velkém.
      V mém podání je letos advent o přežití, odpočinout, vydechnout a nadechnout.

      Vymazat
  10. Blondýnko, jsem ráda, že ses vrátila. Občas nám život nadělí tolik, že se zdá, že to neuneseme. Moc dobře to znám. Tak ti jen přeju, vydrž, teď už to musí jít trochu nahoru. Život je houpačka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Život bez houpání by byl nudný, já bych poslední měsíce svého života přirovnala k jízdě na horské dráze hlavou dolů a jako bonus bez helmy.

      Vymazat
  11. Říkala jsem si, kde jsi ? Co se asi stalo. Tak teď už to vím.
    Život umí někdy s člověkem pohoupat víc než dost. Simi, zvládneš to!Vlastě Ty to i ve svých posledních větách tohoto příspěvku píšeš. On člověk vydrží hodně, víc než si myslí. Jsou záležitosti, které se usadí samy od sebe. A jsou takové, které se dají řešit. Jen to nahromadění do relativně malého časového úseku je někdy hodně stresující. Potom máme pocit,že je toho na nás skoro až dost.
    Ale uvidíš, bude zase dobře.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naděje je to, kvůli čemu každý den vstáváme, otevíráme oči a nadechujeme se.
      Zvládnu, nepochybně, nic jiného nezbývá, jen narovnat se bude dlouhý proces, předlouhý.

      Vymazat
  12. Milá Simo, sešlo se toho nějak moc najednou. Když ses neozývala prvních 14 dní, myslela jsem si, že jsi jela na předvánoční dovolenou - kéž by!
    Ale uvidíš, že časem se začne všechno rozmotávat a problémy se budou řešit.
    To už tak bývá, že přijdou všechny najednou a odchází po jednom.
    Posílám moc pozdravů a budu na tebe a tvé blízké i nadále myslet. Drž se!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdyby nebyl Edík v takovém stavu, okamžitě bych se sbalila a nekompromisně odletěla.
      Snila jsem o tom dnes a denně, jenže jsem neměla koule se sbalit a nechat doma nemocné zvíře, neumím to.
      Děkuji a posílám veliké pozdravení do milované Itálie !!!

      Vymazat
  13. Simi, je mi líto bolesti, je mi líto smutných dní...ale někdy stačí se jen vypsat, někdy stačí jen natáhnout ruku, aby ji někdo chytil a třeba i na dálku a řekl: neboj, holka, zase bude líp.
    A ono bude- MUSÍ.
    A věř, že přijdou dny a i ta bonboniéra bude chutnat zase tobě a třeba i mně...
    Přeji z celého srdce hodně síly jít dál, jinak, ale prostě jít...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vypsat, no, Hani, dříve ano, ale pod takovou náloží to už léčivé není.
      Musila jsem k odborníkům na duši, to už ruka nezvládla. Znám svou psychiku tak dokonale, tudíž požádat odborníky, je už jen povinnost. Nesmím se dostat do propadu, to je cesta nahoru špatná a dlouhá. Umím kvalitní analýzu, vím, kdy mám akorát.
      Léta praxe ze mne udělaly šikovného psychoanalytika, který si vždy a včas řekne o pomoc. Lidé se za to stydí, já né, bez nich bych byla už mrtvá.
      Tvá srdce mi budou průvodci, děkuji.

      Vymazat
  14. Tohle je takový očistný článek, rekapitulace všeho zlého a pak bude následovat nový začátek...:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nový začátek, kdepak. Milá 50, nejdřív musíš odklidit ty hromady a teprve pak můžeš vykročit navoněná a vypucovaná a vzpřímená ...

