pátek 10. ledna 2020

Devítka ...


Můj blogový koráb proplouvá světem už devět let.
Ráda bych s humorem, s nadhledem, možná i věcným zamyšlením těch devět let připodobnila k výchově dítěte.
A co by mělo v tomto věku umět, jaké dovednosti je potřeba mu předat, jak zacílit, aby se z něho stal poplatný člen nejen blogové společnosti, posuďte sami.

1.  Dívky a chlapci jsou si rovni. Respektuj je oba.

Respekt je kvalita, bez ohledu na pohlaví i věk.
Že jsou v blogovém světě muži sortiment omezený, tudíž hýčkaný je prostě svatá pravda. Mužský svět má přitažlivé odstíny a když je podán inteligentně, s vtipem, nadsázkou ... bonus nemalé hodnoty. Musíme si ty kluky občas pomazlit, aby neutekli jinam :-)
Co mne, ale už roky přitahuje ... neomezená věková rozmanitost obou pohlaví. Čtete příběhy, příspěvky starších se stejným zaujetím jako od dívky těsně po maturitě, hranice věku neexistuje.
Sdělení poplatná pro všechny generace, od mladých se učím porozumět znova mladým, od vrstevníků se dobíjím stejnými průšvihy a ještě si poradíme, jak se nezbláznit. Od starších přejímám vize, leckdy se bojím přijímat a hlavně přijmout, že tam prostě musíme všichni.

2. Neboj se dělat chyby, dělá je každý, poučme se z nich.

Začnu těmi pravopisnými. Mě x mně, inu přátelé, kalamita. Přečetla jsem si mnoho pouček, našla spoustu pomůcek a stále mám plný mobil taháků. A stále nevím, stále píši jako trumpetka.
Interpunkce mi dává zabrat ... bychom, by jsme ...  mne doslova ubíjí. Závidím každému talentovanému češtinářskému umělci, já trpím. Než vydám článek, hodinu si čtu to samé stále dokola, až mi můj článek leze krkem a to je čerstvý.
Porážka přestává být porážkou ve chvíli, když z ní vytěžíme ponaučení.
V jedno období jsem se stala mistrem a valila články denně. Stala jsem se otrokem, svým vlastním a přiznám se, že kvalita pokulhávala, kvantita dusila.
Ponaučila jsem se, píši daleko méně a chci do svých sdělení dát vždy kvalitu, která se ode mne očekává a taky kus sebe.

3. Nedělej věci jen proto, že je po tobě chtějí .

Seděla jsem u blogů, kde byl sněhobíle dokonalý desing, nikde ani smítko prachu, vše dotažené do posledního detailu a proklatě sterilní. Já taková nejsem, nejsem sněhobílá.
Trápilo mne, že se nemohu prezentovat otevřeně, bez příkras a cpu se do pózy, která mi nevyhovuje.
Já jsem barevný člověk, někdy smutný, jindy veselý a potřebuji o tom psát.
Začaly vznikat články ze života, otevřené, plné lásky, bolesti a upřímnosti
Vypreparovat morek od kosti, napsat natvrdo, že mi do života vstoupily drogy, alkohol, deprese, chce koule a já se přestala bát, o nich psát. / a odložila suspenzor /
Odešli lidé, kterým má syrovost, reálný pohled na život a vztahy nevyhovoval.
Popularita není ta nejdůležitější věc na světě, nelze se zalíbit druhým, ale dívat se dnes a denně na sebe v zrcadle a nelhat si, to je můj top.

4. Neboj se říct NE, když se ti něco skutečně nelíbí.

Mít někde domov, komunitu lidí a mnoho společného, je zavazující.
Opustit zázemí, zabydlenou adresu a vrhnout se do nových, neprobádaných míst se mnohdy jeví jako drzost, která se neodpouští. Jsem citlivka, obrečela jsem odchod.
Vám všem, kteří chcete změnit svou blogovou adresu, své působiště, nebojte se.
Lidé nechodí za adresou, je podružná, příznivci si vás vyšťourají z meziplanetární mlhoviny, protože prostě jim budete chybět. Když se mi do života, srdce zapíše člověk, nemohu ho zapudit pouze a jen kvůli nevhodnému působišti. Dostala jsem od něj dar, invenci a ta se neopouští.

