sobota 5. října 2019

Tajemství jídelního lístku ....


Léto budiž pochváleno.
V září jsem se po roce zvážila. Kdo zná můj příběh, ví, že se zásadně nevážím.
Po zhubnutí 35 pytlíků pšeničné mouky / pokus o vtipné připodobnění, ve skutečnosti to bylo 35 kg sádla a vody / jsem si po dobu šesti let váhu bez větších problémů udržovala. 
Jednou ze zásad mého racionálního přístupu je, neposkakovat každý den na váze.
Cítím napnutou podprsenku, přetékající kalhoty, švy u halenky akurát, prostě uberu.
Tak to skvěle vycházelo, až letos.
Za devět měsíců jsem prožila, co jiní nezvládnou za dlouhá léta. 
Ručička poskočila o pět kilíčků směrem nahoru. No a co, chtělo by se zvolat ?
To se ztratí, rozloží a jedeme dál. 
Nejedeme.
Už nikdy nechci mít metrák, nechci být uvězněná ve svém těle, cítit se jako napchatá hus plná šišek.
Královna jo-jo efektů, znalkyně vajíčkových, banánových, bramborových diet, odbornice na hladovku, detoxikaci i proměnu ropuchy na žabičku, to vše vím, že nefunguje.
Musím dodržovat pestré a racionální stravování, při kterém nesmím ze zásady hladovět, ani se přejídat. 
A kila jdou jako mávnutím proutku dolů. Naučila jsem se svému tělu rozumět, poslouchat ho a být s ním ve shodě.
Jenže ....
Na víkendovém pobytu mimo domov jsem si uvědomila, jak nesnadné se jeví přežít bez hříchů, pestře a zdravě.
Na snídani docházím s žitným knackebrotem, na svačiny jsem vybavena ovocem.
Ale co oběd, co večeře ?
Jídelní lístky přetékají vydatným menu. 
Hovězí guláš se šesti, pečená kačenka se zelím a dva druhy knedlánků, smažený řízek a šťouchané brambory,  pizza na miliardu příchutí, těstoviny zalité bohatě šlehačkou, hájená hovězí svíčková s brusinkami, tradiční smažák s hranolky či kroketami, hamburská kýta s vinnou redukcí, grilovaná chapadla s mořskými plody po řecku.
Vyčerpávající turné po restauracích, kde se nechci odvalit po šesti kulatých načechraných plátcích národního pokladu, v mojí mysli vyvolává flustraci.
Mám hlad, mám šílený hlad, ve městě plném malých i větších restaurací.
Jsem štvanec jídelních lístků, na kterých není ani jedno odlehčené či dietní jídlo.
Hlavou mi běží pořady o racionálním stravování, internetové portály s nechutnými fotkami obézních lidí, výživoví poradci apelující na zdravý a nezatížený životní styl. 
Ale jak a kde začít ?
Hladová a vyčerpaná do sebe láduji těstoviny carbonara a uvnitř brečím. Nechci být sud, ale jak se tomu bránit bez alibismu, přeci tady nechcípnu hlady.  
Uvědomuji si, jak zoufale se musí cítit v podobné situaci diabetik, pokud je okleštěn aplikací inzulínu, musí dodržovat dietu a ocitne se mimo domov, mimo hájené teritorium své ledničky.
Jak bezradně či brutálně vytočen čte jídelníček většiny našich stravovacích zařízení člověk s onemocněním dnou, kdy se dietní chyba obrazí na bolestech či otocích kloubů.
Nebudu unavovat výčtem omezení, poruch a onemocnění, při kterých je každý zainteresovaný limitovaný dietním nařízením. 
A přestaneme kvůli nim žít, cestovat, poznávat ?
Tajemství jídelních lístků malých i velkých měst spočívá v nechuti a neschopnosti přizpůsobit se strávníkům. Buď přijmeš a nebo odejdi. Nedělej drama, pro jednou se svět nezboří.
Nezboří se ani po druhé, ani potřetí a když se nevejdeš mezi futra, tvé boky budou jako skříň, tvá cukrovka, ani bezlepková omezení, no jo, tak zavři oči ... pro jednou, že !



