pátek 21. června 2019

Mateřídouška ....


Stárnu. Prý se to má s grácií, ale já se tuhle lekla.
V předklonu má kolena naznala tvaru tlamky šarpeje. Kde se vzala ta přebytečná
kůže kolem kloubů, jestli mi ji v noci někdo nevyměnil ?
Skvělý nápad udělat si přes celou předsíň zrcadla jsem oceňovala před dvaceti lety, dnes proběhnu rychle obalená od hlavy až k patě, nechci polemizovat podle čeho sochali kyprou Věstonickou Venuši.
Bože, kudy chodíš ? Zvolala jsem při posezení u kávy, kde jsem zahlédla své dvě brady.
Jak mám nabalit chlapa, když mám ovar kolem krku ? Kamarádka vtipně poznamenala, že když on bude mít tři, nebudou mu vadit mé dvě. Brady, jasně. / evidentně skvělá matematika /
A jak su stará, tak su blbá.
Hlídali jsme se. Já a Soptíček.
Začali jsme spolu být trapně sehraná dvojka, bez průšvihů, bez excesů. Nahlas jsem si posteskla, o čem by jednou měla být ta naše kniha, když nejsme skandální ?
Vnučku už nezajímá na veřejnosti mé povadlé poprsí, v italské restauraci nesbíráme pizzu z podlahy, na záchod nedobíháme s náloží, hrad Střekov jsme tentokrát prošli od sklepa až na půdu  a Soptíček jen odfukoval a nahlas komentoval slovy ... to je hustý.
Jsme harmonie, jsme soulad a jsme zaběhnutý kolektiv.
Na cestu vlakem za maminkou jsme si koupili časopis, bude nám cesta lépe ubíhat.
Soptíček byl vyzván k volbě, nebudu vnucovat dítěti svou podobu kultury. Holčička se dívala do vyšších pater, kde se prsí dámy z Playboy, to by nebylo vhodné v útlém věku, že ?
Vyhrál časopis Mateřídouška, kde se na titulní straně proháněli malí barevní poníci.
Uhnízdili jsme se vedle sebe v příjemných sedačkách, zakousli se do jablka a netrpělivě otevřeli dětský časopis.
První stránka nás čtenáře zvala na  muzikál pana doktora Janečka. Mhhh, no jo.
Otáčíme stránku a vida, reklama na batůžky. Třetí stránka, hurá, komiks.
Hlavní hrdinka, kouzelná blondýna s předimenzovaným poprsím a pasem jako vosička.
Samozřejmě, také chci mít krásné trojky u brady místo věšáků, jenže já už jsem velká holka.
Já jsem žena, co má odžito. Jak si s takovou normou poradí malá holčička ?
Co když nebude mít prsa skoro žádná ? Co když bude mít prsa obrovská a prostornější zadek ?
Jak obstojí její psychika, když nebude komiksově akurátní ?
Lékaři psychiatrických ambulancí, kteří dnes a denně řeší poruchy stravovacích návyků, ano, přesně oni musí při pohledu do dětského časopisu protáčet oči v sloup.
Listujeme raději dál. Nudíte se, nekupujte si medvídka mývala, ale zajeďte do liberecké zoologické zahrady. Sofinka začíná znuděně okopávat má svěšená kolena.
Nezajímá jí další reklama České televize na páteční pohádku, nafukovací kruh a jiné nabízené letní zboží už máme doma.
A pozor, hlavní dvojstrana ... Adolf Hitler v nadživotní velikosti, tanky, kulomety, samopaly.
A nejvyšší čas si vysvětlit slovo Totalita.
/ časopis je určen malým předškolákům a školáčkům, připravit budoucí voliče je nelehký úkol /
Sedím jako opařená a dvě veliká modrá kukadla se tážou .... kde jsou ti malí barevní poníci, já si chci o nich číst ? Tak poníci se nám do dětského čtení nevešli, protože jsem napočítala celkem osm stránek reklamy. Vztekle jsem časopisem plácla do příručního zavazadla a zábavu jsme si udělali bez poutačů na zboží, filmy, muzikály a jiné nesmysly.
Při zpáteční cestě mi to nedalo a znova jsem se na dětský časopis zahleděla s nadějí, že najdu něco vhodného, něco dětského, něco povznášejícího. A nenašla.
Za 36 korun českých netřeba.
Kolem mne utíkala krajina, scenérie skoro letní přírody se mi podbízela.
Kde já jsem se zasekla ? Proč hledám v dětském časopisu pohádky, básničky, obrázky ?
Proč hledám dětský svět, jeho podmanivé kouzlo, jeho nedotčenost a vnucuje se mi svět komerce, poživačnosti, občas i nechutnosti.
Jak su stará, tak su blbá ... to šli všichni princové a princezny do důchodu, pejsek s kočičkou už nevaří dort a Rákosníček netančí na zamrzlé hladině svého jezírka ... není to škoda ?
PS.  Vzkaz pro paní Líbu Šmuclerovou :  " Až jednou budete sedět se svou vnučkou ve vlaku a budete si prohlížet dětský časopis, možná by nebylo od věci nabízet kalová čerpadla vhodná k septikům. I takové zboží se musí prodat, ať si děti na tu žumpu zvykají už od malička ! "


