sobota 25. května 2019

Šťavnaté  ...


Sedávala jsem u vlakového okénka, stereotypně okopávala nohou už nefunkční topení a zakusovala chléb s máslem a turistickým salámem. Ta malá blonďatá hlava dostávala během dlouhé cesty na Moravu pár záhlavců, protože to okénko jsem leckdy svým mlsným jazykem ochutnávala, spíše olizovala.
Kolem běžela krajina a čím blíže k cíli, tím více polí, lánů, remízků, ale i potůčků. Sady obtěžkané plody a lesy v dáli sytě zelené. Když jsme na vesnici u babičky s bratranci řádili, vše to vonělo. Louky vyšňořené, plné barev a rty potřené malinami.
V páté třídě jsem do slohové práce napsala, že u mojí babičky je všechno šťavnaté. Kantorka, tedy soudružka učitelka se mne zeptala, co tím myslím. Všichni se mému obratu strašně smáli a já to neuměla pojmenovat, já to cítila. Když zavřu oči, vyskočí vjem, který mám spojený s úrodnou a krásnou Hanou.
Uběhlo půl století, přičichla jsem opět k půdě, obalila si v ní vrásčité ruce a dávno zapomněla, jak trefně jsem pojmenovala emoci spojenou s časovým údobím mně ohromně příjemným.
Probuzený zemědělec vztahoval oči k obloze, čekal ranní rosu a naučil se být vděčným za každou kapku z nebe seslanou. Kdy se stalo, že jsem přestala vnímat, že z naší krajiny mizí remízky, potůčky, malé bystřinky, po nichž zůstala jen prázdná koryta? Musela jsem vlastnit kus půdy, abych si všimla, jak hospodaříme s vodou ? Asi ano.
Počkej, až uvidíš Madeiru, slýchala jsem od přátel, kteří již zažili. Zblázníš se.
A víte co, měli pravdu. Nikdy jsem neviděla takový skvost, přírodu, kterou nezlikvidoval člověk. Místa, kde lidská noha naopak našlapuje potichu, zlehka, protože se bojí dodýchnout, aby se ta krása neztratila, nevypařila, aby to nebyl pouze přelud. Od rána do večera jsem vdechovala do plicních sklípků čerstvost, svěžest a oči kroužily po květinách, které už nikdy neuvidí.
Nejsem závistivá, přej a bude ti přáno. A přesto jsem jeden osten vpíchla přímo do svého nitra.
Lidé na tomto ostrově se po staletí naučili hospodařit s vodou. Díky zavlažovacím kanálům, levádám, spojili oblasti s přebytkem a posílají ji do míst, kde není. Subtropický jih je spojený díky tomu například s náhorními plošinami, s horami a vody je všude nadbytek. Voda, křišťálově čistá, pramenitá, teče celým ostrovem, zásobuje ho a hýčká. O zavlažovací kanály se vzorně stará stát.
Vrátila jsem se ze sytě zelené a bolestivě zaregistrovala tu paralelu, kterou nikdy předtím.
Paní učitelko, já bych vám ráda řekla, že co je šťavnaté, voní po vodě. A nám všem bych moc přála, abychom uměli s vodou hospodařit, nedívali se na zatopená či vyprahlá území, tak doufejme ... že ještě máme šanci ....

















41 komentářů:

  1. Pravdu máš, Simi, voda je dar, s nímž bychom měli hospodařit s pokorou vůči přírodě.
    Hezký víkend

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ovšem uvědomit si, že ten dar není samozřejmostí, to nám trvá už desítky let, abychom nelitovali ...

      Vymazat
  2. Snad jen- AMEN...
    Přesně, vystižně, voda je nejvíc.
    Snad si to uvědomíme všichni dřív, než bude pozdě definitivně a "sťavnatá" zbyde jenom ve vzpomínkách.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo by ode mne hodně pokrytecké, kdybych řekla, ale já vím už dávno. K mnoha poznatkům mne nabudila minulost a přítomnost je posunula.
      Jsem stejná jako všichni, jen když prší, těším se a vnímám to už jinak.

