sobota 13. dubna 2019

Když šest hodin musí stačit ...



Jednoho rána vstanete a je tam. Nevítaný, nezvaný host.
S jeho přítomností se musíte srovnat s jako nemilovanou tchyní.
První dny jsou slité v jeden a potažené černým flórem.
Vstávat, usínat a vědět, že uvnitř někdo hlodá, ničí a vy to rozhodně nechcete.
Netoužíte být rozežírán, stravován na neviditelné molekuly.
Rodina, děti, přátelé, kamarádi, všichni se snaží, jen vy zůstáváte se svými myšlenkami tak zoufale sami. Bojovníci na frontě, padlí tvoří smutné statistiky.
Kolotoč vyšetření, nálezů, měření, diagnostik, operací, ozáření, chemoterapií.
Vysátí, vyhlodaní a hlavně na smrt vystrašení, s nadějí nebo bez, jednoho dne přijde papír.
Bílý, úřední a rozhodující.




Od stolu někdo rozhodl, napsal.
To je vražda, napsal-a, chce se zakřičet jako ve známém seriálu.
A na co těch šest hodin musí stačit? 
Na život.
Kvete sad, musíte vyčkat. Syn chce jít ven, musíte vyčkat.
Matka potřebuje převázat nohu po operaci, musí vydržet.
Chcete jít do kina, odpoledne zrovna nehrají, vaše škoda.
Nemáte právě vycházku !
Slavíte synovi narozeniny, můžete až ...
Bez ohledu na prognózu, zda před sebou máte desítky dnů, týdnů nebo let.
Na život vám musí stačit šest hodin.
Dny trávíte v lékařském prostředí a nebo sám doma.
Sám se svými myšlenkami, ve svém boji a na horské dráze.
Chcete právě teď vyběhnout do lesa, oprostit se od čtyř zdí, které na vás padají, nejde to.
Nemáte právě vycházku !
Toužíte utéct všemu a všem, nejde to.
Musí vám stačit šest hodin.
Psycholog říká, klid, onkolog varuje, nerozrušovat se. 
Pohoda, harmonie, sounáležitost, to vše léčí, pomáhá. Tak proč je den sevřený pouze do krátkého časového útvaru ?
Od stolu někdo rozhodl a dal hranaté razítko.
Celý život chodíte do zaměstnání, odvádíte peníze do společného rance a společnost vám s arogancí sobě vlastní přiřkne v závažném období pouze šest volných hodin na život.
Máte vycházky pouze ve stanovený čas a nazdar.
Ležíte doma s angínou nebo s rakovinou ?  Je to buřt, je rozhodnuto.
Že se vás těch šest hodin netýká ? 
Máte pravdu, dnes můžete neomezeně. Ale co zítra, co pozítří ?
Nikdy totiž nevíte, jestli i vám těch šest hodin bude stačit na život ....




Přeji vám krásný a pohodový víkend, spoustu zdraví a nikdy, skutečně nikdy srážku s úředním šimlem. Dokud se nás netýká, z dálky totiž vypadá jako krásný, bílý kůň, který bez překážek skáče po jarní louce. Skutečnost vyzní jinak, je to stará a unavená, vždy obtěžující herka ....

45 komentářů:

  1. Mila Simonko, na tohle me vzdy jen napadne, ze karma je zdarma. Ale zcela vážně, otrlost těch strašně “důležitých” lidi nezna mezí. Pa Lenka kocka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel realita je ještě horší. Pozice, ze kterých o čase nemocných rozhodují, obsazují " trafikanti ". Jsou to většinou lékaři v důchodovém věku a ti rozhodují.
      Tudíž lidé, kteří vědí !

      Vymazat
  2. Blondýnko, potýkali jsme se s molochem několik let. Ale v tomto případě je to fakt děs. Měj se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Místo zdárné rekonvalescence nemocný řeší molocha, no není to smutná realita ?