42 komentářů:

  1. Simi, opět skvělá úvaha, i když dost smutná. Ze stejného důvodu nekupuji už roky žádné časáky ani já :-|.
    Ještě že zatím nikoho nenapadlo přidávat reklamní stránky mezi stránky v knihách.
    Poučení pro příště, lepší dvoubradá babi a její příběhy,než blbá reklama v časáku :-).
    Holky, ať vám všechny výlety vyjdou, neřešte moc vizuál, buďte rády že jste spolu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejsem naivní, svět je konzumní, občas se tak chovám, ale snažím se najít vždy cestu zpátky. Knihy s reklamou - konec normálna !
      Já se, možná naivně, domnívám, že když žena přestane řešit vizuál, rezignuje.
      Má vizáž před 6 lety je toho důkazem, neřešila jsem a vypadala jsem staře, unaveně a zničeně. A stejně jsem se cítila.

      Vymazat
  2. Mateřídoušku už jsem nějakou dobu nečetl, naposledy asi tak před 45 lety, kdy jsem po zralé úvaze dospěl k přesvědčení, že tento časopis už není pro mě. A podle tvých slov to vypadá, že tento stav i nadále trvá :-). No jo, každý časopis si musí ujasnit, pro koho chce být; jestli je hlavně pro své čtenáře nebo pro obchodní partnery. Ale i ti jsou občas jako malé děti :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pátrala jsem, časopis Mateřídouška začal vycházet po válce, má tradici, má kořeny.
      O to víc bolí, jaká sračka z něho nyní zbyla.

      Vymazat
  3. Super! Je z Teba skvely pisatel a filozof, na prsiach nezalezi, ved niektori(e) ich ani nemaju. Uz nemaju...este nemaju! Ani nemali! Len tie reklamy by mmali byt este vynaliezavejsie! Napr.: Mate prsia? Len dve? Aj to staci do rakve...a fotka peknej rakvicky z cokolady, ako ich pobnuka majster Sprüngli a Lindt...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Drahý panovníku, ty víš, že tě miluji a moc ti děkuji.
      Já čokoládu od Lindt ráda !

      Vymazat
  4. V dětství jsem měla předplacenou Mateřídoušku a Ohníček :-)
    Dnes je to jak vidím jiný level... musíme jít s dobou! A doba je bohužel taková, byznys je byznys. I ta slečna s velkým poprsím a vidím pasem je reklamní - fitko, plastická chirurgie...
    I zde cpou reklamy všude, pro děti na hračky, svačinky apod. V supermarketech jsou u kasy navěšené bonbonky, žvýkačky, malé hračky schválně, protože když dítko stojí ve frontě a zlobí, maminka po něčem určitě sáhne.
    Dnes se totalita jmenuje marketing :-(
    Ta roztomilá holčička na fotce si zaslouží pohádky od babičky!
    A já, holka velká, právě čtu Babičku od Boženy Němcové :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Holko velká, je dobře, že se vracíš ke kořenům.
      I časopis Mateřídouška patří k našim kořenům, vychází po několik generací a ta úroveň nyní je tragická, není zde nic dětského.
      Když v obchodě znásilňují zákazníka, porozumím, ale dětskou duši už od malička dusit takovými sračkami, je trestné !

      Vymazat
    2. V Ohníčku býval komiks od Neprakty "SEK a ZULA". Ten byl super.

