středa 24. července 2019

Něco je jinak ...


Když jsem si koupila svůj kus ornice, mohu doložit výpisem z katastru nemovitostí, nestála jsem o žádný jezírkový biotop. To bych ale nesměla milovat vodu, živel mému srdci blízký.
Z krajní opozice jsem se během jednoho roku stala ortodoxním jezírkářem.
Chovám kapry. Pod mým vedením rostou, rozmnožují se a i zde platí ta rozprávka o sedlákovi a bramborách. Mám nejkrásnější a největší ryby v osadě.
Každé jaro naší chráněnou krajinou migrují ropuchy, které se do mého jezírka chodí pomilovat. Díky pulcům mám přírodně vyluxované dno a protože se po okolí rozneslo, jak je u nás skvěle, rozmnožovací trasu si naplánovali letos i skokani.
Sedět ráno u kávy, kousat do rohlíku a pozorovat drozdy, vrabce, kosáky, hrdličky i dvě divoké husy, jak se koupou, rochní ve vodě, těm pyžamo a kocovina vůbec nevadí.
Divadlo poživačnosti přeruší přes metr dlouhá užovka Žofka, prý je obojková, mám takový pocit, že i ona se zabydlela s celou rodinou.
V horkých dnech nad hladinou tančí své reje vážky, tak nádherné, že bych se do skvostných barev jejich křídel sama oblékla.
A tak si náš biotop tiše bublá, je spokojený a co je tedy jinak ?
Na naši zajetou adresu, kde se máme všichni rádi, kde se respektujeme, kde se občas koupou prasata a za plotem jim závidí mufloni, se přistěhovali noví nájemníci.
Jsou jich stovky, možná tisíce, když jsem je viděla poprvé, vyklidila jsem rychle pole působnosti.
Na kaskádě z kamenů, kde teče proud vody, seděli čmeláci, včely, vosy. Tok byl jimi úplně posetý.
Stovky jich bojovaly o přístup k vodě, jiné unaveně padaly, mnoho jich plavalo na hladině. Už to nestihli, už neměli dost sil.
Voda, to je, oč tu běží.
Příroda se potácí na prahu průšvihu, my všichni se potácíme nad propastí.
Smutný pohled na vyprahlou řeku, koryta potoků bez slzy vody, krajina bez kaluží, ještě smutnější pohled na hmyz, který bojuje o život. Kdo bude létat z květiny na květinu, kdo roznese nektar po přírodě, kdo nám bude dávat med ?
Tři měsíce jezdí po mé ornici traktory, trávník hyzdí manipulátor a jako by to bylo málo, dorazila včelka Mája a s ní stovky Vilíků, přemýšlím nahlas, koho příště potkám u svého jezírka ?
Voda, milí přátelé, nad zlato.














Omlouvám se za jeden úhel pohledu, pokud se s fotoaparátem otočím, mám za zády stavbu plnou písku, betonu a cementu, takže tak :-)
 

35 komentářů:

  1. No kdo, Simi, hádej! Viděla jsem zajímavý dokument: V Číně už jsou lidští "opylovači". A ještě jsou na to hrdí. A práškujou vesele dál, včetně zakázaných chemických látek... Smutná realita... Některý věci mi hlava fakt nebere...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je mnoho situací, které hlava nebere a přitom je to tak jednoduché ...vyvarovat se chyb generací před námi a poučit se z nich, děláme to obráceně.

      Vymazat
  2. Kdybych byla menší, tak bych se v tvém jezírku taky s chutí vycachtala - vypadá krásně, takže se ropuchám ani hmyzákům nedivím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemusíš být menší, hloubka je dva metry :-)

      Vymazat
  3. Kdyby ten příběh o nedostatku vody nebyl tak k pláči, rozplývala bych se nad tvou dokonalou oázou zeleně.
    Tohle vidět naživo musí být zažitek.Veliká poklona tvým rukám a citu pro spojení rostlin, kamene a vody...
    Nezbývá než doufat, že to ta příroda prostě nevzdá úplně...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, děkuji za poklonu, je to celé o srdci.
      Jsme součástí té přírody, tak hlavně aby ona to s námi nezabalila.