/ poznámka pod čarou, fotografie vznikla, když jsem ještě neměla hlad  :-) /

31 komentářů:

  1. Simi, jako bys mi četla myšlenky. V září mi našli žlučníkové kamínky, zatím jsou malé. Napřed pan doktor rozvíjel teorii uskřípnutého žeberního nervu, ve finále se podle ultrazvuku a výsledků krve ukázalo, že na vině je žlučník. Paní doktorka hned pravila, že je to na operaci. Řekla mi, že rozpouštění kamínků mi nedoporučuje. Byla jsem smířená s operací. Ovšem mám nedomykavost chlopní, sice nález je podle kardiologa malý, ale musela jsem si vyřídit vyjádření z kardiologie k případné operaci. A dostala jsem prášky na rozpuštění kamínků. Moc v to nedoufám. No a musím držet dietu. Koupila jsem si kuchařku, abych věděla, co vůbec můžu a co bych neměla. Před pár dny jsem právě přemýšlela, co bych si asi objednala v restauraci k obědu a myslím, že bych si nevybrala. Možná tak vařené brambory.;-)
    Měj krásný den. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když dojde na dietní omezení a je lhostejno zda tuk, cukr, sůl, ano, zbydou jen brambory. Má nutriční poradkyně mi vyprávěla, že s podobným problémem přijela klientka z pobytu v lázních.
      Držím moc palce, zažila jsem co je žlučník a fakt to není sranda a jíst také.

      Vymazat
  2. Já žádnou dietu nedržím, ale měla bych, mám reflux, a stejně si v restauraci nevyberu, mně tam většinou nechutná, protože jídlo je nedobrý. Takový jídlo bych se kolikrát styděla někomu dát a chtít za něj peníze mi přijde nehorázný. A tam kde mi chutná, jsou ceny tak vysoký, že tam zajdu párkrát za rok...:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Psát zde o kvalitě a čerstvosti jídla v restauracích by byla obrovská zátěž, stránka by to ani nepojmula. Vracela jsem i polosyrovou rybu.
      Každému chutná něco jiného, má jiné požadavky, ale jíst skutečně zdravě a dietně se ti podaří v Praze a okolí jinak máš smůlu.

      Vymazat
  3. Jídelní lístky! Sní jako zpěv bájných Sirén.
    Jednou, kdysi dávno, jsme v práci vytiskli falešné jídelní lístky a pak je během oběda v nedaleké restauraci vyměnili. Hosté se pak nejvíce dožadovali "Husarovy šavle".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uklepl jsem se. má být "Zní jako..."
      Ale všimni si, že sloveso "snít" a "sníst" má ve třetí sobě stejný tvar : "Ono/ona/ono sní o tom co sní"

      Vymazat
    2. To je ovšem geniální plán!

      Bloud

      Vymazat
    3. Tohle jsou husarské kousky, které neublíží a pobaví.
      Máš cit pro jazyk ve všech směrech :-)

      Vymazat
  4. Manžel, když je na firmě v Praze, chodí výlučně do nějaké indické restaurace, sice se přežere, ale nemá takové výčitky :D.
    Já začala před pár měsíci žít zdravě, zelenina, bílkoviny a bla bla bla. Výsledkem jsou tři kila nahoře. Takže na to kašlu, vracím se ke svému prasení a ono to půjde snad dolů :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná nebyl problém ve zdravém způsobu stravování, ale v množství
      Což je můj stálý problém :-) Jsem megaloman a ve všem, já musím začít vždy u porcí.

      Vymazat
  5. Blondýnko, nikdy jsem žádné diety nedržela a stačil mi pohyb a ještě nedávno jsem měla velikost 36. Teď se hýbat nemůžu a kila šla nahoru, naštěstí se zastavila na stupni jedno kilo hezčí než druhé :-) s velikostí 40, ale stále neměním stravovací návyky, protože mě by pomohl jen větší pohyb, tedy možnost vůbec se hýbat. Ale rozumím ti a držím palce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to vše spjaté i s věkem, za mlada člověk lépe a rychleji spaluje, má daleko více pohybu. U mne zásadní roli sehrálo vynechání cigaret, s cigaretkou a kávičkou se linie držela daleko lépe.