      Vymazat
  5. P.S. Oprava - slečna s VOSÍM pasem..
    Ta která nevidí, jsem já...

    OdpovědětVymazat
  6. Naprosto ti rozumím. Byla to katastrofa už před dvanácti lety, kdy jsem v dobrém rozmaru dítku, kterému se zachtělo neplánovaně číst, koupila Mateřídoušku a Sluníčko. Z obou jsem byla zhnusená už tenkrát a začala kupovat raději Kačera Donalda, kde byla alespoň sranda :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dávno jsem pochopila tržní mechanismus, ale proč udělat z dětského čtení dospělou show, Mateřídouška není Blesk.
      Všichni řvou, že děti ztrácí dětství, ale televize, časopisy, internet vychovávají staré-mladé.

      Vymazat
  7. To je opravdu smutné - a ještě u časopisu s takovým názvem. Asi o českých matkách nemá moc valné mínění :-D Každopádně ten Hitler, to snad skutečně nikdo nemůže myslet vážně...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dětský časopis a máš obrázek o naší společnosti. Kam jsme to dopracovali.
      Vychází od války, není to produkt současnosti a ztratil pravděpodobně pojem o čase.

      Vymazat
  8. Jediná možnost jak je převálcovat, nekupovat, nekupovat! Jenže vysvětluj to dítěti, když si zrovna chce prohlížet pohádkové obrázky. Ach jo. Já z důvodu přemnožených reklam, naprosto otravných, přestala před lety kupovat časopisy, tak se mi to zhnusilo.
    Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi kdo je nejkrásnější?...Taky stárnu, zděšená vidím na fotkách dvě brady, malý záchranný kruh kolem pasu, tučný zadek, statná stehna - ale pořád jsme to my, plné radosti ze života. A to není málo! Já říkám, že lepší už to nebude, ale snad nebude hůř :o).
    Sofinka je kouzelná, jak já bych chtěla mít vnučku!! U nás se rodí stále kluci.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koupila jsem po 25 letech a nekoupím, nejsem tak bohatá, abych za tuhle snůšku platila 36 kč. Čekám za ty prachy víc, čekám čtení pro dítě.
      Pohled do zrcadla musí být, hovoří o nás, překvapí, ale zmobilizuje síly, jak o sebe pečovat a hlavně to nevzdat. Je to cesta rezignace, cesta do pekel, je třeba zlepšovat a bojovat. Já už to jednou vzdala a byl to šílený průser.

      Vymazat
  9. Simonko, strašně moc ti za tohle děkuji, mám stejné pocity. U nás se léta kupuje pouze časopis Čtyřlístek. Jeden rok to byla i Pastelka.
    A ten Hitler na každého vyskakuje na mnoha televizních kanálech každý den! a v časopisech jakbysmet.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje dcera má předplatné Pastelky a tohle je skutečně krásný časopis pro děti.
      Hitlera je třeba připomínat, protože jich mezi námi i ve světě pár občas probleskuje, ale vše má svůj čas, netřeba dítě znásilňovat, na totalitu upozorňovat je správné, výchovné, jen z toho nedělat v hlavách dětí od malička drama, na ty pak mají celý život.

      Vymazat
    2. Přesně tak, děti je potřeba se skutečnostmi seznamovat postupně, podle věku.
      Nemluvit o věcech před dětmi, kterým nemohou rozumět, zbytečně brzo,
      ale ani později nezamlčovat. A dětský časopis by měl tohle reflektovat.
      Stejně, jako knížky, které jim čteme, nebo si sami čtou.
      Zdravím Jiřina z N.
      Závidím, že máš prťavku v tomhle věku, já už s těmi 15 a 13 to mám jinak. Mimochodem je to malá KOČKA!