      Vymazat
  3. Napsala jsi to velmi dobře, ano, na život opravdu šest hodin nestačí. Od stolu, ve zdraví a bez obav o život, se tak lehce vezme propiska do ruky a sdělí se "ortel". Bez úvahy, bez rozmyslu, bez uvědomění si všech těch denních úkonů, které si popsala. Za to přeci úředník není placený. Nedostává odměnu za lidskost, za rozumnou úvahu. Na vše má tabulku a tam je přeci řečeno vše.
    Ano, přispíváme celý život všichni a pak se s námi jedná jako s otravujícími bytostmi...
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Daleko horší je realita o délce vycházek rozhodují lékaři.
      Jsou to většinou penzisti, které nebaví sedět doma a potřebují uplatnění, jenže přes své staří se jim úzus smrskl a bohužel zapomínají.

      Vymazat
  4. Trefně napsané. Možná se dá u určité nemoci připustit,,jen" těch šest hodin . Ale u té zlé nemoci, kdy člověk je stále ve velkém duševním napětí, bolavý nejen fyzicky, by neměl mít čas k žití daný slůvkem stačí. Chybí prostě individuální přístup k pacientovi. Tabulky a zase tabulky.
    Klidný víkend, Simi!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všeobecně platí, že psychiatricky a onkologicky nemocní mají vycházky neomezeně, v případě popisovaném mnou se jedná o výjimku, které musíme přijít na kloub.
      Doporučení od onkologů jsou jasné, vycházky neomezeně.

      Vymazat
  5. Strašné, člověk s vážnou nemocí nemusí zalézt do peřin a vyležet ji, jako třeba při chřipce, nebo při angíně, takže jak to, že stačí jen hodin. Kdo to zase vymyslel? Cožpak těm ouředníkům fakt chybí selský rozum a lidský přístup? Simčo, hezky jsi to napsala, možná to bude chtít se někam odvolat. Ale místo, aby takto nemocný člověk se snažil radovat ze života, tak se bude stále někde doprošovat a něčeho dožadovat a to mu na síle nepřidá. Nemám slov a moc mne to mrzí, je to strašná bezmoc.
    Měj klidný víkend. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. vypadla mi 6, " že stačí jen 6 hodin"

      Vymazat
    2. Nikoliv úředníci, lékaři na těchto postech sedí.
      U nás v kraji tomu šéfuje bývalý chirurgický primář.
      Zatím to bezmoc je, protože hlavně psychika se musí udržovat v kondici a čtyři měsíce doma dají zabrat. Ale už je domluvená schůzka s žádostí o vysvětlení takového nařízení !

      Vymazat
  6. Ano, vše pro zdraví a spokojenost lidí.... proč by měli mít nárok po vyléčení nemoci těla také nárok na vyléčení duše? Jedno nebo druhé. Ber nebo nech být. Je to hnus velebnosti....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to hnus a dokud se nás netýká, netušíme, že existuje.
      Nějak se domníváme, ale když se nás to dotkne, jsme překvapeni.
      Česká onkologická společnost při rakovině prsu klade důraz na psychickou stránku, na vyklidnění, na pohodu a nemocný pak sedí jako kretén zavřený doma a žere se.

      Vymazat
  7. Hlupák většinou zůstane hlupákem, i když se v mezidobí stane úředníkem. Spíš je otázkou, jak fungují sebečistící mechanismy takových institucí, když setrvává.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, i když se jedná o vysokoškolsky vzdělané osoby s celoživotní praxí na postech v lékařství. Je bohužel zarážející, kam se vytratila empatie, schopnost soudu a úroveň posuzování. Však další jejich kategorií je rozdávaní průkazů o stupni invalidity, to musí být kalamita !

      Vymazat
    2. "Kam se vytratila empatie?" U mnohých lékařů NIKDY žádná nebyla... U jiných se vytrácí již po pár letech praxe... A musím říct, že volové, jako já, na empatii mnohdy doplácí. Pacienti poměrně často zneužívají naší dobroty a je jim putna, že nám to v mnoha ohledech škodí. To je druhá strana mince, která sice přímo nesouvisí s uvedeným tématem, ale není na škodu si to připomenout.