5. Hlavní je znalost, ne známka.

Komentáře pod článkem jsou kořením, které dochutí, dosladí, zpestří, ale i okyselí článek.
Správná odezva autora povzbudí, počechrá mu ego, někdy sníží citlivost na minimum.
Dát do komentáře kus sebe, svůj postoj, ale i věcný  názor je meta největší.
Napsat pár nic neříkajících slov, věřte mi nebo né, to každý pozná. Daleko nejhorší na stupnici od nuly do deseti je fakt, že i z těch minimálních slov poznáte, že dotyčný ani článek nečetl, smutné, že ?
Mám ráda komentáře od srdce, se zkušeností, která obohatí.
A proto, prosím, nekomentujte, nepište, když nečtete.

6. Vždy řekni, když je ti špatně.

Sdílená i sdělená bolest, poloviční bolest ? Určitě.
Přesvědčila jsem se několikrát, jakou má slovo sílu, dopad na jednotlivce. Povzbudí, stejně jako za pár minut pošlape veškeré sebevědomí na minimum. Někoho potěšit ve vypjaté situaci nic nestojí, nejsou to body do pomyslného skóre, jen prostě a jednoduše vyhraje lidství.
Neztrácíme se v internetovém matrixu, kde je důležitý like.
Blogový svět mi dal tak pestrou paletu lidí do vínku, kteří mne inspirují, motivují a posouvají dál.
Jejich fotografie, články, výrobky, mnohdy i citová investice mají přesah přes virtuální pozadí, mají tvář, mají občanský průkaz a je s nimi fajn.
Jo a ještě jednou veliký dík za slova podpory v okamžicích, když jsem s Přemyslem Oráčem plužila v hlubokých brázdách svou hubou, vyčnívaly mi pouze ušní boltce a nevěděla jsem, zda tu orbu vůbec přežiju. Díky, slova mají sílu !

7. Važ si přírody, zvířat a světa kolem sebe.

Říká se, že k dobré povaze vede dobrá výchova. Vychovat z dítěte laskavého, milého a přívětivého člověka je fuška, která nás stojí mnohokrát rozjetou nervovou soustavu na plné obrátky.
Podobně je to i s mým devítiletým blogem.
Už dávno nenosí plenky, ale občas se smíchy počůrá. Zapomenuté a nechutné svačiny zahazuje za postel, aby je pak s fanfárami vydoloval, vytěžil a z prdu udělal kuličku.
Vnutit mu nový overal se rovná zkáze, protože ty staré vytahané tepláky hřejí a jsou pěkně pocintané od vanilkové zmrzliny. Rodičovské a pedagogické schůzky jsou zapovězeny, protože nejlépe se první cigareta kouří se spolužákem, první panák ochutnává se sousedovic Ančou a zvrací pak následně z okna. První polibky kradené za účelem nácviku lidové tvořivosti naberou na intenzitě, radost ubere pořádný beďar na nose.
Děkuji za krásných devět let, za inspiraci, za to, že jste !
Mává a zdraví Blondýna, za devítiletý blog. / puberta nám ťuká za rohem, máme se v dalších letech na co těšit /


51 komentářů:

  1. Devět let... Ono se to nezdá, ale je to zatraceně dlouhá doba. Nezanedbatelný kus života se vším, co se na život dokáže nalepit, co ho dokáže ozdobit i co ho občas umí znepříjemňovat. Oproti opravdové pubertě má ale ta blogová jednu výhodu: I když je to sebevíc k nepřežití, blog se nakonec nesebere a nezačne žít samostatně. Maximálně se občas může tvářir, že se svým autorem nechce mít nic společného, ale i to jde za daných okolností těžko. Takže není důvod k obavám, do jubilejního roku držím palce a těším se :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to velice dlouhá doba, mnohé se změnilo, já jsem se změnila.
      Ale mohu čestně říct, že jsem nemusela smazat jediný článek, za který bych se musela stydět či mi jinak nevyhovoval. Ba naopak, jsem někdy mile překvapená, co na mne vypadne :-)

