Zamilované kvákající jaro...

....stala jsem se hrdou majitelkou zahrady, stala jsem se i majitelkou zahradního jezírka. Pro mě pole neorané, navíc bývalá majitelka mi spíše než jezírko předala zelený a zařasený kačák. Sbírání informací včetně jednání pokus - omyl, pokus - náhrada ....bylo náročné, ale do finále jsem se mohla radovat, voda byla nádherně čistá, všechny ryby přežily, lekníny kvetly celou sezonu, ostatní rostliny také, takže celková bilance víc než pozitivní...

..... přišlo jaro a s ním první překvapení...nejdřív jsem v neděli při přesazování rostlin do vodních košů narazila na dvě ropuchy...během pár dní jsou jich už desítky. Zabydlely se nám v jezírku rychlostí blesku a patřičně si zde pobyt užívají, chudáci ryby, dokonce jim užírají jídlo při krmení a vůbec, nebojí se vystartovat i na největšího karase, který jezírko šéfuje....

.....a tak jsem se stala hrdou majitelkou biotopu, který je s největší pravděpodobností jejich rodnou vodou a každý rok se do ní budou neomylně vracet...vědci hledají pro toto každoroční vracení nějaké vysvětlení, předpokládá se, že existuje jistá souvislost se zemským magnetismem a měsíčními fázemi.... Ropucha obecná je chráněná a je to nesmírně užitečný živočich pro svou žravost a konzumaci škodlivých návštěvníků zahrady...

.... budu doufat, že si letošní zamilované jaro u mě v jezírku pěkně užijí a zase odpochodují....a já jim za odměnu slíbím, že si nějaké ty pulce na vyčistění jezírka nechám....a tak holky zase za rok nashledanouuuuu....

Když blondýně chybí muž...

...s nimi kalamita, bez nich kalamita...a tak si dívko vyber..

...začala zahrádkářská sezona a k naší velké radosti nám pustili i VODU...bez vody smutný příběh, ale na ty naše " ukecané kávičky " jsme si poctivě celou zimu vodu nosili. Když teče z kohoutku, jooo, je to ještě větší slast.

V koupelně bystřím, napínám svoje slechy a slyším cosi téct...jasně... je to tady... protéká záchod...banalita pro šikovného muže, střed zájmů pro blondýnu. Povolaný soused záchod několikrát rozebral a zjistil, že vnitřnosti mají své nejlepší chvíle za sebou... co s tím...je sobota a nikdo schopný s hasákem poblíž...necháme záchod rozebraný, aby více netekl a pomůžeme si po vykonání potřeby kyblíkem.

Jsem šťastná, jsem spokojená...vrhám se s rýčem a lopatou do víru zahrádkářského orgasmu a to by nebyla blondýna, kdyby neměla vynikající nápad...hned vedle toalety je přeci sprchový kout a v něm sprcha, která nádherně vše vyřeší...otevírám sprchový kout, otáčím kohoutek a ve vteřině stojím durch mokrá / kdo pravidelně navštěvuje můj blog, pamatuje si story blondýny se zahradní hadicí, kdy došlo k hloubkovému vyčištění pleti během vteřiny /...ano, přátelé, tentokrát mám vyčištěné všechny mozkové hemisféry.

A co se přihodilo...na podzim mi můj milý několikrát kladl na srdce, při vypouštění vody před koncem sezony, vše důkladně VYPUSTIT...no jistě, to mě přeci nemusí říkat a zdůrazňovat, to já přeci vím...jistě, vše jsem vypustila, jen né sprchovou baterii, takže ikdyž nebyl nijaký extrémní mráz, voda své vykonala a plášť baterie se takřka na 10cm rozšklebil a kouzelně mě ohodil....co ohodil, připomněl mi fakt, že blondýna na podzim nechala mozek doma v igelitové tašce...

Přesně vidím obličej mého dnes už ex milého, jak se šklebí, pobaveně usmívá, brumlá, že blondýna zase vyšperkovala den a udělala ho vskutku nevšední...jistě, jenže by si měl uvědomit, že jsem zrovna ten den pekla jeho oblíbený koláč, vyvařovala oblíbený gulášek a dělala se nejkrásnější zásadně jen pro něj...no a taková voda v baterii...pcha..pouze detail, kosmetická vada....

