úterý 14. ledna 2020

Přírodně na depku ....


Že pod svícnem bývá tma, mne přesvědčil můj manžel. 
V dobách prudce totalitních byl vyzván jako kapelník a frontman rockové formace, aby na okresním oddělení veřejné bezpečnosti vyjasnil rvačku. K bitce došlo v ranních hodinách na tancovačce, kdy vesnická omladina měla již bytelně naváto, městský dorost také, zábava vázla. Během pár minut sálem lítaly židle, okna se za obrovského rachotu sypala na miliardy střípků. Rozmlácený sál někdo zaplatit musel.
S monoklem pod okem můj muž vyrazil s celou kapelou podat svědectví, že oni tam skoro ani nebyli ???  Vlastně tam jenom trochu hráli. Vyšetřovatel byl starý dobrák, který udělal bubu .... a příště kluci hrajte méně hlasitě, mladí nejsou pak tak agresivní.
Že budu já agresivní, o tom  nepochyboval. Jeho nejmilejší a nejkrásnější manželka.
Žádná kytice narvaná v cizí zahradě, žádné udobřování za svítání, tentokrát šok.
Uprostřed našeho obývacího pokoje seděl můj muž pod obrovským banánovníkem. Rostlině chybělo do stropu pár centimetrů, jednotlivé listy nasedaly do sebe v šíři až metr a půl.
Poprvé za dobu našeho manželství jsem nemohla vypustit z úst ani slovo, protože ta tropická krása mi vyrazila dech. V časech, kdy se na banány stály fronty, já měla v sídlištním panelákovém bytě celou skvostně zelenou rostlinu.
Se slzou v oku jsme si vyslechla, jak ten banánovník stál tak sám a opuštěný na chodbě  u těch policajtů a přeci ho tam nemohl nechat ... a počkej, mámo, až si utrhneš první banán.



Neutrhla jsem si ani jeden banán, protože suché klima paneláku, nízká vzdušná vlhkost a tvrdá voda působí na tropické rostliny jako jed. 
To, že pěstování banánovníků vyžaduje um, zdatnost a pěstební šikovnost jsem si uvědomila, když jsem procházela banánovými plantážemi na Madeiře.
Rostliny se zde vysazují po třech kusech, aby vždy jedna rostlina plodila a nestínila těm ostatním. Každá rostlina pak plodí a dozrává v tříletých intervalech.
Při dozrávání jsou obrovské trsy banánů baleny do modrých pytlů jako účinná ochrana před škůdci, hnilobami, bakteriemi, ale také před ptáky, kteří si rádi zobnou.
Madeirské banány jsou menší než ty prodávané u nás, nesmějí se vyvážet do EU, tudíž pokrývají pouze trh Madeiry a Portugalska.
Prodávají se většinou malé, zelené plody, které při pokojové teplotě brzy dozrají a jsou lahodně sladké. Místní trh se může pochlubit i křížením s jablkem, výsledkem je načervenalý banán.
Být na Madeiře a neochutnat Espadu, trestuhodné ! 
Černá hadovitá ryba Espada / tkaničnice atlantská / s delikátním jemným masem se peče zavinutá s banány v banánových listech. Dokonale upravenému filetu ryby s banánem a grilovanými malými brambůrky se česky říká " nebe v hubě ".