      Vymazat
  15. Ty nikdy nebudeš rejt držkou v zemi. Na to jsem až moc silná a sebevědomá ženská! Ach jo. Bod č.2 mi je ták tuze povědomý, i ta bolest... i bod č.3 .I když to si mohla říkat moje maminka. Věřím že neříkala, selhání bylo ve mě. Udělala jsem krok, od kteýho mne všichni zrazovali a nabízeli svou pomoc abych se od něj odvrátila. Neposlechla jsem, moje chyba, a zároveň si tím svůj život dosti pohnojila na dlouhou dobu. Vlastně napořád. Jak psala Míša, byl to záhul, ale už se váhy začnou překlápět zas nahoru...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, to je šílený omyl, pokud si i silný člověk nepřipustí poser, nikdy nepřekoná ani první zatáčku. Viděla jsem hodně silných a sebevědomých ve stavu, kdy neměli daleko k plenám či ukončení své trasy životem. Ryju, ryju a síla je v tom, že se nestydím si přiznat, je tomu tak, bohudík.
      Jsi člověk, který se nebojí svá životní úskalí, své posery pojmenovat, klobouk dolů.

      Vymazat
  16. Simonko, někdy nám život najednou nadělí toho tolik, že je to k neunesení. I já to zažila.
    A vím, že ty to také zvládneš a my tu pro Tebe vždycky budeme. Mám Tě ráda. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, mnohokrát, vážím si to a vím, ty jsi veliký bojovník !!!

      Vymazat
  17. Simi, po pravdě: když jsi tu nebyla, měla jsem o tebe strach, ale i trochu jsem si říkala, žes někam na delší dobu odjela.Nejsi v dobré situaci, ale pokud je to pověstné dno, kam ses nezaviněně dostala, už se jen odrazit a jít vzhůru. Je to těžké, vím.
    Dvě mé známé byly také v koncích, platily chlapům po rozchodu velké peníze za něco, čemu ti muži nepřispěli ani prací, ani finančně, takové tu máme poměry.Ono je všude něco.
    Moc ti držím palce, aby bylo brzo lépe, abys nejen vyhrála spor, ale i postavila své vysněné ,,sídlo,, s krásným výhledem na středověký hrad. Simi,tvá dcera je krásná a měla by najít pana Božského snadno. Tobě přeji také partnera, podle tvých představ.
    Ježíšku, to je takový problém Simče nadělit? Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ježíšek už šikovné, pracovité a snaživé kluky ubytoval ke stejně šikovným dívkám a výběr partnerů je šílený. Vlastně žádný, o pořádného chlapa nezakopneš, jsou rozebraní a každá si je doma pěkně zavře.
      Je tragické pro ženu mého věku najít muže, který nechce živit, šatit a má nějaké ego a kromě chlastu i nějaké koníčky.
      Nikdy, nikdy bych se nerozváděla, držela bych se svého muže, snad bych mu i ty ženský tolerovala :-)

      Vymazat
  18. Krásná povzbuzení byla již napsána. Já Ti přeji hodně síly na překonání všech překážek, které Tě potkaly,držím palce,a přeji do příštích dnů jen to dobré.Zdenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj otec zastával teorii drsného humoru a tvrdil, že každou složitou situaci vyřeší kyselý drops. Kdyby jen věděl a nedostatkové zboží je to v této době !