      Vymazat
  3. Milá Simi, jako vždy krásně napsáno... nám tady ta naše příroda už kope do zádele, ale strkáme hlavu do písku / teď už skoro doslova/ a sejem řepku a poučení si neberem. Remízky a tůňky jsme zapomněli k čemu slouží. A tak povahy jako Ty a trošku já, potřebujeme mít kousek toho svého. Budou to za chvíli jen oázy, no a ty budeš moct vybírat jednou vstupné.. V lepším případě Soptíček. :) Měj se hezky, Lenka kočka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zapomněli a přitom to čekáme. Jsme pokrytci, kteří žijí na dluh.
      Čekáme potůčky, tůňky, remízky a s vodou neumíme nakládat.
      Jela jsem včera opět vlakem, neměla turistický salám, nu a v pendolínu jsem oprašovala chvilky, Morava je stále nádherná, voní a objímá.

      Vymazat
  4. Ách jo, to je tak... šťavnatý! Úplně stejný pocit jsem měla po dnešní bouřce a dešti, ten vzduch venku, to byla nádhera, jako u babičky na vesnici. A když do toho zavoněla azalka... ách jo...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věřím, že Procházkovic jsou jiný level a jsem za to vděčná !

      Vymazat
  5. Před spoustou let jsem shlédla dokument,kde jeden hydrolog varoval před nedostatkem vody a jejím plýtvání. Doslaova řekl,že když bude válka tak o vodu. No snad se to nestane,ale bylo to už tenkrát varování. Remízky, meze atd. ty jsme zlikvidovali už dávno.Doufejme,že ještě není pozdě na rozumné hospodaření s naší půdou a přírodou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufat můžeme, jen kdyby se všechny ty studie dostaly do správných rukou a peníze nebyly to jediné, na čem záleží. Abychom jednou našim vnukům nezanechali další Saharu.

      Vymazat
  6. Hospodařit s vodou jsme nějak zapomněli.
    Snad ještě není pozdě.
    Simi, přeji hezkou neděli a děkuji za šťavnaté fotky! Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fotily se samy, taková příroda nabízí úplně jiné myšlenky.

      Vymazat
  7. Ááááááá, nádherná vůně vody z jara, když stojí člověk nad splavem a ta vůně se k němu zvedá! Vůně vody která se po dešti za sluníčka vypařuje z květů a spojí se s jejich vůní až to člověka omámí. A vůně vody, která se v parném létě po bouřce vypařuje s rozpáleného asfaltu... když se člověk skloní nad pramen a chce se z dlaní napít, ta voda voní lesem a sluncem Ačkoli nás učili že voda je bez vůně a zápachu stokrát se za rok přesvědčuju o tom že není. Voda voní i smrdí. A víc bohužel začíná převládat ten smrad stojaté vody v prázdných korytech.... člověče když ty fotky vidím, tak být někde takhle, tak budu muset mít na zpáteční cestu ještě jeden kufr na řízky z kytek!!! To kapradí je něco, to bych brala všema deseti. Teta měla něco takového na chalupě, taky to dělalo kmínek a dokonce to v podmínkách českomoravské vysočiny prosperovalo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Madeira je benevolentní, můžeš vyvést úplně všechno, jen to nesmí být v hlíně.
      Přiznám se, že jsem si kromě tří obrovských kalokvětů nic nepřivezla.
      Nemohu totmu dát optimální podmínky a nechci s tím bojovat. Vesměs je to vše subtrop, nemám chráněný skleník a po zkušenosti s orchidejemi, prostě né.
      Zafixovala jsem dovnitř a uložila. Nikdy nezapomenu a zemřu s vědomím, že jsem viděla ráj, to mi stačí, už nejsem lačná mít vše.