Po příhodě s ukradeným banánovníkem se v naší domácnosti ujalo .... běž si ukrást banánovník, bylo to méně vulgárnější než třeba do háje či ještě někam dál.
Banánovník mi po letech zašel, nedokázala jsem mu dát, co tato bylina skutečně potřebuje.
Ano, banánovník je bylinou a tuším, že v našich podmínkách jsou hlavně preferovány jeho plody.
Já osobně banány miluji. Působí na depku, uklidní rozbouřený a neklidný žaludek.
Pokud potřebuji udržet váhu v mezích, jím je střídmě neb jsou plné cukru. Tedy s mírou.
Slupky ze žlutého zázraku zásadně nevyhazuji, ale přikládám je k bázi stromů a keřů na zahradě, kde působí jako přírodní hnojivo a prostředek proti mšicím. 
Občas se mi ale stane, že veverky z lesa si tuto pro ně pochutinu odnesou na mlsačku.
V žádném případě se ale nerozdělím o pleťovou masku, kdy si banán rozmačkám s medem, natřu na obličej a dekolt a pak nenápadně ochutnávám, ochutnávám až není na problematických partiích, co umývat. 
Někdo jim říká žlutý zázrak, jiný přírodní antidepresivum, mne banány provázejí zdárně celým životem, od podpultového a nedostatkového zboží našich socialistických prodejen, přes ukradený banánovník drahého manžela, po plantáže překrásných vzrostlých bylin, vynikající rybí delikatesy s plátky banánů a když je nejhůř, naplácám si jimi obličej a naliji si vychlazenou sklenku banánového likéru. 
Krásné dny vám přeje blondýna, máte venku tmu, máte málo světla ... chce to banán.



49 komentářů:

  1. To je tak úžasnej banánovníkovej příběh, ten zfilmovat, byla by z toho krásná minikomedie! :)

    Banány mám ráda od té doby, kdy mi někdo řekl, že jsou plné vitamínů (a cukru :D) a že zrychlují metabolismus, když ho snídáš po ránu. Nevím, jestli je to pravda a ani po tom nepátrám, zní mi to takhle docela hezky :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takových bakalářských příběhů jsme měli v našem rockovém manželství spoustu :-)
      Určitě to děláš správně, ráno je pro trávení sladkých dobrůtek dokonalé.

      Vymazat
  2. Ryba s banánem mě vysloveně namlsala. Já viděl pořádný banánovník poprvé v Řecku a protože se kolem něj procházelo na cestě k moři, v mém případě to cestu tam i zpět výrazně prodloužilo, protože jsem rostlinu obdivoval skoro tolik jako moře. Ale na oddělení VB bych tedy banánovník nečekal! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tato kombinace byla má první a ryba byla víc než dokonalá.
      S odstupem času se přiznám, že já bych ten banánovník čekala spíše v hale zoologické zahrady než u policajtů a hlavně v době, kdy nikdo nikam moc necestoval kromě Bulharska a Rumunska.

      Vymazat
  3. Nevím proč, ale připomnělo mi to dnes příhodu našeho známého. Hned po revoluci pěstoval na zahradě "marjánu", ne pro bolavá kolena, nýbrž pro huleníčko. Když mu dům vykradli, sepisoval se starším policistou protokol přímo na zahradě u kafíčka ve stínu dvoumetrové marihuany. Měl velké štěstí, protože ten policajt tuhle rostlinu v té době vůbec neznal.A banány, ty mám moc ráda, zrova si na jednom pochutnávám.Simi, ten tvůj bývalý byl pěkný expert!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dneska by ta schůzka neprobíhala tak na pohodu :-) Dnes by se známý hodně zapotil.
      Ano, můj manžel hodně veselý a situace řešil na tu dobu poměrně zajímavě, někdy to bylo úsměvné, mnohdy jsem si poplakala.
      Kupříkladu ... po návratu z porodnice jsme měli prázdnou ledničku, ale manžel mi daroval LP desku Bon Jovi, která před třiceti lety stála na černém trhu 700 kč a nedala se sehnat. Jíst nebylo co, ale kultura byla :-)

      Vymazat
  4. Banány mám ráda, ale naživo jsem banánovník ještě neviděla. Rybu s banánem si nedokážu představit, ale ne že by mi nechutnala, ale proto, že nemám takovou fantazii. :o) :o)
    Fotky banánů máš úžasné, kochám se.
    Simi, přeji Ti hezký večer. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady nejde o fantazii, máme naučené modely stravování a jen těžko z nich vybočujeme.
      Mám s tím také problém, ale když už někde jsem, snažím se ochutnat a toto byla skutečně lahůdka.