      Vymazat
  19. No, není toho málo, na jednoho člověka by stačilo i míň. O dost míň. Nejsem sice Forrest Gump, ale z doby, kdy jsem jezdil na kole, si pamatuju, že většinu času se funí do kopce, aby to mohl člověk čas od času pustit malou chvilku na volno dolů do údolí, což je ale hned pryč, protože to ubíhá zatraceně rychle. No a někdy je to do kopce pořádně dlouhej a prudkej krpál, až se chce seskočit a sednout si do škarpy. Ale lidi jako ty, myslím, nečekají na sběrnej autobus a teď se mi zdá, žes vyjela až do oblak, tak silnici nezbývá než se stočit zase dolů. Tak ať je to přesně tak!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Před lety mne má profesorka ze zdrávky a nyní špičková psycholožka učila trpělivosti a životní rozvaze právě na kopci. Musela jsem ho namalovat, ten svůj kopec a první a nejdůležitější moment byl, když jsem na něm namalovala lavičku, symbol zastavení, nadechnutí a v mém podání i zklidnění.
      Petře, já v té době neuměla sednout ani do škarpy. O sběrném voze jsem ani neuvažovala, nepřipustila jsem si tuto eventualitu.
      Dnes si umím sednout, dnes si o pomoc poprosím, požádám a jsem za to pyšná. V mém podání ohromná otočka k životu blíž.
      Máš svatou pravdu, vyjela jsem moc vysoko, nikoliv, že bych potom toužila, trvala na tom, tohle mi přinesl život a já jen sledovala bezmocně, jak nakládá a pod tíhou se dusila. Ve vzduchoprázdnu, nad kopcem bez jištění, bez kyslíku se špatně dýchá, já už toužím jen do nadmořské výšky svého kopce .... děkuji za moudré zamyšlení.

      Vymazat
  20. Milá Simi,držím palce,ať je lépe.Krásné adv.dny.JP

    OdpovědětVymazat
  21. Říkala jsem si, co se asi děje, že je na tvé frontě takové ticho. A musím říct, že je to tedy nálož pořádná. Větší, než může člověk unést. Zvlášť když se to přižene (jako obvykle) všechno najednou.
    Ty jsi ale silná, a i když se to jeví jako něco, co nejde zvládnout, vím, že to nakonec zvládneš. Vytrvalost, jakou máš ty, jen tak někdo nemá (já tedy rozhodně ne). Opravdu moc ti přeju, aby se to všechno brzy přehnalo! Aby bylo zase dobře, nebo alespoň lépe, snesitelně a přežitelně. Drž se!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čím je člověk silnější v očích ostatních, berou jako samozřejmost, že to prostě dá.
      Myslí si to o mne mnoho lidí včetně mé dcery, o co větší překvapení je, že já jsem silná z donucení, z nutnosti přežít, jsem daleko citlivější a křehčí než si kdo myslí nebo jen tuší. Víš, kolikrát já se doslova posrala pod tíhou třeba jen všedního dne a pak to překvapení pro ostatní, kde je ta silná ženská ?
      Nesnáším tuhle roli, znevýhodňuje mne mnoho let, pálí a tíží.
      Verunko, možná jsem daleko větší posera než si myslíš ...

      Vymazat
  22. Je to tedy nářez, ale ty to Simono stejně zvládneš, protože ti nic jiného nezbývá. Život nám to podělané naděluje jaksi najednou, aby za zlou dobu, kterou prostě musíme přežít, nám dal zase klidnější období. Vždycky to tak je. Nestačí jeden průser, ale všechno ve velkým. Držím ti moc a moc palce, abys to všechno zvládla, jak to jenom nejlíp půjde, protože tohle se nezvládá snadno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tom případě mám až do smrti vybráno, to nejni špatný. :-D

      Vymazat
    2. Je skvělé, že mám už teorii třesku za sebou, letošní rok byl vyloženě rozdavačný, každý měsíc mi před pomyslný práh nadělil. A když se měsíční číslovka navyšovala, nálož hoven byla voňavější, zatuchlejší a výživnější.
      V rámci přežití jsem hodila stop stav a v tom Novém roce, otevřu dveře a musím to odklidit, chca necha, musím.
      Alenko, děkuji za palce, je to skóre v můj prospěch, víc palců, víc udrží !!!

      Vymazat
  23. Simi, jsem moc ráda, že kocourek i švagrová to zvládli. S tím ostatním si poradíš, uvidíš. Ty nejsi žádná padavka. Jsi silná a statečná ženská. Mám tě ráda a jsem tu, umím dobře poslouchat, pokud bys chtěla:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Renčo, ty víš, jak chutná pobyt po onkologických zařízeních, jak to člověka svlékne do naha a táhne veškerou energii jinam, pryč. Jak to bolí, tlačí a člověk sice drží, jen teskně vzpomíná, jaké to bylo před, viď. A Edík, to je pašák, dal mi na frak, ale snad už na pohodu.
      Nejsem padavka, ale potěší mne takové vyznání od ženské, kterou si moc vážím. Děkuji.