      Vymazat
  8. Cérko, nikdy jsem si tak nevážila vody jako teď. Déšť jsem vnímala jako otravný jev a teď vidím, že je to dar. Jak člověk začne hospodařit na zahradě, změní se i myšlení. Mám ráda zvuk a vůni vody, teda pokud ji není zase moc, tak jako minulý týden v našem okolí :-) Zdravím z Valašských kotárů a přeju pohodovou neděli :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem hubovala, nadávala a dnes když prší, vrním blahem.

      Vymazat
  9. Simonko, moc krásně jsi to napsala, téma k zamyšlení. Bohužel máme za sebou období, kdy byly remízky rozorány, abychom měli velké a širé lány. A tehdejší "hospodáři" zapomněli, jakou úlohu hrály remízky v krajině. Řekám narovnali toky a spoutali je kamenitými břehy.
    Proto vítám, že se do krajiny vrací rybníky a držím palce, aby měly dost vody. Když prší, tak si otevřu okno a kochám se a nasávám tu vůni. Vůni vody a života.
    Měj hezkou neděli.:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všichni buší na poplach, že je to špatně, tak hlavně aby všichni Babišové, Fialové, Okamurové věděli, že kromě politický šarvátek potřebuji večer v čem umýt zadek a svlažit hrdlo.

      Vymazat
  10. Ano, bez vody příroda šťavnatá nebude, bez vody se nebude dařit i všemu živému. Je nutné, abychom opravdu s vodou dobře hospodařili- všichni!
    Hezký den, Simi!
    Hanka
    P.s.
    K minulému příspěvku jsem nic nenapsala, nebyla jsem na příjmu, dýchala jsem horský vzduch prosycený vodou :-), takže- pobavil mne hodně. Milá zlatá, být za babičku in, to dá prostě zabrat :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dýchat prosycený horský vzduch je daleko důležitější než být na příjmu :-)

      Vymazat
  11. Odpovědi
    1. Mám ráda tvé neotřelé, vtipné a hlavně výstižné odpovědi.

      Vymazat
  12. Milá Simi, přeji ti, že jsi zavítala do krajiny plné vláhy a vody. Ty umíš ocenit vodu, však si ji hýčkáš na své zahradě. To je přímo voňavé ty fotky a tvoje vyznání přece musí slyšet co nejvíc lidí, aby se přírodě zase dostalo všeho, co ji zachrání - a nás taky. Měj se fajn a přeji ti pěknou nedělní siestu. Kitty

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, musela jsem k těmto řádkům dospět a že mi to trvalo !!!!

      Vymazat
  13. Simčo, je to tak. S vodou hospodařit neumíme, až poslední léta, kdy je jí velký nedostatek se snažíme zachránit, co se dá. Snad nebude pozdě.
    Fotky jsou kouzelné, ba přímo šťavnaté.
    Přeji Ti krásný nedělní večer. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Až tam jsem si uvědomila, jak moc jsme pozadu. Oni s vodou hospodaří staletí, mají jí takový nadbytek a vědí, že bez ní by nebyl ostrov , co je.
      U nás jsme vše brali jako samozřejmost a výsledek se dostavil. Máme u každého domu bazén a bojíme se, abychom ho naplnili, ovšem kolem tečou řeky, které jsou roky pod historickým minimem.

      Vymazat
  14. Blondýnko, krásné fotky. A máš pravdu, na vodu se začíná myslet až teď, když je jí málo. Snad ještě není pozdě. Měj pěkný nový týden.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud mohu porovnat s daleko rozumnějším národem, tak pozdě je, protože jsme spoustu věcí prošvihli, napáchali nevratné a jen to změnit bude trvat desítky let.