      Vymazat
  5. Pravda, i barvou dokáže banán rozjasnit den! :) Pěstovat jsem ho teda nikdy nezkoušela, ale naživo jsem rostlinku viděla na Mallorce, jen plody byly ještě nezralé..
    Nejraději mám banánový koktejl od mého táty.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pěstovat v domácích podmínkách nelze, jednak je to hovádko, potřebuje své podmínky, nejlépe klima subtropického skleníku nebo alespoň zimní zahradu.
      Výborně, barvy jsou důležité !!!

      Vymazat
  6. Simi, historka s banánovníkem je roztomilá :). Mám banány taky ráda, ale jako pleťovou masku jsem je nezkoušela.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, protože i můj manžel byl roztomilý!
      Tato pleťová maska se dává velice úspěšně i na vlasy, které dokonale hydratuje, jen se přidává olivový olej.

      Vymazat
  7. Ta historka s banánovníkem je dost dobrá. Švagrová jeden měla v obýváku. Byl obří, ten banánovník. Nedokážu si představit, jak ho manžel dostal od soudruhů na stanici k vám domů. Musela to být makačka.... (◔‿◔)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to je další perla, vezl ho autobusem, auto jsme neměli a pomáhal mu soused, dopravní policajt !!!

      Vymazat
  8. Hezké, moc hezké... taky mě překvapuje že banánovník měli zrovna cajti. Možná to bylo zabavené z nějaké trestné činnosti! ;-) Je to zajímavé jak se pěstují, a ananasy tam nepěstují? Ono jsem někde četla v nějakém cestopise, že banánů je strašně mnoho druhů....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dříve se lidé velikých rostlin zbavovali a umísťovali do velikých atrií, můj otec několikrát daroval do pavilonů zoo. Na okresním VB byla obrovská, předimenzovaná hala a tenkrát se ještě na kamery nehrálo.
      Na Madeiře se především pěstuje třtina a dělají z ní kořalku. Pak právě ty banány pro ostrov a okrajově ten zbytek, aby byli soběstační, takže i ten ananas, ale né v takovém měřítku jako banány.

      Vymazat
  9. Počte si u Tebe člověk, počte :-). Málokterá žena dostane od muže banánovník! A k tomu uzmutý příslušníkům VB zrovna pod nosem.
    Banány mám taky ráda, ale !......... jako malá holka jsem jim na chuť přijít tedy nemohla.Chutnaly mi jako zkažené máslo :-). Ale ve věku dospělém se to nějak ve mne zlomilo a teď si na nich pochutnávám. Na obličej jsem si je tedy ještě neplácla, takže co nejdříve tak učiním. Sice mně už v tomto ohledu nepomůže ani voda z kouzelné studánky :-))), ale proč to nezkusit, že ?
    Měj se hezky, Simi!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že ani mému obličeji nepomůže voda ze studánky, ale je to příjemné osvěžení pleti a můžeš uzobávat :-)

      Vymazat
  10. No jo, no, pod svícnem je asi fakt tma :o) Parádní příběh.
    Banány mám taky ráda, tady jen ty se zelenou špičkou, moc zralé u nás nikomu nechutnají, z nich se peče :o) Ze stromu jsem je ochutnala jen jednou, k jídlu slupkou moc nelákaly, ale ta chuť...
    Měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš, jak jsme rozdílní, já miluju ty přezrálé a moje dcera kupuje úplně zelené.
      Takže zde nemůže u nás být střet zájmů.

      Vymazat
  11. Veselá historka, pod svícnem byla opravdu tma.;-) Banány mám ráda, ale musí být tak správně zralé. Sice mám na ně alergii, ale nic mi nedělají, tak si je občas dám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak hlavně že si můžeš alespoň občas dát, je to mlska.
      Ta tvoje omezení skutečně nejsou nijak k závidění, viď.