      Vymazat
  2. To je tedy pořádně úctyhodné číslo! Moc gratuluji a těším se na pubertu - i když si myslím, že blogy stárnou podstatně rychleji než lidé a ten tvůj je teď už ve zralých a uvědomělých letech, kdy po těch teplákách sáhnul prostě proto, že neměl chuť hrát nějakou šarádu na zdiv okolí. A to se mi moc líbí :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V určitých etapách jsem trpěla, cpala jsem se do našňořeného Diora a ty tepláky prostě musely zákonitě vyhrát. Ani doma v obýváku nesedím v modelech světoznámých návrhářů, že. Tak proč se do toho nutit na blogu.
      Je to koníček, příjemný a neměl by svazovat.

      Vymazat
  3. Simčo, obrovská gratulace k 9. výročí, jsi úžasná spisovatelka. Moc ráda Tě čtu a moc ráda se sem vracím. Baví mne Tvé články ze života současného i minulého (Jakože z mládí. :o)). Vše umíš tak krásně popsat, příběhy se čtou jedním dechem. Občas smutné, občas ukápne i slza a nebo tečou i slzy od smíchu. A těch už teklo ...
    Prostě je s Tebou moc fajn.
    Přeji Ti do dalších let hodně inspirace a prima zážitků. Pa D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já samozřejmě děkuji. Zajímalo by mne, zda skutečný spisovatel honí do hlavy slovesa jako já :-)
      Moje kamarádka blog nějaký pátek čte a nějaké perly si zafixovala, hlavně ty, u kterých se smíchem přišly i slzy. Stejně jako ty a pro mne j to vyznamenání.

      Vymazat
  4. Moje milá Blondýnko, přeji tobě i tvému blogu spoustu dalších spokojených a šťastných let v blogových vodách. Ještě bych, sama za sebe, přidala jeden bod - když nesouhlasíš, ozvi se. Dlouho mi trvalo, než jsem se odvážila, ale stálo to za to. Buď mě přijmou, jaká jsem, nebo ne, to už mě ale trápit nemusí, nejsem ve věku, kdy bych si musela na něco hrát :).

    P.S: Do předminulého roku jsem s mě/mně měla taky veliký problém, než jsem objevila Vaška :D. Prostě když nevím, dosadím si do věty Vaška:

    - myslí na mě (Vaška) - dvě slabiky "Vaš ka" = dvě písmena "mě"
    - zdá se mně (Vaškovi) - tři slabiky "Vaš ko vi" = tři písmena "mně".

    Mně dělá zase problém svůj/můj, to je prostě peklo :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zapomněla jsem napsat, že si do věty nedosadím Vaška jenom tak, ale místo mě/mně :).

      Vymazat
    2. Janinko, nás zase učitelka ( pro mne dodnes největší člověk v životě ) učila dosadit si mne/tebe, mi/ti, mě/tě a pod., a další podobné pomůcky, a pokud to dodnes nezměnili, pak nepíšu chyby?!
      Jenže - já šla do první třídy v r.1954 a od té doby se leccos mohlo změnit.
      pa Jiřina z N.

      Vymazat
    3. Procházkovic, já bych dosadila Vaška i mimo větu, kdyby chtěl !!!!!!!!!!!
      Miluji tvé inteligentní vtípky, vždy mne svým humorem dostaneš.

      Dlouho mi trvalo než jsem se názorově oprostila, jedna soudružka mi napsala, že píšu depresárny, které na blog nepatří.
      A já jí prosila, že jí nenutím je číst, je to volba.
      Za svými řádky jsem se vyprofilovala do pozice, ve které se nemusí kecat do trenek a co je víc ?

      Vymazat
  5. Simi, proplouváš blogovým světem už pěkně dlouho. Nečtu tě od tvých začátků, alenějakou chvílu už jo a patříš mezi mé stálice na blogovém nebi. Tak hosně inspirace do dalších let.

