úterý 19. července 2016

Tudy šel čas....

....letošní dovolená byla ve všech ohledech naprosto jiná...hodně jsem spala, hodně jsem jedla, hodně jsem rozjímala, hodně jsem odpočívala...po půl roce ztrát a nálezů asi normální stav...jenže já jsem ještě nikdy tolik nespala / pro člověka, kterého spaní obtěžuje, přijde mu zbytečné a neumí se válet /, každou noc se mi zdála snůžka nesmyslů, fantasmagoriáda 1.třídy...jo a vypnula jsem hlavu, což zásadně neumím, tok myšlenek mi běží nonstop...
A k naprosto jiné dovolené přispěl kromě mého hard core zážitku / popisovala jsem v minulém článku / i naprosto jiný výlet...DONJA NAKOVANA...
...opuštěná horská vesnice se starobylou dalmatskou architekturou, která se vyznačuje domy z lomeného kamene. Většina vesnice se nachází v rozvalinách, ale i to málo, co zde zůstalo, je tak působivé, tak zraňující....zažíváte totiž pocit prázdna, pocit marnosti...procházíte mezi domy, mezi rozvalinami a nikdo tu není, nikdo tu nebydlí a přitom se zde lidé kdysi radovali, smáli se,milovali se,umírali ...žili své všední životy, žili své vlastní příběhy a nyní NIC...jen ticho, občas vítr zaševelí a zamňouká divoká kočka...
Mnohokrát jsem navštívila hrad, zříceninu bez života....ale zde se smísilo několik faktorů, několik pocitů.....moje fascinace kamenem...byly zde metráky, tuny nádherného kamene s mnoha kouzelnými odlesky od sluníčka a všudypřítomné prázdno moje nadšení ředilo a zmocňoval se mě pocit úzkosti, pocit věčného hledání ztraceného času...TUDY ŠEL ČAS...posuďte sami....





26 komentářů:

  1. Ani tam nemusíme být osobně a padá to na nás.

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherné obrázky! Takový jeden smutný domeček bych si klidně adoptovala, hned by tam bylo veselo .

    OdpovědětVymazat
  3. No já bych se tam stěhovala v tu ránu    , a proč tam nikdo nebydlí Jo asi chtějí bydlet v pohodlíčku, že

    OdpovědětVymazat
  4. Musí tam být opravdu klídeček. Já letos taky uplatňuji - hodně odpočívala, hodně spala. Snad žádnou dovolenou jsem "tak" neodpočívala.

    OdpovědětVymazat
  5. Jde z toho na mě spíš smutek než krása i když fotky jsou to pěkné. Ale nedivím se, že jsi se tam vracela, je v tom kus magična...

    OdpovědětVymazat
  6. Vypadá to osamoceně a tajemně, nejspíš bych se tam bála. Tělo si řekne samo, co potřebuje. Vypnutý mozek je někdy moc fajn.

    OdpovědětVymazat
  7. Staré kamenné domy miluju v této vesničce by moje fantazie nabírala obrátky Nějaký pohozený kameň jsi mně mohla dohodit

    OdpovědětVymazat
  8. Působí to hodně zvláštně, opuštěně a přesto dveře do domu na první fotce jsou moc pěkné, jakoby majitel jen na chvíli odešel. Příroda jede dál, ale po lidech ani vidu. Také by mne zajímalo, proč je vesnice naprosto vylidněná

    OdpovědětVymazat
  9. Simčo, mě opuštěná místa fascinují až s jistou zvráceností... Některá jsou, pravda, naprosto depresivní (zvláště opuštěná kasárna a podobné umělohmotné produkty lidské civilizace), a ty tedy moc nemusím (i když, i tam mě mé voyeurství snadno přemůže.) Tato vesnička ale vypadá, jako by si její obyvatelé právě jen na chvíli odskočili. Stále žije a je krásná... Přeji ti klidnou noc beze snů

    OdpovědětVymazat
  10. Simonko na mne tohle místo nepůsobí až tak opuštěně a nevzbuzuje pocit úzkosti. Totiž, zaujala mne tráva a porost. Kdyby to místo nikdo nenavštěvoval, nikdo ho alespoň z piety neudržoval, vypadalo by jinak. Nenašla bys ty kamenné uličky a ohrádky, byly by zarostlé bodláčím a náletovým křovím. Proto na mne to místo působí spíše posvátně. Zaslouží si moji poklonu, moji úctu právě k těm všem životům, které tam kdysi a ne zas tak moc dávno vzhledem k historii lidstva, můžeme tušit. I kdyby ta místa spásaly jen ovce. Ovce je život, který těmto opuštěným ruinám chrání duši. To jsem se zase zasnila, co?

    OdpovědětVymazat
  11. [1]: Já to prázdno vnímala tedy opravdově

    OdpovědětVymazat
  12. [2]:Též bych neměla problém se tam nastěhovat, i když do civilizace to bylo značně daleko...ale proud tam byl     

    OdpovědětVymazat
  13. [3]: To né...to je chráněná oblast, je to i archeologicky vyhledávané, bylo zde nějaké pohřebiště a nyní je to památková oblast, jak žili a byli naši předci     

    OdpovědětVymazat
  14. [4]:Já jsem letos vypustila i tu hlavu, což je v mém případě skutečně nebývalý zázrak   

    OdpovědětVymazat
  15. [6]: Já vypínání mozku moc neumím, spíše se to učím a bylo to pro mě hodně nové a hodně osvobozující

    OdpovědětVymazat
  16. [7]: Mají úžasnou atmosféru, ano moře k nim patří...já jsem nikdy nebyla v Anglii, ale zde mi to anglický venkov hodně připomínalo

    OdpovědětVymazat
  17. [8]: Dášo, v Jižní Dalmácii je tolik kamenů, je to tam hlavní stavební materiál, jsou ho všude tuny,na pláži, na kopcích, všude kam lidské oko obsáhne   

    OdpovědětVymazat
  18. [9]: O celou památkovou oblast se stará jeden pán, který zde bydlí a udržuje to ve stávající kondici...je to takový místní hlídač, pravděpodobně placený státem.Ten dohlíží na rozsáhlou oblast, je to takový poustevník, široko daleko nic není

    OdpovědětVymazat
  19. [10]: Dnes v noci byl úplněk a já jsem spala jako miminko bez ulítlých snů     

    OdpovědětVymazat
  20. [11]: Maruško, už jsem to psala, je to památková oblast, o kterou se stará stát a platí tam pána, který to celkem udržuje, aby se tam dalo chodit...kus od vesnice je už skutečně nemožné projít.

    OdpovědětVymazat
  21. Vypadá to tajemně, tady je takových míst taky dost, lidi opouštějí staré domy a místa kde dávají lišky dobrou noc a odcházejí za pohodlím..

    OdpovědětVymazat
  22. Úžasně romantické místo, z kterého dýchá minulost, Simi.

    OdpovědětVymazat
  23. Mně se to místo moc líbí. Vždycky když jedeme na dovolenou do střední Dalmácie, hltám pohledem z auta jejich krajinu i domečky.

    OdpovědětVymazat
  24. Nádhera. Kdybys neuvedla název, myslela bych si, že je to Jagodna na Hvaru. I to mlýnské kolo a pokroucené smokvoně.

    OdpovědětVymazat
  25. Velmi pěkný blog, těším se na nová pracovní místa

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.