      Vymazat
  12. To je parádní historka! Škoda, že pěstování se nezdařilo. Příliš si nedokážu představit tu dobu, že se jako fakt na banány stála fronta, když dnes jsou tak běžně dostupné. Ale je jasné, že čekačka na banány bylo tehdy to nejmenší zlo. Netušila jsem, že je to bylina. A blaho přináší v mnoha ohledech. Inu, jdu si dát banán (bez fronty!).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemohla se v životě zadařit, jsou to tropické rostliny, které nelze pěstovat v špatných podmínkách. Na tohle si každý musím přijít, nelze mnoho věcí zlomit a přírodu už vůbec.
      Nechci si lebedit ve starých časech, vůbec a banány byly nedostižné a víc jsme si jich vážili, dnes je to samozřejmé :-)

      Vymazat
  13. Jé, já jsem si nerozklikla pokračování...:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evidentně a rozhodně nejsi botanik stejně jako já tenkrát, o manželovi nemluvě, nikdy bych v takových mizerných podmínkách nevypěstovala trs banánů.
      Dnes jsou namnožené hybridy, křížené pro lepší pěstování, ale zda z nich v domácích podmínkách bez skleníku někdo něco vykřeše, no pochybovala bych.

      Vymazat
  14. Chutě už mi v životě udělaly lecjaký kotrmelec, ale banány zůstávají - ty jsem milovala vždycky a patrně už to tak i zůstane :-) Ukrást banánovník na policejní stanici má ale každopádně styl :-D Neznám mnoho lidí, kteří by si něco takového troufli :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to hodně podobně, banány miluji celý život, ta chuť je nezaměnitelná, neojí se.
      Když je člověk mladý, hloupý, nepřemýšlí nad důsledky, tenkrát nebyl nikde kamerový systém, lépe se věci zcizovaly :-)

      Vymazat
  15. Mám radost, že nejsem opice jenom já. Miluju tyhle plody od moře. Jsou nezaměnitelné a pro mě i nrpostradatelné. Naživo jsem jich viděla na svých cestách už řádnou plantáž, nikde nechutnají tak, jak v místě růstu. Přeju ti Simi, ať máš v hlavě jen fajn vzpomínky a stálý přísun banánové vzpruhy do žaludku ;-).

    OdpovědětVymazat
  16. Je báječné, když si může člověk tzv. osahat, co miluje a co je součást jeho jídelníčku.
    Znáš to, to pěkné zůstává, mizerné člověk vytěsní.

    OdpovědětVymazat
  17. Blondýnko, krásné povídání. Já taky miluju banány, ale jím je vlastně jen, když je chladno, v létě na ně nemám vůbec chuť, k létu mi prostě nějak nepatří. Měj pěkné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikdy jsem se nad tím nezamýšlela, ale něco na tom bude, v létě spíše ten chlazený meloun nebo broskve, jsou plné šťávy, více osvěží.

      Vymazat
  18. Blondýnko krásná,zase jsem si početla něco ze života.Já banány snídám každý ráno, jinak bych do sebe nic nedostala.Já jsem si vzpomenula na jednu historku s vnukem a majoránou.Asi před 8lety jsem si vypěstovala ve velkých květináčích samčí a samičí dvě rostlinky.Moc se jim u nás v atriu dařilo a vyrostly asi do dvou metrů.O prázdninách u nás byl vnuk a byli jsme na zahradě a začaly čubinky hrozně štěkat.Vnuk se běžel podívat kdo zvoní a vykulenej mi šeptá, že u branky jsou dva policajti a babí musíme schovat konopí.Než jsem mu stačila říct že to je dobrý, popadl květináč a rval ten obr keř do jídelny.No málem jsem se po.Už ani nevím, co policajti chtěli a musím ještě napsat, že to konopí jsem si vypěstovala na mastičky ,jelikož jsem alergik a trpím na ekzémy.Simi měj se hezky.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím pěstitelku z Českého ráje !!
      Mnoho lidí si stejně jako ty marihuanu pěstují na zahradě a přesně, nikoliv za účelem se zhulit, ale většinou si dělají mastičky ze sádla na bolavé klouby či pooperační léčbu. A také si jí hodně pochvalují.
      Život píše skvělé bakalářské příběhy, taky máte doma veselo !