      Vymazat
  10. Simi, jen zírám... Dětský časopis jsem neměla v ruce už roky, pro dospělé je už roky právě kvůli množství reklam nekupuji...
    Smutné.
    Děkuji za tu zprávu. Budu připravená.
    A co se zrcadla týče - bez komentáře. Roky prostě nezastavíme, ale jak píše Alenka, pořád jsme to my, jen moudřejší a zralejší, tak se přece těmi bradami nebudeme zabývat :o)
    Pa, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale zabýváme, zabýváme.
      Mám kolem sebe tolik rezignace, tolik smutných příkladů, že už na tom nezáleží.
      Ale záleží. Před deseti lety jsem vypadala díky vizáži na důchodkyni. Rezignovala jsem.
      Je to cesta do pekla, trávila jsem dny v elasťácích a v hadrech pro těhotné.
      Včera v cukrárně jsem viděla dvacetileté holky v podobných modelech, asi doma nemají zrcadla přes celou zeď :_)

      Vymazat
  11. Mateřídouška býval fajn dětský časopis, škoda, že se změnil k horšímu.
    Jo - a stránu taky, pohled do zrcadla to nemilosrdně potvrzuje, kdybych náhodou chtěla zapomenout.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stárneme všichni, je to jediná spravedlnost na tomto světě, přesto když se takhle uvidím, zatrhnu si kopeček zmrzliny navíc :-)

      Vymazat
    2. Já jsem si prozíravě velké zrcadlo nepořídila, a teď už na něj kašlu, úplně mi stačí to, co vidím ve výloze cestou na metro...!

      Vymazat
  12. Simi, děkuji za Tvůj skvěle napsaný článek. Mateřídoušku vnoučatům určitě nekoupím. Kde jsou doby, kdy to byl časopis opravdu pro děti.
    Před lety na dovolené mě vyděsil pohled do zrcadla, v kterém jsem viděla jen své tělo. Jsem vysoká a zrcadlo bylo pověšené ve výšce pro někoho podstatně menšího.Lekla jsem se, že je se mnou v koupelně Věstonická Venuše. Od té doby je pořád se mnou, jen roky, přibývající kila a zemská přitažlivost ten dojem potvrzují. ;-)

    OdpovědětVymazat
  13. Nekupuj, to je lepší meloun.
    Ale za to může blbě pověšené zrcadlo a ještě špatný úhel pohledu, já mám koupelnu velkou a co ty chudinky, co mají tu koupelnu malou a koupou se dvě, viď :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  14. ty místo abys byla ráda, že je zatím od excesů a trapasů na chvíli klid (nevěřím, že konec) nenabíráš tedy v klidu sílu do dalších kol tu fňukáš! Do dětského časopisu jsem se podívala asi naposledy v době, kdy ještě Mateřídouška za něco stála a měla jí dceru předplacenou ve škole v první třídě. Což je dobrých 29 let.... já ti nevím, ale já mám zřejmě úplně opačný problém. Doma v zrcadlech se vidím jako vcelku ano, sošná a vcelku i pohledná skoro šedesátka, oplácaná, nikolvěk tlustá. Ovšem když se pak vidím na fotkách je to na sebevraždu. Tlustá stará hnusná bába.... takže stále přemýšlím v čem je chyba. Že bych měla doma všechna zrcadla zeštíhlující? Blbost, kupovali jsme je ještě hluboko za totáče (stěhovala se s náma z Prahy) kdy se tyhle fígle ještě nedělaly. Objektivy .... ano ty dokáží přidávat kila (známý to efekt televizní kamery) takže se utěšuju že to asi bude tím. Jenže co když ne? Pravdomluvná zrcadla zůstala dávno v pohádkách a jak je vidno, pohádky zmizely do nenávratna. Jenže, kdo mi pak pomůže mé dilema rozřešit? ;-) :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ti celkem závidím, já jsem se nikdy neviděla v zrcadle pozitivně. Vždy mám a měla jsem kritické oko a vždy jsem si trvala na faktu, že je třeba ladit a vyhladit.
      Osobně jsem nefotogenická, tudíž je to stejně, oko fotografovo nevyhledávám.
      Ale jak jsem psala výše, když je člověk spokojený, září. Když má blbé období, zahrabat se pod igelit.
      Ale jako nejzásadnější moment v ženské životě beru skutečnost, nesmí se rezignovat.
      Protože pak žena skončí neopečovaná a zanedbaná, takže pokud se vidíš kriticky, je to vlastně dobře, posune tě to dál.
      A moje zrcadlo ještě nelhalo !!!

      Vymazat
    2. No, já jsem zapomněla napsat, že zas tak nelže když jsem oblečená. Když nahá, to zrcadlo nelže mrcha ani trochu ...nemá slitování!

