...četla jsem zadání tohoto týdne...SPOKOJENÝ ŽIVOT ....promítala se mi minulost, současnost i budoucnost...upřímně, nevěděla jsem, co konkrétního by mě nadchnulo, četla jsem články od ostatních a každý se s tím pral dle svého..AŽ dnes...
Tento týden byl věnovaný dětem...1.ČERVNA všechny malé i velké děti slavily svůj den a já jsem minule všem popřála, co nejvíce lásky a spokojenosti.Tak by to mělo být a bohužel není...v dnešním článku na internetu jsem se dočetla o dopadu na dětskou psychiku při týrání, zanedbávání a zneužívání dětí...článek byl provázen otřesnými fotografiemi malých dětí...zoufalé.
Případy takto zdecimovaných dětí rostou v závislosti na neutěšeném stavu naší společnosti, na narůstající nezaměstnanosti, na nárůstu různých závislostí na návykových látkách či alkoholu...a co je úplně to nejhorší, to nejbolestivější...tyto děti, které zažíjí násilí, zažijí ponížení, zažijí bití...prostě tu šílenou bolest těla i duše, tak ty toto přejímají jako model, jako fungující model a chovají se stejně ke svým dětem.
SPOKOJENÝ ŽIVOT...přála bych ho všem těmto dětem, kterým osud nepřál... přála bych hodně lásky, té objímající malému, rok a půl starému chlapečkovi, jehož fotografii budu mít zbytek života před očima, tělíčko slité v jedné modřině, oteklé zlomené prstíčky a obrovské krvavé rány od spálenin. Přála bych ho holčičce, jejíž matka jí prodávala na sex pedofilům a tisícům dalších...
Jizvy těchto dětí jsou na zbytek života, ikdyž lásku dostanou, dostanou objímající náruč..pro všechny děti bych si moc přála SPOKOJENÝ ŽIVOT, je to iluze, je to idea, je to v nás lidech...pokud nebudeme umět vyvádět svá mláďata do života,pokud je nebudeme umět ,naučit létat, sami budeme umírat zbiti, plní modřin a duševních bolestí...
Simonko, moc pěkně jsi to napsala Nepochopím, jak někdo může bít, tak malé dětičky a prodávat vlastní dítě....hrozné hrůzy Ještě, že aspoň některá mláďátka vyrůstají s láskou, na tom vašem zlatíčku je ten spokojený život vidět
OdpovědětVymazatSimčo, to jsi napsala velmi procítěně. Ano, čteme o týrání dětí hodně často a možná i na základě té skutečnosti, že se to tak děje, že k takovým případům dochází, se stanou i přehmaty a chrání se děti, kterým nikdo neubližuje. Chrání se odnímáním z rodin a tyto děti zažívají rovněž velmi těžké psychické trauma. A stejně jako děti, trpí i mnozí staří lidé. Také jsem chtěla napsat článek na tohle téma, ale musela bych se tak do široka rozeběhnout, že bych téma jistě neobsáhla. Dej pusinku Sofince. I když je šťastná, stejně si ji zaslouží.
OdpovědětVymazatSmutné čtení, leč pravdivé. Děti by měly být milovány, bezpodmínečně a s láskou!
OdpovědětVymazatSmutný, ale bohužel pravdivý článek. Ale princezna je kouzelná.
OdpovědětVymazatHluboké a pravdivé. Co jsem máma, nesnesu pohled na týrané děti nebo zvířata - když je ukazují ve zprávách, přepínám...
OdpovědětVymazatMoc dobře napsáno, Simi!
OdpovědětVymazatAch, Simčo, tentokrát jsem to málem nedočetla....jak smutné....
OdpovědětVymazatsmutný článek, ale bohužel, i toto se děje.
OdpovědětVymazatMoc hezky jsi to napsala, je to smutné čtení, ale bohužel pravdivé.. Kéž by se všechny děti mohly usmívat jako Sofinka Je vidět že je šťastná
OdpovědětVymazatSimčo, napsala jsi to báječně, protože každé dítě by mělo být obklopenou láskou, protože to je úplně nejvíc, co ti drobečci potřebují.
OdpovědětVymazatPěkně napsaný, ale smutný článek.
OdpovědětVymazat[11]:Ano, to je moje vnučka Sofinka...zde na blogu spíše zažitá jako Soptíček
OdpovědětVymazat[12]: Gratuluji k tak hezounké vnučce.
OdpovědětVymazat[13]: Ano...Soptíček si rád pěkně zasoptí, oba rodiče jsou klidní, takoví pomalejší / proti mě , já jsem na spídovaná nonstop / a naše Sofinka je řádně akční
OdpovědětVymazat