pondělí 7. října 2019

Nebe ...


Před lety jsem se stala vzorkem.
Mnoho let odpovídám na zasílané dotazníky a průzkumy České televize. A obdobně jsem byla vyzvána studenty filozofické fakulty k dobrovolné spolupráci. Formou písemnou odpovídám na dotazy, které zkoumají mou psychiku, mé vnímání staré drbny, mé postřehy.
Vyjadřuji se k otázkám postojů, názorů, hledám odpovědi v oblasti společenské, kulturní, ale hodně i v rovině osobní.
V posledním elaborátu jsem se měla zamyslet nad vlivy přírodních jevů, tak jak na mne působí, jak je prožívám a jak mne děsí, vyvolávají paniku nebo naopak pocit štěstí.
Pod tíhou své osobní pravdy, svých prožitků jsem si zpětně uvědomila, jak negativně na mne dopadal nedostatek vody v minulém roce. Jak mi najednou přestal být lhostejný stav našich řek, potoků, jak špatně jsem nesla pohled na zdevastovanou přírodu. Bolestivě jsem tápala a neuměla se s touto skutečností srovnat, věřím, že je nás v podobné pozici mnoho.
Čekání na vodu, na déšť ve mne umocnil strach z budoucnosti, zalarmoval spícího ignoranta uvnitř a nabudil k většímu vnímání, k větší sounáležitosti.
Naopak, co potěšilo mé srdce, mou chuť do života, letos jednoznačně nebe.
Ta paleta barev a odstínů modré, která dramaticky lemovala svítání nebo západ slunce, nadpozemské jeviště plné oblak, mraků nebo beránků, jak jsme jako děti říkávaly. Příroda se skvěla v daleko přívětivějších barvách díky nebeskému podkladu.
Fotografie dostávaly silnější punc originality, děj na nich měl úžasnou a stále se měnící atmosféru.
Ani zářící slunce, příjemný déšť, kapky ranní rosy vystavující svou krásu na rozkvetlých loukách, ani vůně čerstvě zorané půdy, plachá zvířata lesů a strání, nikoliv, já letos obdivovala nebe.



















38 komentářů:

  1. Když jsem pročítala Tvoje věty, tak jsem si uvědomila, že taky často zvedám hlavu k nebi a žasnu, co nebe pro potěchu oka umí naaranžovat. Většinou pracuje s modrou a bílou barvou, ale když se rozohní, tak se dokáže opičit i po malířích :-). Vytvoří pak ale to, co ani malíř nenamaluje.
    Měj hezký den, Simi!
    Hanka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. A je tolik lidí, kteří zapomněli, nemají chuť a k nebi nevzhlíží.

      Smazat
  2. Nebe je někdy děsivý, ale vždycky krásný. A ty fotky jsou nádherné. :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já tu jeho dramatičnost doslova zbožňuju, je nesmírně inspirativní.

      Smazat
  3. Ano, nebe je nádherné. Bílá, šlehačková letní oblaka, ale i sametově šedé dešťové mraky... vždycky je na co se dívat a k čemu vzhlížet :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Bílá, šlehačková letní oblaka ... to je takový nádherný slovní obrat, spojení. Mnoha lidem bych přála, aby to stejně od srdce vyjádřili.

      Smazat
  4. Také ráda pozoruji nebe jak se mění. A jako Marta obdivuje svítání, já zase miluji západy slunce.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Svítání a západy jsou kapitola sama o sobě, pro lovce fotografií období, kdy si i přivstanou :-)

      Smazat
  5. Krásný! Každé ráno, když ve 4:15 vycházím z domu, padne můj první pohled na oblohu. A ta dnešní neměla chybu, miliony hvězd zářily jako kapky rosy a svítily mi na cestu do práce...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak já vycházím o 10 minut později, obloha byla posetá a daleko větší šok mne čekal na autě, já neměla připravenou škrabku a bylo po romantice :-)

      Smazat
    2. Jejdanánky, v kolik teda naše Světluška vstává?!

      Smazat
    3. Já tedy kolem 4, když mám ranní.

      Smazat
  6. Moc hezké fotky jsi pořídila :-) Jako malé děti jsme vydržely dlouho ležet na louce, pozorovat mraky a hádat, co který zobrazuje. Dnes je myslím vidí hlavně na Instagramu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já si tohle povídání ještě pamatuji s dcerou, sice jsme už ležely na lehátku, ale užily jsme i spoustu srandy.
      Pevně věřím, že jednou ten lov na instagramové fotky přejde a než sdílení, budou lidé zase žasnout nebo jsem naivní ?

      Smazat
  7. Simi, taky ráda koukám nahoru, co nám příroda mráčky na oblohu namalovala a většinou se mi líbí i nebe tak trochu dramaticky zatažené před deštěm. obloha je prostě divadlo, co neomrzí.
    A pokud jde o nepříjemný pocit z nedostatku vody, pociťovala jsem to podobně jako ty.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc mi vadí to podceňování skutečnosti, že vody je fakt málo, lidé se tomu pořád smějí. Nejsem příznivcem katastrofických scénářů, ale kdo má k půdě a přírodě blíž, ten potvrdí, že je to malér.
      Vím, že při tvých výletech jsi mnohokrát zažila nebeské divadlo a každá hvězda byla za skvostnou celebritu.