Blondýna měla obchodní jednání s velice / skutečně / šikovným obchodním ředitelem, padaly komplimenty, byla dobrá nálada a blondýna se zasnila...uviděla pana ředitele v akci...S HASÁKEM V KOUPELNĚ...

....no zde je dějiště mé stupidní olympiády pro blondýny, pravidelně vítězím, pravidelně stojím na stupních vítězů a pravidelně přebírám medaile od osudu, který se potutelně usmívá ...však já mu zase ukážu....

Povánoční šampion...

....dlouhých dvacet let jsme na vánoce zdobili umělý stromeček, kupovat řezaný z lesa jsem odmítala a v kontajneru byl fajn, jenže kam s ním po vánocích... situace se změnila...máme zahradu, takže máme kam po vánočních radovánkách miláčka ubytovat...na Zlatou neděli jsem vyrazila do zahradnického podniku a protože jehličnany miluju / nevím, mnoho žen ujíždí na botech, šatech, kabelkách...já k tomu všemu na jehličnanech a travinách /, byla jsem jako v ráji, dlouhé minuty / i hodina to možná byla / jsem vybírala. Nejdříve jsem náš stromeček otužovala na zaskleném balkoně, no záhy si to valil na čtyři dny do obýváku...

...... jednou bude pro Sofíčka tato fotka památná...je to její první stromeček, který bude jen její a poroste s ní...

.....po čtyřech vánočních dnech si svou chvilku slávy užil a dostal se na své působiště... na balkon na dva měsíce. Vzhledem k faktu, že zima byla hodně mírná a nemrzlo, zasadila jsem ho , řádně zalila a popřála dlouhá a spokojená léta na naší zahradě. Byla bych moc ráda, kdyby vydržel jako památka pro Sofinku...

Jak se takový model nosí...

...máme apríla...ale stejně...jak si nandat punčocháčky, když máte jednu patu vepředu a jednu vzadu...točíte, otáčíte, rovnáte, smějete se, nechápete, vztekáte se a punčocháčky jsou na tom stále stejně / a to pozor, dnešní dětské punčocháče jsou poměrně nedostatkové zboží a dost drahé, navíc tyto jsou od hoooodně známé firmy, žádné z trhu za pár kaček /...Sofinka začala lézt, její plný byt, krásně leští podlahy, ale chudinka s otevřenou pusinkou přemýšlí, jak se do takového modelu nacpat...

Když temperament zabíjí...

...peru se s ním už od malička, paní učitelka v první třídě navrhla zvláštní školu, prášky na nervy jedla díky mě na hrstě ...chudák...celý druhý stupeň mě krotil třídní učitel, když byl totálně na šrot, chodili jsme spolu kouřit.. na zdravotní škole jsem měla třídní profesorku , která by tenkrát měla dostat Řád svatého orla, vysekala mě z neuvěřitelných průšvihů...a tak to je celý můj život, jsem šíleně temperamentní, živelná, živočišná...ubíjím tím své partnery, nenávidí mě moji milenci a když všichni na oslavě odpadají, já chytám druhý dech a toužím vyrazit za dobrodružstvím, můj poslední partner mě výstižně označil uragánem.

A může si člověk s takovou pověstí vybrat za idol leklou rybu ? No rozhodně nikoliv....Jasně že jsme každá jiná, ale u ní to platí dvojnásob..NENÍ SIMONA JAKO SIMONA...

Před měsícem jsme navštívili divadlo ABC v Praze, kde exceluje hvězda Městských divadel pražských paní Simona Stašová v one women show SHIRLEY VALENTINE.

Tato komedie je o hledání vlastní identity, je to o životě ženy, která počestně žije život vzorné manželky a matky, vevnitř má ale stále ty dívčí sny a ideály. Navzdory všem odjíždí na dovolenou,kde nachází dobrodružství a začíná nový život...nachazí vše, co považovala za ztracené.