      Vymazat
  4. No, lidstvo je prostě nepoučitelné... Úspěšně směřujeme k planetě opic.
    Jezírko nemáme, ale v bazénu se nám taky koupe spousta hmyzu, vosy jsou bohužel šikovnější než včelky...
    I my máme pravidelnou podívanou - kosáci stojí ve frontě v pravidelný čas a čekají, až se spustí závlaha. Mají to jak wellness, užívají si to opravdu parádně.
    Simi, díky za krásné fotky od vás a přeji hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky jaderným zbraním, které stále zdokonalujeme tu variantu planety opic zdárně přeskočíme, bude to planeta sucha, písku a šutrů.

      Vymazat
  5. Blondýnko, kochám se u tebe, i když nám neseš jinak smutné poselství, které nás trápí asi všechny. Budu se opakovat, ale ty jsi snad zahradní architekt, to je nádhera. Měj pěkný den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi kdybych to dělala profesně, myslím, že by mne to nebavilo. poslouchat lidi, jejich zhovadilosti, asi bych to nedala :-)

      Vymazat
  6. Ty se prostě máš čím pochlubit! I když téma Tvého příspěvku je vážné. Bez potravy je možné vydržet o hodně déle než bez vody, takže jak píšeš, voda nad zlato.
    Naše zatravněná terasa už začíná mít vyprahlé plochy. Květiny zalévám, ale tráva si bohužel musí nějak pomoci sama a to- jedině ranní rosou.
    Hezký den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já trávu také nezalévám, to bych se už skutečně nedoplatila, bohužel, opět zůstanou žluté plochy bez zeleně, smutný pohled.

      Vymazat
  7. Zahradu máš opravdu krásnou. Před mnoha lety jsem viděla dokument,kde jeden americký hydrolog varoval před tím, co dnes vidíme. Já když se podívám od nás směrem k lesu, tak vidím už jen spálenou zem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám les za chatou, mnoho stromů je na odpis, až to začne padat, bude to neskutečná kalamita.

      Vymazat
  8. Jo, je to skutečně pořádný průšvih. Ale nepřestávám doufat, že se jezírkářů a dalších lidí nakonec najde dost na to, aby se ten průšvih minimálně trochu umenšil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Verunko, to je neskutečně drahý koníček, mnoho lidí to pro finanční nedostatek vzdá a jezírko zasype.

      Vymazat
  9. Podobný problém - včely a jejich med - je i tady. Kromě sucha sem proudí i výrobky které mají s medem pramálo společného, jen název a jinak spousta cukru :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pančování všeho, za co jsou prachy, tak na jsme také specialisti, aféry s medem jsou každoročním rituálem kolem stáčení a ukončení medové sezóny.

      Vymazat
  10. Simi, kochám se Tvojí krásnou zahradou. Minula jsi se povoláním, měla jsi být zahradní architekt.
    Bohužel se začínají vyplňovat předpovědi, že bude nedostatek vody a ta bude nad zlato. V sobotu jsem pozorovala vnoučata, jak si nabírala ze sudu dešťovku a hrály si. Zároveň jsem je napomínala, aby vodou neplýtvaly. Po dešti bývá u vrátek na dětské hřiště louže. A ptáčci ji vítají, mohou se napít a vykoupat.
    Doufejme, že ještě není pozdě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sofinka také moc ráda courá s vodou, tak jsem jí alespoň usměrnila, musí chodit s konvičkou na záhonky.
      Asi by mne to profesně nebavilo, jako koníček ano, jako relax také, ale jako práce nikoliv.

      Vymazat
  11. Já udělala včelkám pítko už vloni, protože se mi topily v bazénu nebo jezírku. Vloni bylo obsypané celé léto až do hlubokého podzimku. letos jen zjara a už dva měsíce ani včelka, ani vosa. Takže se v něm ráchají kosi a vrabci.....vůbec neví, co se jim najednou znelíbilo, že sem nelítají. Přitom soused má hned za plotem úly....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem plnila pítko nonstop a bylo prázdné, všichni jsou nastěhovaní u jezírka a žijí si svůj život.