      Vymazat
  19. Super článek, tohle mě upřímně pobavilo :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To víš, mládí nevybouřené, jiná doba a hlavně pocit lehkosti neobtěžkaný životními zkušenostmi a strachy. Pochybuji, že by dnes do toho šel, pan exmanžel :-)

      Vymazat
  20. Simonko, skvostné fotky, já znám banánovník z Botanické v Liberci, kam občas jezdíváme.
    A ohledně konzumace, mám ráda ty zralé, vybírám se žlutou slupkou, kolegyně zas zelené.
    V rodině máme lidi, co se můžou po banánech utlouct a jiné, co je nejedí vůbec.
    Strejda z Lbc za totáče chodil na brigády do botanické a dostal několik sazenic pomerančovníku, pěstoval i mandarinky a grepy a bylo to hezké, ty stromečky v květináči s prťavými plody.
    Pa Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj táta měl za totáče tak rostlinky z botanické zahrady, dříve lidé z těchto zařízení vůči sobě byli vstřícní a snažili se rozšířit citrusářství po české zemi.
      Díky parádním podmínkám jsme měli své pomeranče a citrony.

      Vymazat
  21. Lahoda pro oči, pro chuťové i pleťové buňky, pro rostliny... Synův zeťák mi kdysi poradil, abych dala banánovou slupku do země pod popínavé růže a budu se divit, jak porostou. A měl pravdu. Růže od VendyW už je několikrát stříhaná a obrostla kmen po staré meruňce 3 metry vysoký za docela krátký čas.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já je začala dávat kvůli mšicím, nemohu po zahradě kvůli jezírku používat chemii, takže i slupky přišly na řadu. Každopádně rostlinám se skutečně daří.

      Vymazat
  22. O pěstování banánů u nás jsem ještě neslyšel, snad těm policistům chutnaly :), vím, že kdysi se dost propagovaly mandarinky a citrony, ale nevím s jakým úspěchem.
    Co mě ale velmi udivuje, že se u nás v panelákovém bytě daří orchidejím, v obyčejném květináči kvetou několikrát do roka a nemáme tam žádnou vlhkost jako v džungli.
    A u banánů mě zase udivuje, že jejich cena se o moc neliší od té, když jsme na ně za socialismu stáli fronty. A to jsou platy snad 10krát vyšší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzhledem ke skutečnosti, že jsem orchideje deset let pěstovala, důležité je si uvědomit, že to co se prodává v obchodech, jsou hybridní, tedy křížené rostliny, které jsou uzpůsobeny podmínkám bytovým. Orchideje botanické, tedy z přírody, ty už musí mít speciální klima stanovené původem rostliny a to je v panelákových podmínkách skutečně oříšek.

      Pochybuji, že policajti něco vypěstovali bez povědomí pěstebních podmínek, možná byli rádi, že se ho zbavili :-)

      Vymazat
  23. S tebou se pobavím, vyrazím za hranice všedních dnů. Banány můžu, jen tak, s čokoládou a šlehačkou i do jogurtu. A ty přezrálé jdou do buchty :o))
    Měj se hezky. J.

    OdpovědětVymazat
  24. Simonko, máš krásné fotky a k nim super zážitky. Napsáno jako vždy excelentně!!!

    OdpovědětVymazat
  25. Simi, zase článek jak z knížky!
    A takhle hezky zrána... Tak teď už mi chybí jen snídaně. A na svačinu pak ten banán. :-)

    OdpovědětVymazat
  26. Parádní příběh a zahradnický tip v jednom. Krásně ti to píše. :)

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.