úterý 4. června 2019

Přesazená ...


Žena ženu pochopí, až sama vypláče potoky slz .

Malá, blonďatá a vyděšená. Sedí ve vlaku, svět kolem se míhá.
Velká, blonďatá a po tváři stékají studené, slané slzy.
Dítě tiše hledí a nechápe. Proč ?
Před chvílí se smála, křepčila, v očích jí tančily dva plamínky.
Proč maminka pláče, proč vzlyká, proč neodpovídá ?
Proč plakala babička, teta, strýc tlačil ve víčku slzu, prý průvan.
V kupé je cítit chlad, bolest je hmatatelná v každé molekule.
Jen to dítě rok co rok, půl rok co půl rok, prožívá stejné.
Z veselé mámy smutná žena. Potoky slz, otázky bez odpovědi ...

Žena ženě porozumí, až sama dozraje.

Procházím městem, kouzelným městem.
Z dlažebních kostek mne bolí nohy, páteř a duše.
Na horizontu slunce, u srdce vzpomínky.
V kašnách proteklo tolik vody. 
Znám ty ulice, pamatuji si trh, záhony pořád omamně voní.
Alej ke hřbitovu bez topolů, babiččin dům bez muškátů.
Ozvěnou se mi nese smích. To se směje moje máma.
Otvírám víčka, volám v duchu, tápu po ozvěně.
Žena, co mi dala život, tu byla šťastná.
Tančila jako víla, poletovala jako něžný motýlek. 
Navždy do sebe natáhla vůni moravské země. 
Než byla přesazená....

Žena vzhlíží k ženě, jen to pohlazení nestihly.

Když žena mému srdci blízká, navždy odešla, přišla bolest.
Přišla i úleva. Je konečně se svými.
Mnohokrát jsem si vybavovala pláč a nechápala.
Dnes už vím. Byla přesazená.
Odešla, následovala svého muže, své dítě.
Nikdy si nezvykla na studený a nehostinný sever.
Už nikdy se nesmála, tak plně, tak hřmotně, tak na celé kolo.
Tak jako doma, doma na Moravě.
Tam, kde je zem rovná, bez kopců, tam, kde jsou lidé vřelejší, milejší.
Objetí trvá dny, měsíce, roky. Pod kůží zůstává navždy.

V kolonce místo narození měla Olomouc. Je to i mé místo narození.
Naše složité životní cesty se právě přeťaly, spojily.
Sedím ve vlaku a z dáli slyším ...
Morava krásná zem,
v které sem byl zrozen
a v ní vychován, od matky pěstován.
Ta mě k srdci svému lnula mateřskému, jí buď můj život věnován. 
Ta jižní Morava je jistě krásná zem ....

Když chce žena ženě říct, mám tě ráda a už se sama vrací na sever.





43 komentářů:

  1. Simi, krásně napsáno, Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  2. Simi, krásné vyznání. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to generační výpověď, která hodně negativně ovlivnila moji rodinu, je to spíše o mé mámě než o mně.

      Vymazat
  3. Krásné a smutné zároveň. Simčo, Tvé příběhy se čtou jedním dechem, skvěle napsáno. D.

    OdpovědětVymazat
  4. Já ti rozumím. Máme své kořeny a i když nás okolnosti odvedou jinam, pokud nejsme světoběžníky, rádi se vracíme domů. Procestovala jsem tu naši krásnou Zemičku, všude je krásně, ale jako odkojená "Krušnohorka", bych nedokázala žít bez našich hor a kopců Českého Středohoří. Miluju hory, a všechny mé dovolené jsou v nějakých kopcích :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to není o mé osobě, já jsem to přesazení začala vnímat později, ale komu to převrátilo život, byla má máma, trpěla tím a nikdy se s tím nesmířila.

      Vymazat
  5. V životě je stejně jen jedno místo,kde navždycky budeš cítit, že je tam to pravé doma. Vždycky...
    Vím, znám chápu...
    PS:Morava je vážně krásná zem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Morava je něco tak skvostného, já jsem jižan, děda byl Maďar a všichni předci z jihu, já to v sobě nezapřu, jen tolik nechlastám :-)

      Vymazat
  6. Skvost ... k zamysleniu, k hľadaniu spoločných čŕt ... Simi, opäť ďakujem za príjemnú chvíľku ♥ ... L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hledání ztraceného času, mnoho nevyřčeného a věčné generační paralely, jenže tohle si člověk uvědomí, až má skutečně něco odžito, až má hlavu srovnanou a pak teprve začne vnímat, matku, otce, jejich životy, společné životy.
      I já děkuji, mnohokrát.

