čtvrtek 7. listopadu 2019

Jen láska nestačí ....


Sedím v čekárně veterinární kliniky.
Uvnitř právě operují mého kočičího seniora.
Vidím jeho vyděšené oči, svírají se mi vnitřnosti.
Hlavou se mi honí věta lékařky  ... budeme operovat nebo jdete domů ?
V několika slovech tolik bolavé reality, otázka volby.
Máte na to peníze či nemáte ?

Vzpomínám si na příběh mé kolegyně.
Než sehnala potřebný finanční obnos, zvíře jí v čekárně zemřelo.
Volala k čertům, k andělům. Sháněla bratra, sestru, rodinu.
Skládali tisícikoruny jako mozaiku, která dá životu pokračování.
Příběh jednoho kočičího života dopsal nedostatek.
Vyhasly obrovské hnědé oči uprostřed dětské deky.
Dlouho se nedokázala se situací srovnat.
Slzy tekly proudem, bolest atakovala, sžírala.
Selhání pro pár grošů, jenže kde brát, když nejsou ..

Budeme operovat.
Jen si pro hotovost musím zajet.
Mám rezervu, ale co kdybych jí neměla ?
Svírám volant, uvědomuji si sílu každé mince.
Mohu odejít s nemocným zvířetem a nechat ho trpět ?
Uvědomuji si otázku volby, otázku života a smrti.
Utrpení, jak přežít s nemocným zvířetem, když nejsou.

Uprostřed kuchyně sedí fialová kulička.
Sedím na podlaze, dělám kočičí mámu.
Hladím, objímám, hladím a zase objímám.
Uklízíme spolu, čteme, koupeme se, píšeme.
Je můj stín, přítel v depresi, kamarád do deště.
Máme společnou historii vpitou pod kůži, pod kožich.
Odcházím, loučí se. Přicházím, vítá mne.
Je součást mého žití, rodina, co čítá mnoho členů.
Bolestivě, připouštím, jednou poběží do ráje.
Za duhu, kde budou mističky plné, kde budou pobíhat kočičí slečny.
Ale dnes ne, ještě né ...

Nesu v náručí několik kilo chlupů. Vrací se mi tuna lásky.
Unavené kočičí oči mne pozorují, tak jsme to dneska vyhráli.
Ano, starý brachu, bolestivý mač má vítěze.

Připouštím si moc a sílu peněz, víc než kdy dřív.
Zvíře je závazek. Zodpovědnost na dlouhá léta.
Bitva o svědomí, dám co mohu, mám na to ?
Protože jen láska nestačí ....



 

32 komentářů:

  1. Nebudu zastírat, bulím tu! Nejsem kočíčí, jsem psí máma. To jak mi bylo přesně před týdnem, to jen tak nezapomenu. Ač junior, má za sebou první menší zákrok, dnes už vím, že je zdravý!
    Simi, naprosto ti rozumím, naprosto chápu a přeju vám ještě hodně společných dní.
    Helena

    PS: a hladím maroda i všechny ostatní chlupatce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vždy když dojde na zdraví, ať lidské nebo zvířecí, je člověk nastartovaný, hlavně vyděšený. Já mám veterináře spojené s průsery, proto se vždy bojím.
      Čím starší zvíře, tím je člověk víc napojený, víc trpí obě strany.

      Vymazat
  2. Simčo, je to strašné, ale dnes je vše o penězích, a kdo bohužel nemá.... Chudáčci zvířátka i jejich páníčci. Musí to být těžké chvíle, když víš, že chceš aby žili a není kde brát. Naštěstí Tvůj kocourek má paničku, která ho na druhý břeh jen tak nepustí. Držím palečky ať se brzy uzdraví a jste spolu ještě dlouhé chvíle. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V dnešní době je důležité si při pořizování zvířat uvědomit, že je to závazek na mnoho let a hlavně, je to o penězích, očkování, odčervení, přijde neodkladná operace a je hotovo.

      Vymazat
  3. Simi, jsem ráda za šťasný konec.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já také, ale mnoho zvířat to štěstí nemá a umírá kvůli nedostatku financí.

