pátek 1. července 2016

Blondýno, jdi a kup si mozek...

....téma týdne se ohromně hodí k hard core zážitku z dovolené, který bych si raději odpustila...
Blondýna, její kamarádka Lenka a její manžel Petr se jednoho nádherného rána rozhodli, že vyrazí na celodenní výlet na ostrov Mljet v Jižní Dalmácii. Jen oni tři a sluníčko, které slibovalo krásný den plný zážitků. Blondýna se tetelila blahem, že vyvětrá svůj nový, prudce elegantní klobouček, doplnila ho bílými krajkovými šatičkami, blýštivými naušničkami a to celé vyšperkovala lehkými sandálkami...popis oblečení je nesmírně důležitý...dále pochopíte.
Oba přátelé- manželé jsou velkými znalci jižních ostrovů, dopoledne jsme strávili projížďkou po jezeře, kouzelnou kávičkovou pauzou na ostrově s římskými památkami...vítr mi lehce zvedal sukýnečku, já se prsila blahem, jaká já jsem to kočka, jen rtuť teploměru atakovala už 40st ve stínu a stále si to valila nahoru...do teď vše zalité sluncem a pohodou.
A je tu další zastávka a další poznávání....Odysseova jeskyně....horko je odporné, nikam se mi nechce, vše se ve mě bouří, ale není se kam schovat, není kde zůstat, je zde jen obchod a pár domů...musím jít. Když blondýna vidí cestu, chce se jí zvracet...úzká kamenitá pěšinka neslibuje nic pěkného, kolem budou tisíce odporných hadů a štírů...hnus velebnosti.
Petr se ujímá vůdcovství a jde a jde...za ním se plahočí dvě ženy...z toho jedna je blondýna, sprostě nadává, její krajkové šaty se co metr motají do křovisek a slovo prdel je to nejslušnější....BOŽE MŮJ, CHCI ZPÁTKY, CHCI SEDĚT, CHCI LEŽET, NECHCI TU BÝT..
Kopec se stále svažuje a blondýna ví, že už sama nemůže vrátit, musí dál. Potkáváme samé mladé lidi, vybavené lany, mačkami, batohy a hlavně obuví...já jdu jako kretén v sandálcích, protestuju, Petr jde a ignoruje ostatní, honí si své posrané mužské EGO. / mám ho moc ráda, je to super přítel, ale zde mu vypnul mozek /
Už jdeme jen po kamenech, slunce šíleně pálí...blondýna si vybavuje své životní průsery...já tady nechci UMŘŘŘÍT...odmítám jít, sedám si pod vzrostlý jehličnan, je mi jedno kolik je kolem hadů, je mi jedno, že sedím holým zadkem na jehličí, já dál nejdu...
Lenka a Petr pokračují dolů po kamenech, já sedím nasraná pod stromem, tečou ze mě hektolitry vody a těším se, že se už snad probudím....ale kdepak, ten správný poser teprve nastane. Po půl hodině se zpátky drápají oba moji přátelé...Petr si v jeskyni zaplaval, Lenka nemohla, vstup byl do vody po laně a nahoru by se nevydrápala...hurá, blondýna je šťastná, že nikam nelezla a načerpala sílu....jenže kamarádka Lenka je na tom bohužel o dost hůř...
Blondýna je bývalá zdravotní sestra a sestra na koronární jednotce a tohle je skutečně nemilé....máme před sebou výstup zpátky, málo vody a Lence fakt není dobře, těžce dýchá, spíše nedodýchává, každý druhý metr se zachytává o keře, sedá do stínu....postupujeme velice POMALU...slunce šíleně pálí....moje krajkové šaty mám zamotané do kalhotek, boty okopané, klobouk nasazený do čela jako kretén...bojím se o svoji kamarádku a nenávidím jejího muže...Egoisto jeden!!!!.
Blondýně je horko, ale díky její vzpouře pochodovat dolů, je na tom ze všech nejlépe, má dostatek síly....šplháme, šplháme nahoru, Lence je skutečně zle...hodnotím situaci, autem sem nikdo nevjede, ani vrtulník nepřistane, jdeme dál...když se objevuje cesta, blondýna vlétne do obchodu s šatami omotanými do pasu, holým zadkem, kloboukem visícím na hedvábné stužce...tolik pohledů jsem nezažila jako zde....nakupuji několik flašek vody, kterými polévám těžce dýchající Lenku, zvedám jí nohy nahoru a vím, že jsme měli tento den skutečně VELIKÉ ŠTĚSTÍ.
Blondýno, jdi a kup si mozek....Petr s Lenkou za měsíc slaví 35let manželství, přesně vím, že panáček dostal za uši a bude si dlouho pamatovat, že měl své mužské ego nechat doma a poslouchat srdce a lidi kolem sebe. Blondýna se poučila, že příště prostě řekne jedno velké NÉÉÉÉ, protože když tři 50plus vyrazí na stezku odvahy, nemusí to vždy dopadnout tak skvěle jako ten den....jo a tentokrát NEBYLO DŮLEŽITÉ SE ZÚČASTNIT, TENTOKRÁT BYLO DŮLEŽITÉ VYHRÁT....

25 komentářů:

  1. No tak, to je opravdu, dost hrůzný zážitek ,ještě že to dobře dopadlo    V sandálích já chodím celou dovolenou, ale je pravda, že jsou na rozdíl od těch tvých sportovní....Letos, když jsem po celodenním výletě, šplhala na doverské útesy, tak jsem byla v pokušení se na to vykašlat a nechat ho blbečka   , ať si tam šplhá sám....No ale pak jsem byla ráda, že tam jsem, stálo to za tu dřinu Mě do té 50 ještě něco málo chybí, ale přítel je o deset let starší, žene jako blázen a pak mi líčí, že ho taky všechno bolí, no zabit   

    OdpovědětVymazat
  2. Jak já nemám ráda vedra a kopce! Přesto se do nich taky drápu. Ještě, že to dopadlo takhle, mohlo to dopadnout určitě hůř. A do vody se mohlo jen po laně dolů i nahoru? To bych taky neriskovala, nejsem kaskadér.

