Bulharsko včera a dnes....

....vše posuzováno a viděno očima pubertačky a zralé ženy, tedy náhled v rozmezí 34let...

Při mé první návštěvě mi bylo 14 let, tedy ukřivděný puberťák a občas taky na pěst, viděla jsem moře poprvé a zdálo se mi šíleně slané.Každé ráno jsme vydávali s bratrem na pobřeží a nacházeli obrovské mušle. Všude přítomná bulharská keramika, která se vozila jako prezent. Celé okolí bylo provoněné růžovým olejem a největší radost nám udělal táta nákupem námořnického trika. K večeři byly ryby, které jsem už nikdy nejedla, alespoň tak dobře upravené, no a jako bonus jsme získali výživný cestovatelský průjem, takže věrným přítelem byl Endiaron.

Při mé druhé návštěvě mi bylo 48 let, tedy zralá žena a občas taky na pěst, viděla jsem moře nepočítaně a už se mi nezdálo tak šíleně slané. Brácha má taky o 34let více i o tolik kilo navíc a mušle sbírat nechce!!! Bulharská keramika už není na každém rohu a je problém ji sehnat, stejně tak námořnická trička z kvalitní bavlny už zmizela a prodávájí se nekvalitní napodobeniny. K večeři byly také ryby, které už nejím a jíst nebudu neb pangas má do ryby skutečně daleko a i ten bonus s Endiaronem se dostavil.

Takže co se změnilo...vlastně je to jako s prvním vztahem, prvním dítětem...byl to první let letadlem, první moře v životě. Bulharsko je pořád stejně krásné, pořád stejně pomalé, neuspěchané a lidé jsou stejně milí jako tenkrát.

....a přeci se něco podstatně změnilo, moje tělesná schránka. Tenkrát nám stačil krém na denní použití maximálně doplněný olivovým olejem, no a dnes bez ochranného faktoru nejméně 30 bych nevylezla ani před barák...