    OdpovědětVymazat
  6. Blondýnko, díky, krásně jsi to napsala. Jsem ráda, že tě znám, i když asi to devět let nebude. Těším se na další tvoje vyprávění. A s pravopisem mám taky někdy problém a občas napíšu hroznou botu. Minule jsem do novin, jsem ráda, že to odchytili, než to vyšlo, napsala Kralupy nad Labem místo nad Vltavou, takže opravdu zásadní chyba. Je zajímavé, že v původním konceptu jsem to měla správně. Ale pak jsem si celý článek rozhodila a něco napsala znovu a už jsem si nevšimla. Měj pěknou sobotu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tady to bude spíš zeměpisná chybka než pravopisná :-)
      Má vyprávění píše život a nemusím ani moc přibarvovat, je pestrý a občas hodně záživný.

      Vymazat
  7. Simi, fakt se těším a gratuluji k blogovým narozeninám. Nad tvými příspěvky často brečím - smíchy, dojetím i smutkem. Těch barev je to tolik, že oči přecházejí, ale není to nuda, šablona, není to předvídatelné. Na tvé články jen tak nezapomenu, některé tvé věty, myšlenky mám dlouho v hlavě. Díky!
    Měj krásnou sobotu, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A votom to je !
      Pokud článek člověka utvrdí, že žije prima život nebo by ho měl posunout, třeba jen malým směrem, je to pro autora výhra.

      Vymazat
  8. Milá Simí,
    pozvedám pomyslnou číši a připíjím na minimálně dalších 9 let. :-)
    Mám tvůj vybroušený styl ráda, je to obrovský kus cesty - když porovnám některé tvé starší články s těmi dnešními. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Doktůrková,
      nevím, zda dalších devět, ale i ty jsi nemalou měrou přispěla faktu, že zde působím, mnohokrát děkuji za technickou i psychickou podporu !!!
      Ano, jsi člověk, který toto může posoudit, četla jsi všechnu mou literaturu za těch devět let. Je to flák cesty a občas nostalgicky vzpomínám, jak to bylo jednoduché, žádná laťka, žádné povědomí. Dnes už si to dovolit nemohu.
      Mnoho toto přečetl i Miloš, vždy mne fascinuje, jak to poctivě přečte a zhodnotí, je to na chlapa fakt výkon. Takže vám oběma dík za trpělivost.

      Vymazat
    2. Simí,
      ráda jsem maličko pomohla. :-)
      Jo, Miloše mám taky ráda. A ano, na chlapa úctyhodný.
      Třeba to není chlap! O_O :-D

      Vymazat
  9. Simi, opět jsi bravurně vyjádřila s čím se mi blogeři někdy pereme. Mám ráda Tvoji opravdovost a i když Tě znám krátce, tak bych Tě hledala ať budeš kdekoli. Taky mi občas dělá problémy pravopis, slovosled a přiznávám, že sloh nebyl mým koníčkem.
    Přeji Tobě i Tvému blogu dalších devět let a doufám, že při tom budu i já. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bojuji se slovesy, velice často mne brzdí. Je to i o tom, zda čtu či nikoliv, pak je ta slovní zásoba hodně plochá.
      Jenže jak číst, když na třetí stránce usnu :-)

      Vymazat
  10. Já jsem nesmírně ráda, že jsem tvůj blog objevila, a že se mi poštěstilo objevit osobně i jeho autorku. Oba jsou plní energie, někdy tolik, že jim je, a to v případě autorky, strašně těžké stačit. Popsala jsi blogové starosti i radosti skvěle, a já jen zas tiše můžu závidět tvé umění hrátek se slovíčky. Ono blogování dokáže být terapií, ale i bičem, či zajímavým pohledem do niter blogerů. A výborná učebnice zeměpisu i dějepisu. Na pravopis moc nehledím, a taky to podle toho asi vypadá, ale jsem to já a taková zůstávám. Kdo s tím má problém, nemusí se ke mě trmácet a může navštěvovat ty korektní sterilní a pravopisně dokonalé blogy. Já se spíš snažím o dokonalost fotek, i když k tomu mám stále strašně daleko. Naše blogy jsou stejně staré, ale diametrálně rozdílné, ten tvůj je i přes občasné problémy autorky lehký a jiskřivý, ten můj no .... tak ti přeju mnoho dalších úspěšných článků a hodně dalších blogových i životních let.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, blog je terapie, ale zároveň i veliký koníček. Prezentuješ slovem, obrázkem, výrobkem svůj úhel a aby to nebylo únavné, chce to hodně práce.
      Přitáhnout každého zvlášť, aby měl potřebu se vrátit, chce nějaký um, snahu.
      Zažila jsem spoustu rádoby hvězd a kde jim je konec. Zahořely jako pochodeň a neustály pokračování. To být pěšákem za každého počasí.
      Milá Vendy, ten tvůj není NO, je za ním vidět spousta práce, radosti a že se občas nedaří ... normální, jsme lidé, nikoli naprogramované mašiny.