      Smazat
  8. Stačí trochu zvrátit hlavu a hned vidíme divadlo, přímo nebeské!
    A voda - chápu a sdílím ty obavy, je to přece základ života!
    Simi, měj hezké dny, Helena

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Občas se mi stane, že zvrátím hlavu a mám problém jí vrátit na původní místo :-)
      Letos mi to přišlo s vodou daleko příjemnější, příroda ještě pořád vlastní zelený odstín, minulý rok to bylo vše spálené a do žluta.

      Smazat
  9. Odvykl jsem si být nespokojený, že prší, když se mi to právě nehodí, a každou kapku obřadně vítám :-).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mám to podobně, nikdy bych nevěřila, jak zdatně si přizpůsobím.

      Smazat
  10. My zahrádkáři nedostatek vody přímo bytostně cítíme a s každou kapkou umíme hospodařit. Ovšem dokud budou před každým domem bazény plné vody, tak si všichni myslí, že je všechno OK.Ve skutečnosti je vláhy docela dost. Alespoň u nás pršelo průběžně. Jen se voda díky lesnímu, zemědělskému a stavebnímu průmyslu chová jinak. Nemá kam vsakovat, všude je těžkou technikou udusaná půda nebo zabetonovaná parkoviště před supermarkety.......Nebe sleduju stále více. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Maruško, ale já byla také slepá. Jezdívala jsem kolem obrovských hal a vůbec jsem si nesrovnala, jak veliká je to plocha a kam tam voda, která na ní spadne, kam přijde.
      A toto si neuvědomuje mnoho lidí.
      Až jsem přijela letos z Madeiry a uvědomila si, jak jsme sto let za opicemi.

      Smazat
    2. Jo, Brno Amazon nechtělo, tak ho máme u Prahy. Prý pracovní příležitosti...? Pro koho...? Češi tam pracovat nechtějí, a peníze co firma vydělá jdou pryč. To zas někdo dostal spoustu peněz, aby to prošlo.

      Smazat
  11. Obloha s mraky je opravdu vděčný objekt k focení...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. A z fotek to drama také pak vyskočí a je vidět.
      Letos jsem to měla pod kůží víc než v jiných letech, na fotkách u jiných autorů to bylo hodně patrné, co nás nebe předvedlo.

      Smazat
  12. Milý Šemíku,

    při pohledu na první fotografii jsem si už myslela, že jsi se nám vypravila do Číny! :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá Doktůrková,
      Čína mne neláká, je daleko a let delší než pět hodin je pro mne šílený.
      Toto je tropický park na Madeiře, mám odtud nádherné fotky, ale vytáhnu je jako osvěžení mysli až bude venku mínus 20, to má pak úplně jinou odezvu než když je venku horko a ty nacpeš lidem zase horko.

      Smazat
  13. Simi, když jsem si to tak pročítala, zajímalo by mě, jak by rozebrali studující filozofii mě. Tyhle obavy o vodu, o drtivé sucho a nezájem drtivé většiny lidského pokolení je i u mě dost časté...Stačí aspoň občas třeba víc koukat na to nebe, nebo na řeku, nebo les, co ještě je zelený a vážit si toho co je dnes a kdo ví, jestli bude i zítra...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já se svými emocemi jsem vděčný objekt ke zkoumání, mnohokrát jsem si uvědomila, že nemusí být dřina mne " přečíst ". Ty jsi též emotivní člověk, asi by jsi byla skvělý objekt ke zkoumání, rozhodně nejsi suchar :-)

      Smazat
  14. Blondýnko, ano i já, čím jsem starší, tím častěji zvedám oči k nebi a obdivuji. Měj pěkné dny.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. S věkem se člověk stává daleko vnímavější, díky zkušenostem a hlavně poznání.

      Smazat
  15. Minulý rok byl na vodu opravdu skrblický a člověk si začal uvědomovat, jak je ta voda opravdu důležitá. Také od té doby na déšť nenadávám, ale mám radost. Také si vzpomínám na dobu, když jsme jako děti na obloze pozorovaly mraky a pouštěly uzdu své fantazii ☺☺☺

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hodně nás všechny minulý rok poznamenal a je to dobře, z chyb se učíme.

      Smazat
  16. Já mám nejraději jarní tání...

    OdpovědětSmazat
  17. Nebe je při každém pohledu jiné, čarovné a já často hledím tam vzhůru a přemítám. Člověk se naučil létat tam vysoko a nenaučil se vážit si toho co má na zemi. Ohledně vody jsem před lety více a více vnímala, že se s ní plýtvat nemá a srdce mne bolí z pohledů, jak se pro "blaho" lidí ukrajuje naše zemědělská půda, jak se nesprávně s ní hospodaří, jak plýtváme vším co mám na dosah.
    A nejvíce stejně miluji červánky!
    Tak hlavy vzhůru a nezakopnout...
    Ála

    OdpovědětSmazat
  18. S tou vodou je to jako s jídlem, když se sprchuju, hned se mně na mysl dere, že je to pitná voda a já jí plýtvám a někde v Africe děti umírají žízní a hladem.

    OdpovědětSmazat
  19. Simi, připomněla jsi mi, že už roky nebyly barvy a tvary nebeských jevů tak různorodé. A vlastně přitažlivé, člověka "venku" z města lákalo se do nebe dívat. Letos nebylo jen úzkostlivé dívání, kdy už naprší, protože deště bylo víc, tak akorát. Barevné jevy byly časté, také ohnivé západy slunce a žluté přelety různých písků ze Sahary.
    Dobře tě vybrali, připomněla jsi i nám, že letos i loni bylo nebeských jevů jaksi víc a pozoruhodnějších :-)

    OdpovědětSmazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.