      Vymazat
  6. Já si myslím, že už se dneska jídlo, které není kalorická bomba, v restauraci vybrat dá. Kuřecí plátek dělají skoro všude a přílohy se už dost často objednávají extra, případně se dá požádat o záměnu. Já si většinou dávám místo přílohy buď grilovanoou zeleninu nebo salát. Nebo si dám nějaký velká salát (s tuňákem, kuřecími kousky ap.).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V Praze a okolí si každý dopřeje nevídané dietní hody.
      Na malých městech, horách nemáš šanci.
      Při objednání kuřecího plátku se zeleninou, mimochodem v prvotřídním hotelu, mi donesli plátek plavající v tuku a tři !!! lístky salátu.
      Nedovolila bych si psát takový článek, jsem objektivní, dokáži kritizovat, ale i poukázat na kvalitu.
      Člověk, který je omezen kupříkladu, že nesmí tučné, se nenají. Protože jsem již mnohokrát dostala salát caesar, který byl zamíchaný majolkou.
      Nebo grilovanou zeleninu se spálenou cibulí, kdy jsem celou noc prozvracela.
      Máš štěstí na lokace, já peška :-)

      Vymazat
  7. Mně se zdá, že už se blýská na lepší časy, alespoň tady u nás v okolí Prahy. Na obědovým meníčku už bývá fit jídlo samozřejmostí (byť někdy jim přijde, že je fit třeba ceasar salát - asi protože se jmenuje salát:) a třeba ryb je v nabídce taky víc a víc. Zdravým restauracím se tu taky daří, ale tam já se bojím, protože nosím černý oblečení a tam jsou všichni barevní jak papoušci :))

    Zkus se po těch zdravějších jídlech vytrvale ptát. Jednou jim musí rupnout nervy a pak ti snad vyhoví:)

    Bloud

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bloudičko, ty kočko jedna, tebe tak ráda vidím !!!!!

      Máš pravdu, v Praze a okolí, třeba Průhonice, Horní Počernice, tam se skvěle a bez nesnází najíš a opravdu se nemusíš bát, když napíší dietní, je to skutečně připravené na pohodu. Mám zde několik veganských jídelen a restaurací, kde se skvostně nají mnoho lidí a výběr luxusní.
      Ovšem v malých městech je člověk bez šance, vypadáš jako exot. Poslední výstup jsem měla na Nových hradech, kde nabízeli pouze českou klasiku a nic víc, bez alternativy. Skončila jsem hladová na celozrnném pečivu.

      Vymazat
  8. Já jsem si nemyslela, že je to až tak strašné. Přijde mi, že jsi musela chodit po nějakých putykách a nebo hledala jen meníčka. Díky tomu, že většinou bývají přílohy zvlášť si své jídlo můžeš sestavit sama. Fotka je nádherná. Možná se nadarmo neříká "hladoví umělci".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obešli jsme spoustu restaurací všech cenových kategorií a dožadovat se večer menu by ode mne bylo hodně troufalé.
      Již výše jsem psala, že jsem si v prvotřídním hotelu objednala plátek se zeleninou.
      Plátek plaval v tuku jako Venclovský v moři a zelenina byly tři snítky salátu.
      Skutečně jsem ten dlouhý a hladový víkend na jablkách nafotila pěkné fotky :-)

      Vymazat
  9. Tak je jasné,že pokud člověk udržuje svoji linii určitým programem, tak si jídelníček sestaví nejlépe doma. Nejsem až tolik častým hostem restaurací, ale většinou nemám problém tady v okolí dát si jídlo pro mne vyhovující. Ale je pravda, že pro mne jakž-takž si udržet váhu znamená spíš více pohybu, to mám na sobě odzkoušené.
    Hezké dny, Simi!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejkrásnější je, když je člověk zdravý, přijede k vám do Krkonoš a dá si si kyselo a dobrou cmundu a zazdí to borůvkovým trhancem :-)
      Pohyb je skutečně od určitého věku důležitý faktor, v mém případě i kvalitní stravování.

      Vymazat
  10. Nikdy jsem žádnou dietu nedržela, ale některé jídelní lístky jsou skutečně tristní. Taky mi stačí k obědu polévka nebo větší salát.
    Přeji příjemnou neděli, Simi!