      Vymazat
  4. Například východ slunce.
    A vítr ve větvích.
    Anebo píseň, tichou
    jak padající sníh.
    Tak to prý nelze koupit
    za žádný peníze.
    Jenže zbejvá spousta věcí
    A ty koupit lze.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To rozhodně, jenže co když fakt nejsou.
      Já si dnes uvědomuji, že mám na sobě závislá tři zvířata a pokud bych náhle onemocněla nebo zemřela, jejich osud není zrovna růžový. S věkem přichází i důležitá uvědomění, lidé by měli naslouchat. Určitě si nepořídím další zvíře, to vím jistě.

      Vymazat
  5. Simi, moje soužití s kocourkem bylo krátké, ale umím si představit, co jsi prožívala. Dopadlo to dobře a vy si můžete spolu užívat další krásné chvíle. Posílám seniorovi velikánské pohlazení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naše soužití trvá 12 let a pevně věřím, že potrvá další spokojené roky.

      Vymazat
  6. To je hrozné, takové dilema..Žít či nežít? Jde o to, jestli na to máš! Pro osamělé důchodce bývá často zvířátko jedinou společností..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle přesně jsem si říkala, jak dát z penze na ošetření, operaci, následnou péči, když ten senior ty prachy nemá. Pokud nepomůže rodina, zvíře nemá šanci.

      Vymazat
  7. Je to smutné, ale je to tak. V tomto případě opravdu jen láska nestačí. Mít dnes zvířecího kamaráda je velmi nákladné. Bohužel nikdy nevíme, jestli nebude potřebovat drahou veterinární péči. Ale mnohdy je touha po chlupatém společníkovi tak velká, že člověk ani nepomyslí na finanční úskalí. Na dálku drbu kočičáka za ušima, a přeji vám oběma ještě hodně společných rán a večerů:-).
    Jindra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý, kdo si pořizuje zvíře by si měl uvědomit, co ho čeká.
      Moje Farkašová by už dávno byla za duhou, od malička je to přešlechtěný mrzák, který je navíc alergický na kukuřici. Uzpůsobit stravování, aby neměla jen průjem, je finančně náročné, přitom já si to nevybrala.Přivezla jsem si domů kočku, která byla nonstop marod a nech jí chcípnout.
      Je těžké si vše nalinkovat, ale láska skutečně nestačí, nesmí vyhrát sobectví.

      Vymazat
  8. Jé, já ani nedýchám. Mám to také tak, jen v psí podobě. Co lásky už mě dali.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lásky dávají vrchovatě a my jim za to dlužíme krásné roky bez hladovění, bolesti, týrání a jiných laskomin, co mi lidé umíme.

      Vymazat
  9. Víš, Simí,
    nahlas to zní sice pro některé lidi blbě, ale peníze fakt JSOU důležitý... I když jsem dřív říkávala něco jinýho... A na těhle věcech si to právě člověk uvědomí... Stejně je fajn, že Edík měl s tebou tohle štěstí.

    Jakou měl vlastně diagnózu? Jestli jsi to někde psala, tak se omlouvám, ale neviděla jsem to nikde.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dí a musí se to říkat nahlas, musí se to pojmenovávat. Cítit zodpovědnost, žít podle pravidel a pořádků, protože zvíře nejen roztomile vypadá, ale dalších nejméně 15 let potřebuje plnou misku, teplý pelech a veterinární péči, což je dneska raketa.
      Edík má štěstí a přála bych ho dalším, kteří mají právo na pěkný zvířecí život.

      Začalo to shnilými zuby, pokračovalo rozsáhlou infekcí, přidalo se zvracení a jako bonus se rozeběhlo srdíčko, takže ještě injekce heparinu, aby nebyla mrtvička.

      Vymazat
  10. Krásně píšeš. Blahopřeji tvému parťákovi, že tě má a přeji mu brzké zotavení.

    OdpovědětVymazat
  11. Znám to od kamarádky. Její kocour strkal hlavu kam neměl. Veterinář je velice drahá záležitost. I ona na něj měla. Naštěstí...