    OdpovědětVymazat
  3. Ten "chlap" ani jedné z žen neřekl kam se chystá horolezčit v tom parném dni? Zasloužil by 25 na holou

    OdpovědětVymazat
  4. Jako bych v tom příběhu viděla mého známého. Podobný zážitek s ním mám, když jsme byli v Itálii v horách.. Až na to, že mi lezli po kopcích ve strašlivé zimě. Chlapi jsou někdy nepoučitelní.

    OdpovědětVymazat
  5. No potěš koště...že jsou mužský převážně egoisti, o tom žádná.. ale tady už fakt šlo o život. Naštěstí konec dobrý, všechno dobré a já jsem se musela tomu všemu smát...   

    OdpovědětVymazat
  6. Pořádně drsný zážitek, Simi, mohlo to dopadnout hodně špatně.

    OdpovědětVymazat
  7. Chtěla jsem napsat svělý zážitek-opravdu nevím proč, ale ve vteřině mi naskočila husila. Bože, hrozný zážitek. Já bych začala hysterčit asi. Hlavně, že to dobře dopadlo.

    OdpovědětVymazat
  8. Jak by řekly naše holčičky - hustej zážitek! No, nezávidím a nepřeji, ale všechno zlý je k něčemu dobrý, že jo...minimálně nějaké to poučení vyplynulo . Přeji krásné léto bez podobných adrenalinových zážitků...

    OdpovědětVymazat
  9. Myslím že každá z nás zná aspoň  jednoho "takového" Hlavní je nemít ho doma! Nejsem sportovní typ a proto jsem si vybrala nesportovce - neumí ani plavat což neumí kupodivu dost Italů staršího i středního věku. Každopádně jste měly velkááánskou kliku!!

    OdpovědětVymazat
  10. [1]:Já taky ráda chodím v otevřené obuvi celé léto, jenže zde to bylo na pohorky     

    OdpovědětVymazat
  11. [2]:Ano...do jeskyně se dostaneš po kamenech nebo po otevřeném moři...po kamenech pak musíš do vody po silném laně a zpátky též...takže poměrně náročné, pokud nejsi vlastník nějaké jachty   

    OdpovědětVymazat
  12. [3]:On se nám Péťa podíval na prospekty, ale nezjistil si přístupovou cestu...což bylo to nejpodstatnější

    OdpovědětVymazat
  13. [4]: Ani nééé...to napsal život

    OdpovědětVymazat
  14. [5]: Nepoučitelné jsme my ženy, že se nevzbouříme a kolikrát slepě následujeme

    OdpovědětVymazat
  15. [6]: Álo...já se dneska také směju, ale tam to bylo šílené, skutečně bych takový zážitek už vynechala, já jdu ráda proti zdi, ale nic se nemá pokoušet a tady jsme to hodně posr...     

    OdpovědětVymazat
  16. [7]: Haničko, to napsal život a já to hodila do textu...bylo to hodně drsné a bylo důležité si přiznat věk...já 50...Lenka 54...Petr 58...to není na takové estrádičky bez vybavení...byl by to nádherný zážitek, pokud bychom vyrazili časně ráno, řádně obuti a oblečeni, s jídlem a hlavně s vodou na celý den...pak bych to viděla za skvost, takhle to byl poser první třídy.

    OdpovědětVymazat
  17. [8]: Já nehysterčila, já sprostě a hrubě nadavála a nikdy bych tam nešla, kdybych měla možnost volby...

    OdpovědětVymazat
  18. [9]: Poučení...možnost volby v kolektivu...rozhodně bych se už na začátku vzepřela a toto vynechala...Ráďo, já se bojím, že mám život neprogramovaný na samé takové husťárny

    OdpovědětVymazat
  19. [10]: Já ho doma měla a je to skutečný zážitek...mě sportovci nevadí, ale nesmí se to hrotit

    OdpovědětVymazat
  20. Simonko, ty jsi úžasný spisovatel. Miluju tvůj styl psaní. Napínavé, a pro mne úsměvné, protože jsem si celou situaci představovala naživo naprosto věrně. Jak mi jsme nadávali našemu tátovi, když nás zavlekl do lůna nedotčené přírody nějakou super zkratkou, jak já nadávala manželovi, když mne vzal na lehkou předobědovou procházku v hornatém terénu v délce 16 km, což mi zatajil.... jsem nyní stejně zpocená a unavená jako vy a jsem ráda, že sedím doma.

    OdpovědětVymazat
  21. [18]: Váš "horský vůdce" měl snad malou představu o tom, kam vás táhne a měl vás upozornit na nevhodnost oblečení. Možná, kdyby to udělal, zůstaly byste? děvčata, doma.

    OdpovědětVymazat
  22. [17]: Na určité věci věk nejen přiznám, ale ještě si pár let přidám, Simi, podle potřeby.   

    OdpovědětVymazat
  23. Hezky se to četlo, horší byla realita Na takové výšlapy ve vedru už nemám, ale pár jsem jich také zažila. Hlavně, že to dopadlo dobře     

    OdpovědětVymazat
  24. Jejdamánku, takové dobrodrůžo! Bloncko, mě by tedy na takový výšlap nikdo nedostal

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.