      Vymazat
  7. Rozumím Ti. Moji rodiče museli opustit rodné kraje a jít do obsazovaného západního pohraničí jako veterinář a učitelka. Prostě příkazem, umístěnkou po VŠ. Tam jsme se s bratrem narodili. Prožila jsem tam pouhých 10 let a rodiče se vrátili domů. Já s bratrem jsme si slibovali, že se vrátíme také domů. Ale byli jsme děti. Kořeny má rodina na Moravě. Bratr má domov už od 15 let na Slovensku (vojenská škola, svatba, děti, vnoučata). I když jsem spokojená, přesto, jakmile slyším cokoli o Horšovském Týně, jihnu, v srdci mám divný, takový toužebný pocit. Krásně jsi to napsala......

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já nejsem tou přesazenou, to byla má máma. Ona se nikdy nesrovnala, ona s tím bojovala.
      Můj otec v roce 1969 nesouhlasil s příchodem sovětských vojsk do Olomouc. Byl vyloučen ze strany, jako major vládní letky byl vyhozen bez koruny na hodinu a museli odevzdat byt. Jediné východisko byli otcovi rodiče na severu a tam začalo mámino utrpení. Nikdy se nesrovnala, nikdy to nepřijala, byla jen kvůli nám dětem.
      Já jsem světoběžník, miluji cestování a jsem milovník dálek, do Olomouce se ráda vracím, mám to tam ráda. Ale nejsem přesazená, jsem již světoběžník.

      Vymazat
  8. Krásně napsané na smutné téma. Sama nemám tu zkušenost, žiju v rodném městě a jsem tady ráda. Proto možná ráda cestuji a nakonec se moc ráda vracím... Ale dovedu ten stesk pochopit.
    Simi, měj hezké dny, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to i výpověď o tom, že leckdy nás některé situace doslova kopnou, aby nám to vše došlo. Dožila jsem se věku, kdy mohu plně cítit, co máma pro nás obětovala, jak se jí změnil život a jak se s tím nikdy neztotožnila, uvnitř zatrpkla, její bolest na srdci byla nezahojitelná.

      Vymazat
  9. Kořeny se horko těžko ukmou jinde...
    Malinko mě zvedá ze židle, když se píše o Hané jako o rovince. Úrodná to ona je, ale rovná není ani omylem. Stačí se projet na kole... :-) :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje milá, minulý týden jsem tam byla a ty vaše kopečky :-) :-)
      Žiju v Polabí, to jsou takové kotáry, takové kopce, pochopila bys.
      Ovšem pokud šlapeš na kole, jo, to je pak spousta kopců jako Sněžka :-)

      Vymazat
  10. Blondýnko, díky, ráda jsem si početla. Já to mám trochu jinak. Možná všude jsem doma. Moravák z jihu nemá potřebu se vrátit. Miluje Prahu. Možná jsem výjimka. Ráda tam jezdím, ale žít tam nemusím. S mým mužem jsme se stěhovali několikrát a máme to stejně. Kde je blízká rodina, všude jsme doma. Měj pěkné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto ti rozumím a chápu. Jsem cestovatel, který rád jezdí, rád se vrací.
      Přesazená je v tomto případě spíš moje máma, nikdy nenašla svůj klid, nebyla na severu spokojená.
      Vždy, když přijedu na jih, na Moravu, chápu její slova, její smutek, stesk.

      Vymazat
  11. Není třeba mých zbytečně květnatých slov. Ale napsat musím,že to, co jsem si právě přečetla,je opravdu krásné.
    Rodné město je rodné město. Vím to. Moje,i když přetržené kořeny, tam zůstaly.
    Hezké dny,Simi!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Celé je to u mne podtržené skutečností, že mé rodné město je skvost, na rozdíl od toho, kde žiji. Když pak chodím městem mládí je mi skutečně smutno, u nás totiž spáchali architektonický paskvil, máme nejošklivější město na světě.