    OdpovědětVymazat
  12. Blondýnko, prožívám to s tebou a vzpomínám na dobu, kdy naší kočičí rodinné přítelkyni nepomohly ani peníze. Investovala jsem, přestože naděje byla velmi malá. Nepomohlo to a já se z toho vzpamatovávala několik měsíců, ale těch peněz, i když zbytečných jsem nikdy nelitovala. Věděla jsem, že jsem pro naši lásku udělala, co jsem mohla. Tak si oba užívejte a ať se chlapeček brzy uzdraví.

    OdpovědětVymazat
  13. Tvůj kocourek má nejlepší kočičí mámu, jakou by si mohl přát :-) Buďte spolu šťastní - všichni a ještě dlouho!

    OdpovědětVymazat
  14. Jak moc dobře tohle znám. Dva roky Bobešovi nemoci se rovnaly dvěma luxusním dovoleným. Naštěstí náš vet má pochopení a je schopný dát odklad, nebo přistoupit na splátky...

    OdpovědětVymazat
  15. Hlavně, že je O.K.
    To stojí za všechny peníze.

    OdpovědětVymazat
  16. Nejsem ani kočičí, ani psí máma. Ale jsem máma lidská a jestli to samé, co k dětem, dokáží lidé cítit k zvířatům, pak udělají pro jejich štěstí a zdraví cokoliv...

    OdpovědětVymazat
  17. Blondýnko, už chvilku k vám chodím pro pěkné čtení (ani nevím, jak jsem se tu ocitla).
    Jsme spíš psí rodina, ale jednu mňaudámu (britskou) máme taky. A ... ach jo, peníze jsou prostě potřeba, málo platný. Naposledy jsme solila před 2 roky, kdy nám omylem utekla a přinesla neplánovaná miminka v bříšku. No, aspoň to rozsekla a jelo se na kastraci. A víte co, zaplat pánbůh, protože měla plné vaječníky cyst. Tak se to vyřešilo a užívá si důchod. Je jí taky 12, jako Vašemu.
    Jinak i běžná péče (krmení, očkování, odčervování) pro jednu číču a 2 flaty není levná věc. Každý by to měl dobře předem zvážit, když drží v náručí chlupatou maličkou kuličku...

    OdpovědětVymazat
  18. Chápu, mně umřel v náručí pejsek.... otřesný zážitek...ale aspoň nebyl sám..klavesnicetuka

    OdpovědětVymazat
  19. Hlavně, že jste vyhráli bitvu! Nejtěžší je to poslední rozhodnutí - nechat pomalu trpět nebo nechat uspat?

    OdpovědětVymazat
  20. Peníze hrají nejen v dnešní době velkou roli,
    i když..., mocní a víc než bohatí si zdraví a život
    ani penězi zaplatit nemohli,
    ale
    o tom tvůj příběh není.
    Promiň, jen mi to přišlo tak na mysl, že jsi úžasná žena,
    která se dokáže o své zvířecí přátelé takhle postarat.
    Svou lásku ti určitě dokáží dát denodenně najevo.
    V lidském žití, už to tak bohužel nebývá.
    Za peníze si zdraví v určitém věku nikdo nekoupí i kdyby je měl.
    :-)

    OdpovědětVymazat
  21. Pes, kočka, kanárek nebo želva na tom vůbec nezáleží. Je to náš rodinný příslušník, miláček, který nenadává a bere nás za všech okolností, užíváme si s nimi radost, ale i bolest, když jsou nemocní. Zažila jsem už dva psí konce, je to bolavé, ale tak to prostě je. Snažili jsme se do poslední chvíle, ale snaha ani prachy na nemoc nestačí. Teď se těšíme z pětileté Barči, ale i ona už nám připravila nejednu nepříjemnou chvilku. Simčo, ještě dlouhé zdraví všem tvým chlupáčům ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
  22. Také jsem jednou šel na veterinu s NO - Cleyem a zpátky jsem se vracel jen s obojkem, náhubkem a vodítkem ...

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.