      Vymazat
    3. Rozčarování nás všech je viditelné na každém kroku, za vším hledej peníze.
      A nesmíš se zlobit, ale tví kolegové jsou a byli vždy hladoví.
      Nemohu zapomenout na lékařku, která si při službě za mnou chodila somrovat cigarety, přitom naše platy, každá jiný level.

      Vymazat
    4. Hmmh, tak to já zas sestrám tak 3 x ročně koupím něco malého na zub, aby je ASPOŇ NĚKDO trochu ocenil... Ale vlastně by to měl dělat šéf... Ten na to samozřejmě nemá... :-D

      Vymazat
  8. Úředníci by měli být školení na to, jak se vcítit do situace posuzovaného a pár lekcí empatie by jim taky neuškodilo :(.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stačila by malá odpolední výměna pozic a myslím, že by ta změna na sebe nenechala dlouho čekat.

      Vymazat
  9. Tak tady tedy úřední šiml nejen zařehtal, ale škrtnutím perem zkrouhl život na pouhých 6 hodin. Ne nadarmo se říká - "Dej volovi razítko, dáš mu moc".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šest hodin je dlouhá doba, pro člověka s onkologickým onemocněním ohraničení a smrštění, které zoufale bolí.

      Vymazat
  10. Tak to mi hlava nebere, tuhle nemoc si těžko někdo nasimuluje, tak přece nejsou nutné nějaké hodinové vycházky. V takové situaci je naopak třeba být mezi lidmi a ne zavřený mezi čtyřma stěnama, kde na člověka všechno padá. A kde jsou ostatní věci, které je třeba běžně dělat? Je to smutné, když ani ve zdravotnictví nejsou lidé empatičtí, zvláště v těchto případech.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rakovina, když je, tak je už na zbytek života. Je to etapa, kdy psychika dostane tak šíleně na prdel, není to ekzém.
      Být doma sevřený do čtyř stěn jen s vlastní hlavou je nesmírně náročné, bohužel.

      Vymazat
  11. Jestlipak by tomu, kdo takhle rozhodl, stačilo 6 hodin na život. Určitě ne. Vážně nemocný člověk by měl mít neomezené vycházky a ne nalinkované od-do.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Osobně to cítím stejně, psychika je jemný mechanismus, který potřebuje čechrat, hýčkat, nikoliv deptat.

      Vymazat
  12. Je to hnusné a nespravedlivé, ale ten lékař za to vlastně nemůže. Začít by se mělo u zákonodárců. Nad lékařem jsou další komise a instituce. Na druhou stranu, kdyby se lékař rozlítostnil nad každým pacientem,nemohl by tuto práci dělat. Je to tvrdé, ale je to tak. My pacienti chceme více pochopení, cítíme ze strany lékaře odstup, ale určitě mu úplně lhostejní nejsme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, je třeba disciplína. Ale u onkologických pacientů je to trapné a urážející. Nevíš, netušíš, kolik času máš a i ten ti někdo okleští.
      Oč víc je bolestivé tvé zjištění, že tě žere nádor, o to víc chceš žít, objímat a nikoliv sedět jako kretén doma.
      Nelze skutečně slučovat angínu a rakovinu. Ta první, ta po penicilínu tvé tělo opustí, ale rakovina ta už stojí nad tvým tělem do konce žití. Myslím a cítím, že tihle všichni by měli mít volnost.

      Vymazat
  13. Milý Šemíku,
    doufám, že se to povede prosadit, protože je to do nebe volající. Pacient je navíc často tak zdeptán, že se na odpor ani nezmůže. O to je to horší!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě se nesmí mlčet, protože to může potkat každého z nás.
      Ty jako lékař přesně víš, jak psychika ovlivňuje vše v těle a jak je důležitá v rekonvalescenci. Na toto by neměli zapomínat tvoji kolegové, kteří rozhodují.
      Všichni odborníci, kteří švagrovou léčí napsali svá doporučení a nikdo nechápe, protože u onko pacientů je praxe vždy stejná, neomezené vycházky.
      Nyní je objednaná k dalšímu lékaři, který rozhoduje, tak jsem zvědavá, s jakou pořídí.