      Vymazat
  11. Devět let, to je na blog úctyhodný věk. Ne každý to takovou dobu vydrží. Nejdůležitější je podle mého chuť do psaní :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chuť je jedna věc, ale daleko větší um a potíž je udržet si úroveň, standard a nevykrádat sám sebe, když dojde inspirace :-)

      Vymazat
  12. Odpovědi
    1. Já ráda pohádkový svět, je pestrý a hlavně vyhraje dobro nad zlem, jak říkala soudružka učitelka.

      Vymazat
  13. Milá Simonko, našla jsem si tě později, není to devět let, ale! právě včas. Na tvých stránkách se dozvídám něco o životě - o syrovostech i sladkostech, dobrala jsem se určité závislosti, neb u tebe na stránkách navštěvuji i další blogy, je to jako bych šla na kafe k sousedce, posedíme u tebe na zahrádce, pokoukáme na hrad Střekov a probereme aktuality.
    Tvůj pohled na problémy nebo radosti je inspirující a protože nejdeš pro odpovídající výraz daleko, také se učím, i v tomhle věku!
    Mám radost, že jsem tě viděla naživo spolu s tvojí dcerou a vnučkou.
    Přeji ti další úspěšná léta s blogem, hlavně ze zištných důvodů, bylo by mi po něm smutno.
    Tvůj velký fanouš Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý bojovníku, ty jsi takový držák !
      Kolikrát bych chtěla mít takový náboj, alespoň z poloviny.
      Blog mi každý den umožňuje si do života pustit radost, bolest a předávají mi to všechny věkové kategorie, tohle je ohromná deviza.

      Vymazat
  14. Simi, důvod, proč tak ráda čtu tvé vypravování, je přesně popsán v bodu 3.Prostě natvrdo. Tak ať ti to tak výborně píše dál.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když se vrací člověk jako ty, bez blogu, vždy je to pro mne vyznamenání.
      Konkrétně u tebe vím, že si spolu na medové týdny hrát nemusíme, ty to pro vnímání běžného života nepotřebuješ. Je to osvěžující a zároveň opravdové.

      Vymazat
  15. Nenavštěvuji Tvůj blog celých těch devět let. Bylo to o něco později, co jsem poprvé na Tvůj blog klikla. A hned jsem si Tě dala do oblíbených :-). Mám ráda Tvoje smysluplné větičky, mám ráda Tvůj humor,obdivuji Tvoji otevřenost,sdílím s Tebou zážitky se Sofinkou, vnímám i krásně nafocenou zahradu,přírodu, Tvoje milované kočičí kámoše.
    K výročí Ti ze srdce gratuluji a jen tak dál.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, děkuji mnohokrát.
      Když čtu tvé řádky, cítím, že to má smysl.
      Za ten dlouhý čas jsem zažila mnoho blogů, které hvězdně zazářily a stejně hvězdně vyhasly. Ono není jednoduché psát, fotit a udržet návštěvníka, po čase to bez invence začne být ploché a je to znát.

      Vymazat
  16. No, Simi, kde se to v Tobě bere ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mirečku, ty kluku ušatá, já jsem toho plná :-)

      Vymazat
  17. No teda, gratuluji k úžasnému výročí! Já jsem sice dost pozadu, neboť jsem tvé stránky objevila až teď, ale určitě tu nejsem naposledy. Už při zběžném ohledání mne to tu hned zaujalo a jdu s čajem zkoumat dál. :) Přeji ještě spoustu krásných psacích let. A abys vždy mohla dělat to, co chceš, ne to, do čeho tě někdo nutí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak asi právě proto mám svůj blog. V životě jsem okolnostmi nucena být hodná, vzorná a přitom řádně nasraná. Pokud bych nemohla zde dát průchod svým emocím, dlouho by mne to nebavilo.
      Jen nerada kydám, každý má svého dost a fňukat si zde dovolím výjimečně.
      Také jsem objevila tvůj blog a musím říct, dobrá forma, jak se poprat s realitou !