      Vymazat
  12. Po smrti maminky moje kořeny zůstaly ve vzduchoprázdnu. Zvláštní načasování tvého článku, v sobotu jsme na Prahu jeli trasou a městečkem kam jsem od mala jezdila na chalupu, odbočit místo vpravo vlevo, dojeli by jsme až k ní. Ale já najednou měla pocit, že jedu domů, protože celou školní docházku to byl na dva měsíce prázdnin můj domov, tady jsem se poprvé zaláskovala dětskou láskou, tady jsem přišla o panenství, tady jsem to milovala a se milovala a prožívala prázdniny jak z pohádky. Rozhodně jsem ten domov v těchto místech
    cítila víc než při návratu do toho momentálního? Tedy do míst kde bydlíme. Ale proč mám dojem, že se v tom článku skrývá ještě i jiné poselství, jiné rozloučení?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozloučení né, máma zemřela před 10 lety, jsem srovnaná.
      Ale když jsem minulý týden chodila po Olomouci, už jako zralá žena jsem vnímala skutečnosti, které předtím nikoliv. Najednou jsem jí víc rozuměla, vnímala a bylo to dané místem, přítomností ve městě, které milovala.
      Pro nás všechny jsou situace, že buď chceme nebo né, leckdy je jednodušší zavřít oči a neřešit. Tentokrát si hlavně řeklo srdce.
      Navíc býváme nespravedliví, když mi na mámině pohřbu můj bratranec vyprávěl, jaká byla máma za mlada, jen jsem čuměla s otevřenou papulou, nechápala jsem.
      A když prostě přijedu na Moravu, skládá se mi mozaika, některé věci mají silnější podtext, lépe je člověk vnímá. Stárnu.

      Vymazat
  13. Soucítím...♥♥♥...sama jsem náplava a jednou, až dojde čas chci být vrácena kořenům...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když člověk má tu možnost, je fajn to uskutečnit, moje máma to nestihla, nikdy se nevrátila a bolestivě zpřetrhala všechna pouta, aby se netrápila.

      Vymazat
  14. Teď už chápu mou babičku, byla přesazená... Děkuji ti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čas a zkušenosti nám nastavují optiku, je to znásobené ještě faktem, jak skvěle je vše čitelnější, když si jí naleštíme.

      Vymazat
  15. Asi každý, kdo je "přesazený" to tak cítí. U nás jsem byla silnější já. Muž je patriot a tak jsme se po letech odstěhovali do jeho rodné vesnice. Mám tu pár přátel a jsem spokojená.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Záleží i na partnerském zázemí, mí rodiče byli jako noc a den, nesourodý pár dvou lidí, kteří se nikdy neměli potkat, nikdy. Z rychlého vzplanutí nevznikla ani láska, ani tolerance, dělali si peklo navzájem a nám dětem dvojnásob.
      O to hůř pak ona vnímala ten sever, nedokázala se sbalit a vrátit, myslím, že litovala celý život.

      Vymazat
  16. Já, křtěn Botičem (přítok Vltavy) neříkám nic.
    Ale článek je moc pěkný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já, křtěná Moravou a Bystřičkou, mnohokrát děkuji.

      Vymazat
  17. Jsem přesazená, chvíli to trvalo než jsem zapustila kořeny. V mládí to jde lépe a hlavně když se nemusí a je to z vlastní vůle, ale i tak to není lehké. Původně jsem toužila odejít z Prahy na Moravu, konkrétně do Brna, pak jsem to vzala krapánek dál :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ty jsi se skutečně na mapě posouvala a posouvala, až jsi ten jih nalezla definitivně. Psala jsem to již výše, velice záleží i na naplnění partnerského vztahu, to spoustu věcí mění a hroty obrušuje.

      Vymazat
  18. Simi, hezky napsáno - k zamyšlení...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že je potřeba psát i o těchto věcech, generační satisfakce, dozrávání, jiný úhel pohledu, je třeba vnímat tenké linky, třeba se nám podaří se spoustě věcí vyvarovat.

      Vymazat
  19. Lidé podobní stromům, lidé kořenící, mají tohle mnohem těžší než ti, kteří si dokážou nosit své kořeny všude s sebou.

    OdpovědětVymazat
  20. Tohle je něco, co mi asi navždy zůstane tak trochu zahaleno tajemstvím. Moje kořeny jsou v lidech. Když mám s sebou ty, mohu je zapustit prakticky kdekoli.

    OdpovědětVymazat
  21. V naší rodině tohle, naštěstí,nikdo prožívat nemusel. Snad jen moje dcera, která se dobrovolně odstěhovala do Krkonoš a je tam naprosto spokojená. Opět krásně napsané, díky ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
  22. Olomouc je krásné město, zrovna nedávno jsem četl, že New York Times ho doporučující víc než Prahu. Viz https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/olomouc-tipy-na-vylet-the-new-york-times-klidna-mista.A190613_141641_olomouc-zpravy_stk.
    A jako skrytou perlu ho také doporučují v průvodci Lonely Planet https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/lonely-planet-zvolil-olomouc-cislem-jedna-mezi-skrytymi-krasami-evropy.A140605_2071202_olomouc-zpravy_stk.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.