      Vymazat
  15. Krásné fotky Simi.
    Pravdou je, že čeho je dostatek, toho člověk využívá a nepřemýšlí nad tím, co bude pak až zásoby dojdou. Hospodaření s vodou v krajině se totálně narušilo. Já když vidím ty ohromné lány bez remízek, oseté plodinami, které nedokáží vodu zadržet, ta betonová pole, která nám kradou zemědělskou půdu. Je mi až bolestně. Doma každý máme možnost vodou šetřit, už máme na zahradě dvě veliké nádrže a čerpáme dešťovou vodu. Dřív jsem o tom tolik nepřemýšlela, ale když vidím, že to jde v našem domácím měřítku, tak by to mělo jít i v celé společnosti. Jenže jak ovlivnit postup těch, kteří rozhodují, vydávají povolení, vystavují ničemný účet další generaci? To je už těžší.
    Čím se máme líp, tím hůř se chováme k přírodě.
    Hezký týden ti Simi přeji.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jedinci se svými pozemky, tak ti už spoří a hledají možné i nemožné, jak své uzalívat. Ale toky řek, potoky, tůňky, stavy polí, remízky, ale i lesy, všechno bráno komplexně, prostě zaspali jsme a mnoho let nám bude trvat se probrat, modlit se a to nenávratné začít zase opečovávat. Máme mnoho odborníků, inteligentních lidí, jen musí velet zdravý rozum a nikoliv vliv peněz.

      Vymazat
  16. Simčo, taky doufám, že není pozdě... Jednotlivci to už snad umí, hodně lidí okolo nás zadržuje dešťovku do nádrží, sudů a pod. Jen ty velké společnosti, s těmi obřími betonovými plochami....tisíce metrů zastavěné plochy, kde ze střechy to teče rovnou do kanálů, stejně tak ze zpevněných ploch okolo. Chyba, velká chyba. A staví se další a další. Jednopatrové haly, jedna vedle druhé..... Ach jo :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě na Madeiře také teče do kanálů, ale zavlažovacích. A z nich se pak vše zalévá, u nás už tomu tak není.

      Vymazat
    2. Simi, jestli to není tím, že na to mají vliv ignoranti a lidi, co tomu nerozumí?
      Za prachy prodají svoji babičku. Jiřina z N.

      Vymazat
  17. S vodou jsme se naučili hospodařit když jsme jednou zůstali skoro 3 dny bez..hezky k fontáně s lahvemi, ve škopíčku se vypral salát, opláchl obličej a ještě zalily kytky, voda ve které se pralo posloužila na sociální zařízení :-)
    Pak si teprve uvědomíme jak s ní mrháme.
    Jinak opět krásné fotky, měla ses báječně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsme pozadu, až se budeme pucovat v lavoru, bude pozdě.

      Vymazat
  18. Všimla jsem si, že Ti nedostatek vody u nás hodně leží na srdci. Nedivím se, všichni to vidíme, ale málo kdo z nás domyslí fatální důsledky, které jednou mohou nastat. Ačkoliv máme dešťovou vodu ze střechy svedenu do několika sudů a jednoho tisíci litrového barelu, leckdy(například vloni),se za sezónu ani nenaplní:-(.
    Kéž by se k nám šťavnatost vrátila...
    Jindra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I mé sudy celé léto neměly dostatek vody a byl to neskutečný problém.
      U budoucí stavby mám v plánu obrovskou nádrž pod zem, kam se bude svádět všechna voda při deštích.

      Vymazat
  19. Obdobné pocity jsem měla, když jsem byla v Norsku. To jsou pořád fóry o trávě zelenější, ale tam fakt byla. Mnohem zelenější! Vodopády tam tečou neustále a sněhové čepičky na vrcholcích hor jsou v každé fjordu i v červenci a srpnu. A příroda je tam... divoká, mnohem divočejší, než jsme zvyklí - jako kdyby člověk zabral jen maličký kousíček, kam ho pustila. Zůstává nezkažená, protože je příliš nezkrotná. Byl to nádherný zážitek.

    OdpovědětVymazat
  20. Voda prý má být brzy celosvětovým problémem a pak teprve se k nám budou hrnout Afričané a Arabi, kterým úplně dojde.

    Zajímavé je, že na ostrovech uprostřed moří jsou tak vysoké hory. Je to pěkný kontrast.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.