      Vymazat
  14. Tak to je tedy hrůza ...moje kamarádka měla s rakovinou vycházky neomezené, právě kvůli té pohodě při léčení...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle systému by to tak mělo být, ale není.. bohužel v našem případě !

      Vymazat
  15. No ty bláho, to je fakt smutný... proč jen se musí každý větší systém dřív nebo pozdějc zvrhnout v něco naprosto nelidského?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to smutné a proto o tom píši, dokud se nás to netýká, vlastně není co řešit. Až nám skočí moloch za krk, jsme překvapeni.

      Vymazat
  16. Čeho se doktor bojí? Že bude onkologická pacientka jezdit na dovolenou za státní peníze? Myslím že má jiné starosti bohužel...
    Je tam uvedeno i od kolika do kolika? Takže kdyby třeba pršelo jak z konve v době vycházek, ani těch šest by nebylo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vycházky jsou stanoveny od 13 - 19 hodin a zbytek dne máš smůlu.
      Jestli venku prší, sněží nebo nemáš zrovna chuť, bohužel, musíš se vejít.

      Vymazat
  17. Pročítám komentáře, všechno už bylo řečeno. Cit, soucit, empatie, porozumění nebo nedejbože podpora... ničeho takového se na OSSZ asi nedočkáte.
    Držte se! myslím na vás! Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale jo, já věřím, že když se nemlčí, situace je řešitelná.
      Jen stojí zbytečné nervy, energii, které by bylo potřeba jinde !

      Vymazat
  18. Tohle mi udělali taky. Kašlala jsem na to a odpoledne si vycházky do 19 hodin prodlužovala i do 22 hodin, nebo přes půlnoc. Co mi mohli? Při rakovině vzít nemocenskou? Tak ať si ji strčí drápkami....Být zavřená doma, tak zešílím...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bojí se a není vychovaná, aby na něco kašlala.
      Asi bych na tom byla stejně, ovšem každý jsme jiný.
      Také si říkám, mohu tu být týden, deset let, seru na to, že ..

      Vymazat
  19. Ach jo, tohle je k vzteku, nasr..í, k pláči. Mají ti, co o tom rozhodují vůbec nějaké svědomí? Vlastní rodinu by taky takhle omezili? To těžko, těm by to pak pěkně překryli, co si budeme povídat.....

    OdpovědětVymazat
  20. Blondýnko,
    jsou věci, která já nikdy nemůžu pochopit !
    Protože ano zákony, tabulky, nařízení, úředníci ,...jsou jedna věc, ale proč proboha se neposuzuje případ o případu, lidsky s pochopením, empatií,...
    Bylo by to na dlouhé povídání!
    Važme si proto každé vteřiny života !

    OdpovědětVymazat
  21. My muži, co jsem byli dospělí již v minulém režimu, pojem vycházky známe ze základní vojenské služby. A byly jednou za uherský rok a na kratší dobu.
    Jen horizont života se nepočítal na dny nebo týdny.

    OdpovědětVymazat
  22. Moje milá Simí, Ty mě nebudeš mít ráda, ale já jsem to nepochopila. Páč vycházky potřebuješ, když Ti stát platí marodní (nejlépe z peněz, které jsi do ňho nacpala sama). Když Ti platí marodní, tak holt musíš respektovat pravidla. A jestli je to při chemoterapii, tak jednomu je blbě a dlouho...
    Pak je ovšem možnost invalidního důchodu, a pak Ti OSSZ ani nikdo další do vycházek nekecá...
    Tak se nezlob, ale fakt tomu nerozumím.
    Alka

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.