Tři hodiny...tři neuvěřitelné hodiny narvané až k praknutí temperamentem, který zabíjí...to je skvělá, vynikající, úžasná Simona Stašová. Tři hodiny sama na podiu, které znamená svět, tři hodiny plné postav, které hraje jediná žena.

Z polohy, kdy vás břišní svaly prosí o pomoc, kdy vám stříkají slzy od smíchu...do polohy, kdy vám zatrne, kdy si uvědomíte, kolikrát jste to zažili, kolikrát vás to taky bolelo, z momentu takové blízkosti se vám zatočí svět a nedokážete chytit dech. Ještě teď slyším ten smích, ještě teď se snažím zachytit každé slůvko pronesené v šepotu, to střídání, ta barevnost projevu, ta živelnost...bože a hlavně je to nádherný kus ženské, její šťavnatá sexy postava s rudým vodopádem vlasů, je jedno jestli v zástěře, v plavkách nebo kostýmu, všude je sexy, všude je ženská s velikým Ž.

Toto nebylo moje první a ani poslední divadelní představení s paní Simonou Stašovou... no a ta vaše blogová Simona vás přesně slyší...Bože, jak já dlouho nebyla v divadle ???....zahoďte zástěry a hybaj do divadla, hybaj do světa..jsme tu jen jednou a na chviličku....

Blondýna hlásí návrat....

...uteklo dlouhých šest měsíců ztrát a nálezů, radosti i bolesti...jsem tu zpátky a hlavně bych Vám všem chtěla moc a moc poděkovat za slova podpory, naděje a Vaše emaily mě hodně podržely a potěšily...velké díky !!!!

Stav těla po půl roce ...plus minus 2kg / zásadně se nevážím, prospívá to psychice, podle oblečení vím, kdy zabrzdit /

Stav duše....totální fraktura srdečního svalu / v 50letech ještě horší jak v pubertě /

Cvičení...totálně jsem zvlčela, chodila jsem pouze na jogu, po večerech dělám alespoň 100dřepů

Stravování...tří měsíce jsem jedla pouze mixované, dělali mi celé patro nového chrupu, když jsem si poprvé kousla do jablka, měla jsem slzy v očích

Zahrada....přežili jsme první zimu, nejdříve zazimovali, nyní odzimovali, žádné ztráty se neprojevily, všech devět rybiček plave a má se čile k světu, všechny zasazené stromky, traviny, keře...vše je v kondici, nikdo nic neukradl...hurá

Orchideje...zde je stav na pár facek, chytila jsem do sbírky virozu, na rostlinách se začaly dělat nepříjemné kroužky a postupně jsem polovinu rostlin musela zlikvidovat, co zůstalo, kvete a dělá radost

Láska...potkali jsme se spolu před pěti lety...zamilovali...potkali jsme se v životě znova..zamilovali...celý podzim a zimu jsme spolu trávili v roubence ve Šluknově , uživali se a usínali u krbu. Přišel o práci, přišel o naději a ztratil víru, ztratil mě a rozhodl se bojovat sám, beze mě...šíleně to bolí, šíleně mi chybí....

....Já... jak se mnou šlo šest měsíců...

....Stav největší radosti....no samozřejmě naše Sofinka....má už půl roku, je zdravá, začíná mít svojí malou hlavičku, kterou si dokáže pěkně prosadit. Její apetit se rozšířil na různé kašičky, ale ráda si ještě cucne od maminky.

Musím se přiznat, že miluju chvíle, když jsme ve třech na procházce, jen tak bez chlapů, povídáme si, očumujeme, smějeme se, jen kdyby nás nedělilo těch sto kilometrů...

...Stav koček...stále jsou to tři záškodníci, stále na ně nadávám, stále mě vadí metráky chlupů, stelivo po celém bytě, ale když mě všichni tři vítají mezi dveřmi, když jsou zdraví....no prostě patří k nám...

....Přeji Vám, moji blogoví přátelé, hodně jarního sluníčka, krásné a pohodové velikonoce...jsem tu zase s Vámi a připravená na pořádnou porci blonďaté životní nadílky...