      Vymazat
  15. Naprostý souhlas s tím, co jsi výstižně napsala. Já pamatuji Mateřídoušku jako časopis opravdu pro děti. Matně si vzpomínám na takový kreslený seriál o copaté holčičce, na jeho pokračování jsem se vždy těšila. Ať byla doba jaká byla, časopis to byl dětský. Ony dopadly mnohé časopisy zrovna tak. Moje mamka odebírala Vlastu, ráda jsem si v ní četla i já- nyní nemá šanci mne oslovit. Ale přeci jenom se najdou časopisy, které člověka zaujmou. Já mám napr. ráda Krásný rok- sice reklamy tam jsou, ale jinak je to časopis zajímavý, pohledný a čitivý - alespoň tedy pro mne.
    No a zrcadlo a ja? Ach jo! :-)))))
    Hezký víkend, Simi!
    Jo, Sofinka je velká fešandička!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I u nás se kupovala Vlasta. Ráda vzpomínám, ale evidentně je bulvár s reklamami dnes na programu pro mnohé daleko pikantnější, nemusí moc přemýšlet, nemusí moc řešit.
      Přála bych dnešním dětem větší rozlet v dětském světě, zaslouží si ho, jsou na ně kladeny větší nároky než na nás.

      Vymazat
  16. Neveselé listování dětským časopisem...

    OdpovědětVymazat
  17. Simi, s reklamou je to čím dál horší, je úplně všude a je to až obtěžující. V dětském časopise bych ji ale moc nečekala, jen okrajově. Jinak kolena mne pobavila a u komentáře Vendy mi tečou slzy smíchem. No, nemládneme. :-)
    Ze Soptíčka je krásná malá slečna.
    Přeji fajn víkend. Dáša F.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Osobně nemám s reklamou problém, žije v tržním mechanismu, jen toho nesmí být moc a nesmí to znásilňovat člověka 24 hodin denně.
      Přál bych si, aby dětský svět měl princezny, prince a né kozaté kravěny...

      Vymazat
  18. Blondýnko, já mám takové zkušenosti i s ostatními dětskými časopisy. Dělám to už tak, že si je nejdřív dopodrobna prohlídnu a pak teprve koupím. Někdy je převaha reklamy děsivá. Ráda jsem si u tebe početla a zrcadla v koupelně máme taky. Koupelna v patře je malá, tak jsem ji zvětšila a můj muž říká, panebože, já vylézám ze sprchy a vidím tu hrůzu. To byl blbý nápad ta zrcadla. No to se nesmíš na sebe dívat, to já už dávno nedělám.

    OdpovědětVymazat
  19. Kdysi výrobce mýdel Pilňáček (či OTTO Rakovník)tiskl Reklamní pohádky, vlastní reklama na mýdlo byla jen na zadní straně.

    OdpovědětVymazat
  20. Vaše příběhy Blondýna a Soptíček by stálo za to vydat knižně,
    mnoho babiček, které nemohou se svými vnoučaty toto prožívat by ti závidělo,
    moho babiček, které vnoučata nemají by ti závidělo dvojnásob. Ale věřím, že
    všichni by si vaše příběhy rádi četli znova a znova...:-)
    Jsou prostě pohádkové! :-)

    OdpovědětVymazat
  21. Závěr je naprosto skvělý, doufám, že si ho Líba přečte...:-D

    OdpovědětVymazat
  22. Ježišmarjá, já mám na kolenou ty šarpeje taky...!!!

    OdpovědětVymazat
  23. Teď prý politická výchova má začínat už mateřské školce - Hitler je dobrý start :).
    Co si máme myslet, nám říkali v PŠM (Politické školení mužstva) v základní vojenské službě, teď už se to podchytí u předškoláků. Pokrok se nezastaví.

    OdpovědětVymazat
  24. Když byli moji kluci v dětských letech(ročník 82 a 83)objednala jsem jim čyřlístek(jako dítě jsem po něm toužila)a pak jsem kupovala Mickey mouseho, z obou byli nadšeni a jelikož jsem šetrná žena,všechna čísla(a že jich je)mám schovaná pro svá vnoučátka,která zatím neumějí číst.Jsem ráda,že ujíždějí na knihách jeden o dinosurech druhý o koních třetí o autech a čtvrté je zatím u maminky v bříšku.Jinak, mšjte se holky rády takové jaké jste,každý den se pochvalte,pohlaďte své tělo,usmějte se na sebe i když zrovna není nálada,Všem Vám přeji krásné prázdninové dny.Alča

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.