středa 10. dubna 2019

Říkej mi Emile ...


Sprintuji každé ráno od čtyř hodin. Nasadím profesionální úsměv a tretry, za zpěvu ptactva utíkám budovat kapitalismus se socialistickou tváří. A už se ani nevzpírám, když na dálnici mou spanilou jízdu přeruší tři uzávěry, prý má ministr Ťok své dny spočteny.
My totiž dneska jdeme po O. /  pro ne - babičky a pro ne - dědečky ... vyzvednutí vnoučete ze zařízení po obědě. /
Já a Soptíček. Vítáme se, objímáme se a v nestřeženém okamžiku si mezi sebou rozetřeme po oblečení polední guláš se zbytky rýže. Moje drbnička mi oznamuje, kdo měl dnes narozeniny, kdo nesnídal, kdo nepřišel a kdo zlobil paní učitelku. Je krásné, když se před vámi takhle naplno zrcadlí genový fond, naše rodinná kronika má pokračovatele.
Je kouzelný slunečný den a přicházím se skvělým nápadem, vyrazíme nejdříve do cukrárny a pak hurá do přírody. Soptíček jako protihodnotu vyžaduje koloběžku, což bych na příště skutečně zvážila.  Souhlasím, já jsem nadšená, já bublám, jen explodovat.
Buďte v klidu, všeho do času.
V místní cukrárně spácháme kalorickou sebevraždu, kterou já podpořím dvojitou kávou.
A vyrážíme.
Soptíček na koloběžce, já po svých.
V ulici Květinová se všem obyvatelům poprvé naskytne úchvatná podívaná, kdy se má vnučka rozjede a já se snažím jí dohnat. Beru to jako rozehřívací okruh na stadiónu Evžena Rošického.
Dobíhám, Soptíček disciplinovaně vyčkává.
Do ulice Revoluční již vbíhám lehce opocená, líce zarudlé, ještě jsem plíce nepotrápila.
Prasárničku z cukrárny proklínám, díky kávě a běhu mezi ulicemi mé srdce pulzuje, co pulzuje, tříská jako orloj.
To je báječné, když mne klepne slečna Pepka, bude to v ulici Na růžku, tam kvetou úžasně bílé magnólie, jejichž květy si beru jako záminku se chvíli zastavit.
Soptíček o ulici dál skanduje : " Babičko, přidej, ještě, ještě, ještě ... "
Cítím se po zimě jako zbitá, nemám kondici, funím jako prase a z mé vnučky vidím jen růžovou helmu. Jsem na ocasu celého pelotonu a zoufám si.
Dobíhám, vnučka opět čeká.
Kde jsem udělala chybu, proč jsem neposlouchala svého trenéra a cpala se jako čuník ?
Pozdě, musím běžet,
Soptíček vjíždí do ulice Karla Kryla a za plotem si mne chápavým pohledem měří bodrý penzista. Proč je ta blondýna tak zpocená, proč má obličej rudý jako uvařený rak a klepou se jí kolena ?  Přesně ta kolena, kterých jsem se minulý týden lekla.
Přitažlivost zemská nepostihla pouze má ňadra, už i kolena se mi rolují a vypadají jako roztomilá drštička šarpeje. Jo, co bys chtěla blondýno ? Jsi už babička !
Dobíhám do cíle, kde mne čeká znuděný Soptíček.
Nahazuji si povadlé poprsí do podprsenky, natahuji kalhoty, v podpaží mám kola jako od trabantu.
Nečeká mne medaile, ani hymna, ani občerstvení, ale další sportovní disciplíny na hřišti.
Skákání, přelézaní, houpání, bábovičky a v nestřeženém okamžiku pociťuji, že mi u  " pečení " dvacátého dortu padá hlava. Důrazné upozornění ze strany zákazníka na sebe nenechá dlouho čekat a já cukruji jemným pískem další dort.
Cestou domů ještě skáču jako zajíček z jamky, zpívám píseň " Jdou vojáci, jdou pěkně v řadách za sebou ...  " a můj hlavní velitel, trenér, zpěvák, sprinter a hlavně má vnučka,  ta mi usíná v náručí.
Ukládám jí do postele a jedu dalších sto kilometrů, abych uložila sebe.
Usínám s vědomím, že díky bohu sprintuji v tomto věku, co později, milý Emile ?
Mít víc křížků, nemohla bych dělat svému Soptíčkovi sparing partnera.
Za odměnu celou noc ve snu  běhám a přemýšlím, zda ten, kdo mne předběhl, byl Emil Zátopek ?
Emile, bylo to nemilé a já tak trénovala ...