      Vymazat
  18. Simi, vlastně jsem připomenutí výročí tvého blogu časově prošvihla, ale díky obnově svých "oblíbených" jsem znovu našla odkaz na tvůj blog "jinde". Předtím jsem tě ztratila, ale od teď už jsi pevně usazená v mých neztratitelných blogerech.
    Mám moc ráda tvé psaní i tvoji živočišnost, upřímnost a pravdivost tvých zážitků v článcích. Líbí se mi, že píšeš fakt o životě tak jak přichází. A hlavně dynamičnost, se kterou řadíš slova a věty, výrazivo, fotky ze tvých různých inovací kolem tebe. Jsem moc ráda, že jsem tě neztratila. Piš, budeš mě mít pořád v řadách tvých obdivovatelů. Devět let je veliká práce, je v nich znát tvé srdíčko i člověčinu. Jsem ráda, že opět u tebe můžu číst!

    OdpovědětVymazat
  19. Milá Maruško,
    mrzí mne, že mne ztrácíš, ale když mne najdeš, máš radost a to jsem fakt ráda.
    Děkuji za tvá slova, těší mne od člověka, který to v životě lehké nemá, snaží se a né vždy je odměna jistá.
    Budu se těšit na milou ženskou z Vysočiny ...

    OdpovědětVymazat
  20. Mika Simi, chodím si k tobě už nějaký ten pátek vždy pro jistou dávku pravdy bez příkras. Pro dávku lidství v té nejsurovějsí podobě. Máš totiž jako málo kdo schopnost a dar, v té dnešní divné době pojmenovat věci a lidi přesně, jako málo kdo.
    Vážím si totiž upřímnosti i za každou cenu.
    Chtěla bych ti říct, že jsem šťastná, že můžu patřit mezi ty, které obohacuješ ať už se rýpeš na zahrádce plnou netřesků, flákáš se na dovolené nebo ryješ mnohdy i tou hubou v zemi.
    A dnes...tenhle článek je asi jeden z těch top...minimálně tři body mě posunuly i na mojí momentální životní cestě zase o level výš...
    Moc děkuji, piš, piš a nikdy se nevzdávej.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já zjišťuji, že mám ve hvězdách napsáno, že to hlavně neumím vzdát.
      Možná mnoha lidem přijdu tímto zvláštní, ale já věřím na lásku, na hodnoty, na vztahy, na rodinu a prostě na konci tunelu na světlo.
      Byla jsem tolikrát bita a vždy mne postavila do pozoru skutečnost, že já věřím. Když přestanu, dojde mi hnací motor a zemřu.
      Děkuji za tvůj komentář, dojal mne a četla jsem si ho několikrát, vlastně i mne posunul, vím, že když sedím za počítačem a něco sděluji, má to smysl.

      Vymazat
  21. Milá Simčo, budu tu teď se svým blogem pět let a zhruba tak dlouho Tě pronásleduji (teda ne osobně, to dá rozum)☺ Jsem moc ráda, že jsem si Tě našla a hned po Tvém odchodu na jiný server pokračuji ve sledování. Vždycky se pobavím, poučím, zasměji, někdy i slzy ukápnou. Kdysi jsi psala, že ses přihlásila na kurz literárního psaní, nemyslím si, že bys to potřebovala. Články jsou nádherné, vtipné a občas předčítám manželovi. Poslouchej, co psala Simča a on už ví. A to i přesto, že naše dcera je také Simona. Moc zdravím a říkat, že sem chodím ráda je asi zbytečné ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vždy dokážeš text odlehčit, potěšit mne příjemným humorem, to zase cením já.
      A pronásleduj mne, těší mne to a já na oplátku budu stíhat tebe :-)