      Vymazat
  12. Ale jo, s vodou to začíná být sakra na pováženou, ale to by se nesmělo taky všude vytvářet tisíce hektarů zabetonovaných a asfaltových ploch zcela zbytečných parkovišť ve zcela zbytečných a nevyužitých průmyslových zónách, které ač poloprázdné se stavějí další a další. Regulují nám tu řeku a aby se neřeklo, koryto se vybagruje a vybetonuje. Tak jak se pak má dostávat voda do přírody?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle jsem si skutečně uvědomila na Madeiře, tam každou kapku vody regulují, neplýtvají a svádí do míst, kde voda není. A dělají to po staletí, mají také moderní budovy, mají parkoviště, ale i mozek.

      Vymazat
  13. Pohled na Tvoji zahradu mě nikdy neomrzí...:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Opravdu už začínáš být přechodová bába, která se rozněžňuje.

      Vymazat
    2. Dyť jó, Tvoje vnučka a Tvoje zahrada mě prostě berou...:-D

      Vymazat
  14. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  15. S vodou to začíná být špatné snad všude. Trávníky jsou vyprahlé a ubývá včel, lučních kobylek a motýlů. Když si vzpomenu na dětství, kdy jsem ležela v trávě a kolem se to jen hemžilo...je mně z toho smutno..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nepředáme svým vnoučatům pěkné dědictví ..

      Vymazat
  16. Doufám, že bankovní poradci budou svým klientům radit stále více místo investic do bytů či do zlata investice do jezírek, protože přinese nejlepší úrok :-).

    OdpovědětVymazat
  17. Včelky nám nedávají jen med, ale všechno....ovoce, zeleninu...nemusíme běhat se štětečkem. Až zahyne včelstvo, zahyneme také. Jen je stále ještě hodně lidí, kteří si neuvědomují důležitost vody a obavy ostatních neberou vážně. Zabetonováváme krajinu, těžkou technikou udusáváme pole, lesními cestami projetými lakatošem voda odteče a nikdy nevsákne do země. Plidiny nepěstujeme podle toho, kde se jim daří, ale podle toho, kolik za ně.......O vodu přicházíme tedy i špatným polnohospodařčním a lesním hospodeařením. S vodu stále plýtváme....:(

    OdpovědětVymazat
  18. Také ráda pozoruji ranní ptačí očistu. Jezírko máme malé, ale pro ně je to super koupelna. V tu dobu ovšem nesmí Barča na zahradu, nějak se jí ti návštěvníci nelíbí. Ona tam chodí občas také pít, asi má ráda rybí polévku a má zřejmě pocit, že by o ni mohla přijít ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
  19. Také moc ráda pozoruji život na zahradě, ptáky, brouky, motýly, ještěrky schované ve dřevě, pilné včelky, které létají od souseda v ulici, který se na "stará" kolena dal na včelaření a já jsem mu za to vnitřně fakt vděčná. Nejenom, že si můžeme od něj koupit med, ale že se snaží zachovávat ten jejich potřebný život. S vodou jsme začali hodně šetřit, sbíráme dešťovku co to jenom jde. Já stále přírodě věřím, že tohle suché období tady již také několikrát bylo a nevzdala to. Je vidět všude plno suchých, rezavých smrků kolem nás, to je také zvláštní pocit. Kopec nad námi ale byl vysázený uměle člověkem, nikdy na něm prý stromy nerostly dle historických pramenů, tak si to možná příroda usměrňuje po svém, nevím, nejsem odborník. Trávník také nezaléváme, už máme zkušenost, že si poradí sám, suchá místa zase zarostou. Jen se nám v něm objevily rostliny, plevely, které jsme nikdy neměli a uzurpují trávu.

    OdpovědětVymazat
  20. Máš tam krásně, být tam palmy, myslel bych, že je to z usedlosti nějaké holywoodské hvězdy.

    Na chalupě jezírko nemáme, ale s vodou na zalévání jsme soběstační, protože máme do země zapuštěnou válcovou nádrž (asi metr hlubokou, s průměrem přes metr) a z okapu ze střechy do ní stéká dešťová voda.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.