    PS: ta fotka - altánek na zámku Nové Hrady...?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle si člověk neuvědomí, pokud je zdráv a v kondici, jen co začneš mít problém kupříkladu jako žlučníkář, je na světě obrovský problém, nenajíš se. A nebo se trápíš s prášky v kapse a rohlíky z konzumu.

      Ano, altánek a vlastně celý zámek je nádhera, neskutečné místo.

      Vymazat
  11. Ho, hó. Altánek na Nových Hradech! Je to parádní místo. Chtěly jsme letos s dcerou zas vyrazit, ale počasí a práce mi to zhatila. Mimochodem, v Litomyšli je jedna restaurace, jmenuje se Rettigovka a byť má v názvu známou tvůrkyni vydatných pokrmů, je to čistě racio a vega jídelna.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hledali jsme a nenašli. Jednu restauraci, netuším jméno, před 18 hodinou zavřeli a bylo po večeři. Pán nás poslal do Aplausu, ovšem zde jsou ceny, za které se nemusí stydět ani interhotel v Praze.

      Vymazat
  12. Pět kilo se nabere lehce, shodit je už hůř a v restauracích asi vůbec ne. Pro mě je sice vidina omáček s knedlíkem přímo božská, ale jednou za rok kdy jedu do Prahy, si to můžu dovolit. Většinou vaří kamarádky, dnešním jídelním lístkům kolikrát nerozumím, dokáží i z jednoduchého jídla vytvořit směs čehokoliv, často zapečené nebo polité vrstvou smetany. Salát jak sama píšeš, pár lístků salátu, zeleninová obloha tvrdá mrkev, ředkvička a plátek okurky.
    O pizze nemluvě, tolik druhů neznají ani Italové a já pokaždé končím u Margherity. Ale po těstovinách se netloustne jak by se zdálo, když jdou kvalitní z tvrdé pšenice, ovšem místo carbonara si musíš dát s omáčkou z čerstvých rajčat nebo zeleniny, případně aglio olio peperoncino a ne dva talíře. Zeleninová polévka taky zasytí, ale bez jíšky, luštěniny, maso na grilu...Aspoň mě se tady podařilo zhubnout a bez strádání :-))
    Držím palce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ani nechci a nemohu strádat. Doma debilních diet, kdy jsem nesmyslně hladověla, je pryč.
      Pokud člověk změní přístup k jídlu, což jsem i udělala, dokáže shodit i udržet.
      U nás ještě racionální stravování pokulhává, stále vede v myslích strávníků salát caesar, který má do racia daleko, osmažené krutony, opečená slanina a zálivka z majolky skutečně není dietní. Plavající plátek kuřecího masa okořeněný vrstvou grilovacího koření,glutamáty, no průser.
      Diabetik či žlučníkář se v restauraci nemá šanci najíst.

      Vymazat
  13. Simi, diety jsem nikdy nedržela, měla jsem celkem dobré spalování. Jenže čím jsem starší ..., a také téměř bez pohybu (několik hodin denně v autě), tak se začínám kulatět. Ráda jím, chutná mi, ale mé stravovací návyky jsou příšerné. Přes den moc nestíhám a večer pak nevím co dřív. No, je to můj boj. :o)
    Fotka je super. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vím, že kolem padesátky je to skutečně boj, hůř se spaluje a sedavé zaměstnání prostě pohyb nenahradí. Je to boj nás všech žen v tomto věku, jen prostě člověk nesmí hodit flintu do obilí, pak je to průser.

      Vymazat
    2. Padesátka je svině...:-D

      Vymazat
    3. Tobě se to s tvou postavou machruje !!!!!

      Vymazat
  14. Ta dnešní doba s umělými idoly štíhlých modelek nám bere radost z jídla. V dobách Rubense se tím nikdo netrápil.
    Já jen málokdy odolám, když u nás v práci uvidím ve skříni s laskominkami milovanou čokoládku Kofilu. Jediné štěstí pro mě je, že ne vždy je na spadnutí, protože ji prostřídávají s jinými, které už tolik nemiluju.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.