 

45 komentářů:

  1. Babičkovství je ten nejkrásnější úděl, který máme. Je to také to nejlepší, co nás v této životní etapě mohlo potkat. :-D
    A víš co říkal Zátopek? Když nemůžeš, tak přidej. :-D :-D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Samozřejmě se slovy mého sprinterského kamaráda budu řídit, taky co jiného mi zbývá :-)

      Smazat
  2. Simčo, směju se ještě teď a vše si barvitě představuji. :o) Náhodou, jsi vítěz. Ne každá babička jede 100 km vyzvednout vnouče po O a ještě s ním trávit odpolední maratón. Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se a v tom jsi nejlepší babička na světě. Uvidíš, Soptíček to jednou ocení.
    Měj krásnou, klidnou středu. D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. A budu upřímná, je to namáhavé, skutečně.
      Těším se na dovolenou, protože jsem unavená. Neskutečně.

      Smazat
  3. Možná to byl Emil Holub, ten proslulý cestovatel

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Běhat s oběma pány by mne samozřejmě potěšilo a mohla bych napsat vzpomínkovou knihu !

      Smazat
  4. Simi, supr povídání, jsi prima babička. Ujedeš 100km a ještě absolvuješ maratón, myslím, že jsi vyhrála a navíc Soptíček byl určitě velmi spokojený.
    Já to sportování mám teď trochu složitější, Eli běží jinam než Lukášek, tak se budu muset asi rozpůlit.
    Simi, měj se krásně.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ujedu 200 km, jsem vděčná, že jsem se naučila jezdit, protože bych byla šíleně limitovaná.

      Smazat
  5. Simi, máš můj obdiv. Já bych ten běh za vnoučaty nedala. Tuhle jsem dobíhala trolejbus a pak jsem půl cesty funěla jak sentinel. Jsi bezvadná babička, jedeš 100 km, aby vnučka mohla jít domů po O. A pak si s ní užiješ sportovní odpoledne.
    Tuhle jsem hrála s vnoučkem fotbal a dokonce jsem se strefila do míče, míč do stromu, kde se odrazil a trefil kocoura Moušu. Pane ten koukal a raději vzal roha. Ale to nebyl úmysl. Pak jsme dělali bábovičky, jenže jsme měli málo kamínků na zdobení a tak jsme je šli na hromadu hlíny vybírat. Přitom jsem druhé babičce pošlapala diviznu. Takže spíš než babička jsem škodič.
    Ale je to ten nejkrásnější čas a já jsem za něj nesmírně vděčná.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mne těší skutečnost, že jsem babičkou v tomto věku, i když se limity objevují, ale ještě mohu.

      Smazat
  6. Ta fotka je dokonalá, Sofinka vypadá, že čeká dvacet minut...:D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mám ještě jednu, kdy se šťourá v nose, ta už nebyla tak roztomilá ..

      Smazat
  7. Krásná fotka z krásně sportovního odpoledne. Babička, s kterou si vnučka užije :-).
    Hezký den, Simi!
    Hanka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já jsem si žádnou babičku neužila, tak chci, aby to měla Sofinka jinak.

      Smazat
  8. Blondýnko, krásně si užíváte. My teď od včera taky. Měj se krásně.

    OdpovědětSmazat
  9. Simčo, máš můj neskonalý obdiv! To, co ty bereš jako jasnou věc a samozřejmost, tu ochotu se pro Soptíčka z lásky k němu div nepřetrhnout, to jen tak každá babička nemá. Jsi bezva baba. A navíc to umíš tak krásně popsat, že mám po přečtení hned úsměv na rtech.
    Tak, sportu zdar!
    Petra

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je to dané tím, že já žádnou babičku nezažila a vím, jak smutné je takové dětství.
      Proto se snažím, co to dá.

      Smazat
  10. Simi, užívej si, tak rychle to utíká. Také jsem to dříve měla 100km k vnukovi (dcera bydlela také v Praze). Potom se odstěhovala do Plzně. Vnuka jsem si opravdu užívala, stala jsem se babičkou v 39 letech (dnes jsou to matky). Hodně známých myslelo, že je kluk můj. Dnes už je na střední. Tak to uteklo.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Svět není spravedlivý, mně bude 53 a furt nic...:(

      Smazat
    2. Ano, hrozně to utíká a já zjistila, že Soptíček už není Soptíček, na vše kultivovaně odpovídá ANO, NE a že mi roste před očima, bohužel.

      Smazat
    3. Míšo, neboj, také to jednou bude.

