....hůl si vždycky najdeš aneb stále a neustále dokola..kočka nebo pes....
O naší pohádkové babičce jsem psala několik článků a všem jsem nám přála víc takových lidí, kterým není lhostejný osud zvířat bez domova. Ráno jsem předávala pytel krmení a paní - kočičková se rozpovídala...v uplynulých dnech na ni několikrát slovně zautočila dáma, která chodí venčit své dva exkluzivní sharpeie. A tak si představte, že dámě s frňákem nahoru vadí krmení toulavých koček, protože její dva miláčkové kočky rádi nemají a v jejich přítomnosti trpí.
Chápete tu absurditu situace ? Na území nikoho nebo nás všech, tedy na veřejném prostranství dokáže někomu vadit pár koček, které prostě a jednoduše někdo vyhodil, nevyhovovaly poměrům, nebylo dost peněz nebo někoho jen přestaly bavit, nevím. Každopádně přežívají jen díky lidem, kteří nejsou lhostejní a laxní. Co je to za člověka, který se veřejně prezentuje jako obrovský milovník a chovatel a na druhou stranu se chová jako lidský odpad?
Když jsem pořizovala fotky našeho Míši s koulodráhou, uvědomila jsem si, jak si vlastně žije jako kníže Rohan na rozdíl od těch věčně vystresovaných, přikrčených kočiček, které tak vděčně čekají každé ráno, až jim pohádková babička přinese něco na zub, mají to nyní v mrazech hodně tvrdé a bez domova, přesto vadí. A tak kočka nebo pes.... věřte, že já si vybrala ty kočky, přesto mě psi nevadí, mám je ráda, ale nemám na ně v paneláku prostor. Ovšem kdo mi skutečně vadí...tak to jsou lidé, kteří po svých psech exkrementy nechají válet uprostřed chodníku nebo schodiště a pak následně vyvolávají konflikty kvůli toulavým kočkám....přijde mi, že nám umírá ve společnosti tolerance.
