Vánoce s panem C ....

Bůh šest dní dřel na stvoření dokonalého světa s hejny ptáků, světlem, lidmi.

Ten sedmý den si vybral jako odpočinkový. 

Stvořitel měl kreativní duši a v nedělním lelkování světu vymyslel sociální sítě.

Díky bohu !

Adventní čas mne dostihl nějak nepřipravenou.

Pekla jsem cukroví, cídila komůrky, balila dárky a dojímala se u reklam na štěstí v televizi.

Jak tam všichni spolu louskali ty oříšky, objímali se.

Prožila jsem pár kavárenských setkání, kde se spíše než kávě a dortu všichni věnovali rouškám,

vládním nařízením a nejasné budoucnosti.

Procházela jsem s kamarádkami sluncem zalitou Kampu, vdechovala svěží pražský vzduch a cítila u srdce maličké střípky štěstí, do momentu než večer ve sdělovacích prostředcích proběhly fotografie narvaného Staromáku.

Vše bylo jiné, neosobní, zastřené a u všeho asistoval a vše řídil pan C.

Četla jsem si články, mé články z minulých prosincových časů.

Byly veselé, hravé, inspirující. Kdo je psal ?

Ty mé letošní po pár řádcích nabraly zvláštní rytmus, který zabředl do patosu, přelily se do slzavého údolí.

Místo veselé blondýny seděl za počítačem opět mistr Dutohlav.

Kde se nacházela ta vtipná rádoby tvořitelka textů s nadhledem i podhledem ?

Seděla za monitorem, četla články, obdivovala nadšení ostatních blogerů a ty rolničky nezvonily a nezvonily.

Napsala, smazala, napsala a pan C se sarkasticky usmíval, pašák jeden.

Pod stromečkem jsem si měla otevřít obálku s fotečkou.

Na ní měla ležet malá fazolka, usmívat se a mávat budoucí babičce.

Pod stromečkem jsem měla obejmout po dlouhých měsících svou vnučku Sofinku.

Jenže pan C, úlisný a aktivní, to chtěl úplně jinak. Usadil se v mé bezprostřední blízkosti, takřka na dostřel.

To, že budu opět babičkou jsem se dozvěděla zcela neromanticky a věcně mezi dialogem, zda mohu nebo nemohu ohrozit rizikové těhotenství. Nemohu, neobejmu, nepolíbím.

Přežiju. Musím přežít, že ...

Oholené nohy, vytrhané babské chlupy na bradě, načesaná, navoněná, slavnostně připravená, jen vyrazit do víru Štědrého večera. Dárky zabalené a natěšené.

Zvoní telefon a oznamuje, že pan C má kadenci kulometu a sedí na vedlejší židli.

Zrovna včera skočil na kolegyni, se kterou jsem se objímala a které jsem přála ty šťastné a veselé vánoce. Políbil mne také pan C ?

Sundala jsem šaty, tiše stáhla silonky a s nimi naději, že prožiji vánoce v lidském kolektivu.

Díky bohu, za sociální sítě.

A tak jsem si v jednom obýváku otevřela nádhernou jídelní soupravu do nového domečku, v dalším obýváku mne čekala hromada měkkých dárků, které se tak kouzelně trhají.

V dalším obýváku jsme si bouchli šampus a přiťukli si na lepší časy. V jiném jsme se spojili v momentě, kdy domácí mazlíček dojídal tácek s chlebíčky.

Má rodina, mí skuteční přátelé zářili z monitorů, ze svých obýváků a já prožívala Sama doma.

Prožila jsem své první vánoce s panem C.

Na rozdíl od jiných mužů v mém životě, mne odzbrojil, pokořil a svíral v objetí, o které jsem nestála a nestojím. Neustále poťouchle vystupoval a dožadoval se přízně.

Jako milenec, chladný a úsporný z mého života kradl bezprostřední a lidskou podstatu, to co mi strašně chybí, objetí. Lidské, teplé a upřímné.

Nepopřála jsem vám šťastné a veselé a upřímně mne to mrzí.

Doufám, že tak učiním s Novým rokem a v něm mi už nikdo nebude strkat tyčky do nosu, jak to pan C zařídil jako dáreček k vánocům.

Zdravé a veselé dny přeje dutohlavá blondýna.

PS. slibuji, že na návštěvu k vám přijdu pouze negativní :-)