      Vymazat
  22. Věřím, že puberta Tvého blogu bude Simčo divoká a zároveň vtipná, upřímná i sarkastická, romantická i syrová. Přeji Tobě i jemu, aby tento věk neodradil žádného z Tvých čtenářů, ale naopak přitáhl další. Ani ne tak kvůli ,,popularitě", ale hlavně kvůli jim samotným. Protože to tady opravdu stojí za to! Do dalších let s blogem Ti přeji hodně užitečných i zábavných témat ke psaní.
    Jindra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale to víš, že odradí. Občas se mi dostane zpětná vazba, že to bývá za hranou a že není dobře psát tak na férovku. Pár lidí už nechodí, někteří pravidelně čtou a ze zásady nekomentují, nevyjadřují se, taky proč ?
      A když už okomentují, zjistíš, že to vůbec nečetli, nevzrušovali se a spousta toho uteklo mimo. Ale tak to je a k nám lidem to prostě patří.
      Témat je mnoho, stejně jako rozličných lidských povah, jen pak přes sezonu je málo času.

      Vymazat
  23. Milá Simčo, chodím k tobě už hezkých pár let i když devět to určitě není. Chodím k tobě moc ráda. Umíš se na věc podívat s nadhledem, což každý neumí. Díky tvým radám tak trochu zvládám orchidejky. Kvetou mi každým rokem. Dívala jsem se s obdivem na tvoji parádní zahradu a něco z ní uplatnila i u té své. Našla jsem u tebe podporu při své nemoci a jsem ti za ni moc vděčná. Moc se mi líbí tvé postřehy se Soptíčkem. Jsi jí báječnou babičkou. Je strašně dobře, že tu jsi. Chudobka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Renčo, já jsem především ráda, že jsi zdravá, že jsi zapojila do života a zase se z něho raduješ, nic není důležitějšího než zdraví !!!

      Vymazat
  24. No to je ale krásný věk! Sice tvé psaní na blogu neznám až tak dlouho, ale jsem vděčná za nasměrování odkudsi a možnost listováním/posunováním myškou/ v tvém psaní. Obdivuji nezměrnou slovní zásobu, vždy žasnu jaká slovesa, přídavná jména tě napadnou, jak dokážeš v příběhu rozesmát i slzy rozmáznout.
    Přeji pestrý život s duhou barevnou, ať nepřevládá šeď, která o ničem nevypovídá. Těším se na vše další. S tebou!
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já předně děkuji, bohužel se slovní zásobou bojuji a vždy jsem bojovala.
      Strašně moc záleží na čtení, dříve jsem byla zdatnýma šikovným čtenářem a byla jsem vybavená daleko lépe.
      Dnes bojuji se slovesy šíleným způsobem, jenže já otevřu knížku, jedna stránka, druhá stránka a už spím, kalamita.

      Vymazat
  25. Milá Simi, tak trochu pozdě, ale přeci. K výročí se vždy přeji vznešená slova, přání... Mnohdy formálně, jindy jsou to slova a přání toho, kdo gratuluje. Já bych ti k 9. výročí blogu chtěla říci, že Ti přeji, aby Tě tento prostor i prostor reálný bavil, naplňoval a těšil. Radost, kterou Ti oba světy dají, ať zalije celé Tvé srdce a duši krásou. Oboje máš už nyní krásné a plné, já vím... Jsem vděčna osudu, že jsme se potkaly, objaly a stihly si říci alespoň něco málo. Třeba, Bůh ví, potkáme se zase. Přeji si to, přeji Ti to. Opatruj se babo správňácká. Věrka

    OdpovědětVymazat
  26. 9 let? Tak jsem blogově tvůj mladší bratr :), ale jen o několik měsíců.
    Simono, přeji ti, ať ti psaní jde neméně dobře jako dosud, opravdu má dar psát čtivě. A pěji ti také, aby komentáře byly jen takové, z nichž nečouhá jak sláma z bot, že komentující si přečetl(a) jen nadpis, i když i ty svou bezobsažností mohou pobavit, byť nechtěně :).

    Přestěhování se ti povedlo obdivuhodně "bez ztráty kytičky" jako málokomu.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.