      Vymazat
  24. Když jsi překolejila jinam, ztratila jsem tě z očí. Dnes jsem náhodně klikla na zázračně uchovaný odkaz na tento blog a jen zírám. Ale mám i radost, že jsi přece jen měla tu sílu a dala nám vědět. Taky vím, jak moc pomáhá psychologická pomoc, když najednou ujede životní svah pod nohama. Vmímám, že "dost" už pro letošek bylo a doufám, že už pojedeš víc z kopce než bys nabírala další nálože. Do všech dalších dnů ti přeji odvahu řešit, co se řešit dá, a zkusit obrátit s nadějí své oči do budoucna. Ono už (podle tvé výpovědi) by mělo být zase chvíli dobře. Nemám o tebe strach, zvládla jsi toho opravdu hodně za toho půl roku. Sama vidíš, jak prospěšné je umět se vypsat z toho, co snad už bylo. Edíka za mě pohlaď, snad nemá vybrané všechny kočičí životy. A tobě posílám objetí, které by tě dokázalo povzbudit a věřit, že přece musí být líp. Opatrně ti přeju CO NEJKLIDNĚJŠÍ SVÁTKY.

    OdpovědětVymazat
  25. Si super žennská, všetko najlepšie Ti prajem...

    OdpovědětVymazat
  26. Blondýnko,čtu každý tvůj blog.Nevím proč jsem asi nikdy nekomentovala, ale vždy jsi mně uzemnila svojí upřímností.Mně je 68let a život se se mnou ani trochu nemazlil.Taky jsem si prošla chvílema kdy jsem byla totálně na dně.Mám nemocného brášku, je schyzofrenik a po smrti mamky se o něho starám.Můj muž na tom zdravotně taky není nejlíp, pochovali jsme už 5 milovaných čubinek ,dcera se před lety taky vyhrabala ze strašných sraček a zvládla to.Mohla bych psát až do rána.Přeji ti Simči ať už je jenom dobře.👍Martina

    OdpovědětVymazat
  27. Jak moc ti rozumím. Období sesypání mám už pár let za sebou a vzhůru to šlo pomalu. Už nikdy to nebude jako dřív, ale hodně jsem přehodnotila priority a žiji přítomností.Ne včerejškem, ne zítřkem. Jsi silná holka a držím palce, ať příští rok ti přinese víc krásných chvil a méně trablíků. Přeji klidné svátky :-)

    OdpovědětVymazat
  28. Mám pocit, že blížící se závěr letošního roku je pro mnohé z nás mírně pokřivený. Už ani nevím zda je to měsíc, či dva, kdy obden utěšuji svou sestru, která řeší narůstající závislost na alkoholu, čili již klasický alkoholismus, své dcery, která odmítá přijmout svou závislost jako děsivý fakt, odmítá nastoupit dobrovolně na léčení, přichází o děti, o muže... A má sestra je krůček před totálním psychickým zhroucením ze stresu a nemohoucnosti.
    Simi, vždy se říká, že čas vše zhojí. Nu nevím, ty zjizvené stopy uvnitř se mnohdy nevymažou.
    Přeji Ti nalezení spousty sil k překonání všeho.
    Krásné Vánoce...
    Ála

    OdpovědětVymazat
  29. Simono, bylo mně divné, že ses tak odmlčela. Takových radostí je opravdu nad hlavu. Přeji, ať to všechno se obrátí v dobré a lepší, milion navíc platit nebudeš, nemoc nebude fatální a ve vztazích take vysvitne Slunce.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.