      Smazat
  11. Simčo, ty jsi prostě super babička :-)) Já jestli se ještě nějakého vnoučete dočkám, tak už ho nejspíš nedohoním :D a Lexíka toho už taky horko těžko :-))Ale do školky bych pro něj měla asi zajet, už dvakrát pro něj jela bývalého partnerka, taky Zdena a dvě různé učitelky ji vítali slovy...jééé to je ta babička Zdenička, co ti plete čepičky...tak jsem ji tedy politovala :-)) a zamyslela se nad sebou...Krásné dny :-))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No to se teda zamysli, cizí Zenka tu motá, to se mi vůbec nelíbí.

      Smazat
  12. Mám teraz nejasné podozrenie, že moja mozgová príhoda vlastne nebola, že to je len finta, ktorú si spráchnivelé telo vymyslelo, aby som podobné závody s vnúčatmi už nemusel v rekordnom čase absolvovať. Mám teraz nárok pekne pomaly, rozvážne sledovať športové dianie omladiny...doknca to všetci akceptujú! (No radšej by som si možno vypľul dušu a naklonil hlavu nabok ako to robil Emil...)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Drahý, naprosto ti rozumím. Než to, co jsi prožil, raději běhat jako splašený.
      Ale stejně tě mám ráda pro tvé svěží názory, jsi pořád mladý.

      Smazat
  13. Já vzpomínám, když jsem s dvěma mými dnes dospělými vnuky hrála fotbal a jiné kratochvíle, s těmi dalšími vnoučaty už jen lezu po horách a skalních mětech. Jo a už určitě nemám na to dělat Emila :-) Užívej si dokud můžeš, je to krásné období.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Každý věk má limity, myslím, že vnoučata ocení hlavně, že ta babička je, že se snaží být babičkou a hlavně je přítomná, to je důležité.

      Smazat
  14. Velmi živě to vidím před sebou. "Babi, ty neumíš běhat?" "Jo hochu, kdysi jsem to uměla." "Ty už jsi stará, že?" Nezáludná duše, nemůžu se zlobit, chce se mi smát.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Naši milí jsou zlatí v tom, že bez přetvářky naservírují, co si myslí. tuším, že jsme se stejnou optikou koukali také na svět.
      Když jsem nastoupila do práce, všichni kolem 30 let mi přišli jako penzisti :-)

      Smazat
  15. Milý Emile, jsi naprosto úžasná babi a já naprosto nechápu, jak je možné, že nevlastníš medaili :-):-):-D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já na ty medaile nikdy moc nebyla, stačí mi, když se Sofinka usmívá.

      Smazat
  16. Nejen babičky a dědečkové, i maminky a tatínkové vědí, co znamená po O. A taky ka a neka :D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem samozřejmě nedomyslela, napsala jsem to jako věstník do domova důchodců, tímto se omlouvám všem produktivním rodičům.
      A prosím o upřesnění termínů ...

      Smazat
  17. Aj! Tak příště druhou koloběžku pro sebe a budete to mít vyrovnané :-) Ale teda, upřímně, obávám se, že bych po takovém cvičení vypadala (věku navzdory) velmi obdobně...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Obávám se, že už jsme síly doměřily, budu ta, co jistí, hladí a doplňuje sortiment občerstvení, ani ta koloběžka to nesrovná.

      Smazat
  18. Soptíček vypadá jako že už dlouho čeká :-)) Ale jsi dobrá, takový nerovný závod bych asi nezvládla :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ten bodrý penzista si to nemyslel, když viděl mou barvu ...

      Smazat
  19. K tomuto se už také blížíme, vnučky mají 2 a 3/4 a dosud řádily jen na umělohmotných motorkách. Brzy ale budou kola, nejdřív s přídavnými kolečky a pak bez nich, už bych měl začít trénovat běh :).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je mi tě líto, dvakrát vše znásobeno, hochu ty musíš být ale v kondici, spíše se poohlédni po podpůrných prostředcích.

      Smazat
  20. Simi, ty nezklameš a umíš pobavit. Mám úsměv na rtech, takže díky.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vše píše život, on je takový spisovatel a nesnaží se mlžit, cítí, když dobíhám ...

      Smazat
  21. Jseš úžasná babička a když ještě můžeš dělat Emila, tak je to v pohodě. Nedávno jsem si také zahrála tak trochu na Emila, přijížděl autobus. Byl to běh na krátkou trať, překážka a Emil leží, koleno a klouby na rukou odřené do krve. Mohla už bych vědět, že to nebyl poslední autobus, proto žádný běh a hlavně klídek.
    Krásně napsané, ráda k tobě chodím ☺☺

    OdpovědětSmazat
  22. Auvajs....děsíš mě, děsíš! ;-)

    OdpovědětSmazat
  23. Směju se a doufám, že vzhledem k tréninku, který mám docela často s Aaronem, vydržím alespoň na roh ulice :o)
    Ta fotka je úžasná!
    Přeji hezký den, Helena

    OdpovědětSmazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.